Terezín - 28.10.2008
Tento rok jsme jeli do Terezína z několika důvodů. Byli jsme zde před čtyřmi roky - viz reportáž "Terezín 2004" - a nestihli jsme vše (což se ani za jeden den nedá), nebyli jsme všichni a v neposlední řadě jsme za čtyři roky mnohem víc prohlédli do hloubky hrůz šoa ve světle božího slova a mnohem víc jsme upevnili naši lásku k Israeli a Judům. Vyjížděli jsme po páté ráno, přijeli jsme tam v devět. Cesta byla díky Bohu dobrá. Pečlivě jsme si prohlédli Muzeum. Velice silně nás oslovila osobní svědectví Judů vězněných v Terezíně a přeživších holokaust i v dalších koncentračních táborech. Jejich svědectví jsou kontinuálně pouštěna na televizních obrazovkách rozmístěných na různých místech expozice. Tento způsob předání historie je jeden z nejlepších, protože se každý dokáže alespoň trochu vcítit do osobního příběhu přeživšího a nechá to v něm osobní vzpomínky předané tímto člověkem. Ten, kdo si opravdu se zájmem projde celé Muzeum včetně shlédnutí dvou filmů o Terezínu promítaných v kinosále, může si poměrně dobře udělat reálnou představu o tom, jaké to tam za války bylo. U modelu Terezína v přízemí Muzea pastor krátce promluvil:
"Tereziánská pevnost postavená NA OCHRANU před nepřítelem země pro tento účel nebyla nikdy použitá. Naopak - stala se symbolem KRUTOSTI PROTI lidu v této zemi - obzvláště proti jejím Judům. Jak symbolické a tragicky určující, že Terezín byl pojmenovaný po katolické vládkyni..."
Potom jsme šli do Magdeburských kasáren, kde jsou expozice hudebního a výtvarného umění vězňů. Tam jsme po prohlídce zjistili, že zavírací doba byla posunuta z 18 hod na 16:30 (což na webu www.pamatnik-terezin.cz, kde je nutno si objednat průvodce předem, neuvedli) a čas se nachýlil. Spěchali jsme tedy do Malé pevnosti a jako poslední skupina jsme celou prohlídku absolovovali. Procházet Malou pevnost je zřejmě jeden z nejsilnějších zážitků, co si z Terezína můžete odnést. Výklad průvodce je absolutně nezbytný, aby si člověk dokázal představit, kudy vlastně chodí...
Zajímavé pro mne bylo, když jsme se v Muzeu míjeli s mladou ženou, která mluvila německy ke dvěma malým chlapcům a vysvětlovala jim, co se tu dělo. Je to velmi dobrý příklad pro všechny české rodiče a učitele. Toto je místo, které bychom měli naší mladé generaci ukázat, aby se nemohlo dít to, že našimi ulicemi pochodují vygumovaní hlupáci, co si říkají Neonacisti, kteří chodí na výstavy o Israeli, a vysmívají se fotografiím obětí holokaustu. Není to jen chyba děravých zákonů a vlády. Je to chyba českých rodičů lhostejných ke zbytečnému utrpení Judů a hodnotám vůbec - díky absolutnímu nezájmu o Bibli v českém národě. Zdůrazňuji, že nemluvím o nezájmu o náboženství, ale o nezájmu o znalost Bible a proto o osobní vztah se Stvořitelem.
th
Fotografie z této akce si můžete prohlédnout zde