Z p r a v o d a j
shromáždění vyvolaných
Cesta panujícího
Olomouc
Práce víry pro vylití světícího spiritu
Uplynul rok od akce otevření Terezské brány v Olomouci, během kterého jsme pokračovali v pracích víry tak, jak nám je panující Ježíš dával dělat.
Z červencového Zpravodaje 2003 musím opakovat tuto část: >>YHWH dával jeho světící promluvení lidem vybraným podle jeho znalosti předem, aby zasvěcovali cestu a připravovali tak jeho plán pro příchod zachránce - jeho syna Ježíše. Protože ne záměrem člověka se kdysi neslo proroctví, ale pod světícím spiritem neseni, mluvili světící lidé božského (II Pet 1:21). Skrze světící kovenant Abrahamův byl celý národ Israele založený jako světící národ, skrze který byly ostatní národy volány k návratu ke stvořiteli - jeho slovem. Skrze Israel udržoval YHWH cestu do záchrany všem lidem, kteří ji vezmou...<<
Toto platí stejně pro nás dnes. Skrze světící Nový kovenant Ježíšův bylo založeno shromáždění vyvolaných (řecky ekklesía, hebrejsky miqra), které i vyvolává lidi z tohoto světa (i z náboženství) k návratu do boží rodiny skrze shorazplození. Toto přivolávání k božskému otci a vyvolávání ze světa je potřeba dělat ve spolupráci se světícím spiritem, ne v náboženském uvažování. Před více než rokem lidé, kteří sem právě přišli založit křesťanskou skupinu, nám řekli o našem chystaném otevření Terezské brány a modlitbách za přivolání Judů v Olomouci a odpuštění místnímu lidu za jeho hříchy proti nim: "V tom to není, ale musíme 'kázat evangelium'." Náboženský démon dává lidem zneužívat písma bez světícího spiritu, a proto zákonicky, bez citu. I prohlašování dobré zprávy království musí být ve světícím spiritu, který například nedovolil ani Pavlovi prohlašovat dobrou zprávu všude jak by chtěl on (v Asii, v Bithynii), ale spoluujistil jej skrze vidinu, že jej volá prohlašovat dobrou zprávu jinde (Prak 16:6-10). Pokud nebudeme hledat boží plán, tak nás v něm světící spirit nemůže vést a budeme jen provozovat další osobní formu náboženství - obzvláště v náboženském "kázání evangelia". Tak se spolehlivě odpudí lidé, kteří pravdu hledají upřímně, a přilákají se lidé pro upevnění náboženství.
Olomouc byla vždy náboženskou tvrzí proti pravdě a historicky i dnes je nejhorším náboženským městem v českých zemích: '...papežové je poctili biskupskou mitrou, aby jako "matka kostelů", která nám poskytla základy víry, diecézním právem ovládalo a spravovalo sobě podřízená města....Za doby Vladislava V., druhého českého krále a Jana, šestého olomouckého biskupa, získali v roce 1159 od císaře Friedricha olomoučtí biskupové právo korunovat českého krále spolu s pražskými biskupy' (Popis Olomouce - Loucký, str. 86, 48). Olomoucká diecéze existovala již od roku 1063. Když se démonická spirituální autorita záměrně nezruší ve jménu panujícího Ježíše, tak zůstává. Proto i znovunarození věřící jsou zde většinou těžce náboženští - v podřízenosti katolicismu. Není proto náhoda, že výraz "znovunarození" zde není téměř používaný, jen se populárně všeobecně říká "staň se křesťanem, buď spasen". Někteří se i se svým shromážděním nastěhovali do katolického kláštera v úplném spirituálním ignorantství bez jakékoliv reality.
Všechna poutní místa jsou vždy prokletá (katolicky "zasvěcená") pod falešnou prezentací osoby Marie, biblické matky Ježíšovy. Celá idea tzv. "matky boží", "královny nebes", "věčné panny", "bohorodičky" je satanická. Biblická Marie nikdy neporodila BOHA, ale Ježíše jako syna člověka - jeho tělo z fleše. "...je nemožné krvi býků a kozlů odejmout hříchy - skrze to došlý do světa vykládá, Oběť a nabídku jsi nechtěl, ale tělo jsi mi důkladně osvěžil" (Heb 10:5, viz i 2:14). Syn božského otce - Ježíš - se vyprázdnil ze svého božství, aby mohl být zplozen jako syn člověka. Ve vzkříšení si pak Ježíš vzal své božství nazpět. "...[anointující Ježíš] ve tvaru božského pod vládnoucím nepovažoval utrhnutým to, být rovný božskému, ale sám se vyprázdnil bera tvar otroka v podobnosti člověka nastalý a nacházející se způsobem jako člověk, pokořil sám sebe, nastalý poslouchajícím až po smrtícího, ale smrtícího křížem! Skrze to jej ten božský i povýšil nade vše a odvděčil se mu jménem nad veškeré jméno, aby ve jménu Ježíš se veškeré koleno ohnulo - těch přes nebesa i těch přes zemi i těch pod zemí a veškerý jazyk plně potvrdil, že panující je Ježíš anointující do glory božského otce" (Filip 2:6-9). Je také psáno: "Tyto věci Ježíš mluvil a zvedl jeho oči do nebe a řekl, otče, ta hodina přišla, glorifikuj tvého syna, aby i tvůj syn glorifikoval tebe. A nyní mne ty otče glorifikuj při sobě tou glory, kterou jsem držel před existencí světa při tobě" (Jan 17:1,5).
Kult "Panny Marie" je kult babylonské Semiramis, která je prezentovaná v různých kulturách a jejich náboženstvích pod různými dalšími jmény (Aštoret, Isis..) jako panna s dítětem. Ve skutečnosti jde o Semiramis s Tamuzem. Satan nebo jeho démoni se často zjevují na různých místech jako "Panna Maria", jako 'anděl světla' (II.Kor 11:14). Kult "královny nebes" je pro spirituální spoutání národů a jejich zemí. I tzv. "křesťanská Evropa" je vlastně pod jménem bohyně Evropy z řecké mytologie. Proto je v českých zemích tolik poutních míst a všechna tato místa jsou prokleta (a proklínající) v mariánském kultu. Několik poutních chrámů a kostelů z velkého množství: Navštívení P. Marie (Svatý kopeček, Olomouc), Nanebevzetí P. Marie (Svatý Hostýn), Nanebevzetí P. Marie (Hora Matky Boží, Králíky), P. Marie Sedmibolestné (Cvilín, Krnov), Očišťování P. Marie (Dub nad Moravou).......
Vůbec "poutní" místa jsou zřetelně pro spirituální "spoutání" krajiny a jejích obyvatel - téměř vždy jsou také na kopci jako autorita na vyvýšeném místě. Není také náhodou, že samotný výraz "náboženství" je latinsky "religio" ze slovesa "religare", což je česky "spoutat". Naneštěstí i většina znovunarozených "křesťanů" je pyšná na tyto "církevní" památky, i když právě takoví by měli mít podle bible realitu.
Panující Ježíš nám ukázal, abychom jezdili po Moravě a uvolňovali ji od těchto náboženských démonických autorit, aby přes ni a její lid mohlo přijít vylití světícího spiritu jako Moravský Pentekost.
YHWH promluvil semenu Israele: "A YHWH tvůj elohiym ti dá přijít do země, kterou okupovali tví otcové a ty ji také okupuješ a on ti udělá dobře a znásobí tě víc než tvé otce " (Deut 30:5). Také Jošua promluvil synům Israele: "Jak dlouho budete ochablí jít okupovat zemi, kterou vám dal YHWH elohiym vašich otců?" (Jošua 18:3). Po shorazplození musíme brát písma osobně pro náš život. Skrze Nový kovenant jsme vštěpeni do Israele a máme zůstávat přes užitečnost (Řím 11:17,22).
Ve výjezdech po Moravě jsme začali 17. srpna 2002 modlitebním víkendem v Jeseníkách. Tam jsme potom v sobotu vystoupili na Anenský vrch, kde jsme se modlili a troubili na šofary, aby se do Olomouce přesunuly armády božích zpravodajů, které v Jeseníkách viděli naši angličtí spolupracovníci před několika týdny ve vizi. I pro toto dal panující verš: "A když to synové Israele slyšeli, celé shromáždění synů Israele bylo svoláno v Šílo, aby vystoupilo do zástupu [armády]" (Jošua 22:12). Během modlitby jsme viděli ve světícím spiritu společně s anglickými příbuznými pýchu českých "křesťanů" jako jednu z největších překážek pro boží práce v této zemi. Po troubení a požádání panujícího Ježíše o přesun božích armád do Olomouce, jsme otevřeli oči a z nebe se v oparu snášeli dva parašutisté do údolí necelý kilometr před námi. Někdo může namítat, že to nebyli "andělé" (ani si to nikdo z nás nemyslel), ale bylo to pro nás potvrzením naší modlitby. Kdo není citlivý na světící spirit, tak si všechno "vymudruje" svou myslí fleše...a nevíra jej okrade o vše.
V září jsme byli pozváni do judejské obce na jejich oslavu biblického svátku Yom Kippur (Den Zakrytí). Bylo to pro nás požehnáním, vážíme si přijetí a přátelství místní judejské obce a věříme, že Ježíš anointující - Yešua HaMašija - otevře cestu pro jejich požehnání a přivolání do jejich záchrany v Novém kovenantu: "Hle, přicházejí dny, vykládá panující, a spolusplním nový kovenant přes dům Israele a přes dům Judy - ne podle kovenantu který jsem udělal těm jejich otcům v den mého převzetí jejich ruky, vyvést je ze země Egypta, neboť oni nevytrvali v mém kovenantu a já jich nedbal, vykládá panující, neboť toto je ten kovenant, který kovenantuji tomu domu Israele uprostřed oněch dnů, vykládá panující, dám mé zákony do jejich představivosti a přes jejich srdce je přepíši a budu jim do božského a oni mi budou do lidu a vůbec nebudou vyučovat každý jeho bližního a každý jeho bratra, vykládajíce - Poznej panujícího! - neboť všichni mne uvidí, od jejich maličkého až po jejich mohutného, neboť budu příznivý té jejich nespravedlivosti a jejich hříchy i jejich nezákonnosti již vůbec nebudu mít na paměti" (Heb 8:8-12, Jer 31:31-34).
V říjnu byla na Pradědu konference "Ježdění na bouři" [Riding the Storm], kterou několik z nás navštívilo. Byla to konference chval a uctívání pořádaná shromážděním Vinyard z Manchesteru. Byli tam mimo jiné i muzikanti Don Potter z USA a Dan Cutrona z Kanady. Na konferenci bylo mnoho věřících z Moravy, Čech, Slovenska, i z Anglie a USA. Don Potter má přisluhování prorockých chval a uctívání a jeho písně mají silné anointování světícího spiritu. Jeho píseň "Rozhodl jsem se" jsme později převzali i pro naše shromáždění. Její text v souhrnu říká: 'Nezápasíme jeden s druhým...Rozhodl jsem se postavit se proti (démonickým silám), beru zpět mou zemi, už dál neustoupím, pozvednu meč v Ježíšovi panujícím...Ježíš - panující, Ježíš - mocný král, Ježíš - lev větve Judy...'
Během tohoto víkendu se přehnaly silné bouře jak přes Praděd tak i přes celou Českou republiku. Po ukončení nedělního večerního programu byla dokonce přerušena dodávka elektrického proudu nejen na Kurzovní chatě, kde byla tato konference, ale i na celém Pradědu. Démonické mocnosti byly z této výzvy rozrušeny a snažily se zastrašovat.
Více a více jsem měl vedení od panujícího Ježíše učit na téma nezbytnosti jednoty ve shromáždění vyvolaných, na téma bratrského přátelství, které dospěje do nepokrytecké lásky a proto vyčistění srdcí (viz II.Petr 1). Musí přijít probuzení ve shromáždění vyvolaných napřed, aby mohlo přijít oživení pro národ ve vylití světícího spiritu. Nádoby pro oživení musí být připraveny pro vylití boží glory pro záchranu ostatních (II.Tim 2:21).
Potom, co jsme v roce 2000 začali ve jménu panujícího Ježíše strhávat náboženskou autoritu na Michalském vrchu v Olomouci a na "Svatém kopečku" u Olomouce, viděli jsme postupně ze získávaných historických pramenů nejen morbidnost katolického náboženství, ale i jeho démonickou podstatu. Olomouc má také silnou jezuitskou historii - někdo může říct 'co s tím?', ale víte, že například Goebels a Himler byli aktivní jezuité? Také pravidelná procesí s kostmi "svaté Pavlíny" městem (1624) byla dokonce letos náboženskými autoritami a magistrátem Olomouce obnovena! Nicméně panující Ježíš a bible nikoho z těchto lidí nezajímá. Čarodějnictví a filosofie všeho druhu proto v Olomouci bují rok od roku víc a víc.
V roce 2003 jsme pokračovali s taženími po místech, které mají náboženskou autoritu přes oblasti Moravy. V květnu jsme udělali první výjezd na Hostýn. Původně keltské opevněné město (oppidum) na kopci. Dnes je to významné mariánské "poutní" místo na Moravě. Démonická přítomnost tam byla opravdu silná. Obešli jsme "poutající" kostel a ve jménu panujícího Ježíše jsme spoutali tuto démonickou autoritu a troubili na šofary (viz Mat 18:18-21). Potom jsme vystoupili i na rozhlednu na vedlejším vrchu, kde jsme zase troubili a promlouvali vysvobození lidu tohoto kraje z náboženských lží a jeho přivolání do znovunarození skrze panujícího Ježíše v obrácení se od hříchů a zbytečného náboženského života. Pod rozhlednou u jednoho ze zastavení 'křížové cesty' byla skupinka mladých lidí posedlá démonem nějakého východního náboženství. Meditovali tam a pouštěli si na přenosném CD přehrávači nějakou éterickou 'new age' hudbu. Je zajímavé, jak se katolicismus, t.j. křesťanské náboženství, přirozeně spojuje s asijskými náboženstvími jako budhismus, hinduismus, apod. Jejich "věřící" se navzájem silně přitahují, neboť jejich kultury mají stejný kořen - což je náboženství.
Měli jsme na sobě modrá trička se záchranu prohlašujícím nápisem "Ježíš je panující" a "Nediv se, že jsem ti řekl, Vy musíte být zplozeni shora!" (Jan 3:7). Troubení na šofary dělalo divy jako vždy. Je psáno: "Šťastný je lid, který zná troubení (šofaru), oni , ó YHWH, budou chodit ve světle tvojí tváře" (Psalm 89:15). Všude bylo plno lidí a naše skupina je nepřehlédnutelná. Naše trička prohlašují dobrou zprávu již z dálky a vždy vzbudí velkou pozornost. Většina lidí čte toto biblické poselství poprvé v životě - které se spolehlivě vyrývá do paměti. Většina také slyší poprvé o tom, že Ježíš žije a uzdravuje dnes stejně jako kdysi a že přijde vylití světícího spiritu. Vždy má každý příležitost se dozvědět více skrze letáčky a pozvánky.
Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Holešově na prohlídku synagogy, kde jsme také promlouvali omluvu za zlo spáchané proti lidu Israele místními obyvateli a přivolání lidu Moravy do záchrany v Ježíšovi. Uvědomili jsme si i to, že tyto výjezdy děláme v soboty, sabaty - což má prorocký význam přinášení odpočinku (šabat) od pout pro lid i zem. Ježíše těšilo vysvobozovat lidi od démonů právě v sabaty.
V sobotu 10. května jsme měli modlitební den na 'Jedové hoře', což je nejvyšší kopec nad Olomoucí, který je vyvýšený nad 'Svatým kopečkem'. Promlouvali jsme vylití světícího spiritu přes město Olomouc a troubili na šofary ve jménu Ježíš. Horu jsme si přejmenovali na 'Medovou'; je zvláštní, jak morbidní jména lidé dávají místům, kde sami žijí. Také jsme promlouvali zrušení démonické autority, kterou má 'Svatý kopeček' přes Olomouc. Je to další poutající místo 'Navštívení P. Marie'.
5. června jsme byli hosty v Judejské obci na oslavě Šavuot (týdny), což je v Novém kovenantu svátek Pentekostu. Tento projev přátelství byl pro nás dalším požehnáním. Byl tam přítomen anglický rabín, který vyložil biblický význam tohoto svátku vděčnosti. Byli jsme také na neděli pozváni na Tryznu u památníku na judejském hřbitově, kde byl jako host přítomen israelský velvyslanec, pražský zemský rabín Karol Sidon a hejtman olomouckého kraje.
V sobotu 5. července jsme vyjeli na sever Moravy, do Osoblahy u polských hranic. Cestou jsme troubili a žehnali lidu Israele u památníku na bývalém judejském hřbitově v Bruntále.
Potom jsme se zastavili u synagogy v Krnově, kde jsme udělali totéž, i když synagoga není používaná. Odtud jsme přijeli do Osoblahy na judejský hřbitov, kde byla čerstvě instalovaná pamětní deska. Znovu jsme promlouvali požehnání lidu Israele, jehož semeno ještě na Moravě zůstává a troubili jsme na šofary. Zase jsme promlouvali i omluvu Judům za zlo, které jim zde v historii udělal místní lid. Vždy jsme cítili spirituální uvolnění. Je také zvláštní, jaký mír je na judejských hřbitovech ve srovnání s katolickými. Na judejské hřbitovy lidé téměř nechodí, takže tam není přílišný výskyt démonů, kdežto na katolických hřbitovech je dostatečný provoz, takže davy démonů tam mají velké pole "působnosti".
Z Osoblahy jsme jeli ještě do Opavy, kde jsme troubili i na místě bývalé synagogy, i u památníku obětem holokaustu u bývalé Bredovy vily, ve které bylo za okupace sídlo Gestapa a kde bylo za okupace umučeno mnoho lidí. Promluvili jsme tam modlitbu omluvy a obrácení se od hříchů, které spáchali naši otcové proti Judům v tomto městě a požehnali jejich potomkům i místnímu lidu, a promluvili jsme přivolání Judů do záchrany ve jménu panujícího Ježíše.
Následující sobotu jsme jeli do Hranic a Lipníku navštívit místní synagogy a judejské hřbitovy. V Hranicích nám ukázala tato místa jedna místní znovunarozená sestřička v panujícím Ježíšovi. Troubili jsme poprvé v synagoze a zážitek byl opravdu cenný. Zvukový efekt troubení šofarů byl mocný a ve velkém anointování. Ještě nějakou dobu po tom, co jsme zatroubili, tak se zvuk šofarů nesl ještě dost dlouhou chvíli budovou. Synagoga je používaná pro galerii a viselo tam plno zbytečných obrazů, ale ty nám nepřekazily mocný zážitek z promlouvání Aaronova požehnání potomkům lidu Israele i místnímu obyvatelstvu a z troubení. Pak jsme prošli městem ke hřbitovu, kde jsme také troubili na šofary.
Nakonec jsme šli zpět na náměstí, kde jsme zatroubili pro stržení náboženské autority u místního kostela - stejně ošklivého jako ostatní náboženské hrobky mrtvého křesťanského náboženství všude jinde.
Po příjezdu do Lipníku jsme šli ke dvěma sousedícím judejským hřbitovům, kde jsme také troubili a promlouvali Aaronovo požehnání semenu Israele i jeho přivolání do záchrany. Pak jsme přišli k bývalé synagoze používané jen pro účely pohřebního ústavu. Místní husitský kněz nám budovu otevřel a nechal nás uvnitř zatroubit a promluvit požehnání pro Israel i obyvatele města.
V sobotu 19. července jsme vyjeli na tažení do Velehradu, který je významným moravským náboženským centrem. Prošli jsme celým areálem, i okolo něj a pořádně jsme jej protroubili a jeho autoritu zrušili ve jménu panujícího Ježíše. Na zpáteční cestě jsme jeli přes Kroměříž, která má velký historický význam jako letní sídlo olomouckých biskupů. Kromě jejích kostelů a dalších náboženských míst jsme troubili i ze zámecké věže na všechny strany přes celé město. Také jsme promluvili omluvu Judům i požehnání na místech bývalé synagogy a hřbitova.
V neděli 27. července poctil naše shromáždění svou přednáškou ing. Dobrý z olomoucké judejské obce. Je to liberální Juda a proto jeho přednáška nebyla náboženská, ale
velmi osobní, což nás mocně požehnalo. Mluvil o historii judaismu, o olomoucké obci a jeho osobních zkušenostech a názorech. Na jeho přivítání jsme zpívali mesiánské písně a věříme, že byl požehnaný jako my. I když jeho návštěva nebyla oficiální jako představitele judejské obce, znamenala pro nás mnoho. My jsme ho totiž v srdci jako zástupce jeho obce přijali - jako přítele. V písni 'Šalom, šalom Jerušalaim' zpíváme 'modli se pro mír Jerusalemy, Jerusalema bude žít v míru,...pro moje bratry a přátele prohlašuji mír budiž v tobě (Jerusalemo)'. Bylo to pět dnů po výročí 549ti let od vyhnání Judů z Olomouce a my bychom byli rádi, aby zde byli vždy srdečně vítaní.
2. srpna jsme vyjeli na Králíky a do Úsova. V Králíkách je příšerné náboženské centrum na "Hoře Matky Boží" s okružní chodbou plnou obrazů a oltářů se silným náboženským (p)duchem. Na nádvoří je dokonce "kaple svatých schodů" po kterých musí "poutaní" vyjít po kolenou a na každém "svatém" schodu číst předepsanou modlitbu se 'zdrávasem'. 'Kolenovými' oběťmi si 'obětující' asi přidávají "pokoje" ve svých domech. S Ježíšem to nemá vůbec nic společného, přestože tam mají tři jeho sochy. Kdo to neviděl, neuvěří. Tak drsná forma pohanství se hned tak nevidí.
ČESKÝ NÁROD SE ZATÍM NEZAJÍMÁ O BIBLI, A PROTO JÍ NEVĚŘÍ.
Křesťanské náboženství je hodně podobné tibetským a indickým, proto jsou tato pro "české křesťany" tak populární. Troubili jsme vehementně na šofary okolo celého areálu ve jménu panujícího Ježíše a démoni zděšeně prchali před voláním Ježíšovy krve. Naše modrá trička vehementně hlasitě prohlašovala zářící Ježíšovu dobrou zprávu (Jan 3:7), ke "křesťanům" biblí nedotčeným. Typický "český křesťan" o sobě tvrdí, že je "křesťan", protože jej rodiče nechali jako miminko "pokřtít".
Na zpáteční cestě jsme troubili a žehnali Israeli v Úsově na judejském hřbitově a před opravovanou synagogou. Bible říká, abychom žehnali Jerusalemě všude na světě, protože kdekoliv platí boží promluvení Abrahamovi a jeho semenu, i jejich městu: "A já požehnám ty, kteří požehnají tebe a prokleji toho, kdo tě zlehčí: a v tobě budou všechny rodiny půdy požehnané" (Gen 12:3). Navíc Judové vědí, že je Jerusalema na zemi i Jerusalema nahoře. Jerušalaim je množné číslo. Město, kde se žehná Jerusalemě, je požehnané skrze tu Jerusalemu nahoře - aby z ní mohli být shora zplozeni další lidé v Ježíšovi! "Ale ta Jerusalema nahoře je neomezovaná, která je matkou nás všech" (Gal 4:26). "Požehnáním přímého je město vyzdviženo..." (Pří 11:11). Šalom Jerušalaim i v Olomouci a v Úsově...!
V sobotu 9. srpna jsme troubili a žehnali na judejském hřbitově v Holešově a potom jsme byli v místní synagoze na večerním koncertu pražského tria 'Nigun'. Zbyla na nás místa jen za muzikanty, takže naše trička četlo během koncertu celé publikum. Měli jsme silný zážitek nejen z vynikající hudby, ale i z této příležitosti.
Od 25. do 29. srpna jsme měli modlitební týden v Olomouci, kdy jsme měli bohatý program v božím slovu, v modlitbách a každý den jsme také vyjeli k některým z olomouckých pevnůstek, které jsme zabírali při troubení na šofary ve jménu Ježíš. Každý večer jsme pak obešli historické centrum Olomouce. V parku pod městskými hradbami náboženství a filosofie bylo vždy rušno. Byli tam indickým (p)duchem naplnění mladí bubeníci a foukači, "duchovně" tam také cvičily jeptišky. Ve čtvrtek večer tam byla i skupina typických "českých křesťanů" cvičících tai-chi, přímo pod hradbou s katolickými budovami. Na naše troubení na šofary a na mé promlouvání nesouhlasu s touto aktivitou tito lidé v jejich cvičení dramaticky znejistěli. Vyvrcholení bylo v pátek, kdy jsme na poslední obchůzce olomouckých hradeb prošli silnou bouří, která však trvala jen po dobu našeho pochodu. Celá bouře s hromy a blesky a silným lijákem skončila v příchodu na parkoviště u Terezské brány, kde jsme každý výšlap začínali i končili.
Následujícího rána v sobotu 30. srpna jsme vyjeli na sever Moravy pro výstup na Kralický Sněžník (1424m), kde jsme promlouvali vylití světícího spiritu přes celou Moravu pro oživení ve jménu Ježíš. Nedaleko pod vrcholem této hory je pramen řeky Moravy, který jsme také požehnali a promluvili jsme přes něj autoritu panujícího Ježíše. Odtud jsme také ve jménu Ježíš strhli démona náboženství přes celou Moravu. Zjistili jsme totiž z mapy během našich výjezdů, že na horu Kralický Sněžník s pramenem řeky Moravy sahá autorita olomoucké arcidiecéze! Na vrcholu hory je plno z kamenů naskládaných sloupků pověrčivosti. Našli jsme tam však i z kamenů poskládaný nápis Jan 3:16, tak jsme k tomu zdůraznili ještě +7. Vzali jsme tam také jídlo kovenantu a troubili na šofary ve jménu panujícího Ježíše.
Týden před společným modlitebním týdnem v Olomouci s ostatními členy shromáždění jsem byl na osobním modlitebním týdnu (18.-23.srpna) v oblasti Kralického Sněžníku, sám v chatě přímo nad pramenem Malé Moravy. Udělal jsem během tohoto pobytu dva výstupy na vrchol Kralického Sněžníku. Pokaždé jsem tam vystupoval strmou úzkou stezkou po českopolské hranici. Poprvé jsem tam vystoupil sám, podruhé společně s Terezkou, mou spolupracovnicí, která tam za mnou v sobotu 23. srpna pro tento výstup přijela. Nic netušíce jsme vystoupili na vrchol a tam k našemu překvapení narůstal dav lidí s čísly na hrudi. Zjistili jsme, že tato akce je "Běh do vrchu". Když jsme prošli
mezi několika lidmi směrem k prameni řeky Moravy, ohlédl jsem se nazpět a ve vzdálenosti dvou metrů k nám přicházel premiér Vladimír Špidla, který se vracel po ukončení závodu k sestupu. V této nečekané situaci jsem vztáhl ruku a poblahopřál jsem mu k úspěšnému dokončení závodu. Potřásli jsme si rukama, pan premiér poděkoval a my jej nechali s jeho ženou projít. Byl to zvláštní okamžik, zdánlivě bezvýznamný, ale viděl jsem potom tuto situaci, že byla připravená symbolicky od panujícího Ježíše jako přivítání vylití světícího spiritu samotným šéfem vlády Českého národa, jako schválení této naší práce víry. Když jsem potom stál o týden později s celou naší skupinou znovu u pramene Moravy, uvědomil jsem si jak se z malého pramínku pomalu naplňujícího jedinou láhev stane později velký a silný proud řeky mocný zaplavit celou krajinu. Stejně tak i vylití světícího spiritu přes mnoho lidí musí nutně předcházet pečlivé a často zdlouhavé naplňování jednotlivých božích nádob, skrze které potom může světící spirit proudit pro ty ostatní. Ježíš vyložil: "...Ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody, tryskající do života věčného!...Když někdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Tomu věřícímu do mne, podle toho, jak řeklo písmo, z jeho břicha budou proudit řeky živé vody" (Jan 4:14, 7:38). Toto se stane těm, kteří žízní po pravdě - po Ježíšovi. Každá práce víry ze začátku vypadá jako bezvýznamná a malá. To, co nám dává panující dělat, často vypadá jako hloupost pro většinu lidí. Když však instrukce světícího spiritu poslechneme v těchto "maličkostech", které můžeme udělat a uděláme je, tak teprve potom on může dělat větší práce skrze nás. "..Dobře, dobrý a věřící otroku! Přes trochu jsi byl věřící, přes mnohé tě určím! Dojdi do radosti tvého panujícího!" (Mat 25:21).
Všechny tyto práce víry nejsou možné bez dospívání celého shromáždění v bratrském přátelství, lásce z čistého srdce a nepokrytecké víře (viz I.Tim 1:5). Modlitební víkendy, týdny a společné akce (výjezdy) nám dávají možnost se více poznávat a učit se věřit jeden druhému, a proto i řešit konflikty, které běžně vznikají. Všechno to učení na očisťování se božím slovem musí být praktikováno každým ve shromáždění, jinak bují pokrytectví a bezmocnost věřících (I.Kor 7:5). Pokud se lidé ve shromáždění nečistí, tak nemohou mít zázračnou moc od světícího spiritu. Pravá zázračná moc se totiž napřed projevuje ve změně osobnosti v čistění pravého božího dítěte, podstupujícího výchovu. Náboženští pokrytci však: "Božského potvrzují vidět, ale těmi pracemi nepromlouvají, byvše takto ohavní a nepřesvědčitelní a k veškeré práci dobra neosvědčení" (Titus 1:16).
Ještě před dokončením práce na překladu Joynerovy knihy, mne panující Ježíš přivolal, abych si znovu přečetl i knihu 'Azusa Street' složenou z autentických záznamů, dopisů a článků Franka Bartlemana, který byl jedním ze znovunarozených věřících, kteří spolupracovali s panujícím Ježíšem pro vylití světícího spiritu v Los Angeles na začátku minulého století. Byl jsem mocně povzbuzený ve světícím spiritu ve víře pro oživení - pro Moravský Pentekost. Tato kniha je významným dokumentem o tom, jak je důležité se nadchnout pro boží práce, aby je panující mohl dělat i skrze nás. Frank Bartleman a několik dalších věřících v Los Angeles (Kalifornia, USA) začali toužit po oživení na základě zpráv o oživení, které začalo ve Wales ve Velké Británii roku 1904. Když 8. dubna 1905 slyšel Frank prohlašovat F. B. Meyera z Londýna o tom, co panující Ježíš dělal ve Walesu, bezvýhradně odevzdal své srdce panujícímu Ježíšovi, aby jej použil pro totéž v Los Angeles. Skrze jeho pozdější zážitky a zkušenosti z oživení dnes známého pod termínem 'Azusa Street Revival' (Oživení na ulici Azusa) mi světící spirit ukázal, jak je důležité být pro takové oživení rozdmychaný, aby člověk věřil, že to chce panující Ježíš udělat kdekoliv, kde pro to budou lidé OPRAVDU věřit. Můžeme mu pro to věřit skrze psané záznamy - na prvním místě v bibli a pak i skrze tyto záznamy z moderní doby....