Ježíš dal dopořádku můj život - karate

Krátce po našem znovunarození a ponoření začal panující Ježíš dávat dopořádku náš život. Jednou z věcí, které v té době nebyly v souladu se slovem božského byl “sport”, kterému jsem se v té době věnoval. Tím “sportem” bylo karate. Věnoval jsem se bojovým uměním v celku intenzivně a kromě své přítelkyně (nyní manželky) jsem mu podřizoval opravdu všechno. Byl jsem trenérem III. třídy, mistrem ČR na mezinárodních závodech, slušným závodníkem na krajských kolech soutěží kata a připravoval jsem se na zkoušky technické vyspělosti - I. Dan. Ovšem mnohem více než závody a zkoušky mě zajímalo to “pravé” bojové umění, proto jsem zkoušel i Tai - chi, aikibudo, kung - fu. Záleželo mi totiž více na praktičnosti technik.

Stala se však taková věc, že jsem se konečně zeptal mého kamaráda a také idola ve cvičení Zdeňka H., Co se mu stalo, protože již delší čas se mi zdál divnej. Odpověď byla ohromující: Dal jsem svůj život Ježíšovi. To mě opravdu překvapilo. Druhou ránu jsem dostal, když se to stejné stalo i mému druhému nejbližšímu kamarádovi Pavlovi S., který cvičil s námi. Začalo mi to vrtat hlavou a chtěl jsem je z toho dostat ven. Ovšem při dlouhých rozhovorech a vášnivých debatách jsem stále více zjišťoval, že na tom, co říkají, něco bude. Samozřejmě, že se tyto rozhovory nevyhly ani mojí ženě a tak jsme se jednoho dne rozhodli, že se na toho chlapa pojedeme podívat. Vše jsme si představovali úplně jinak. Nenašel jsem nic, co bych mohl kamarádům nebo pastorovi vyvrátit a byl jsem usvědčený, i když jsem se ještě nerozhodl být znovunarozený. Moje žena si držela větší odstup, protože jako studentka prestižního gymnázia byla více ovlivněná filozofiemi a učením lidí, nenávidějících pravdu. Nicméně moje usvědčení stačilo Satanovi na to, aby se nás ještě ten den pokusil zabít. Na cestě zpět do Brna jsme měli dopravní nehodu, ze které jsme bez větších zranění vyvázli opravdu jen díky bohu. Při cestě odtahovou službou, za zády s rozbitým autem, jsem měl čas přemýšlet, co se vlastně stalo a usoudil jsem, že toto Satan opravdu přehnal. Začali jsme jezdit do shromáždění pravidelně, ozvučovali se božím slovem a panující Ježíš měl prostor usvědčit i moji ženu. 8.6.1997 jsme byli shorazplozeni a ponořeni do vody přes jméno Ježíš do odpuštění hříchů podle písma a stali se tak dětmi božského stvořitele. Podřídili jsme se mu v poslušnosti a on tak mohl vyčistit a požehnat náš život.

Pokud se týká karate, Ježíš mi ukázal, že to není pouze sport a nedá se cvičit jen tak pro pohyb nebo závody. Karate a všechna bojová umění jsou především démonickým náboženstvím a člověk, který je cvičí, se dostavá pod autoritu tohoto spiritu, ať si toho je nebo není vědom, ať to chce nebo nechce. Tenkrát se mi stala věc, která rozhodla o mém definitivním skoncování s bojovými uměními. Bylo to ve fázi, kdy jsem si uvědomoval tyto věci čím dál tím víc. Na tréninku, kde jsem cvičil asi desetileté děti nastala situace, kterých je při takovém tréninku mnoho, že jsem děti motivoval a hecoval křikem k větším výkonům a agresivitě. Najednou jsem si uvědomil, co dělám a viděl jsem ty děti, které já učím jak být agresívní a jak ubližovat jeden druhému. Uvědomil jsem si, že bůh je láska a to, co dělám, nemá s láskou vůbec nic společného. To, čeho je všude na televizi a v ulicích plno, já ještě podporuji a pomáhám tak Satanovi při ničení těchto dětí. Udělalo se mi dost špatně a musel jsem požádat kolegu, aby za mě trénink dokončil. Vyšel jsem se na chodbu rozdýchat a odešel jsem domů. Už nikdy jsem se k tomu nevrátil a hlavnímu trenérovi jsem řekl, že cvičit již nebudu. Děkuji panujícímu Ježíšovi, že mě z toho zachránil a děkuji mu i za další věci, ze kterých nás s Ivuškou vyvedl. Od satanické hudby přes psychologii až po sobeckost, pýchu, hořkost, nenávist. Ze všeho, z čeho musí být zachráněný každý člověk na zemi. Místo toho nám dal jeho víru, jeho vděčnost, jeho lásku, plnost zdraví, požehnání ve všem, od vztahu až po finance, dal nám krásnou dceru a tu nejlepší rodinu - rodinu božského otce, spolu s naším bratrem anointujícím Ježíšem. Halelujah! Vděčnost vám a mír od božského otce našeho a panujícího Ježíše anointujícího, požehnávající božský a otec panujícího našeho Ježíše anointujícího, otec vlídností a božský všech přivolání, přivolávající nás přes všechny naše útlaky do toho, abychom my mohli přivolávat ty, jsoucí ve veškerých útlacích, skrze to přivolání, kterým jsme sami přivoláni pod božským. (II. Korintským 1:2-4) Amen.
M.K.