Svědectví o záchraně Miloše M.
Do shromáždění Cesta panujícího jsem přišel začátkem ledna 2007. Již delší dobu jsem sledoval, že mojí ženě Soni se vyhýbají veškeré nemoci. Když se u syna Lukáška začaly projevovat příznaky chřipky, Soňa se za něho pomodlila a do dvou až tří dnů byl Lukáš zdravý.
Také jsem si všiml, jak jsem přišel z práce domů a Soňa byla zaneprázdněna domácí prací, hned mi chystala jídlo a nechala mě odpočinout. Její chování se velice změnilo, je milá a pozorná. A proto jsem se rozhodl vstoupit do shromáždění.
Poznal jsem u manželky, že se vše změnilo k lepšímu, a proto jsem svůj život odevzdal Ježíšovi. Bylo to po tom, co jsem onemocněl a při pobytu v nemocnici jsem si uvědomil, že manželka je stále zdravá.
Můj zdravotní stav se nelepšil, tak jsem se po zralém uvážení, že Bůh pomáhá, rozhodl, že to chci také. Při čtení Nového kovenantu začínám být psychicky a fyzicky vyrovnanější, protože se můžu opřít o boží slovo.
Když manželka před lety začala jezdit do shromáždění, byl jsem velice proti tomu. Nadával jsem, protože jsem si myslel, že je to nějaké náboženství. Mluvil se mnou i pastor, ale i jemu jsem dlouhou dobu nevěřil.
Jednou také při chřipkové epidemii jsem ulehl a viděl jsem, že manželka se modlila a vůbec nemoc nedostala! Po tom pobytu v nemocnici jsem si promluvil s manželkou a rozhodl jsem se pro znovunarození a ponoření.
Podstatně se mi zlepšil zdravotní stav, jsem také pozornější k manželce. Když mám nějaký problém, tak se pomodlím a vše je vyřešeno. Děkuji panujícímu Ježíšovi!
Miloš M., 53 let, Šumperk
Komentář pastora:
Miloš byl tuhý případ. I když viděl u své ženy změny ve zdraví, a postupně i v povaze, odmítal dobrou zprávu panujícího Ježíše velice rozhodně. Mluvil jsem s ním osobně před osmi roky, neměl žádné námitky proti realitě pravdy, kterou jsem mu vyložil, prostě neměl o Ježíše zájem.
Možná v tom bylo trochu ovlivnění médii, kde jsou občas prezentace různých náboženských sekt a on si mohl myslet o nás, že jsme něco podobného.
Není ani divu, protože v tomto katolickém národě, který přirozeně nenávidí pravdu božího slova, když se zmíníte o Bibli a promlouváte jméno Ježíš ve víře (ne jako zaklení), tak vás okamžitě považují za někoho z nějaké sekty.
Do záchrany v Ježíšovi není možné nikoho nutit - to je možné jen do náboženství. Proto Soňa pokračovala v životě s božím slovem a jeho praktikováním a v Milošovi se nakonec naplnilo písmo:
“Podobně ženy, podřizujte se těm vlastním mužům aby, jestli i nějací jsou nepřesvědčení slovem, skrze převrácení těch žen, beze slova byli získáni, prohlížejíce ve strachu vaše ryzí převrácení, které ať není zevnějším vplétáním vlasů a umístěním okolo zlatých šperků nebo potápěním se v pláštích světa, ale skrytým člověkem srdce v tom nezkazitelném plášti mírného a usazeného spiritu, který je v pohledu božského velice dokonalý” (II.Petr 3:1-4).