Svědectví o znovunarození Soni M.

Bylo to tak před 10 roky, co jsem poznala shromáždění Cesta panujícího. Kamarádka nejprve brávala moji dceru. Byla to u mě zvědavost, kam dcera chodí a s kým se stýká. Do shromáždění jsem taky byla pozvaná. Pozvání jsem přijala a začala jsem pak také jezdit. Zaujalo mě nejvíce boží slovo. Také vzájemná ohleduplnost lidí jeden k druhému, že to bylo vše takové přirozené. Líbilo se mi, že to nebylo v žádném kostele a že pastor neměl na sobě žadný hábit. Nemám ráda ty studené sochy a kostelní pach. Rozhodla jsem se odevzdat život Ježíšovi jednak ohledně mojí záchrany, ale ne jenom mojí, ale že mohu pomoci i ostatním lidem, aby i oni mohli být zachráněni. Abych je mohla přivolat k záchraně. Znovunarozený a ponořený člověk musí být, aby byl zachráněný, bez toho to nejde.

Mohu ještě podat svědectví o uzdravení. Měla jsem dlouho problémy s otoky na nohou. Doktor do mě cpal prášky, vůbec to nepomáhalo, otoky trvaly stále. Po znovunarození a ponoření do vody se to vše obrátilo k dobrému. Otoky jsou pryč. Díky panujícímu Ježíšovi. Ještě se mohu podělit o tom, jak jsem držela půst. Půst u mě trval 95 dní. Jen o vodě. Nic víc jsem nepotřebovala. Četla jsem boží slovo a cítila jsem se výborně. Vím, že bez božího slova a Jeho pomoci bych to nezvládala. Ale proč to píši. Potřebovala jsem shodit nějaké to kilo. Prášky nezabíraly, a proto jsem se rozhodla, že požádám panujícího Ježíše o pomoc. Proto jsem ten půst začala držet. Věděla jsem, že to bude fungovat, protože jsem měla velkou podporu a pomoc ne jenom od panujícího, ale i pomoc od celého shromáždění. Podařilo se mi shodit 35kg. Potom jsem se na nějaký čas od shromáždění odloučila, jelikož jsem šla na mateřskou. Po narození syna jsem zase nějaká kila nabrala. Chtěla jsem zase nějaké to kilo shodit, ale jelikož jsem se vykašlala na čtení božího slova, vůbec to nešlo dolů tak jako dřív. Tím jsem se poučila. Hned jsem věděla, čím to bylo. Tím jsem chtěla říci, že bez božího slova nic nefunguje, tak jak by mělo. Jinak není šance to zvládat. Během té doby, co jsem znovunarozená, mě panující Ježíš několikrát ještě pomohl a osvobodil mě od nemocí, závislosti od výherních automatů, od výherní loterie, od závislosti na televizi. A za to vše mu děkuji.
Ještě jsem chtěla dodat, jak je důležité, když si člověk uvědomí a uzná, že něco udělal špatně. Jako například já. Jeli jsme s Milošem na poštu, že tam zaplatím složenku. Když jsme tam přijeli, bylo zavřeno. Měli otevřeno jen do 11 hodin a odpoledne od 13.00 hod. Tak jsme odjeli jinam. To samé se naskytlo na další poště. Odjeli jsme a vrátili jsme se, až bylo otevřeno. Byla tam otevřená dvě okýnka a tím pádem dvě řady. Do jedné jsem si stoupla, přede mnou byli dva lidé a v druhé stejně. Ten člověk přede mnou chtěl jít do té druhé řady, jelikož jsem to zpozorovala, honem jsem mu tam vstoupila já a on se vrátil nazpět do té původní, kde stál. Když pak přede mnou stála už jedna paní, libovala jsem si, že už budu na řadě. Ale ouha. Paní měla tolik vyřizování, že jsem tam tvrdla pěkně dlouho. Ten kluk se dostal na řadu a za chvilku byl z pošty pryč. A já stála a stála. K té druhé přepážce přicházeli další lidé už za tu dobu, co jsem pořád stála, se tam vystřídalo spoustu lidí. A hned jsem dostávala myšlenky: přejdi k tomu druhému okénku, však vidíš, jak to tam jde a ty tady pořád stojíš. Manžel se synem trpělivě seděli v autě a čekali, až přijdu. A na druhé straně zase myšlenky: stůj na místě, ty z řady odejdeš a budeš zase čekat tam. Stůj, ta paní už bude. Chtěla jsem tím říci, že jsem chtěla nadávat, ale pak jsem si uvědomila, že si za to mohu sama. Kdybych se nechrtila o to místo a nepředběhla toho kluka, mohla jsem již dávno z té pošty odejít já. Bylo to spravedlivé. Jenom jsem se tomu musela zasmát.

Překlad Nového kovenantu se mi líbí, protože je to srozumitelně napsané, je to čtivé a dává mi takovou pohodu při čtení, pocit jistoty, že se mám o co opřít, když je potřeba. Za to děkuji našemu pastorovi - za tento překlad, ale nejen za to. Toto učení mě vždy posílí a dává mi jistotu, že se dozvím pravdu a ne lži.

Soňa M., 50 let, Šumperk

Komentář pastora:
Když jsem kdysi v r. 1997 učil v Šumperku na domácí skupince o důležitosti půstu, Soňa byla tím učením tak nadšená, že se rozhodla jít na půst na delší dobu, protože to potřebovala z několika důvodů. Celé shromáždění jí fandilo a modlili jsme se za ni. Všichni jsme jí přáli správnou váhu a dobré zdraví. Z jejích výsledků jsme se všichni radovali, mimo jiné i proto, že uvedla do praxe důležité učení z božího slova.

Ze Sonina svědectví je vidět, že všechno záleží na stavu srdce, a proto i postoji člověka k pravdě. Soňa je normální pracovitá nestudovaná žena s dobrým srdcem a zdravým selským rozumem. Její postoj k NK i učení je upřímný a nekomplikovaný. Její přístup, tak jako dalších upřímných znovunarozených věřících v Ježíšovi, ukazuje lásku k pravdě. Takové svědectví také dokazuje, jak nenávistný postoj proti pravdě mají nafoukaní mudrcové typu Hedánka, Remeše, Zeliny, Drápala a dalších, kteří se zalykají svojí vzdělaností a pýchou na svoji “moudrost”. Pro tyto lidi je psáno: “Vysvětlujíce se být moudrými zhloupli” (Řím 1:22).

Je nutné, aby byl člověk shorazplozený v Ježíšovi, ale to nestačí. Je důležité, aby takový miloval pravdu a byl proto i poučitelný - a podstoupil výchovu, aby se nestal bastardem: “... Synu můj, nedávej trochu ohledu výchově panujícího, ani nezemdlévej pod ním usvědčovaný, protože kterého panující miluje, vychovává, ale hněte každého syna, kterého připustí. Jestli výchovu podstoupíte, jako syny vás ten božský přináší, protože jaký je syn, kterého nevychovává otec? Ale jestli jste mimo výchovu, kterou se stali všichni držícími se uprostřed, nepochybně jste bastardi a ne synové!” (Heb 12:5-8).

Lidé, kteří si myslí, že oni vědí všechno nejlépe a že se už nepotřebují nic naučit, jsou největší chudáci. I když jsou třeba znovunarození, bez pokory jsou nepoučitelní, a proto jsou duševní - pro které je spirituální moudrost od stvořitele hloupostí. “Ale duševní člověk nepřijímá ty věci spiritu božského, protože ty jsou mu hloupostí a nemůže je znát, neboť jsou prozkoumávány spirituálně! Ale ten spirituální člověk prozkoumává zcela všechny věci....” (I Kor 2:14-15).