Z p r a v o d a j
shromáždění vyvolaných
Cesta panujícího
Olomouc
RODINA ne "křesťanství"
V této době mám od panujícího Ježíše víc a víc učení o podstatě jeho dobré zprávy - o návratu člověka k božskému otci skrze shorazplození v něm - což je SYNOVSTVÍ. Proto v těchto zpravodajích píši stále podrobněji o tomto božím synovství a varuji před jakoukoliv nebiblickou prezentací Ježíše, to je před jakoukoliv formou "křesťanského náboženství".
Celé Ježíšovo přisluhování bylo přivolání do znovunarození do BOŽÍ RODINY, což může být shrnuté v jeho příkazu: "Vy musíte být zplození shora!" (Jan 3:7). Totéž dal potom učit všem jeho učedníkům, snad nejpodrobněji Pavlovi: "protože jak mnozí jsou vedeni spiritem božského - tito jsou synové božského! Protože jste nevzali spirit otroctví znovu do strachu, ale vzali jste spirit synovství, ve kterém křičíme, Abba! Otče! Sám spirit svědčí spolu s naším spiritem, že jsme děti božského,...protože dychtivé očekávání toho veškerého stvoření plně očekává odhalení těch synů božského" (Řím 8:14-16,19).
Podstata křesťanského náboženství je asi v tom, že si lidé hrají na to, že znají stvořitele, kterého však neposlouchají a jehož instrukce je téměř nezajímají. Baví je krátké pravidelné ceremonie a filosofické povídání o bohu, který je vlastně nezajímá. V lidské sobeckosti si nechtějí připustit, že jim bůh vidí do srdce, neboť by se museli změnit - proto také nečtou bibli, a když už, tak co nejméně.
Již jsem psal o filosofické podstatě "křesťanství" ve zpravodaji 'květen-červen 2003', ale raději zde ještě přeložím několik výstižných definicí "křesťanství", které jsou v Encyclopćdia Britanica [vydání 1989]:
Koncept "křesťanství" (christianismós)... se v psaní Nového kovenantu neobjevuje. Byl použitý až v době Apoštolských Otců (t.j. křesťanských myslitelů konce prvního a začátku druhého století) jako křesťanská obdoba konceptu "Judaismu" (Ioudaismós), který použil Pavel v jeho dopise Galatianům 1:13, aby charakterizoval Judejskou cestu víry a života. Termín "křesťanství" byl poprvé takovým způsobem použitý Ignatiem, biskupem Antiochei (zemřel asi 110 n.l.), v jeho dopisu Magnesiánským. Takto je termín "křesťanství" spíše pozdějším křesťanským neologismem používaným k rozlišování víry a způsobu života křesťanů od Judů ze synagogy i sektářských Judejských křesťanů (t.j. křesťanů, kteří chtěli držet Mojžíšův zákon).
Od jeho prvního formulování spočívala v konceptu "křesťanství" jistá tendence ke zdůraznění didaktické, nebo-li teoretické podstaty. Philo Alexandrijský, Judejský filosof konce prvního století př.n.l. a začátku prvního století n.l., již vyložil Judejské náboženství jako "pravou filosofii."... Justin Martyr, filosof a apologeta poloviny druhého století, chválil křesťanství v termínech "pravé filosofie". On vysvětloval filosofii jako něco více, než jen správný způsob znalosti, zahrnovala také správný způsob života - jako správný druh morálky. ... Galský mnich Vincent z Lérins v pátém století formuloval definici: "křesťanská víra je to, co se věřilo všude, vždycky a všemi".
Všechny náboženské rozpory, sekty a denominace v "křesťanství" jsou možné jedině díky tomu, že "křesťanství" je filosofie, před kterou písma varují. "Hleďte, aby nebyl někdo, odvádějící vás spolu jako kořist skrze filosofii a prázdnou klamavost podle lidských tradic, podle těch principů světa a ne podle anointujícího!" (Kol 2:8). Je úžasný nesmysl, aby se někdo dohadoval ve stylu "co je pravé a co je nepravé křesťanství", stačí používat přesný překlad bible namísto filosofických obratů a všechny nesmysly jsou pak božím slovem osvětlené - jako nesmysly. Jak prosté!
V "křesťanství" je ekumenická filosofie, že "Bůh" spojí všechna náboženství dohromady. Bible však říká: ...vyjděte z jejich středu a ohraničte se pryč, vykládá panující, a nedotýkejte se nečistého a já vás přijmu do sebe a budu do vás otec a vy budete do mne synové a dcery, vykládá panující všemocný (II.Kor 6:17-18).
Stvořitel nebe i země a všeho v nich - božský otec, syn a světící spirit volá všechny lidi do obrácení se od hříchů do shorazplození - a proto DO RODINY. Naproti tomu "bůh" tohoto věku [Satan] volá lidi do náboženství - což je OBŘADNOST. Udělat nový společný systém obřadů není problém. Lidi, které pravda nezajímá, mají ceremonie různých kultur v oblibě - proto nebude problém postupně spojit světová náboženství do jednotné obřadnosti. Kdo říká, že to nebude možné, neví o čem mluví. Satan je autorem pokrytectví a veškeré falše, proto i náboženství.
I shorazplození učitelé, kterých si vážím, myslí v tomto náboženském konceptu "křesťanství", protože sami tak byli vyučení na biblických školách "křesťanskými" filosofy. Takto se filosofie předává z generace na generaci a díky tomu se také zvyšuje produkce volnějších a volnějších překladů bible, díky kterým je lidstvo spoutáváno ve filosofii "křesťanství" víc a víc. Je mnoho důkazů toho, jak přesné výrazy z přesného překládání bible dávají přesné porozumění.
Zde je krátká ukázka z knihy 'The Fire That Could not die' (The Story of the Azusa Street Revival), kterou napsal Rick Joyner. Dávám zde slovo RODINA, namísto autorem použitého výrazu "křesťanství":
...Parham byl zděšený neobvyklým sociálním a rasovým sjednocením. Parham obdivoval Ku Klux Klan a obzvláště oponoval rasovému smíchání, nebo-li splétání během uctívání a při oltáři [vyjití k modlitbě záchrany]. Tak nebo onak, on tomu věřil ne z rasové pýchy, ale kvůli falešné doktríně. Věřil, že velký hřích lidstva, který způsobil soud potopou, bylo rasové smíchání a že Noah byl vybrán, aby přežil kvůli jeho rodokmenu, který byl "bez smíchané krve". Toto tragické neporozumění písem bylo zkrouceným teologickým základem, na kterém byly vybudovány mnohé rasistické skupiny včetně nacistů...
V kontrastu s Parhamovou filosofií Seymour cítil, že nezbytný element RODINY samotné byla jednota, kterou viděl za bariérami rasy, barvy, pohlaví, národa, třídy nebo postavení. Toto byla demonstrace toho, že božský nebere tváře a že všichni věřící jsou opravdu jedno v anointujícím. Pro něho se Azusa Street Mission stávala ochutnávkou toho, co pravá RODINA měla být, stejně tak, jako první Pentekost viděl příchod Judů společně z každého národa...
Musíme si uvědomit, že národ ISRAELE vznikl jako JAKUBOVA RODINA! Jakub dostal jméno Israel, protože byl schopný zápasit a být silný jako vládce [sarah] s elohiym i se smrtelníky (Gen 32:28). Jakub [Israel] byl SYNEM Isaakovým, který byl synem Abrahamovým. Abraham spojil rodinu člověka s rodinou božského stvořitele v přeseknutí kovenantu - skrze který vznikl podle slibu národ Israele. Skrze národ Israele potom mohl podle božího slibu přijít Yeshua [zachránce, počeštěně Ježíš] a být přeseknutý v novém kovenantu - aby mohl být člověk shorazplozený v jeho jménu do boží rodiny.
Proto i "křesťanská" učení o "náhradě církve za Israel" jsou démonická, ne jen "pomýlená" - jak mnozí "křesťané" tento satanismus pacifikují [stejně tak doktrína o Noahovi]. Obzvláště tyto doktríny vyvolávají v náboženských lidech nenávist k lidu božímu Israele a dodnes se tato nenávist nezmírnila. Ježíš přišel ke zničeným ovcím domu Israele a až po vzkříšení poslal jeho učedníky, aby v autoritě jeho jména Ježíš připojili do rodiny i další učedníky z národů (Mat 28:18-20).
Proto i světící spirit, který přišel ve jménu Ježíš, vede k Ježíšovi a glorifikuje jej: "Onen bude glorifikovat mne, neboť vezme z mého a dá zprávu vám" (Jan 16:14). Nikde v bibli také není nic o tom, že světící spirit bude vést lidi ke glorifikování Ježíšovy matky Marie, nebo jeho učedníka Petra, ani dalších, a už vůbec nic o tom, aby se k nim někdo modlil. Proto světící spirit nikoho nevede k uctívání ani "Panny Marie", ani "svatého otce v Římě", ani nikoho jiného než světícího otce světel, kterého uctíváme ve světícím [i našem shorazplozeném] spiritu a v pravdě (Jan 4:23-24) - v Ježíšovi. Světící spirit je spirit pravdy, který vede věřící do veškeré pravdy - a pravda je svítící a světící boží slovo, ve kterém nás otec zasvěcuje, když se tím slovem plníme a děláme jej. Proto když ve světle pravdy dospíváme, tak jasně vidíme, co je falešné učení. Musíme být budovaní správným učením ...do budování toho těla anointujícího, až se dostaneme všichni do jednoty té víry a uznání syna božského, do dospělého muže, do míry zralosti té plnosti anointujícího, abychom již více nebyli nemluvňaty, pohazovanými a přenášenými okolo všemi větry učení - v mazanosti lidí ve zručnosti - k metodě bludu,ale pravdiví v lásce ať těmi všemi rosteme do něho, který je hlavou - anointujícího (Ef 4:12-15).
Na mnoha místech je v bibli zdůrazněný vztah mezi otcem a synem, obzvláště v knize Psalmů a Přísloví. Zavolá mne, Ty jsi můj otec, můj mocný, a útes mé záchrany (Ps 89:26). Jako se otec mazlí se syny, tak se YHWH mazlí s těmi, kteří se jej strachují (Ps 103:13). Můj synu, našpicuj uši mým slovům, natáhni tvoje ucho mým promluvením (Pří 4:20). Můj synu, oploť živým plotem má promluvení a ukryj moje příkazy ve tvém srdci (Pří 7:1).
V Novém kovenantu Ježíš lidem ukazoval otcovu vděčnost, o které i učil. Vděčnost je poselství velmi osobního rodinného vztahu. A ten slovo se stal fleš a stanoval v nás ...naplněný vděčností a pravdou (Jan 1:14) ...vděčnost a pravda se stala skrze Ježíše anointujícího (Jan 1:17). Vděčnost božského otce i božského syna je silně popsaná v tomto verši: Ježíš odpověděl a řekl mu, Když někdo miluje mne, bude hlídat můj slovo a můj otec bude milovat jeho a přijdeme k němu a uděláme si při něm obydlí (Jan 14:23). Zde zřetelně vidět, že toto je výsledek zájmu člověka o vztah se stvořitelem, který nemusí takového jen navštěvovat, ale přímo se nastěhuje - to je potom opravdová rodina! Jsme tak blízko božskému, jak jen chceme být - to je ta jeho úžasná láska a spravedlivost.
Členové boží rodiny rostou v anointování a dospívají v otcově přirozenosti, což je opravdová láska a vděčnost - bez pokrytectví a falše. "Křesťanství" však přesný překlad řeckého slova charis a hebrejského chen jedině jako vděčnost nezná. Právě ve filosofii jak "judaismu", tak i "křesťanství" se žongluje s šíleně protichůdnými významy jednotlivých slov biblického textu. Tato démonická prezentace je možná jedině díky filosofii, která buduje mistrné řečníky, kteří lež předkládají jako pravdu. Zde je malá ukázka obrovského pokladu, zatím zahrabaného a pečlivě utajeného ve filosofických překladech: Kdo nabídne díkůvzdání, glorifikuje mne a kdo napraví jeho cestu , tomu dám vidět záchranu elohiym (Ps 50:23). Protože YHWH elohiym je slunce a šupinové brnění, YHWH dá vděčnost a glory, žádné dobro neodepře těm, kteří chodí dospělí (Ps 84:11). Ve filosofii křesťanství není místo pro biblickou pravdu vděčnosti božského otce, protože falešná náboženská pokora nemůže něco takového připustit. Proto byla boží vděčnost filosofy v jejich překladech po celou dobu popřena. Dobrá zpráva božího království, je dobrá zpráva vděčnosti ...tím přisluhováním, které jsem vzal při panujícím Ježíšovi, veskrze dosvědčit dobrou zprávu té vděčnosti božského (Prak 20:24). Protože vděčností jste zachráněni skrze víru a toto není z vás, to je dar božského (Efes 2:8).
Jsem plně přesvědčený, že když bude Nový kovenant přeložený do angličtiny stejně přesně jako do češtiny, tak se začne zřetelně a dramaticky po celém světě rozlišovat a oddělovat semeno VDĚČNOSTI pravé boží rodiny od plevele, což je falešné semeno NEVDĚČNOSTI sobeckého nepřítele.