Z p r a v o d a j
shromáždění vyvolaných
Cesta panujícího
Olomouc
Filtr přes srdce člověka proti pravdě
Od odstoupení člověka od stvořitele je přirozeností tohoto světa nevěřit slovu božského stvořitele. Odstoupením - tím, že se rozhodl stvořitele neposlechnout, člověk padl ve hříchu. Protože celé fyzické stvoření bylo původně dáno pod autoritu člověka, proto i skrze jeho pád padlo i celé toto stvoření - nedobrovolně (viz Řím 8:20). Nevíra je proto přirozenost tohoto světa - nevíra tento svět naplňuje a ovlivňuje. Proto tato spirituální atmosféra tvoří přirozený filtr proti božímu slovu. Je to vlastně atmosféra hříchu, který došel do celého světa skrze neposlušnost člověka (Řím 5:12). Proto je hřích přirozeností tohoto světa. Dospění hříchu je usmrcení, neboť smrtící spirit drží autoritu přes hřích a pod vlivem jeho energie jsou lidé nuceni hřešit.
Protože hřích došel skrze rozhodnutí srdce člověka, dal stvořitel jeho slovo celému lidstvu skrze národ Israele v psané formě, v bibli, aby se mohl každý člověk rozhodnout správně pro cestu nazpět k němu. V božím slovu je porozumění pro všechno, i pro vztahy mezi člověkem a božským, mezi mužem a ženou, i mezi lidmi celkově. Skrze boží slovo je porozumění veškerých hodnot. Proto musí být boží slovo vyrývaný do srdce, aby mohl člověku osvětlit jeho přemýšlení - soudí tak přemýšlení i úmysly srdce (Heb 4:12). Jinak je přemýšlení, t.j. práce představivosti, zatemněné přirozenou atmosférou tohoto světa. Toto zatemnění hříchem tvoří filtr přes srdce člověka proti pravdě - proti božímu slovu. Proto k nám přišel Ježíš, syn božského otce - jeho slovo: "svítit přes ty sedící v zatemňujícím (světle hříchu neposlušnosti) a stínu smrtícího, plně dobře umístit naše chodidla do cesty míru" (Luk 1:79).
Protože má člověk dar vlastního rozhodování, je zodpovědný za to, jestli chce poznat pravdu pro všechno, nebo ji zatvrzele odmítne, když ji uslyší. Božský otec proto upozorňuje všechny znovunarozené děti: "...vy již více nechoďte podle toho, jak i ty ostatní národy chodí - v nepotřebnosti jejich rozumu, zatemněnou představivostí byvše odcizeni životu božského skrze tu ignoraci byvší v nich, skrze tu zatvrzelost jejich srdce" (Efes 4:17-18).
Zatvrzelost je postoj, stav srdce, to je to, co drží ten filtr hříchu - to zahalení okolo, tu spirituální energii. Je to energie bludu. Srdce s filtrem propouští jen to, co uzná, proto také nemůže vidět pravdu, pokud ji neuzná. Uvnitř srdce, v představivosti, člověk hněte to co vpustí - jak to potom dospěje, tak to vyletí ven ústy (z dobrého pokladu vyhodí to dobré, ze zlého zlé...Mat 12:35)
Představivost pracuje v energii, kterou srdce přijalo - to je, jak se člověk rozhodne myslet v srdci. Filtr je pak i postoj, stav srdce - ten pracuje v nějaké energii vždycky. Computer musí mít energii, aby pracoval.
Láska pravdy, t.j. láska božího slova, je energie čistého světla. To je energie, která ukáže všechno správně.
II.Thes 2:10-11 Lidem, kteří nepřijmou lásku pravdy, lásku Ježíšovu, pošle Satan (božský tohoto věku) zatemňující energii bludu, ve které pak tito věří tomu falešnému. To je energie zatemňujícího - energie, která ukáže jen něco. Jasnost jeho přítomnosti (toho nezákonného) je světlo, kterým Satan osvětluje věci jen částečně - podle své energie (II.Thes 2:8-9). Proti klamu nepřijali lásku pravdy jako ochranu proti klamu (II.Thes 2:10). Skrze postoj srdce drží energii bludu a jsou v ní potopeni, obaleni, a to je ten filtr - energie bludu. Musíme přijmout lásku pravdy, abychom byli ochráněni před klamem.
"Ale jestli i je ta naše dobrá zpráva zahalována, je zahalována v těch ničených, ve kterých ten božský tohoto věku oslepil porozumění těch nevěřících, aby do nich nevyzařovala tím osvětlením dobré zprávy ta glory anointujícího, který je obrazem božského, protože neprohlašujeme sebe, ale anointujícího Ježíše panujícím, ale sebe vašimi otroky skrze Ježíše, neboť ten božský, ten říkající - Z toho zatemňujícího světlo záři! - zářil v našich srdcích k osvětlení znalosti glory božského ve tváři Ježíše anointujícího" (II.Kor 4:3 -6).
"Ale ty všechny usvědčené pod světlem jsou jasně ukázané, protože všechno je jasně ukázané světlem. Skrze to vykládá, Probuď se ty spící a zvedni se z mrtvých a rozsvítí se přes tebe anointující!" (Efes 5:13-14).
Člověk může uznat některé správné věci, i když není znovunarozený, ale aby viděl jasně, musí být znovunarozený. Ve světě máme všichni dostatečně světla od božského na to, abychom se mohli rozhodnout pro znovunarození. Kdo přijme Satanovu lež (na cokoliv), dostane víc zatemnění, kdo přijme Ježíšovu pravdu (na cokoliv), dostane víc světla. Jenže jen po znovunarození může člověk rozumět a růst v porozumění. Když se člověk nerozhodne pro znovunarození, nemůže růst v porozumění, ale roste v klamu.
Když však člověk je znovunarozený, ale nepokračuje být přesvědčitelný pravdou do důsledku, to je nejhorší stav, protože takový člověk je bastard, ne syn. Byl připojen do rodiny, ale nepodstupuje výchovu ve hnětení božím slovem do dospění (viz Heb 12:6-8).
Synové Israele byli vyvedeni z Egypta tak, jako shorazplození věřící jsou vyváděni z tohoto světa z otroctví Satanova. Jenže stejně jako Mojžíš umístil zahalení přes svou tvář plnou glory, tak tvář Ježíšovu zahaluje jeho glory, do které pronikají jedině králové - (viz Pří 25:2). Ježíšova glory je odhalena v jeho slovu, který je naším zrcadlem. Králové jsou samozřejmě znovunarození věřící, kteří se nezatvrzují, ale rostou v souhlasu s božím slovem. Kdo je král, to však určuje Král králů. Nedá se to vzít v aroganci a pýše.
"Ale jejich porozumění se zatvrdila, protože až po dnes stejné zahalení přes čtení zastaralého kovenantu zůstává neodhalené - to co je nepracující v anointujícím. Ale ještě dnes, kdykoliv je čtený Mojžíš, zahalení leží přes jejich srdce, ale kdykoliv se navrátí k panujícímu, to zahalení okolo je odstraněno, ale panující je spirit, ale kde je spirit panující, tam je neomezovanost. Ale my všichni odhalenou tváří glory panujícího zrcadlíme, tvořeni uprostřed stejného obrazu od glory do glory, přesně jako od panujícího spiritu!" (II.Kor 3:14-18). Většinou "křesťané" tyto verše čtou jako by se týkaly jen Israelitů "Starého zákona" a nevidí, že toto je největší problém "věřících" i dnes - a více, než kdy předtím. Zatvrzelost srdce "křesťanů" je tak běžná nemoc, jako rýma ve světě. Drtivá většina je spokojená sama se sebou a častější zmínka o "čistění se" zraňuje pýchu takových. Víc a víc je však zřejmé, že každý, kdo je opravdu vděčný za svoji záchranu panujícímu Ježíšovi, hledá v opravdové vděčnosti jak se vyčistit a nehledá způsob jak najít nejlépe znějící výmluvu. Kdo je opravdu vděčný Ježíšovi, bude také vděčný těm, kteří jej k němu v pravdě vedli a pomáhají mu v čistění správným učením. Kdo však není vděčný člověku, nemůže být vděčný ani panujícímu Ježíšovi - viz I.Jan 4:20. Proto je tolik samotářských "vlko-křesťanů" obzvláště v českém národě. Filosofické překlady s falešným zneužitím slova "milost" na místě vděčnosti podporují národní náboženskou pýchu - a proto nenávist k pravdě vděčnosti. Proto i lidé pyšně prohlašující, že "není třeba přesného, čistého překladu", nenávidí čistění sebe z pokrytectví jim vlastního - proto takoví odejdou tam, kde se nikdo "nemusí" čistit, a říkají, že je Ježíš miluje "takové, jací jsou."
Záleží na srdci. Vše, co se týká bible záleží na srdci. Pokud máme srdce správně, porozumíme. Kdo má problém a nezajímá se jej vyřešit, nebude rozumět božímu slovu, bude mít "deku" - filtr démonické energie bludu. Správné rozhodnutí srdce člověka vysvobozuje. Syn věří, proto podstoupí výchovu. Aby byl člověk uzdravený, musí změnit srdce božím slovem. V bibli hledáme moudrost a cestu jak dělat co nejvíc dobra. Věřící člověk hledá řešení problémů, ne výmluvu na něco, nebo z něčeho. Musíme hledat světlo pravdy pro svůj život. Nevěřícím může být člověk ve vztahu s božským, ale i v lidském vztahu. Mnoho lidí nebere biblické verše pro denní realitu.
Výraz, nejčastěji překládaný jako "manžel" je biblicky "majitel, vlastník" (baal) - v panujícím Ježíšovi vlastnit ženu je zodpovědnost v lásce. Vlastnit ženu v Satanovi je pýcha. Vlastnit něco bez Ježíše na prvním místě v životě je vždycky pýcha a pýcha je vždycky sobeckost. Co není z víry je hřích - i v manželství. Když si dva nevěří, nemohou potěšit jeden druhého. Nevíra je hřích. Budování se ve vděčnosti k božskému je i v praktikování vděčnosti jednoho ke druhému - v manželství i ve shromáždění. Nevděčnost je postoj nepotřebnosti a takové nechápající srdce je zatemněné (Řím 1:21).
Srdcem se věří do správnosti vztahu, ale ústy se potvrdí do záchrany - vztahu - viz Řím 10:10. Například musím uznat, jaký problém dělám v tom vztahu, potvrdit to a omluvit se panujícímu Ježíšovi i tomu druhému (partnerovi) a začít dělat správně a začít promlouvat správně. Nestydět se uznat chybu a omluvit se. Nevyvyšovat se nad toho druhého. Nenosit v srdci hořkost a myšlenky proti tomu druhému. Lidé nesmí mít strach věřit jeden druhému v panujícím Ježíšovi, ale to lze jen tehdy, když člověk své srdce čistí. Jakákoliv forma pokrytectví musí být odstraňována. Bez víry není láska, a láska není bez víry (Gal 5:6). Musím uvěřit a zůstat věřící, abych mohl růst v lásce. Stav čistoty srdce - na tom záleží vztah k lidem a vztah k božskému.
Nikdo ať vás neoklame prázdnými slovy, protože skrze tyto přijde rozhněvání božského přes syny nepřesvědčitelnosti. Nestaňte se proto držícími se uprostřed s nimi, protože jste byli kdysi zatemňující, ale nyní světlem v panujícím, choďte jako děti světla...a nepodílejte se spolu těmi pracemi bez plodů, toho zatemňujícího, ale spíše je i usvědčujte (Efes 5:6-8,11).