Přemožení útoku démonických spiritů.
Na začátku cesty z Brna do shromáždění v Olomouci se mě začalo dělat špatně od žaludku a tak jsem musel zastavit, abych se nadýchal čerstvého vzduchu a mohl se s ostatními pomodlit. Ve jménu Ježíš jsme nevolnost vyhodili ven. Pak jsme pokračovali v cestě, kterou jsme museli opět přerušit a já jsem musel vystoupit z auta. Po nástupu do auta jsem si všiml, že se holky modlí hodně hlasitě v jazycích božského a nevěděl jsem proč. Po krátké době se nevolnost opět vrátila a navíc jsem cítil, jak se mě zmocňuje horečka, ke které se přidala zimnice, těžknutí nohou a pocit zvracení. Když jsme dojeli do cíle, tak se holky přestaly modlit (modlily se celý zbytek cesty), a začaly se navzájem ptát, jestli ví proč se tak nahlas modlily, ale nevěděly to. A mě to došlo, uvědomil jsem si, že mě při řízení vynechávala pozornost na sledování cesty, takže jsem chvilkami nevěděl, kudy vlastně jedu (jestli jsem v zatáčce, na křižovatce…). Už mně bylo jasný, proč se tak nahlas a zvláštně modlily (znělo to jinak než jindy při modlitbách). Řekl jsem to holkám a měli jsme z toho radost, protože panující Ježíš je dobrý a pomohl nám. Nevolnost, horečka, zimnice, pocit zvracení a těžknutí nohou ještě nebyly pryč.
Před začátkem shromáždění máme vždy modlitební půlhodinku. Na začátku modlení jsem se cítil hůř a hůř, klepal jsem se víc a víc, bolelo mě celé tělo, ruce nešly zvednout a když jo, tak nešly narovnat. A k tomu mě Satan ještě píchl u srdce, a to už opravdu přehnal. Jedna sestra ze shromáždění měla od božského, aby na mě položila ruce, ale nenašla k tomu odvahu a tak šla za pastorem. Pastor na mě položil ruce a začal se společně s celým shromážděním za mě modlit. Okamžitě jsem se začal třepat zimou ještě víc a zvracet se mně chtělo taky víc, takže jsem nevěděl, jestli mám odejít na záchod nebo ne. Neodešel jsem a to bylo dobře, protože po chvilce zimnice byla pryč a pocit zvracení také. Hned jsem dal svědectví, že se mě nechce zvracet a v tu chvíli se pocit zvracení zase vrátil, ale ten byl hned ve jménu Ježíš zastaven. I když jsem se tak chvilkami necítil, tak jsem věděl, že jsem byl s konečnou platností ve jménu panujícího Ježíše anointujícího uzdraven, amen.
Byl jsem tak unaven, že jsem si šel během shromáždění na chvíli (asi 45 min.) lehnout ven před sál kde se hlídají děti. Po probuzení jsem se cítil skvěle. Zbytek dne i cesta domů byla bez jakýchkoliv problémů.
Večer před tímto útokem jsem žádnou nevolnost neměl, ani nic jiného a stejně tomu tak bylo i den po tomto útoku.
Jsem vděčný panujícímu Ježíši za to, že mě uzdravil a že držel auto i s pětičlennou posádkou na silnici. A vím že to pro jeho děti vždy udělá. Amen
Pavel S.
červenec 2000