Svědectví o uzdravení z astmatu a alergie

Během pěti měsíců po mém narození se mi začaly objevovat vyrážky na zápěstí, na které mi doktor předepsal mastičky. 24. prosince toho roku - na Štědrý den - jsem přestala dýchat; záchranka mě převezla do dětské nemocnice, kde si mě nechali měsíc. Lékaři postupně zjistili astma a alergii (na prach, pyl, roztoče, traviny a peří). Nemohla jsem jíst ořechy, mandle, nugát, banány, kiwi – měla jsem z toho otoky rtů, jazyka i krku.

Ve školním věku jsem trávila část prázdnin v nemocnici, na kapačkách. V pylové sezoně jsem nosila přes obličej gázu, abych mohla aspoň trochu dýchat. Nesportovala jsem (neudýchala bych to), při větší námaze jsem trpěla velkou dušností. Nejednu noc jsem nespala.

V pubertě se to mírně zlepšilo, ovšem pravidelná kontrola lékaře a konzumace “léků” byla velmi nutná. Po přechodu z dětské nemocnice do dospělé mě léčili injekcemi a později dávkováním kapek – měla jsem opakované bolesti žaludku, takže jsem je odmítla užívat.

Potom jsem žila nějakou dobu v překrásném prostředí s množstvím lesů. Vzpomínám si na první procházku lesem, kdy jsem měla dýchací problémy díky překysličení čistým vzduchem. Pak jsem ale v tomto (lesním) prostředí začala pociťovat úlevu. A začala jsem zjišťovat, že ty “léky” nejsou až tak potřeba. S pravidelnými procházkami a postupným zatěžováním organismu jsem současně snižovala i dávky “léků.”

Po návratu domů, po změně jednoho z “léků”, jsem si vzala určenou dávku večer a pak ráno. V práci jsem byla jako po aplikaci drog – neviděla jsem, neslyšela, nevnímala. Po mém naléhání mi lékař tyto (“léky”) změnil na jiné. Po měsíci (byl to rok 1999) jsem však neviděla žádný výsledek, tak ty “léky” letěly do odpadkového koše s rozhodnutím, že to už brát nebudu! A nikdy už jsem je nevzala. Můj zdravotní stav se bez pravidelného braní “léků” zásadním způsobem ani nezhoršoval, ani nezlepšoval.

V roce 2003 jsem se rozhodla pro znovunarození – být věřící a podstoupit výchovu v božím slovu. Věděla jsem, že předání mého života pod autoritu panujícího Ježíše je jediná cesta k obraně proti těmto tlakům (nemocem). Uvědomila jsem si to při jednom výjezdu (se shromážděním), když jsme seděli na posekané louce a já pocítila, že nemůžu dýchat. Požádala jsem pastora o modlitbu za uzdravení a během krátké doby byla dušnost pryč. Děkovala jsem za to Ježíšovi. Tento zázrak a další (od mého znovunarození) mi potvrdily, že anointující Ježíš je ta jediná cesta pro uzdravení a vysvobození z jakéhokoli problému, který kdo může mít.

Teď je rok 2007 a já jsem, díky Ježíšovi, zdravá – bez astmatu a bez alergie. Toto mé uzdravení konstatoval i můj ošetřující lékař. Výsledky vyšetření byly naprosto v normě.

Já jsem si vybrala žijícího Ježíše – pod Jeho autoritou teď vím, jak stát proti tlakům (nemocem), vyhnat je ze svého života a nebrat je zpátky.

...Blízko tebe je to promluvení – ve tvých ústech a ve tvém srdci – toto je to promluvení té víry, které prohlašujeme! Neboť když potvrdíš ve tvých ústech Ježíše panujícím a věříš ve tvém srdci, že ten božský jej probudil z mrtvých, budeš zachráněný! Protože srdcem se věří do spravedlivosti, ale ústy se potvrdí do záchrany! (Římanům 10:8-10)

Který naše hříchy jako jeho nesl nahoru v jeho těle přes dřevo - abychom stávajíce se od těch hříchů uvolnění, mohli žít spravedlivostí - kde jeho podlitinami jste byli uzdraveni! (II Pet 2:24)

Jak dospívám v božím slovu, Ježíš mi ukazuje zpětně situace, ve kterých mi pomáhal ještě před mým znovunarozením a ponořením (než jsem mu dala svůj život).

Děkuji božskému za moji záchranu a děkuji za moje úplné uzdravení. Amen.

Hanka V., Olomouc, 2007