March of the Living – Pochod žijících 2010
12.4.2010 jsme se opět jako každý rok zúčastnili Pochodu žijících v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau.
Fotografie jsou v naší fotogalerii “MotL – Pochod živých 2010.“
Letos to bylo o to smutnější díky tragédii, která se Polákům stala. Polský prezident, jeho žena a další členové polské vlády zahynuli při pádu letadla na cestě do Katyně.
Byli jsme v šoku a velice zarmouceni, když jsme se to v sobotu dozvěděli z médií.
Pochod probíhal standardně jako každý rok. V Auschwitzu byl z reproduktorů okolo půl druhé zahájen troubením na šofar a průvodním proslovem. Podle očekávání (jak nám bylo řečeno) jsme letos pochodovali na počest obětí holokaustu, ale také jako projev solidarity s polským lidem.
Před samotným začátkem jsme se zúčastnili také pietního aktu u baráku číslo 18, kde měli Maďarští Judové svůj program a kam nás pozvali s žádostí, jestli by jeden z nás nezapálil symbolickou svíci jako zástupce Čechů, čemuž jsme samozřejmě velmi rádi vyhověli (foto č. 2010_04_112, 093, DSC_0109).
Na hlavním ceremoniálu v Březince jsme drželi minutu ticha za usmrceného polského prezidenta Lecha Kaczynskeho a další politiky (foto č. 2010_04_261, 115). Letos byl přítomný i Natan Sharansky (foto č. 2010_04_273). Pan Sharansky je významná osobnost – ukrajinský matematik roky vězněný a mučený v sovětských věznicích byl následně přeložen do Sibiřského gulagu – kvůli jeho aktivitám pro lidská práva a žádosti o víza do Israele. Byla vedena kampaň za jeho propuštění, což se po letech podařilo a roku 1986 byl propuštěn. Ihned emigroval do Israele, kde figuroval v mnoha politických funkcích (ministr průmyslu a obchodu, výstavby, místopředseda vlády, ministr bez portfolia atd) mj. založil politickou stranu “Israel b´alija“, která pomáhala imigrantům do Israele. Nyní je předsedou Adelson Institute for Strategic Studies a také Shalem Center v Jerusalemě.
Program byl opět velmi dobře připraven a emotivně nás zasáhl. Slzy se draly do očí, když jsme byli při modlitbě Kadiš (2010_04_317,323,324) konfrontovaní hlasitým pláčem starého muže, který stál asi 2-3 metry od naší skupiny …
Bývalý vrchní rabín Israele Meir Lau (2010_04_283,286) měl opět plamenný projev o tom, že svět se z ničeho nepoučil. Jako se tehdy mlčelo, když byl holokaust v plném proudu, mlčí se dnes opět - vůči Iránu a jiným vražedným diktaturám. “Právě proto je tak důležité, abyste všichni, co jste tu, řekli světu, co se tu dělo. Abyste o tom mluvili, o tom, co jste tu zažili, viděli a cítili.“
Velkým požehnáním bylo setkat se a mluvit s mladými lidmi z celého světa (2010_04_356) a zejména pak na konci s ženou přeživší holokaust – paní Judit (foto č.2010_04_410,418,420). Navzdory svému věku 85 roků je tato dáma naprosto čilá a svěží a hlavně – s velkým srdcem. Pastor Podmolik ji dal knihu od Rose Price – “A Rose from the ashes“, kde tato vyjímečná žena popisuje svůj příběh přežití hororu holokaustu, života v Americe, osobního poznání judejského mesiáše Ješuy a cesty k odpuštění i těm, co ji nejvíce ublížili. Je to nesmírně silný příběh, jehož stručná verze je v knize od mesianického Judy Sida Rotha “Mysleli sami za sebe.“ Paní Judit nám řekla, že je předsedkyní sdružení přeživších “Holocaust Child Survivors of Connecticut“, že jezdí po školách a popisuje svůj příběh a že sama lidem říká, že není možné v sobě nosit neodpuštění. Od člověka, který prožil to, co prožila ona, je to opravdu velmi silné prohlášení.
Byli jsme z tohoto setkání velice povzbuzeni.
Odezva na troubení šofarů (foto č. 2010_04_379,371,375,376) byla jako vždy velmi pozitivní. Lidé nám přišli děkovat a skandovali s námi “Am Israel chaj!“ (Lid Israele žije!).
“Protože já pozdvihnu mou ruku do nebes a
promlouvám, já jsem žijící zahalující. Jak naostřím můj blesk meče a
moje ruka chytí rozhodnutí; já vrátím pomstu těm utlačujícím mne a
zaplatím těm, co mne nenávidí..“
Deut 32:40-41
TH