PRAHA, středa 2. 8. 2006
JPM & Cesta panujícího Olomouc
Dne 2.8.2006 jsme se opět sešli v Praze, tentokrát na
Náměstí Franze Kafky v 17 hodin, abychom tak vyjádřili podporu Israeli v
současném konfliktu s Hizballahem na Blízkém východě. Dozvěděli jsme se od
našich bratrů z ICEJ, že muslimští přívrženci si domluvili na úřadech
demonstraci na tento den u Israelské ambasády a pak chtěli pochodovat k
Libanonské ambasádě. Organizátoři demonstrace pro Israel se ji tedy pokusili
domluvit také na tento den i s pochodem, ten jim však povolen nebyl a naše
demonstrace musela mít hodinový odstup od té jejich. Modlili jsme se, aby
jejich akce byla nepracující, zmatená a neefektivní. K těm bannerům z minulé
akce jsme přidali další s těmito nápisy (v češtině a z druhé strany v
angličtině): ‘Israeli jsme s tebou!’
‘Israeli buď silný a odvážný!’ ‘Israeli
nejsi sám!’ ‘Zastavte nespravedlivou arabskou okupaci judejské země!’
Tento ‘Den solidarity s Israelem’ se měl skládat z celkem
tří shromáždění:
Akce měla začít v 17 hodin na Náměstí Franze Kafky, což
pořádali: ‘Židovská liberální unie v ČR’, ‘Magen’ a ‘Sdružení židovských
odbojářů a vojáků’. Pak jsme se měli přesunout na 18:00 hod. k Libanonskému
velvyslanectví v Lazarské 6. Tuto demonstraci pořádali: David Navara, Martin
Saturka, Operace Ester. Závěr se měl odehrát v 19:30 u Izraelského
velvyslanectví v Badeniho 2. To pořádali ICEJ ČR.
Když jsme docestovali na Kafkovo Náměstí, byli jsme jedni z
prvních. Seznámili jsme se s panem
Františkem Fendrychem, který tam jakožto
organizátor byl už od 16:00 hod. Požádal nás, abychom s našimi bannery zaujali
místo v rohu náměstí, kde byla aparatura s mikrofony a měly tam proběhnout
hlavní proslovy. Pastor byl také požádán, aby po výzvě pořadatelů troubili s Martinem
na šofary. Během přípravy bannerů hrála z reproduktorů israelská hudba a lidé
postupně přicházeli, až se náměstíčko zaplnilo. Odhaduji, že tam mohlo být tak
150-200 lidí.
Demonstraci zahájil pan Jelínek a požádal všechny o minutu
ticha pro oběti nynějšího konfliktu na Blízkém východě. Pak měl proslov pan
Fendrych, který zavzpomínal na svá studentská léta, kdy se dělil o pokoj na
kolejích s Libanoncem, který se stal jeho dobrým kamarádem. Následně byl vyzván
pan Vodička. “Přišel jsem podpořit Israel proto, že opět dochází k matení
pojmů; příčiny se považují za následky a obráceně...
Přišel jsem podpořit
Israel proto, že intelektuální levice - socialistická evropská levice opět v
tomto případě praktikuje politiku appeasementu, a tato politika vždycky vedla k
tomu, že ti kteří neměli pravdu, ti kteří byli demagogy, vítězili a slušné lidi
vždycky ničili. Přišel jsem podpořit Israel proto, že jenom dneska ve dvě
hodiny - podle zpráv - na Israel dopadlo 300 raket Hizballahu a byly to rakety
dopadající víc jak 70 km na jih od Libanonských hranic. A v neposlední řadě
jsem přišel podpořit Israel proto, protože Israel i za mě, za Evropu, za naši
západní civilizaci bojuje, skutečně bojuje a pokládá životy v první linii.”
Následoval bouřlivý ohlas. Pan Jelínek potom požádal pastora s Martinem, aby
zatroubili na šofary. Na závěr projevů vystoupil válečný veterán žijící v
Israeli, ale nyní v Česku na návštěvě. Namísto Bohu děkoval naneštěstí ‘osudu’
a ‘českému národu’ za různé události v jeho životě a za tuto demonstraci.
Zdůrazňoval sílu demokracie a jiné humanistické hodnoty. Modlíme se za Israel,
aby se otočil k JHVHmu, který jediný dává život a dobro. Israel existuje
vždy, i dnes, jenom díky božímu slovu. JHVH elohim nebe a země je a má být
středem veškerého díkůvzdání.
Shromáždění pak trvalo ještě asi 20 minut, než se začali
lidé přesouvat k Libanonskému velvyslanectví, asi 2 km dále. Kvůli policii to nesměl být organizovaný průvod, protože nebyl nahlášený a schválený, ale
přesto jsme jako průvod šli s bannery a vlajkami, takže se všichni lidé -
turisté i místní dívali, co se to děje, a četli si ty nápisy. Byli jsme rádi,
že díky této cestě mohou tato prohlášení na transparentech zasáhnout širší
veřejnost. V každém případě to budilo velkou pozornost.
U Libanonské ambasády jsme byli policisty neustále zaháněni
na chodník díky provozu, takže tato demonstrace byla poněkud natěsnaná a
nepřehledná. Čtené proslovy organizátorů byly slyšet z přenosného, slabého a
přerušujícího se tlampače. Pastor s Martinem opět troubili na šofary, chvíli se
zpívalo a pak proběhlo podepisování petice. Než začal přesun, pan
Morgenstern stihl udělat s pastorem rozhovor na kameru o šofarech a se mnou o mém
názoru na Blízkovýchodní situaci. Pastor řekl mimo jiné toto: “Israel
existuje díky tomu, že si ho Bůh vybral. Mají nejstarší pravdivý historický
záznam své existence, o svém vlastnictví a vyměření země. Je taky důležité, aby
se lidi naučili pojmenovávat věci pravými jmény, protože ‘západní břeh’ je
kdekoli. Třeba v Kotěhůrkách je potok a může tam být západní a východní břeh.
Ale tady (míněna situace v Israeli) jde o to, že to je Judea a Samaria a
když se řeknou tato jména, tak není mejlka. Západní břeh je kdekoliv. Když se
lidi naučí pojmenovávat věci pravými jmény, potom se rozumí velice snadno. Lidi
uměj číst na celým světě a když uvidí na mapě: Judea, Samarie, tak je to velice
prosté.” Pastor zde naráží na problém označování Israelské země jako
‘palestinské území okupované Israelem’. K tomuto falešnému tvrzení právě slouží
tyto náhražky jako ‘západní břeh’. Jméno toho území je již asi 3500 roků Judea
a Samaria! Pokud by se užívala tato pravdivá označení judejské půdy, těžko by
se uchytila představa ‘okupované země’ ‘sionistickými živly’ - protože by
bylo již z těchto jmen JUDEA A SAMARIA patrné, že se Judové prostě vrátili na
území, kde odjakživa žili a které bylo odjakživa jejich! Pan
Morgenstern se také
pastora ptal, co je to šofar: “Šofar je beraní roh (nebo antilopí -
jako například tento velký) a je to zase biblický příkaz. Bůh řekl abychom se
učili od něho, protože on první troubil na šofar. V 19. kap. Exodu (nebo-li v
druhé Mojžíšově) tam troubil na šofar sám Bůh. To je první záznam v Bibli o
troubení na šofar a na závěr, podle písma, zatroubí zase On. To znamená, že On
měl první slovo a bude mít poslední taky - i včetně šofaru. A my se učíme a
ozvučujeme zemi, ozvučujeme lidi troubením v božím jménu. Je to na přivolání
lidu k Bohu Israele, aby se zamysleli, obrátili se od hříchu a vrátili se k
němu - všichni lidé, ne jenom národ Israele, samozřejmě. Protože Bůh stvořil
všechny národy a skrze Israel dal záchranu. Ten šofar je používaný i v bitvách.
Bůh udělal zmatek v řadách nepřítele, když Israel šel, poslouchal Boha, lidé
troubili podle příkazu a Bůh dal zmatek do řad nepřátel, že se pobili sami.
I proto troubíme a modlíme se k Bohu Israele, aby dal zmatek do Hizballahu a do
všech těchto teroristických organizací, aby se pozabíjeli sami, aby jim ty
rakety vybuchovaly v jejich rukou.
Když se opášou - vyzdobí těma dynamitama,
nebo čímkoliv podobným, kolem pasu, tak ať se odbouchnou sami, nepotřebují
chodit nikam daleko - to je prostě ideální. To jim přejeme s velkou radostí.
Dostal jsem tento týden e-mail z Israele, kde byl citovaný buď Ahmadineřád,
nebo Nasralah - teď nevím kdo z nich to řekl - ‘Jak Israel miluje život, takto
a mnohem více my milujeme smrt.’ Tak já nevím proč otravujou ostatní lidi, proč
se nepozabíjejí sami. My jim přejeme naplnění touhy jejich vlastního srdce, ale
ať nechají ostatní lidi žít. Bůh stvořil život, Bůh dává život, smrt je
nepřítelem - božím i člověka a celého stvoření.”
U Israelského velvyslanectví stál zbytek lidí (asi sedm) z
předešlé humanistické demonstrace - s nápisy: ‘Zastavte zabíjení v Bejrutu,
Haifě, Nazaretu a Gaze’. Dozvěděli jsme se, že jim nakonec ten pochod
nepovolili, takže museli zůstat celou dobu u Israelské ambasády. Měli jsme
radost, že panující slyšel naši modlitbu a jejich ‘démonstrace’ byla
nepracující. Na této závěrečné akci byli hlavně křesťané.
Judové totiž šli zahájit 9. av - den půstu a smutku, protože na tento den v
historii Israele padly nejtragičtější události, které se Judům staly. Mj. to bylo
zničení obou chrámů - v roce 421 př.n.l. a 70 n.l.
Demonstrace začala israelskou hymnou z aparatury a
následovaly další dvě judejské písně. Pan Kalus potom přečetl stanovisko ICEJ
ke konfliktu Israele s Hizballahem a vyjádřil jasnou podporu Israeli. Pak různí
tři lidé přečetli tři Psalmy z ekumenického předkladu. Zde je jeden z nich
(přeložený z hebrejštiny pastora Podmolíka). Bereme tento Psalm jako modlitbu Israele a
jako modlitbu za Israel. Pamatujme, že oni nemají kam utéct a že bojují o svoje
přežití...: Psalm 142 <<Instruktivní (poučující) Davidův, souzení se,
když byl v jeskyni.>> Křičel jsem JHVHmu mým hlasem, mým hlasem JHVHmu,
aby mne odvděčil. Vylil jsem mé mluvení v jeho tváři, ohlásil jsem můj tlak v
jeho tváři. Když byl ve mně můj spirit zahalený rubášem, tehdy jsi znal mou
rutinu. Ve stezce, kterou jsem chodil, pro mne přikryli tlučení (osidla).
Hleděl jsem po mé pravici a viděl, ale nikdo mě neuznal, v uprchnutí
jsem zabloudil, nikdo nešlapal za mou duší. Křičel jsem k tobě, JHVH, promluvil
jsem: Ty jsi mé útočiště a můj podíl (hladkost) v zemi žijících. Našpicuj uši
mému křiku, protože jsem vehementně chabý, vytrhni mě od těch pronásledujících
mě, protože jsou bdělí více než já. Udělej mou duši, aby vyšla ze zavření,
abych mohl děkovat tvému jménu, spravedliví mne obklopí, protože mě odměníš.
Pastor s Martinem potom opět troubili na šofary, načež jsme
zakřičeli: ‘Halelujah, am Israel chaj!’[‘Záři JAH! Lid Israel žije!’] Poté jsme
zpívali israelskou hymnu pod vedením paní K. Tlusté. Pan Kalus oficielní průběh
celé demonstrace zakončil a vyzval ke zpěvu písní. A tak jsme se nakonec
chopili mikrofonů a zpívali i my. Pastor pak požehnal Israeli a promluvil: “Jsme
s tebou a ty vyhraješ.” S pastorem pak ještě udělala rozhovor na kameru
paní Jiříčková.
Stačili jsme zajít ještě na pivko s panem Fendrychem, který
k nám byl celou dobu velmi přátelský a ochotně držel pastorovi vlajku, když
troubil. Jeho přátelský postoj byl pro nás velkým požehnáním. Pan Fendrych s
námi pak utíkal až k vlaku, který ‘čekal na nás’, aby se po nástupu posledního
našeho člena rozjel.
Na závěr ještě několik slov o významu těchto demonstrací.
Israel je nutno podporovat, modlit se za něj a vystupovat pro něho i na
veřejnosti. Po celou dobu jeho existence ho svět nenávidí, protože je božím
svědectvím. Terorismus proti Israeli je otevřenou formou této nenávisti. Je ale
projevovaná nejrůznějšími dalšími způsoby včetně lživého zpravodajství, postojů
vlád, ale i postojem většiny lidstva. Vše toto pramení z postoje proti Bohu
Israele a jeho slovu - Bibli. Je to vidět i z celé historie existence
náboženství “křesťanského” a muslimského. Již samotná existence moderního státu
Israele vzbuzuje v těchto náboženstvích nenávist, která je v těchto
dnech čím dál víc hlasitější a otevřenější. Je to spirituální problém, ne
politický nebo etnický, jak se ho téměř všichni snaží prezentovat. Islámisté
neskrývaně nahlas volají po vyvraždění Israele a politikové se tváří, jakoby
odevzdávání území Israele těmto vrahům mělo přinést mír. Stačí se podívat na
územní rozlohu státu Israele v porovnání s rozlohou arabských zemí okolo na
všech stranách. Jen hlupák může mluvit o potřebě další půdy pro Araby - na
kterou nemají vůbec žádný nárok - morální už vůbec ne.
Realita je vidět samozřejmě ve
světle Bible, ale i z nedávné historie. Podobným způsobem se politikové snažili
uklidnit Hitlera a odevzdali mu Československo. Když se z těchto dvou zdrojů
(Bible a historie) člověk nepoučí, tak je nepoučitelný - nic nového pod
sluncem. Smutné na celé situaci je, že většina křesťanů když už přímo lživě
neobviňuje Israel z agrese, tak se minimálně o něj nezajímá - a tak ho
zlehčuje. Celkový postoj dnešní “křesťanské” Evropy se neliší od té za
Hitlerovy éry. EU dodnes nemá Hizballah na seznamu teroristických skupin, i
když smysl jeho existence je vraždit lid Israele. Je to jeden z dalších důkazů
toho, že křesťanství nemá s Biblí nic společného. Bible mluví o božím plánu pro
návrat člověka ke stvořitelovi skrze shorazplození v Ješuovi, ne o křesťanském
náboženství. Kdo miluje boží slovo, miluje jeho lid - Israel. [th]