Natáhnutí se pro otcovu ruku
Marie Hill si pobroukávala, když si navlékla plášť pro rentgenování a připravila se pro ultrazvukovou prohlídku. Těhotná v osmém měsíci s jejím čtvrtým dítětem, Marie se na stole s povzdechem protáhnula.
Její doktor chtěl potvrdit její datum porodu a ujistit se, že nebude rodit někde v závěji během jejich blížícího se přestěhování - 2100 mil přes Kanadu. Aerolinky ji nechtěly vzít na let tak pozdě v jejím těhotenství. Takže nyní byl před ní namáhavý výlet autem přes Kanadu uprostřed zimy. Mariina mysl uháněla dopředu k povinnosti třídění, balení a přípravě ke stěhování. Zavřela oči a odpočívala během ultrazvukové prohlídky, vděčná, že její matka přijela, aby jí pomohla s dětmi.
Když znovu otevřela oči, Mariina ústa vyschla při pohledu na plačící pracovnici s ultrazvukem. Odvracejíc hlavu, pracovnice se snažila vzpamatovat. "Promiňte," řekla, "musíme zopakovat váš ultrazvuk na jiném přístroji." Za několik minut se žena vrátila s doktorem a přešla s Marií k jinému přístroji.
Strach sevřel Mariino hrdlo jako pěst a ztěžoval jí polykat. Cítila její tep bušit ve spáncích, v místnosti nabité napětím. Konečně skončil druhý ultrazvuk a Marie vymáčkla dvě slova, "Je něco špatně?"
"Pošlu tuto zprávu porodníkovi," odpověděl doktor. "Vše, co mohu říci je, že vaše dítě má oči a nos a ústa."
Samozřejmě, že moje dítě má oči a nos a ústa! Křičela Mariina mysl. Všechny děti je mají! Co je to, co moje dítě nemá?
"Byla jsem vyděšená," přiznává Marie. "Šla jsem domů a řekla Garymu, co řekl doktor. Brečela jsem a byla jsem naplněna pocitem děsu až ke zvracení. Byl to takový hrůzný pocit, že něco bylo špatného s mým dítětem - něco špatného ve mně."
"Gary byl silný. Řekl mi, abych se ovládla. Pak mne zavedl do obýváku a pustil videopásek Kenneta Copelanda. Přinutil mne to poslouchat, abych vzala moje myšlení z problému a dala je na Slovo."
Následující den přijel Gary do porodníkovy kanceláře pro poradu. Marie se rozhodla nezúčastnit se. Věděla, že je něco špatného, ale nebyla připravená slyšet podrobnosti. Gary, sám lékař se specializací v pohotovostní medicině, nebyl nijak zvláštně ustaraný. Doktor jeho manželky byl ten nejlepší. Postaral se o to.
Gary se usadil na židli u porodníkova stolu a po několik chvil se příjemně bavili. "Nechám tě, aby ses na ultrazvuk podíval sám," řekl porodník, podávaje Garymu filmy. Garyho zkušené oči prohlížely obraz. Tam, uvnitř osmicentimetrové hlavy, byla pěticentimetrová cysta. Jeho dítě mělo oči a nos a ústa. Nemělo mozek.
"Promiň," řekl jemně porodník, "tvoje dítě mělo nitroděložní mrtvici a celá levá hemisféra mozku byla nahrazena cystou. Chápeš, že kde existuje jedno vážné znetvoření, tam jsou pravděpodobně další. Za těchto okolností, jestli byste chtěli potrat, mohu doporučit tvoji manželku někomu, kdo to udělá."
"My jsme christiané," řekl Gary, "my nevěříme na potraty."
"Jsem katolík a ani já nevěřím na potraty," řekl doktor. "Měl jsem podezření, že bylo něco špatného, protože Marie byla celou dobu malá. Dítě jednoduše nerostlo tak, jak by mělo. Doporučím Marii porodnickému neurologovi a ."
Gary jej přerušil dívaje se druhému doktorovi přímo do očí, "Oba víme, že není nic, co by někde nějaký doktor mohl udělat pro moje dítě. Není žádná medicina nebo operace, nic nepomůže."
"To je pravda," přiznal porodník, dívaje se stranou. "Vaše jediná naděje je v bohu."
"Můj bůh mne nikdy nenechal padnout," řekl Gary, "a neudělá to ani teď. Nevím, jak mne z toho dostane, ale dostane mne z toho."
Porodník přikývl. "Já také věřím na boží uzdravení. A věřím, že toho uvidíme více a více v budoucích letech, ale jestli vaše dítě nebude uzdravené."
Jeden Garyho pohled zastavil jeho slova. V této situaci nebylo místo pro nějaké "jestli". Uzdravení muselo přijít. Alternativa byla nemyslitelná.
"Co je to?" ptala se Marie, když Gary přijel domů, pobledlý a unavený.
"Nemohu ti říct co to je," řekl Gary, "ale je to zlé."
"Šel jsem nahoru do našeho pokoje a zavřel dveře," vzpomíná Gary. "Stále jsem viděl obraz hlavy mého dítěte bez mozku. Chtělo se mi brečet. Chtělo se mi zavolat moji matce a říct jí, jak hnusně se ke mně život zachoval."
"Ale věděl jsem, že jedinou naději, kterou moje dítě mělo, byla moje víra v bohu. Takže jsem se chytil za ucho a řekl, Poslouchej, deset let jsi slyšel prohlašovat promluvení víry. Víš co dělat, a teď to uděláš. Pak jsem pozdvihl ruce k nebi. Řekl jsem, Ty jsi všemohoucí bůh, ty jsi moje útočiště a moje tvrz. Ty jsi moje vysoká věž. Ty jsi Jehova Rafa (Pán Uzdravení). Ty jsi ten uzdravující mojí rodiny. Ty jsi ten uzdravující mého dítěte. Není nikdo jako TY."
Před dvanácti měsíci Gary udělal novoroční rozhodnutí - každý den strávit čas v modlitbě a ve chvále, meditováním a čtením písem. V posledních třech týdnech přečetl Nový kovenant třikrát.
Zrovna o den dříve dal panující Garymu instrukce, aby šel do určitého knihkupectví koupit dvě knihy. Byly to - A Ježíš je uzdravil všechny od Glorie Copeland a Uzdravování nemocných od T.L.Osborne. Nyní Gary ten systém viděl. Panující ho postrkoval a připravoval pro přicházející bitvu.
Ale teď byl čas zápasit dobrý zápas víry. Gary věděl, že to není něco, čemu by mohl věnovat čas jen částečně nebo jen s polovičatým srdcem. Musel tomu dát celou pozornost. Zavolal nemocnici a vystoupil ze zaměstnání.
Gary Hill se natahoval pro zázrak. Nic jiného nemělo význam.
Okamžitě začal napadat Satana nejmocnější zbraní z celé spirituální výzbroje - chválou. Strávil doslova hodiny chválením boha. Věděl, že bible učí, že se božský zabydluje ve chválách jeho lidu. Ale Gary to nikdy nezažil, jako to zažil teď.
"Byl jsem sám v mém pokoji," vzpomíná Gary. "Chválil jsem boha hodinu nebo dvě, když jeho přítomnost vešla jako oblak a srazila mě na záda. Bylo to tak přemáhající, že jsem se snažil vyplazit z pokoje. Pak jsem si pomyslel, Co to dělám? Já neopustím boží přítomnost! Tak jsem před ním ležel nehybně. Po půl hodině se jeho glory pozdvihla.
Příští noc jsem jej chválil hodinu a půl a cítil jsem se jako bych byl opilý ve spiritu. Najednou jsem si vzpomněl na sen, který jsem měl o několik měsíců dříve. Ve snu ke mně přivedl nějaký muž jeho syna. Ten chlapec byl schizofrenik, měl mozkový nádor a viděl jsem stehy, kde měl operaci mozku. V mém snu jsem řekl, Já na tebe položím moji pravou ruku a když to udělám, moc z boha do tebe vstoupí a úplně tě uzdraví. Udělal jsem to, jak jsem řekl a on byl uzdraven.
Nyní jsem viděl spirituální souvislost mezi problémem toho dítěte s jeho mozkem a problémem mého vlastního dítěte. Věděl jsem, že ten sen byla cesta, jak mi ukázat, co mám udělat. Šel jsem k Marii a řekl jsem, Položím moji pravou ruku na tvoje břicho a když to udělám, moc boží bude proudit do našeho dítěte a úplně je uzdraví. Udělal jsem to, jak jsem promluvil, ale nic se nestalo. Poznal jsem, že žádná moc nebyla předána.
Pak jsem položil moji levou ruku na Mariinu hlavu. Když jsem to udělal, padla pod tou mocí. Zatímco tam ležela, umístil jsem moji pravou ruku na její břicho a moc boží vešla do dítěte."
"Nevím, jak vysvětlit, co se stalo," říká Marie. "Bylo to cítit jako ryzost a láska božského proudící do mne a do dítěte. Týdny potom, Gary i já, oba jsme se v noci probouzeli s pociťováním božského okolo nás jako ochranného obalu. Zdálo se, že se přes nás vznášel. Strach byl totálně pryč."
Gary pokračoval každý den v trávení času intenzívní chválou před panujícím. Navíc se prosycoval slovem víry. Poslouchal pásky z Jihovýchodní Konference Věřících, kde Gloria Copeland učila o víře, která je ve tvém srdci a ve tvých ústech. Sledoval Copelandovy na televizi, sledoval videopásky ze Školy Uzdravování a poslouchal audiopásky. Přečetl Nový kovenant ještě třikrát.
"Měl jsem tři stránky písem, které používala Dodie Osteen, aby vzala uzdravení z rakoviny jejích jater," vysvětluje Gary. "Třikrát denně každý, Marie i já, jsme potvrzovali tato písma, přizpůsobujíce je pro naše dítě."
Gary meditoval na Markovi 11:23: "Amen vám vykládám, že kdokoliv řekne této hoře - Pozdvihni se a hoď se do moře! - a nerozsuzuje v jeho srdci, ale věří, že co vykládá se stane, bude mu dáno, cokoliv říká!"
Nestačilo věřit. Musel mluvit k hoře potvrzováním toho, co věřil. Jeho vzdělání ve vědě jej naučilo nenechávat nic náhodě.
Jak si zajistit, abych udržoval proudění mého potvrzování víry? Uvažoval, jak nepřítomně posunoval kuličky na počitadle jeho syna. Najednou se zastavil a zíral na předmět v jeho ruce.
Počitadlo. Používané pro počítání. Umístil počitadlo na stole před sebou a řekl, "Podlitinami, které zranily Ježíše, bylo moje dítě uzdraveno a zachráněno." Pak posunul jednu kuličku.
"Podlitinami, které zranily Ježíše, bylo moje dítě uzdraveno a zachráněno," opakoval a posunul druhou kuličku.
Gary opakoval potvrzení, dokud nebylo přesunuto všech sto kuliček. Třikrát denně seděl Gary před počitadlem, promlouvaje jeho potvrzování. Jednou denně vzal počitadlo k Marii a ona udělala stejná potvrzení stokrát. Společně potvrzovali uzdravení jejich dítěte čtyřistakrát denně.
Gary začal dělat tato potvrzování jako prosté praktikování poslušnosti. Ale den za dnem a týden za týdnem ta promluvení se stala v jeho spiritu tak živá, že věděl, že jeho dítě bylo zachráněno. Nebylo žádné místo pro pochybování.
Mariina matka převzala starost o jejich děti a balila domácnost pro přestěhování, takže Marie mohla strávit čas ve SLOVU. První týden v lednu 1992 začali jejich jízdu přes Kanadu. Jednou, šest set mil od nejbližší nemocnice, Marie začala mít stahy, ale bolesti přestaly a bůh zázračně zadržel sníh, dokud nedosáhli cíle jejich cesty.
"Čím blíže jsme byli porodu," vzpomíná Gary, "tím naléhavější byl útok od Satana. Bombardoval naše mysli myšlenkami prohry a zoufalosti. Ale když jsem naslouchal mému srdci, slyšel jsem mír."
Šestnáctého ledna 1992, Gary seděl v porodní místnosti a pozoroval fetální monitor. Sestra občas komentovala, "To je úžasné! Ty stahy to dítě vůbec neovlivňují." Gary se prostě na Marii usmál a stiskl její ruku. Rozhodl se neříct lékařskému personálu o ultrazvukovém nálezu. Ultrazvuk byly staré zprávy. Gary věřil zprávě panujícího.
Gary pozoroval v údivu, jak se toho dne vyvrtěla jeho dcera Carolyn do světa. Když ji vzal poprvé do jeho paží, vybuchla uprostřed něj radost. Toto bylo dítě, pro které se modlil, věřil a stál ve víře. Toto bylo jeho semeno. Požehnané všemocným božským. Nebylo třeba lékařského titulu, aby člověk viděl, že toto dítě bylo dokonalé.
Inteligentní oči na něj mrkaly z růžových tváří. Drobné ruce se obalovaly okolo Garyho prstu v prosté důvěře. Carolyn zaznamenala devět z deseti na Apgarově posudkovém testu novorozenců. Výborně. Nikdo by nikdy neuhodl, že jen před měsícem neměla žádný mozek. žádnou přirozenou naději, žádnou budoucnost.
Dnes je Carolyn Hill kypící, živelné, chodící, mluvící děvče, které se stále dívá na jejího otce s obdivem a natahuje se po jeho ruce v důvěřivé jistotě.
Takto je velice podobná jako Gary Hill sám. Protože on také ví, jaké to je, natáhnout se k jeho otci a dostat zázrak.
Carolyn si hrála s computerem již ve třech letech, plavala v jezeře s plovací vestou a stavěla hračky z Lega. Marie říká, že dostala kopii ultrazvuku a ukázala ji jinému rentgenologovi. Ten také určil diagnózu stejného problému. A potom byl velice překvapen, když zjistil, že Carolyn je normální. Jak úžasnému bohu sloužíme!