Z p r a v o d a j
shromáždění vyvolaných
Cesta panujícího
Olomouc
Záchrana vděčností je velmi osobní
Shorazplození věřící jsou Ježíšovi zavázaní již nežít pro sebe ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl probuzený (II Kor 5:15). Protože jsme byli zachráněni my, jsme zavázaní pro záchranu ostatních - "bratři, to potěšení mého srdce a závazek k božskému za Israel je do jejich záchrany" (Řím 10:1). Jsou to pouta lásky v anointování světícího spiritu, o kterém Pavel psal, když se označoval jako "spoutaný anointujícího Ježíše" (Filem 1,9,13). Před 96 lety seděla pohromadě skupina lidí, černých i bílých, na dřevěných deskách položených na kbelících od hřebíků. Viděli, co boží slovo slibuje, že zázračná moc je přístupná pro všechny v ponoření ve světícím spiritu. Rozhodli se, že chtějí právě toto a vydrželi, dokud jejich touha nebyla naplněna. Z tohoto rozhodnutí vzešla jiskra, která zapálila spirituální explozi, vypracovávající vlny anointování po celém světě - ještě i dnes. Těm, majícím tuto touhu.
Před jeho odchodem na trůn dal Ježíš jasné příkazy svým učedníkům: "Byla mi dána všechna autorita v nebi i přes zemi - proto procházejte, dělejte učedníky ze všech národů, ponořujíce je do jména otce i syna i světícího spiritu, vyučujíce je hlídat si všechny věci, jak mnoho jsem vám přikázal. A hle, JÁ JSEM uprostřed vás všechny dny, až po spolunaplnění věku - amen." (Mat 28:15-20).
Zavázali jsme se pro vylití světícího spritu v zázračné moci přes město Olomouc, pro záchranu jejích obyvatel, i návštěvníků - budeme se pro to plnit božím slovem, modlit i postit - ve zvýšené míře. Víme, že to je boží záměr, proto také věříme, že se to stane. Božský otec chce, abychom chodili v jeho zázračné moci, abychom byli opravdovými Ježíšovými svědky - proto nám to i slíbil - vezmete zázračnou moc, světící spirit přicházeje přes vás a budete mými svědky... viz Prak 1:4,5,8.
Čím více je shorazplozený člověk ponořený do božího slova, tím větší má realitu pro záchranu ostatních lidí ve jménu Ježíš. Tím více také vidí nezbytnost to vše dělat biblickou cestou.
Přichází léto a mnoho věřících bude pořádat různé "evangelizační" pořady. Aby však bylo prohlašování Dobré zprávy opravdu v zázračné moci, které přinese plody, co zůstanou, musí pro to každý něco cenného obětovat. Tedy ten, kdo opravdu touží po záchraně lidí. Kdo není připravený pro oběti ve svém životě, bude nejspíše většinu lidí odpuzovat od Ježíše svým náboženským "kázáním evangelia".
Jsou "křesťanská kázání", kde bývá "kázáno", že bůh nechce oběti, ale poslušnost. Ano on nechce oběti - v zabíjení zvířat, PROTOŽE Ježíš byl za nás zabitý a vzkříšený. Jenže poslušnost - biblicky přesvědčitelnost - je právě ta nezbytná oběť, kterou většina "křesťanů" není ochotna dát. Mnoho takových lidí by vykrvácelo při představě, že by třeba museli obětovat dovolenou, nebo jakýkoliv extra "obětovaný" čas pro zvýšení čtení písem a modliteb, s cílem vyčistit SEBE, jako nádoby pro naplnění tou boží glory k použití.
Většina znovunarozených věřících "čeká na Pána" a neuvědomuje si, že ON čeká na nás.
Všichni prohlašují - Ježíš tě miluje - a každý věřící slyšel verš Jan 3:16 mnohokrát. To je naprosto nezbytné, protože takto božský miloval svět - tak, že syna jeho jediného zplozeného dal, aby každý ten, věřící do něho nebyl zničený, ale držel život věčný (Jan 3:16).
Jenže ten slyšící toto musí být také přesvědčený synem - Jan 3:36! Panující Ježíš, syn božského otce totiž vyložil: Amen, amen ti vykládám, když někdo není zplozený z vody a spiritu, nemůže dojít do království božského! To zplozené z fleše je fleš a to zplozené ze spiritu je spirit. Nediv se, že jsem ti řekl - VY MUSÍTE BÝT ZPLOZENI SHORA! (Jan 3:5-7).
Záchrana v Ježíšovi, našem panujícím, je ve znovunarození - shorazplození. Toto se musí zdůraznit. Bible i zřetelně popisuje toto narození - a každý prohlašovatel je zodpovědný toto zdůraznit. Bez znovunarození není žádná záchrana, neboť záchrana je v odpuštění hříchů. Jedině SYN však může vzít odpuštění - skrze Ježíšovu krev. Je to totiž návrat člověka do boží rodiny v jeho rozhodnutí. Naneštěstí mnohé "křesťanské kázání evangelia" zlaciňuje dobrou zprávu znovunarození v podbízení se a děláním Ježíšovy krve společnou pro všechny - i bez opravdového obrácení se od hříchů.
Záchrana v panujícím Ježíšovi je velmi osobní. Tak osobní, že jsme opravdově a reálně narozeni do boží rodiny. Není to žádná "alegorie", ani "duchovní podobenství". Víra shorazplozeného, znovunarozeného dítěte je proto VÍRA BOŽÍHO SYNA. "Křesťanská" víra nemá s biblí nic společného - protože je to víra "křesťanského náboženství". "Ale jak mnozí jej [SLOVO] vzali, těm dal autoritu stát se DĚTMI BOŽSKÉHO" (Jan 1:12). Proto je i nutné zdůraznit každému držícímu uši ke slyšení Dobré zprávy, že je absolutně nezbytné být i ponořený do vody přes jméno nově zvoleného panujícího - jméno Ježíš. Toto je i důkaz, jak osobní je to záchrana - že to staré JÁ (EGO) musí být pohřbeno v poslušnosti písmu. Ježíš řekl o svém ponoření Janovi ponořujícímu - je nám významné naplnit VEŠKEROU SPRAVEDLIVOST (Mat 3:15). Prorok Isaiahu promluvil - "Budu se radovat a radovat v YHWH, moje duše bude veselá v mém elohiym, protože mne obalil zahaleními záchrany, přikryl mne pláštěm spravedlivosti; jako vydávající se [ženich] se strojí kněžskými ornamenty a jako dospělá [nevěsta] vylepšuje její nádobu" (Isa 61:10). My se snížíme, aby byl Ježíš vyvýšený, a proto po našem ponoření je nám dán plášť spravedlivosti z JEHO vyvýšení. Protože my se snížíme v pokoření se v poslušnosti slovu - uznáním jeho spravedlivosti, proto nás ON vyvýší k sobě (viz I Petr 5:6). Farizeové vždy vysvětlují proč nic "nemusejí", protože se pokořit nechtějí (Luk 7:29-30).
Svědectví písem o nutnosti ponoření je mnoho (Mat 28:19, Mar 16:16, Jan 3:5, Prak 8:16,36-38; 10:47-48; 19:1-6). Nicméně mnozí "křesťanští kazatelé" tvrdí, že ponoření do vody není nutné. Toto je učení démonů, ať už je jméno "kazatele" jakkoliv "věhlasné". Většinou s čím se tito ohánějí, je příklad lotra po pravici. Je ihned zřejmé, že jejich vzorem není Ježíš, ale lotr. Já osobně doporučuji každému čtoucímu, aby zakotvil svoji záchranu v příkladu Ježíše a ne lotra. Být zakotvený je jít do hloubky, být ponořený. Kotva je "zakotvená" na dně. Ježíš nešel z kříže do ráje k otcovu trůnu, ale do pekla, odděleného od Abrahamova ráje propastí. Protože se Ježíš snížil nejvíc, byl také vyvýšený nejvíc. Nám to usnadnil jak to jen bylo technicky možné - jenže kdo se nesníží vůbec, ani vyvýšený nebude - vůbec (Řím 6:4-5).
Po všech "kazatelech" ohánějících se příkladem lotra je nutno vyžadovat vysvětlení toho, jak se někdo mohl dostat na svatbu králova syna a pak být vyhozený ven, protože neměl potopení svatebním potopením, nebo-li "oblečení svatebním rouchem". Ten po králově otázce, jak se tam dostal, mlčel. Svatební "roucho" je roucho spravedlivosti - potopení (Mat 22:10-14).
Protože mnozí jsou volající, ale troška vybírající (Mat 22:14). Mnozí jsou volající jméno Ježíš v nesnázích a těžkostech, ale jen troška si potom vybere jej následovat v cestě potom, co je Ježíš zachrání z těchto problémů. Proto pak mnozí uslyší - proč mne voláte Panující! Panující! - a neděláte, co říkám? (Luk 6:46).
Proto je nutné nehokynařit božím slovem a nelákat lidi za každou cenu náboženským "evangelízováním", ale udělat práce víry v přípravě naší nádoby pro její naplnění zázračnou mocí světícího spiritu (II Tim 2:21). Jen tak můžeme být citliví na jeho vedení a jako opravdoví velvyslanci anointujícího Ježíše, jako božský přivolávající skrze nás ty ostatní, kteří ještě nepoznali pravdu. Zavazujeme je v přivolání: Připojte se k božskému! (II Kor 5:18-21).
Ale spolupracujíce s ním i přivoláváme, aby ti znovunarození nepřijali tu vděčnost božského do prázdna (II Kor 6:1). Jsme zachráněni vděčností božského otce za naše obrácení se od hříchů k němu - (Efes 2:8). Toto je tak osobní, jak to jen může být. Člověk má dostat vysvětlení této nesmírné osobní lásky božského otce ke každému jednotlivci. To také ukáže, jakou měl člověk o božském otci představu. Většinou je v srdci "zakotvená" hořkost k bohu bible, prezentovanému křesťanským náboženstvím ve špatných překladech - jako trestajícímu "nelidovi", čekajícímu na sebemenší chybičku, aby nás mohl "láskyplně švihati". Písmo ale vykládá, "...kterého panující miluje, vychovává, ale hněte každého syna, kterého připustí" (Heb 12:6).
Den Pentekostu (padesátý den po Pesachu) je biblická slavnost Týdnů (shavuot). Je to slavnost vděčnosti YHWHemu za "prvotiny" úrody. Jenže před 2000 lety bylo naplněním této slavnosti vylití světícího spiritu v zázračné moci ve vděčnosti božského otce! Haleluyah! Bylo to odvděčení se učedníkům za uposlechnutí příkazu "zůstávat okolo slibu otce...až co budete potopeni v zázračné moci z vyvýšení" (Prak 1:4, Luk 24:49). Protože se učedníci scházeli denně a modlili se, vzali toto vylití světícího spiritu. Stejně tak je božský otec připravený se odvděčit stejným vylitím zázračné moci těm, co opravdu touží po záchraně ostatních a jsou si vědomi toho, že pro to potřebují tuto moc, ne náboženské fráze. Potom ti, co uslyší - Obraťte se a buďte ponořeni, každý z vás přes jméno Ježíše anointujícího do odpuštění hříchů a vezmete dar světícího spiritu! - budou ponořeni a připojeni do těla anointujícího - ve vděčnosti za boží vděčnost. To je co znamená ...z jeho plnosti jsme my všichni brali a vděčnost proti vděčnosti (Jan 1:16).
Jako pravé boží děti -Ta vděčnost panujícího našeho Ježíše anointujícího uprostřed vašeho spiritu, bratři, amen (Gal 6:18).