Z p r a v o d a j
shromáždění vyvolaných
Cesta panujícího
Olomouc
Protože věřím - miluji, proto poslechnu a udělám
Ve Zpravodaji srpen-září jsem psal o nápisu Jan 3:16, který byl vyskládaný z kamenů na Králickém Sněžníku a ke kterému jsme zdůraznili +7. Verš 3:16 Dobré zprávy podle Jana zná každý, kdo se alespoň trochu zajímá o Ježíše, i když jen nábožensky, nezávazně: "Protože takto božský miloval svět - tak, že syna jeho, jediného zplozeného dal, aby každý ten, věřící do něho nebyl zničený, ale držel život věčný". Tento verš ukazuje lásku božského otce k lidem, ale k záchraně nestačí. To, že Ježíš přišel, aby za nás zemřel, nikoho nezachrání, pokud člověk neposlechne jeho příkaz: "...Vy musíte být zplozeni shora!" (Jan 3:7). Toto je jeden ze základních problémů, co je mezi věřícími, když prezentují poselství "Ježíš tě miluje" bez naléhavosti obrácení se od hříchů a poslechnutí Ježíšova příkazu. Toto je právě ta hrůza náboženského překroucení božího poselství pro záchranu člověka, že dává falešný mír v tom, že stačí boží láska - bez poslechnutí božího příkazu. Přitom bible jasně definuje, co to shorazplození je, i když to není popsané v jednom verši nebo pasáži. Je to reakce člověka na dobrou zprávu návratu do boží rodiny skrze poslechnutí Ježíše jako svého panujícího, což zahrnuje i ponoření do vody v jeho jménu.
Při mé první návštěvě Česka v roce 1995 mi řekl nejstarší starší jednoho olomouckého sboru věřících: "Když bude nějaká babička znát celý život jen jediný verš z bible, Jan 3:16, tak půjde do nebe". Toto je příklad zoufalé arogance člověka v ignoraci božího slova. Jestli někomu stačí znát jediný verš z bible po celý život a nebude se proto zajímat o další verše, ani o osobní poznání pravdy - Ježíše, tak svým postojem ukáže opovržení Ježíšem, ne lásku k němu. To je totální nezájem o stvořitele, jeho slovo, a proto i o svou záchranu v něm.
Stejně jako v Edenu, tak i kdykoliv od té doby je boží láska ukázána v nabídce pro osobní rozhodnutí, abychom udělali práci víry pro záchranu. V Edenu dostal člověk příkaz: NEJEZ! Když člověk jedl, UDĚLAL PRÁCI NEVÍRY - skrze kterou padl. Syn božského - člověk (hebrejsky adam), dostal příležitost ukázat svou lásku ke stvořiteli - v dobrovolném rozhodnutí: POSLECHNUTÍ PŘÍKAZU. Ježíš definoval, že jeho oběť nás zachrání - když jej poslechneme: "Větší lásku, než tuhle ani jeden nedrží - aby někdo umístil jeho duši za jeho přátele! Vy moji přátelé jste, když děláte, jak mnoho vám já přikazuji" (Jan 15:13-14).
V Edenu dostal člověk příležitost k tomu, aby poslechl ze srdce - jako projev lásky a vděčnosti stvořiteli. Mohl se tak ukázat jako milující syn, který si YHWHo cení a jeho slovo miluje. Kdyby vše, co YHWH chtěl, byla jen poslušnost, mohl stvořit člověka jen jako naprogramovaného robota. Jenže božský je láska a proto také touží po lásce. Jenže láska se projeví jedině ve svobodném rozhodnutí. A to je proč dal YHWH člověku možnost, aby se mohl rozhodnout pro neposlechnutí. Odmítnutí božího slova je nevděčnost a proto zkáza.
Dnešní společenský systém na celém světě má plánovanou a organizovanou opozici proti prohlašování a učení božího slova. Je zajímavé, jak vehementně lidé zesměšňují jakoukoliv zmínku o biblické pravdě shorazplození, ale reinkarnace, astrologie, léčitelství a podobné nebiblické praktikování je populární téma diskuse s kýmkoliv. Ale každý, kdo ze srdce poslechne instrukce božího slova a uvádí je prakticky do svého života, dostane nabídku záchrany od stvořitele. Dobrým příkladem je setník Kornelius, který se zajímal o božského Israele a dělal dobro jeho lidu. Písmo říká, že tímto jej zavazoval - božský Israele jím byl zavázaný, aby jej odměnil: "...zavazující božského skrze vše" (Prak 10:2). Božský mu proto poslal svého spirituálního zpravodaje se zprávou, kdo mu promluví, co musí udělat (Prak 10:3-6). Když Kornelius poslechl boží instrukce, tak přišel zpravodaj Petr - člověk. "Ale otevíraje ústa, Petr řekl, Přes pravdu pobírám, že božský není beroucím tváře, ale v každém národě, ten strachující se jej a pracující spravedlivost, je jím přijatý!" (Prak 10:34-35). Petr Korneliovi vysvětlil dobrou zprávu Ježíšovu - o jeho usmrcení a vzkříšení a "že odpuštění hříchů vezme skrze jeho jméno každý věřící do něho" (Prak 10:43). Petr mu také řekl o promluvení, které nastalo uprostřed ponoření, které prohlašoval Jan (Prak 10:37). To promluvení bylo od božského otce, který ocenil Ježíšovu poslušnost - po jeho ponoření pod Janovou autoritou: "Tohle je ten můj syn, ten milující, ve kterém mám zalíbení!" (Mat 3:17). Otec tak Ježíše označil jako milujícího syna, který poslechne, a proto udělá, co mu přikáže. Toto je synovská víra, o které učí bible, která přišla skrze Ježíše (Gal 3:22-27). To promluvení je pro každého syna [i dceru], který věří příkazu obrácení se od hříchů a ponoření ve vodě ve jménu Ježíš (Mar 16:16), a proto jej poslechne a udělá. Kdo nevěří, neudělá. Jen tak může být "božský uprostřed nás" (Mat 1:23; Prak 10:38), neboť je to skrze poslušnost božímu slovu a jeho shorazplozeným zpravodajům. Proto také když světící spirit přepadl přes ty věřící v Korneliově domě a ti jím byli naplněni, byli shorazplozeni a Petr ihned nařídil, aby byli ponořeni: "...Může snad někdo zakázat vodě, neponořit tyhle, kteří vzali světící spirit podle toho, jako i my?" A nařídil jim být ponoření ve jménu panujícího... (Prak 10:47-48).
Všechny biblické záznamy o záchraně věřících v Ježíšovi mají jedno společné - nezbytnost ponoření do vody ve jménu Ježíš. Ponoření ve světícím spiritu bylo v Korneliově domě napřed, i když ostatní záznamy ukazují, že to bylo většinou až po ponoření ve vodě (Prak 2:38,41; 8:12,15-17; 19:5-6). Ježíš dal svým učedníkům příkaz, aby ponořovali do jména Ježíš, jména otcova, které mu dal (Jan 17:6,11,12). Jméno Ježíš je jméno otce i syna i světícího spiritu (Mat 28:19), ...protože není v nikom jiném záchrana, protože ani není další jméno pod nebem dáno v lidech, ve kterém my musíme být zachráněni (Prak 4:12). Proto Ježíšovi učedníci znají Ježíšův příkaz a dělají jej - a lidé mohou brát...světící spirit, kterého dal božský těm přesvědčeným jeho vládnoucími (Prak 5:32).
Je biblické, že i "křesťanští" fariseové zlehčují ponoření do vody, neboť ti původní fariseové také odmítli boží vůli - být ponoření. Jenže ti, co uznali, že jsou hříšní, se od hříchu obraceli a byli ponořovaní s potěšením (Luk 7:29-30, Prak 2:41). Fariseové nechtěli potvrdit ponořování od Jana ponořujícího jako boží práci, ale měli strach říci, že to byla jen práce lidská. Bylo to stejné, jako v Edenu - neposlechnout. Jan ponořující přišel ve spiritu Elijahově a Elijahu byl utrhnutý aniž by fyzicky zemřel - což je proroctví pro utrhnutí shorazplozených věřících bez fyzického usmrcení (I.Kor 15:51-52; I.Thes 4:17).
Samozřejmě jen ponořením do jména Ježíš ve vodě záchrana není navždy zajištěná, protože zachráněný musí dospívat v poslušnosti a neodvrátit se nazpět do bláta. Jenže pravé boží děti se učí poslouchat slovo božského otce ve vděčnosti za záchranu. Poslechnutí božího příkazu milovat a vždy něco udělat je potom v radosti. To jsou milující synové a dcery, kteří slovu věří, poslouchají jej a dělají. Ve víře je naděje a radost ve vděčnosti.
Používám pro ilustraci poslušnosti příklad ponoření do vody ve jménu Ježíš, protože tento boží příkaz je pro náboženské lidi nejčastějším problémem. Jen třeba proto, že ponoření ve vodě je nepohodlné (obzvláště v evropské zimě). Ježíš sám řekl: "Neuzákoňte si, že jsem přišel hodit přes zem mír. Nepřišel jsem hodit mír, ale meč! Protože jsem přišel rozdvojit člověka podle jeho otce a dceru podle její matky a závojem zahalenou podle její tchyně. A nepřátelé člověka budou ti domácí" (Mat 10:34-36). Boží slovo je meč, který odděluje zrno od plev a určitě mnohé popudí - tak také soudí přemýšlení i úmysly srdce (Heb 4:12). Bratr Smith Wigglesworth říkával: "Mou prací je udělat, aby člověk zuřil nebo se radoval. Jestli jsem to neudělal, tak jsem neudělal dobrou práci."
Náboženští "křesťané" však čím dál víc hledají způsoby, jak předložit Ježíše "nehrozící" cestou, aby někoho získali do svého náboženského spolku a nikoho "nepopudili", a proto "neodradili".
V propagačních materiálech Alfa kurzů se píše: "Alfa kurzy nabízejí křesťanství zábavným, nehrozícím, odpočinkovým a pohodlným způsobem. Dělá je to tak snadné pochopit, je to pro každého.ÚSPĚCH ALFY SPOČÍVÁ V PŘIMĚŘENOSTI DNEŠNÍ DOBĚ. Na Alfě je výjimečný i rozsah zapojení jednotlivých církví. V dějinách církve je to snad vůbec poprvé, kdy se všechny hlavní proudy, ať už katolíci či protestanti, sjednotily na tak rozsáhlém projektu, užívajíce materiály se stejným obsahem a formou. Jak je to možné? Zaměřili se na to podstatné a základní...Kurz Alfa je rovněž výborným způsobem, jak zapojit nové křesťany do života místní církve/farnosti...Takové úspěšné zavedené kurzy mají například katolíci v Praze-Stodůlkách a Slovo života v Brně"... Evangelium je potřeba lidem přinášet tak, aby mu rozuměli. Kurzy Alfa jsou překvapivě úspěšným novým způsobem zvěstování evangelia blízkým současnému člověku.
Alfa je pro každého, kdo se chce dozvědět něco praktického o křesťanské víře.
Legrace a neformální atmosféra. Křesťanství je možno poznávat zábavným a zajímavým způsobem
Filé či řízky - společná večeře a občerstvení dává příležitost poznávat druhé
A zeptat se můžete na cokoli. Debatní skupinky jsou příležitostí k povídání nejen o tématu večera --------- (konec citací).
NIKDE NENÍ NIC O JEŽÍŠOVĚ KRVI, NIC O SHORAZPLOZENÍ NEBO ZNOVUNAROZENÍ, NIC O OBRÁCENÍ SE OD HŘÍCHU - JEN O KŘESŤANSTVÍ = PROSTĚ NIC Z TOHO, O ČEM MLUVÍ BIBLE.
Víc a víc je populární filosofické "kázání" typu business meetings, proti kterému bible zcela jasně varuje. Pavla Ježíš odstavil ...prohlašovat dobrou zprávu; ne v moudrosti slova, aby nebyl ten kříž anointujícího vyprázdněn, protože slovo toho kříže je opravdu hloupostí těm ničeným, ale nám zachraňovaným je zázračnou mocí božského (I.Kor 1:17-18). Pavel také řekl: "a můj slovo a moje prohlašování ne v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukazování od spiritu a zázračné moci, aby vaše víra nebyla v moudrosti lidské, ale v zázračné moci božského!" (I.Kor 2:4-5).
Vím, že to, co zde píšu mi nezíská přátele u náboženských lidí. O to však ani nejde. Jde totiž o záchranu duší, ne o "poplkání u rybího filé", o prezentaci jako "Amway" nebo "Herbalife". "Protože přesvědčuji teď lidi, nebo božského? Nebo hledám vyhovět lidem? Protože jestli bych ještě vyhovoval lidem, nebyl bych otrok anointujícího! Ale oznamuji vám bratři, že ta dobrá zpráva, prohlašovaná jako dobrá zpráva pode mnou, není podle člověka!" (Gal 1:10-11). Pavel vždy vehementně přesvědčoval lidi pravdou božího slova. Toto učení má za úkol lidi usvědčit ze hříchu a ne jim dát náboženský "pokoj". Toto je na přivolání každého, který touží po realitě a který za něco stojí, kdo je schopný ocenit hodnotu Ježíšovy krve, vylité pro naši ZÁCHRANU. Každý má být pořádně rozrušený zjištěním existence pekla a pak nadšený existencí nebe! Nikdo nesmí zůstat v "pohodě", ale musí se mu otřást dosavadními hodnotami, aby udělal dramatické ŽIVOT MĚNÍCÍ rozhodnutí. Člověk slyšící dobrou zprávu o ukřižování a vzkříšení Ježíše za nás musí být otřesený, aby se konečně probudil ze své letargie. Člověku musí být vysvětleno shorazplození do boží rodiny - toto nemá nic společného s "přiměřeným náboženstvím dnešní doby"! Fyzický porod dítěte zaneřádí okolí a musí se pak po něm hodně uklízet. Spirituální znovunarození "zaneřádí" pohodlné sobecké prostředí člověka a také se pak musí hodně uklízet! Shorazplození je skrze KOVENANT což je přeseknutí v krvi a usmrcení starého člověka. Cesta nazpět k božskému je skrze usmrcení a vzkříšení, je to také spoluukřižování a spolupohřbení. Tak jako Ježíš umístil jeho duši za nás, i my máme dát naše duše za něj: "Ale vyložil ke všem, Jestli někdo chce přijít za mnou, ať odepře sebe a pozdvihne jeho kříž podle každého dne a doprovází mne, protože kdokoliv chce jeho duši zachránit, ji zničí, ale kdokoliv zničí jeho duši pro mne, takový ji zachrání!" (Luk 9:23-24). Nový život shorazplozeného začne být dramaticky jiný a musí nastat velké změny. Člověk se plní božím slovem a učí se žít nesobecky pro boží plán. Nebo nevidíte, že to vaše tělo je svatostánek světícího spiritu ve vás, které držíte od božského a nejste svoji? Protože jste byli vykoupeni cenou, glorifikujte tedy božského v tom vašem těle i ve vašem spiritu, které jsou božského! (I.Kor 6:19-20). Nic z toho, o čem mluví kurzy Alfa.
Jsem přesvědčený, že v některých shromážděních mohou být po takovém Alfa kurzu někteří i shorazplození - některá svědectví to naznačují (jako P.+T.S., SŽ) - ale tím to stejně začíná, nekončí. Záleží na silném nekompromisním učení, které takového věřícího upevní v panujícím Ježíšovi. Když organizace někoho v kompromisu přiláká, tak je v tom kompromisu musí udržovat, aby neodešli. Když jsou lidé nábožensky získáni, tak se musí nábožensky udržovat. Jestli se prezentuje "křesťanství" katolické a protestantské stejným způsobem, tak o bibli a shorazplození skrze Ježíše vůbec nejde.
Bible naopak mluví o opravdovém vyčistění shorazplozeného věřícího, aby se stal boží nádobou (II.Tim 2:21), která má vylévat boží zázračnou moc v tomto světě. Nedovedu si představit, jak Reinhard Bonnke nabízí davům afrických čarodějníků a muslimů v Nigerii k večeři řízky nebo sušenky a nezávazně si s nimi povídá o křesťanství. Jeho prohlašování není pohodlné ani zábavné, ale dramaticky měnící životy a vážně ohrožující navyklý životní styl posluchačů.
Musíme hledat boží zázračnou moc, aby skrze nás mluvil panující Ježíš a mohl to potvrzovat jeho pracemi, ne abychom lákali lidi v přesvědčivých slovech lidské moudrosti. Ježíšovo učení dramaticky rozdělovalo lidi na zrno a plevy. Někteří slyšící byli dramaticky změněni do lásky, jiní Ježíše divoce nenáviděli. Ježíš řekl: "Není větší otrok, než jeho panující. Jestli mne pronásledovali, i vás budou pronásledovat. Jestli můj slovo hlídali, budou hlídat i váš" (Jan 15:20).
Jedině když Ježíšova pravda přijde ze srdce, tak má zázračnou moc lidi změnit. Ježíš dělá jeho zpravodaje plameny ohně, kteří nedávají jen porozumění, ale mluví pravdu se zázračnou mocí, která mění usvědčená lidská srdce. [YHWH] dělá jeho zpravodaje spirity, jeho přisluhující [dělá] plameny šlehajícími ohni (Psalm 104:4). Pravda, kterou posílá Ježíš, neusvědčí jen lidi z hříchu, ale očistí je z něj. Ponoření ve světícím spiritu a zázračné moci z člověka spálí plevy. Takový člověk potom nebude hledat způsob, jak by prezentoval dobrou zprávu filosofickým povídáním s pomocí oplatků nebo slaných tyčinek, ale bude mluvit v plameni světícího spiritu pod jeho vedením. Není mou touhou kritizovat, ale rozdmýchat plamen božího slova ve slyšících - těch, držících ucho ke slyšení.
Všechno pro naši záchranu se točí okolo toho, koho promluvení poslechneme a co podle toho uděláme. Když někoho poslechneme a proto uděláme, co říká, ukážeme tím, že mu opravdu věříme. Podle toho nás i naše víra zachrání, nebo ne. Proto je i psáno: "Ale chceš poznat, ó prázdný člověče, že víra mimo těch prací je mrtvá? Abraham, náš otec, ne snad z prací byl ospravedlněný - nesa nahoru Isaaka, jeho syna, přes ten obětní oltář? Hleď, že víra spolupracovala těmi jeho pracemi - a z těch prací ta víra dospěla! A naplnilo se písmo vykládající, Ale Abraham věřil božskému a počítalo se mu to do spravedlivosti a přítel božského byl volaný. Nyní tedy nazírej, že z prací je člověk ospravedlněný a ne z víry jedině!...víra mimo těch prací je mrtvá!" (Jak 2:20-24,26).
Ježíš řekl: "Každý strom nedělající správný plod bude vyseknut a hozen do ohně. Nepochybně od těch jejich plodů je uznáte! Ne každý ten vykládající mi - Panující! Panující! - dojde do království nebes, ale ti, dělající záměr mého otce v nebesích! (Mat 7:19-21)....A proč mne voláte, Panující! Panující! - a neděláte, co říkám?" (Luk 6:46). Naše záchrana je v naplnění písma v našem poslechnutí v pracech víry božích dětí podle Ježíšových příkladů - ne v nábožensky filosofickém výkladu, ani v osobních názorech "dobře to mínících" jednotlivců.