Probuzení synovce (Pavla B.) z komatu a jeho uzdravení
Mám synovce a ten byl napadený policajtem, který ho zranil a doktoři nám řekli, že má zlomenou lebku a otok mozku. Tři dny byl v komatu a my jsme tam s manželem chodili a modlili jsme se, takže každým dnem mu bylo líp a líp. Byli jsme za ním v nemocnici v Sokolově. On ale nemohl mluvit, vůbec nevnímal. Volali jsme pastorovi Podmolíkovi do Olomouce, ale on nemohl v té době přijet. Vedl nás tedy u lůžka přes mobil v modlitbě. A v tu chvíli, potom, jak jsme se přestali modlit, tak otevřel oči! Pastor nám řekl, ať přes něho dáme ruce a opakovali jsme tu modlitbu a on otevřel oči. A já jsem se ptala, jestli může už s náma mluvit, on mi řekl, že jo. A já mu říkám: Tak, Pavle, teď musíš poděkovat pánu Ježíši, protože on tě vyléčil. A on (Pavel) se rozčiloval a říkal: Jak já můžu mluvit a děkovat mu, když ty pořád se mnou mluvíš? Tak mě nech bejt. Tak my jsme se tomu smáli, ale měli jsme strašnou radost, že přišel k sobě.
No a teď nedávno jsem byla zase v Sokolově a šla jsem za ním. Pavel mi mluvil o tom, že pan primář mu řekl, že to bylo nebezpečný, že mu hrozila smrt. A on (Pavel) mu říká: Ne, pane doktor, já jsem mladej a já mám silnej kořínek. A ten primář mu řekl: Ne, chlapče. Ne že ty máš silný kořínek. Máš, ale při tobě někdo musel stát!
A teď je synovec úplně v pořádku, je takový, jak má bejt. Takže jsme rádi všichni a děkujeme Pánu Ježíšovi za jeho uzdravení.
Kristýna a Vojta K., Hruška, Němčicko, 1999
Komentář pastora:
Za zachránění života toho mladíka jsem panujícímu Ježíšovi moc vděčný. Nemohl jsem do Sokolova jet, ten telefonát byl od těch manželů moc narychlo, tak jsem se s nimi domluvil, že je povedu příští den přes telefon v modlitbě. Domluvili jsme se tedy na tři hodiny odpoledne, že jim zavolám na mobil - aby oni stáli u nemocničního lůžka toho jejich synovce. Hned jsem také zavolal členům našeho shromáždění, aby kdokoliv bude moci (doma nebo v práci) se spojil se mnou v modlitbě příštího dne ve tři odpoledne pro toto uzdravení.
Ve tři odpoledne příštího dne jsem zavolal na mobil příbuzných toho mladíka a ve jménu Ježíš oni přes něho umístili jejich ruce a promluvili promluvení, které mi On pro něho v tom okamžiku dal. Protože to bylo od Ježíše, tak ho také On okamžitě probudil z komatu. Haleluja Ježíši!!!
Nepotřeboval jsem tam být fyzicky, protože to nejsem já, kdo uzdravuje, je to panující Ježíš! U toho nemocničního lůžka tam byli fyzicky jen ti dva příbuzní, kteří toužili po jeho záchraně. Ježíš si také vybíral lidi, kteří opravdu věřili, ostatní poslal ven, aby nerušili nevírou, dokonce i většinu jeho učedníků! K případu probuzení Jairusovy dcery si vzal s sebou jen tři učedníky a rodiče (viz Dobrou zprávu podle Marka 5:22-42).
Stejně velký význam měla také modlitba ostatních, kteří se v tom čase se mnou souhlasně spojili v modlitbě. I na tohle jsou v písmu instrukce: “Amen vám vykládám, cokoliv spoutáte přes zemi bude spoutáno v nebi a cokoliv uvolníte přes zemi bude uvolněno v nebi! Znovu vám vykládám, že když dva z vás souhlasí přes zemi týkaje se veškeré věci, žádajíce cokoliv, stane se jim při mém otci v nebesích! Protože kde jsou dva nebo tři spoluvedeni do mého jména, jsem tam v jejich středu!” (Dobrá zpráva podle Matouše 18:18-20)
Panující Ježíš po nás vyžaduje, abychom s ním spolupracovali pracemi víry a v promlouvání jeho slova a autority, ale On je ten, kdo ty zázraky dělá. My se pak s ním můžeme v jeho zázračných pracech radovat - poslušnost jemu se vyplácí. Hlavně musí člověk věřit a nenechat se rozhodit filosofiemi a náboženskou “vírou” lidské “moudrosti”.