Z p r a v o d a j
shromáždění vyvolaných
Cesta panujícího
Olomouc
Světící volání a příprava srdce
Jan ponořující volal lid Israele k návratu k YHWHemu jako hlas burácejícího v pustině. Nebyl první, protože toto volání k návratu bylo posláním každého proroka v celé bibli - včetně Enocha, Noaha, Abrahama, Mojžíše, Davida, Elijaha, Ezry, Nehemiaha, Isaiaha, Jonaha, Malachiho...(jmenuji jen několik z mnoha). YHWH dával jeho světící promluvení lidem vybraným podle jeho znalosti předem, aby zasvěcovali cestu a připravovali tak jeho plán pro příchod zachránce - jeho syna Ježíše. "Protože ne záměrem člověka se kdysi neslo proroctví, ale pod světícím spiritem neseni, mluvili světící lidé božského" (II Pet 1:21). Skrze světící kovenant Abrahamův byl celý národ Israele založený jako světící národ, skrze který byly ostatní národy volány k návratu ke stvořiteli - jeho slovem. Skrze Israel udržoval YHWH cestu do záchrany všem lidem, kteří ji vezmou. Národ Israele totiž existuje jedině díky Stvořiteli nebes i země. Jinou historickou, kulturní nebo národní variantu nemá - je to národ BIBLE, která popírá jiné bohy. Proto je národ Israele tak zoufale nenáviděný Satanem [a všemi, kteří se jím nechají vést], jako žádný jiný národ v historii lidstva.
Všichni lidé jsou voláni do záchrany v panujícím Ježíšovi (Prak 3:19, 17:30, I Tim2:4), ne každý ale toto volání vezme. Toto volání je však světící jen pro toho, kdo je vezme. "Ale jak mnozí jej vzali, těm dal autoritu stát se dětmi božského - těm věřícím do jeho jména" (Jan 1:12). Toto je světící volání do dalšího, tentokrát mocnějšího světícího kovenantu panujícího Ježíše (Heb 7:19,22), skrze který mohl YHWH dát lidem nový spirit ve znovunarození. Byl to ten světící slib, který byl promlouvaný po staletí před Ježíšovým příchodem proroky národa Israele, např. Davidem: "Stvoř ve mne jasné srdce, ó elohiym, a nový připravený spirit uprostřed mne" (Ps 51:10), Šalomonem: "Vraťte se k mojí opravě: hle, já přes vás vyliji můj spirit, dám vám znát moje slova" (Pří 1:23), Ezekielem: "A já jim dám jedno srdce a dám vám uprostřed nový spirit a odvrátím kamenné srdce z jejich fleše a dám jim srdce z fleše" (Eze 11:19) a dalšími... i Pavlem: "Anointující nás vykoupil z prokletí zákona, stávaje se za nás prokletím, protože je psáno, Prokletí přes každého, který visí přes dřevo! - aby to požehnání Abrahamovo do národů se stalo v anointujícím Ježíšovi, abychom slib toho spiritu mohli brát skrze tu víru" (Gal 3:13-14).
Jenže dobrá zpráva shorazplození byla promluvena ve světícím volání Abrahamovi již dávno předtím: "A já požehnám ty, kteří požehnají tebe a prokleji toho, kdo tě zlehčí a v tobě budou všechny rodiny půdy požehnané" (Gen 12:3, Prak 3:25, Gal 3:8)!
Světící volání pokračuje i po shorazplození. Je to volání do zasvěcení se v dělání božího slova, v pracech víry. My se tak v poslušnosti držíme uprostřed tohoto světícího volání, kde náš anointující spirit dospívá. To je to co znamená "Zasvěť je ve tvé pravdě, ten slovo, ten tvůj je pravda" (Jan 17:17). Jsme tak "tvořeni uprostřed" obnovením našeho rozumu božím slovem. Pro toto dospění musíme mít naše srdce plněno tou slovní službou, což je příprava srdce - k tomu, abychom byli nalezeni zasluhujícími si toho světícího volání. Toto je velmi nepopulární prohlášení, a protože filosofové překroutili překlady božího slova, veřejnost neví nic o tom, že si máme něco zasloužit. Běžně se totiž rozšiřuje "kázání" typu: "my nemůžeme dělat nic, to vše může jen Kristus!" V důsledku je to vlastně obviňování božského za naše neúspěchy proti nemocem a všemu ostatnímu nedostatku dobra. Je to svalování zodpovědnosti na božského ve vymýšlení nebiblických doktrín o "skončení zázraků s apoštoly". Ještě jsem také neslyšel důsledné a pravdivé učení o "dopracovávání naší záchrany ve strachu a třesení" (Filip 2:12) a o naplnění písma o naší spravedlivosti v pracech víry (Jak 2:23). Víra je bez prací mrtvá a nemůže ani zachránit (Jak 2.14-26).
Boží slovo vždy osvětlí co je lež a co je pravda. Pavel napsal ve světícím spiritu: Proto vás přivolávám, já, spoutaný v panujícím, chodit zasluhujíce si toho volání, kterým jste volaní (Efes 4:1). "Do čehož se i vždycky modlíme týkaje se vašeho, aby ten božský náš vás uznal zasluhujícími si toho volání a naplnil veškerým potěšením dobroty a prací víry v zázračné moci" (II Thes 1:11). Bible neustále učí o podstoupení výchovy, abychom byli připuštěni jako synové - kromě Mojžíšových knih například kniha Přísloví, nebo právě Pavlovy dopisy, obzvláště Hebrejcům: "...skrze vytrvalost běhejme ten nám předložený zápas...protože kterého panující miluje, vychovává, ale hněte každého syna, kterého připustí..." (Heb 12:1-11). Proto se jako synové učíme vše dělat a myslet podle Ježíšova příkladu: "Z čehož světící bratři držící se uprostřed nebeského volání, zvažujte toho odstavujícího a vládnoucího kněze našeho potvrzování - anointujícího Ježíše" (Heb 3:1).
Proto nás božský neustále přivolává světícím přivoláním v připomínce o JEHOvděčnosti milujícím dětem: "...milujícímu dítěti: Vděčnost, milost, mír od božského otce a anointujícího Ježíše panujícího našeho" (II Tim 1:2). Vždy pak následuje reakce na toto přivolání ve vděčnosti milujícího syna - Vděčnost držím k božskému....(II Tim 1:3). Stejně pak každý dopis končí přivoláním k tomu, abychom drželi spirit vděčnosti: "Ten panující Ježíš anointující uprostřed tvého spiritu, vděčnost uprostřed vás, amen" (II Tim 4:22)!
Všechno toto přivolávání je v radosti, protože z prací víry vyplývá radost,ale náboženské povinnosti mají vždy nakonec zahořklost jako výsledek. Náboženství totiž vždy pracuje skrze strach - dodržování příkazů je nepříjemná povinnost, ale láska chce poslušností potěšit milovanou osobu. Je to vlastně ten rozdíl mezi otrokem a synem. Syn se rodinnému "podnikání" učí a pracuje v radosti, neboť jej od začátku baví otce napodobovat -"Staňte se proto napodobiteli božského tak, jako milující děti" (Efes 5:1, Jan 5:19-20, 8:28-29). Písmo však mluví i o lásce v srdci otroka, který svého panujícího opravdu miluje a chce s ním i po propuštění zůstat (viz Ex 21:5-6), takže nakonec vždy záleží na postoji srdce, což určí kdo bude synem a kdo ne. Také ten, kdo podstoupí pečlivou výchovu ve slovu, bude jako jeho vychovávající: "Ten, který jeho pracovníka pěstuje od chlapectví, jej bude mít na konec za jeho pokračovatele" (Pří 29:21). Proto i po shlédnutí prací víry řekne panující opravdovému věřícímu: "Dobře, dobrý a věřící otroku, přes trochu jsi byl věřící, přes mnohé tě určím, dojdi do radosti tvého panujícího!" (Mat 25:21). Ježíš také řekl těm, co jej doprovázeli v celé cestě jeho přisluhování: "Již vás více nevykládám otroky, neboť otrok nevidí, co dělá jeho panující, ale prohlásil jsem vás přáteli, neboť všechny věci, které jsem slyšel při mém otci, jsem oznámil vám" (Jan 15:15).
Světící volání je pro návrat do boží rodiny skrze kovenant. Toto volání beroucívěřící jsou připojeni do Israele (Efes 2:12-13) v poslušnosti božímu slovu. Ježíš řekl: "..moji bratři jsou tihle, ti slovo božského slyšící a dělající jej!" (Luk 8:21). Toto je stejné pro Judu, tak i pro uvěřivšího z kteréhokoliv národa.
Stejně jako národ Israele měl opozici, proti které musel stát ve víře, tak iznovunarozený odkudkoliv má opozici od svého národa. Proto musí být srdce připravené božím slovem, aby věřící došel do dospění své záchrany. Představivost musí být pravidelně a systematicky osvětlovaná dobrou zprávou. "Převal tvé dělání přes YHWHo a tvé představivosti budou připraveny (Pří 16:3). Jen tak může být udržovaná zachráněná mysl, když pociťujeme zlo "spolu s dobrou zprávou podle zázračné moci božského, toho zachránivšího nás a volavšího světícím voláním ne podle těch našich prací, ale podle vlastního nabídnutí a vděčnosti, dané nám v anointujícím Ježíšovi před věčnými časy" (II Tim 1:9).
Potom můžeme být zaměření a vydržet - "podle zaměření pronásleduji přes tutrofej toho volání nahoru toho božského v anointujícím Ježíšovi (Filip 3:14)!
Šťastný je člověk, jehož síla je v tobě; v jehož srdci jsou vysoké cesty (Ps 84:5). "Vysoká cesta" v hebrejštině znamená, že je udělaná na nahrnutém podkladu, to znamená, že ta cesta byla opravdu připravená - ve vyvýšení. Stejně se tak dnes dělají "highways" (nesprávně česky "dál-nic-e"), které vyžadují pečlivě připravené a navršené základy. Čím důkladnější příprava pro základy (vyvýšení) cesty, tím větší náklady a provoz potom unese. Proto jsou boží cesty vždy úspěšné, protože vydrží všechny tlaky. Jan ponořující měl poslání prohlašovat přípravu cesty panujícího - v srdci člověka po ponoření do vody, v budování srdce poslušností božímu slovu. Ježíš pak takové učil rozumět, že příprava správné půdy srdce je v odstraňování tvrdosti, skály a trní - viz učení o semínku a půdě (Mar 4:14-20). Všichni pak máme povinnost v tom všem pokračovat - jak v Janově učení o pohřbívání v ponoření, tak v učení Ježíšově o vzkříšení do nového života již zde - obojí dal panující Ježíš velmi podrobně zvláště v dopisech Pavlových, ale i dalších. Skrze to bratři, spíše buďte rychlí ujistit vaše volání i výběr, protože tyto dělajíce, nikdy neklopýtnete (II Pet 1:10).
Jedna ukázka ze Starého kovenantu za mnohé: Protože prvního dne prvního měsíce bylzákladem vystoupení z Babylony a prvního dne pátého měsíce přišel do Jerusalemy podle dobré ruky jeho elohiym(božského) přes něho. Protože Ezra připravil jeho srdce, aby šlapal za zákonem(učením) YHWHo a dělal jej a aby učil v Israeli vyrytí a rozhodnutí (Ezra 7:9-10). Národ Israele přišel ze zajetí nazpět do své země a Artaxerxes, král Babylony, poslal Ezru, aby jej všichni poslouchali a rychle plnili Ezrovy příkazy. YHWH dal Ezrovi přízeň, protože Ezra měl připravené srdce učit Israel, aby znali a dělali boží slovo. Ezra je také výstižné jméno, které znamená "obklopující" (překládá se běžně jako "pomoc"). Když lidé promlouvají boží slovo a dělají je, tak je YHWH obklopuje podle jeho slibu v kovenantu - Mé obklopení je YHWH, který udělal nebesa a zemi...YHWH tě oplotí živým plotem od všeho zla: on oplotí živým plotem tvou duši. YHWH oplotí živým plotem tvé vycházení a tvé přicházení pokud jsi ty zahalující (Ps 121:2,7,8). Jako jsou hory v kruhu okolo Jerusalemy, tak YHWH je v kruhu okolo jeho lidu pokud jsou oni zahalující (Ps 125:2).