Z p r a v o d a j
shromáždění vyvolaných
Cesta panujícího
Olomouc
Yom Kippur - Den zakrytí
V neděli 15. září je biblická slavnost Dne zakrytí. Všichni kdo milují slovo boží vědí, že má veliký význam, protože se jednalo o zakrytí hříchů, přikázané zákonem Mojžíšovým. Judové mají tuto slavnost za nejdůležitější ze všech ostatních. Jenže od roku 70 n.l. po zboření druhého chrámu v Jerusalemě, již není kde dělat jakékoliv obětní obřady. Oltář a chrám nemohou být nikde jinde, než právě na chrámové hoře v Jerusalemě.
Při důkladném studiu božího slova začne člověk rozumět, jak důležitou oběť panující Ježíš pro lidstvo udělal. Musíme mít neustále na zřeteli systém podstaty živých bytostí fyzické dimenze, tak, jak jej náš stvořitel udělal.
"A YHWH elohiym uhnětl člověka [adam] z prachu půdy [adamah] a vdechl do jeho nozder dech života; a člověk se stal žijící duší" (Gen 2:7). Jenže elohiym promluvil, "Udělejme člověka v našem zastínění [tselem], podle naší podoby [tvaru-demut]..." (Gen 1:26). Zastínění zde má význam zakrytí [i prostoupení] spiritem stvořitele, v zázračné moci jeho glory. Je to jasná záře, ne zatemnění. Zatemňující spirit přišel přes člověka až skrze hřích - a spirit života, spirit boží glory, nás volá "ze zatemňujícího do jeho divu budícího světla" (viz I Petr 2:9, Luk 1:79). Před hříchem byli oba - muž i žena nazí, ale ne vybledlí [bush] (Gen 2:25). Toto poukazuje na skutečnost, že člověk ještě zářil v plnosti a sytosti boží glory života. Bible často přirovnává boží glory života k barvě zlata, ale smrtící energii hříchu k zsinalé, vybledlé barvě stříbra - v hebrejském i v řeckém textu.
Ježíš vyložil: "Spirit je to, život dělající, fleš neprospívá ničím. Ta promluvení, která já mluvím vám, spirit je a život je!" (Jan 6:63). Každá fyzická bytost je složená ze tří částí - spirit, duše a fleš. Ve spirituálním těle je drženo pohromadě tekuté tělo duše i fyzické tělo fleše - a spirit jim dává život. Krev tvoří spojnici mezi materiálem fyzickým a materiálem spiritu. Z bible víme, že fleš [hebrejsky basar, řecky sarx] je živé maso, materiál fyzického těla s proudící krví. Slovo fleš=basar je ze slovesa "basar", znamenajícího doslova "být čerstvý, svěží". Díky proudící krvi je tento výraz "fleš" používaný hlavně v učení Pavlových dopisů pro pochopení duševní (t.j. psychické) stránky člověka. Po odstoupení člověka od stvořitele v neposlušnosti jeho slovu, se stal lidský spirit omezený ve vztahu k bohu, k dimenzi světa spiritu - lidský spirit již nebyl zahalený v boží glory, ve které byl stvořený žít. Člověk ztratil přirozenost komunikace se stvořitelem a kapacita jeho intelektu zůstala omezená jen na vjemy ze světa fyzického bez reality spiritu. A to hlavní - člověk se oddělil od stvořitele pro věčnost v mukách geheny, jezera ohně.
Díky tomu lze rozumět, jak důležité je mít shora zplozený spirit s přirozeností božího syna skrze našeho zachránce panujícího Ježíše, a nemít již jen spirit s přirozeností padlého člověka, předaný ve zplození z fyzických rodičů.
Boží slovo, bible, nám dává porozumět tomuto delikátnímu systému a jak to vše pracuje. Již po zabití Abela promluvil YHWH ke Kainovi, že Abelova krev k němu křičí z půdy (Gen 4:10). Noahovi později vysvětlil, "Ale fleš s její duší, což je její krev, nebudete jíst. A určitě budu vyhledávat vaši krev vašich duší; z ruky každé žijící bytosti ji budu vyhledávat..." (Gen 9:4-5). Toto platí dodnes, i po Ježíšově vzkříšení (viz Praktiky odstavujících 15:20). Jenže nejvíce porozumění dává popisná definice krve v zákoně, kde je psáno:
"Neboť je to duše veškeré fleše; její krev je pro její duši: proto jsem promluvil synům Israele, Nebudete jíst krev žádné fleše: neboť duše veškeré fleše je její krev: kdokoliv ji jí, bude přeseknutý" (Lev 17:14).
Knihy zákona - Exodus, Levitikus a Numeri podrobně popisují, jak precizní musela být služba kněží při zabíjení zvířat i přisluhování jejich krve pro zakrytí hříchů lidu Israele. Jednou z nejdůležitějších informací je popis dávání krve přes rohy oltáře a kropení krve do kruhu přes oltář i přes kryt archy kovenantu (viz zejména kapitoly Exodus 29 a 30, Levitikus 16 a 17).
Napřed byli zasvěceni kněží, aby byli světící. Vládnoucí kněz byl zasvěcený krví i olejem anointování potom, co byl ponořený a okoupaný ve vodě, a obalený světícím zahalením - bílými lněnými plášti. Jednou za rok vstupoval do světící místnosti svatostánku před archu kovenantu, na rohy jejíhož krytu musel dát krev zasvěcení. Obětní oltář byl denně zasvěcovaný krví a olejem anointování: "A každý den uděláš býčka jako nabídku za hřích pro zakrytí; a zakryješ hřích přes oltář, potom, co jsi jej zakryl a anointuješ jej pro zasvěcení. Sedm dní budeš zakrývat oltář a zasvěcovat jej; a bude to oltář světící ty světící: cokoliv se dotkne oltáře, bude zasvěcené" (Ex 29:36-37). Krev obětí byla vylévána k základům oltáře (Ex 29:12), Ježíš je základ (I Kor 3:10).
Krev obětí ve spirituální dimenzi zakrývala duši člověka jako "obal", nebo "stan". Náš milující stvořitel dal člověku tento delikátní systém zakrytí lidské duše duší zvířete, které bylo obětováno za člověka, který hřešil. Tato čistá duše živé bytosti zakryla duši člověka. Proto již v Edenu, ihned po ztrátě boží glory, musel být člověk zakrytý duší beránka - skrze krev tohoto prvního zabitého zvířete za první hřích člověka. Ty zvířecí kůže, do kterých YHWH obalil prvního muže a jeho ženu měly i význam ilustrace zahalení krve=duše člověka krví=duší nevinného zvířete za jeho hřích. Zde je také ilustrace, jak hluboko člověk degradoval. Sestoupil totiž z originální pozice dané mu ve stvoření - ze zahalení duší stvořitelovou pod zahalení duší zvířete, které měl sám zahalovat ve své autoritě, dané mu stvořitelem pro vládu nad ostatním stvořením. To vše je zřetelné z podrobného učení zákona předaného Mojžíšem ve světle dobré zprávy anointujícího Ježíše a písem Nového kovenantu.
Jednou za rok musel být tedy kryt archy kovenantu zasvěcený krví vybraných obětních zvířat, aby byl také "světící ty světící". Duše obětí byly zasvěcované skrze každé kropení jejich krve přes oltář - a tyto duše potom zakrývaly duše věřících lidí národa Israele, kteří tyto oběti přinášeli - pro zakrytí jejich hříchů. "Neboť duše fleše je v krvi a já vám ji dal přes oltář zakrýt vaše duše: protože je to krev, co zakrývá duši" (Levit 17:11).
Kropením krve v kruhu přes oltář se utvářelo zahalení okolo ve spirituální dimenzi - pro každého, kdo tento příkaz přinášení obětí poslechl. Také toto ukazuje důležitost shromáždění - je snadnější poslechnout boží příkaz, když všichni okolo dělají totéž. Je mnohem obtížnější dělat správné věci podle božího slova, když je věřící jednotlivec sám mezi lidmi, které bůh nezajímá, nebo jsou dokonce proti bohu a jeho lidu celým svým postojem.
Když vidíme celý tento tehdy nezbytný systém vylévání a kropení krve zvířat pro odpuštění hříchů ve světle jediné dokonalé oběti panujícího Ježíše, tak nelze jinak, než růst ve vděčnosti za jeho lásku a odpuštění hříchů v jeho krvi. "A téměř všechny věci jsou očistěny v krvi podle zákona a mimo vylití krve nenastane odpuštění!" (Heb 9:22). Anointující Ježíš naplnil zákon obětí a vylévání krve jednou provždy (viz Heb 9 a 10) - pro každého, kdo to vezme vírou DO jeho jména - Ježíš=Yeshua=YHWH (je) záchrana.
"Protože zákon nic neudělal dospělým, ale převedl do mocnější naděje, skrze kterou jsme blíže božskému" (Heb 7:19).
Dopis Hebrejcům více, než kterákoliv jiná část Nového kovenantu ukazuje, že Ježíš je naplněním Yom Kippur - Dne zakrytí. Je tam mnoho podrobných vysvětlení, jak je obětní systém Starého kovenantu naplněný v anointujícím. Tento dopis nesnižuje význam dřívějších obětí, ale přesvědčivě vykládá jejich dospění v oběti Ježíšově. Ukazuje, že Ježíšova krev Nového kovenantu je mnohem mocnější než krev zvířat Starého kovenantu. Navíc jeho kněžství je také mocnější než kněžství Levitů - neboť jeho kněžství je i podle řádu Melchizedkova a zůstává v jeho nesmrtelnosti (Heb 7:8). On je jediný vládnoucí kněz, který nemusí pozdvihovat oběti za jeho hříchy a potom za lid, protože toto udělal jednou - nesa nahoru sebe! (Heb 7:27).
Díky definicím zákona v knize Levitikus máme vědomí, že duše je krev, a můžeme také rozumět tomu, jak můžeme být "v něm" a "uprostřed něho" (Jan 17:20-24) i "on v nás" (Jan 17:26). Díky definicím zákona v použití přesných výrazů biblického textu také můžeme snadněji rozumět tomu, co pro nás panující Ježíš všechno udělal.
Zde musím znovu zdůraznit důležitost přesnosti použitých výrazů, ve které je snadné vidět souvislosti mezi zákonem Mojžíšovým a jeho naplnění Ježíšem. Hříchy byly "pozdvihovány" od duše člověka těmi oběťmi a nabídkami.
"Takto přijde Aaron do světícího místa: se synem býka, býčkem, pro nabídku za hřích a s beranem pro vystoupení [olah]" (Lev 16:3). I když beran musel být spálený, aby "vystoupil nahoru" [v kouři], v originálním textu bible není použitý žádný výraz jako "zápalná oběť", ale "vystoupení". Anointující Ježíš byl za nás vyzdvižený přes dřevo kříže mezi nebem a zemí, kde na něj a do něj byly naloženy hříchy a nemoci všeho lidstva, odkud pak sestoupil do hádés [šeol]. Ani tam však Ježíš nebyl "spálený", ale VYSTOUPIL nahoru v žijícím ohni otcovy glory - napřed z pekla na zem a pak ze země do nebes na trůn. Udělal tak cestu pro nás - a v něm budeme vystupovat i my.
Stejně ani Abraham nešel Isaaka "spalovat", ale dát jej pro "vystoupení". "Vezmi tvého syna, tvého jednoho syna Isaaka a běž do země Moria, a dej jej tam vystoupit jako vystoupení na jedné z hor, o které ti promluvím" (Gen 22:2). Abraham tam promluvil Isaakovi týkaje se obětního beránka, "Můj synu, elohiym bude pro sebe vidět beránka pro vystoupení sám" (Gen 22:8).
Ježíš byl v jeho vyzdvižení glorifikovaný, jeho tělo z fleše je nyní nesmrtelné. Jeho krev je glorifikovaná, je to anointování světícího spiritu. Slovo "vzkříšení" vlastně popisuje glorifikování - prostoupení materiálu mrtvého těla fleše v zakrytí zázračnou mocí boží glory. Takto nastalo oživení fleše potom, co byla již třetí den bez života. Navíc v tomto procesu oživení (vzkříšení) byla fleš udělána nesmrtelnou, což je boží plán pro každého člověka - který mu věří.
Ježíšova krev je glorifikovaná a proto i glorifikuje. Ježíš je ten světící, světící ty světící! Ježíš světí, anointuje ty v něm zachraňované znovunarozené věřící, kteří se v něm stávají světícími královskými kněžími (I Petr 2:5,9), podle původního božího plánu (Ex 19:6). Kněžími, pronášejícími ty další do odpuštění hříchů v Ježíšově krvi skrze prohlašování dobré zprávy shora zplození v něm. Skrze shora zplození v Ježíšovi je kněžství věřících umístěno uprostřed, ve shora zplozeném anointujícím spiritu v každém z nás. Skrze ozvučování božím slovem Starého i Nového kovenantu, je umísťovaný i zákon uprostřed - přepisovaný přes tabulky fleše srdce.
Proto je i psáno: "Protože to kněžství je umístěno uprostřed, z nezbytnosti se stává i umístění zákona uprostřed" (Heb 7:12)!
V duši jsou myšlenky, emoce, rozhodování, rozum a inteligence [a duše je krev]. Proto, když jsme zahaleni v krvi Ježíšově, jsme zahaleni jeho duší - můžeme mít jeho myšlenky, jeho emoce, jeho rozhodování, jeho rozum a jeho inteligenci. Proto je psáno: "Protože kdo poznal rozum panujícího, který jej spoluujistí? Ale my rozum anointujícího držíme!" (I Kor 2:16)
Zachráněná mysl je tehdy, když je představivost neustále naplňovaná božím slovem, pak chodíme ve světle jako on je ve světle a jeho krev nás tak čistí od veškeré nespravedlivosti. Představivost musí být osvětlená božím slovem, který je to pravé světlo (Jan 1:4,9; Efes 1:18, 5:8; I Jan 1:5-7; Psalm 119:105).
Celý systém obětí v zákoně lid Israele vyučoval, že není možné pro člověka samotného se ospravedlnit, ale musí být závislý na svém stvořiteli, který jediný může opravdu z hříchů vysvobodit. Proto i tento systém zvířecích obětí neustále člověku připomínal jeho hříchy - jeho svědomí nemohlo být očistěno od hříchu krví zvířat. Očistit svědomí od hříchu je možné jedině v krvi Ježíšově, protože uznání jeho osobní oběti za nás již nevzbuzuje sebezatracování, ale vděčnost. Proto také v Ježíšově víře, víře božího syna, se nezaměřujeme na sebe, ale na NĚHO. Proto je i psáno, "neboť ten zákon byl dán skrze Mojžíše, vděčnost a pravda se stala skrze Ježíše anointujícího" (Jan 1:17).
Yom Kippur - Den zakrytí je stále připomínkou toho naplnění biblické slavnosti v panujícím Ježíšovi - jehož božský otec dal být hlavou přes všechny tomu shromáždění vyvolaných - (Efes 1:20-23). Shromáždění vyvolaných je řecky "ekklesía", hebrejsky "mikra". Stejný systém je v obou částech bible - v hebrejské je to lid Israele vyvolaný z Egypta [mitsrayim - množství omezení] (Ex 3:10, 12:6) a v řecké části písem je to lid vyvolaný z tohoto světa do neomezovanosti v anointujícím Ježíšovi (Jan 17:14-19). V písmech Nového kovenantu je výraz ekklesía použitý i pro národ Israele vyvedený Mojžíšem z Egypta (Prak 7:38). Mojžíš byl prorocky v roli Ježíše pro vyvedení božího lidu ven, který mu byl však neposlušný a otáčel jejich srdce nazpět do Egypta. Stejný problém je i s dnešním lidem, který je vedený Ježíšem a který často otáčí svá srdce nazpět do světa.
Hlava zahaluje nebo zakrývá autoritou podle božího pořadí: "...hlavou veškerého mužského je ten anointující, ale hlavou ženské ten muž, ale hlavou anointujícího ten božský" (I Kor 11:3).
Oběť bez zasvěcení neudělá nic. Judové nemohli obětovat zvířata pro zakrytí hříchů nikde jinde než v jediném Chrámu a jeho svatostánku v Jerusalemě [po stanu v pustině], protože nikde jinde by to nebylo "světící ty světící". Elohiym Israele si vybral v tomto místě umístit jeho světící jméno (Deut 12:5, II Kron 12:13). Oltář byl jednou za rok zasvěcený krví a olejem, aby pak světil krev obětí skrze ni jejich duše. Tyto zasvěcené duše pak zakrývaly, a proto světily ty duše lidí. Jenže toto vše mělo zázračnou světící moc jedině proto, že to bylo uděláno skrze uposlechnutí božího příkazu toto vše tímto způsobem dělat. Není divu, že tyto příkazy pro zakrytí synů Israele pro jejich hříchy děláním obětí byly doslova značeny jako "zahalující vyrytí [v srdci]" (Lev 16:34). Oltář byl pak světící - ty světící duše zvířat skrze jejich na tomto oltáři zasvěcenou krev. Proto je psáno - "cokoliv se dotkne oltáře je zasvěcené, a proto světící" (Ex 29:37). Od zbourání Chrámu římskými armádami YHWH již nikdy nikomu nedal žádný příkaz tyto oběti někde dělat, protože syn božského otce - Yeshua HaMashiach již byl obětovaný a vzkříšený jako naplnění všech ostatních předešlých obětí a nabídek za hřích i za jiná očisťování. Z tohoto prostého důvodu YHWH ani nemůže podporovat stavbu nového Chrámu v Jerusalemě, jak pomýleně učí mnoho křesťanských učitelů, neboť podporou této stavby by popřel Ježíšovu oběť. Není jiná cesta do nebe mimo panujícího Ježíše PRO NIKOHO. Jinak je celá bible nesmysl, protože Ježíš je dospěním zákona každému věřícímu bez rozdílu (Řím 10:4). Všechna zmatená učení jsou založená na zmatených překladech bible. Když někdo tvrdí, že Ježíš je "konec" zákona, tak tvrdí nesmysl a popírá tak Ježíšovo promluvení, "Neuzákoňte si, že jsem přišel bourat zákon nebo proroky, nepřišel jsem bourat, ale naplnit!" (Mat 5:17). V zakrytí krví panujícího Ježíše chodí shorazplození věřící denně, ne jednou za rok. Tedy když věří a obracejí se od hříchů ve jménu Ježíš - potom jeho krev ihned čistí od hříchu ty, kteří se hříchem dostali nazpět pod zákon.
Judejské i křesťanské náboženství ustanovuje odpuštění hříchů bez krve, ale toto je vždy proti pravdě božího slova, "...protože je to krev, co zakrývá duši" (Lev 17:11), "...mimo vylití krve nenastane odpuštění" (Heb 9:22).