Vysvobození z neplodnosti
Já bych vám chtěl říct svědectví. Už přesně nevím, jak je to dlouho, ale chtěli jsme s mojí manželkou Monikou, jako všichni manželé dítě, jenomže jsme naneštěstí zjistili, že tam jsou po zdravotní stránce určité problémy a že to s malým nepůjde tak lehko. A tak jsme začali jezdit po doktorech, až jsme skončili ve Zlíně u jednoho odborníka, který se zabývá problémovým těhotenstvím. Jezdili jsme tam asi rok a půl a byly to zoufalé dny a noci, hodně probrečené. U doktorů jsme byli už jako doma, jezdili jsme tam i třikrát týdně a už jsme z toho byli velice zoufalí. A díky Bohu za to, že v době, kdy už ta krize dosáhla takové hranice, že už to bylo opravdu neúnosné, tak jsem navštívil jednoho kamaráda a on mi řekl o tomto shromáždění - Cesta panujícího. A mě se líbilo, co mi vyprávěl o Bohu, o pastorovi a říkal mi, že bude nejlepší, když s ním ve středu pojedu na shromáždění. A tak jsem jel. Vůbec jsem nevěděl, jaké to tam bude, protože jsem se ještě v životě k něčemu takovému nedostal. Pravda je taková, že už dlouho předtím jsem cítil, že opravdu Bůh existuje a že mě něco k němu vedlo, že mě něco k němu přitahovalo, snažil jsem se najít nějakou cestičku, ale vždycky to chvilku šlo a pak zase ne. Ale potom, co jsem přijel do shromáždění, tak jsem v srdci cítil, že to je to, co jsem celý život hledal, že to je ta cesta, kterou jsem celý život hledal. Potom padlo slovo o znovunarození a ponoření a když jsme pak s tím kamarádem jeli autem zpátky domů, tak mé rozhodnutí bylo jednoznačné. Že chci být znovunarozený a celý život chci zasvětit Bohu. A v ten den jsem cítil, že ta krize, která trvala pomalu 2 roky, tak že je pro mě pryč alespoň z 90%. Pak jsem přijel domů, vykládal jsem Monice, co jsem všechno viděl a zažil a od té doby jsem začal jezdit do shromáždění. Ze začátku jsem jezdil jenom já sám a asi po 3 - 4 měsících začala i Monika. Se zdravotním stavem manželky to vypadalo tak, že si ten odborník ve Zlíně už nevěděl rady a posílal nás do Brna. Tak přišla další krize u nás doma a já jsem v ten moment prostě řekl STOP. Řekl jsem Monice, že nikam jezdit nebudeme, protože máme toho nejlepšího doktora na světě a to je Bůh. A tak jsme taky nikam nejeli. Začali jsme se tady ve shromáždění modlit, potom děkovat Bohu za to, že máme miminko, děkovali jsme i doma a za 3 měsíce jsem se dozvěděl úžasnou zprávu, že budu tatínkem - to byla snad nejlepší zpráva, co jsem kdy slyšel. Potom byla znovunarozená a ponořená i Monika a věřili jsme tomu, že už tyto doktory potřebovat nebudeme. Těhotenství i porod proběhly v pořádku a všichni jsme zdraví. Díky Bohu za to, co teď držím v náruči, za tohle mu budu vděčný celý život, protože to, co pro mě udělal, to se nedá říct slovy. Každému z vás bych přál takové požehnání, haleluja! Děkuji ti panující Ježíši za mého syna!
Pastor Jan Podmolik:
Toto je svědectví šťastného otce, když poprvé přijel ukázat svého syna do shromáždění Cesta panujícího v Olomouci, aby poděkoval panujícímu Ježíšovi před jeho lidmi za tento nádherný zázrak. My, shromáždění Cesta panujícího, se připojujeme ke šťastným rodičům v díkůvzdání našemu stvořitelovi a zachráncovi panujícímu Ježíšovi za tento zázrak, a za to, že slyší naše modlitby.
