Svědectví dvou sester a jejich sestřenice
Olga D. si v únoru 1995 zlomila holenní kost při pádu na lyžích a ještě v červenci nebyla zdravá. Chodila o berlích do shromáždění, kde pastor J. Podmolik prohlašoval dobrou zprávu Ježíšovu a učil Bibli během jeho první návštěvy České republiky. Během několika týdnů učení Olga D. a její sestra Jitka spolu s jejich sestřenicí Janou naslouchaly pravdivému učení a uvěřily dobré zprávě panujícího Ježíše pro jejich uzdravení. Zde jsou jejich svědectví o tom, co se stalo ve čtvrtek 20. 7. 1995:
a) svědectví:
Olga D. Teprve teď jsem byla uzdravená, měla jsem takovou komplikovanou zlomeninu, která se dlouho hojí. Měla jsem 3 měsíce nohu v sádře, potom jsem chodila pořád o berlích a během toho mi doktoři dávali léky, aby se mi to rychleji spravovalo a ta kost se rychleji hojila. Ale snědla jsem hrozně moc léků, asi přes 200 tablet kalcia na vápník, na ty kosti a vůbec se to nehojilo, bylo to pořád stejný a na rentgenu to bylo vidět, a doktorka se na to tak dívala a řekla: "no jez jenom to kalcium" no, a nic. A potom, když už to bylo pořád tak blbý, tak řekla, že existuje lék, který jako by mi tu nohu mohl uzdravit, že to podporuje tvorbu toho spoje v té zlomenině. No a ten lék jsme nemohli vůbec sehnat. Mamka šla do lékárny a tam jí řekli, že existuje náhradní lék. Dívali se do počítače a sháněli ho a v Olomouci vůbec nebyl a zjistili, že je v Brně. Tak mi došla zásilka, 3 balíčky těch léků a tak jsem to jedla, pořád, 3x denně. A tak jsem doufala, konečně budu chodit, že už mi řeknou, že to je dobrý a tak jsem se těšila na ten den, kdy zase pojedu do nemocnice a na ten rentgen, a úplně jsem věřila, že budu zdravá a ta doktorka řekla: "No, to je úplně stejný, to jako nic" a říkala, "No sháněj ten lék, ten pravej ne ten náhradní, no a když ho seženeš, tak ti to snad pomůže". A tak jsem z toho byla nešťastná a sháněli jsme ho furt a nakonec jako sehnali jenom jedno balení, měla jsem mít čtyři, já jsem měla jenom jedno. Tak jsem to brala a doufala jsem, že se mi to uzdraví. Pak jsme jeli pod stany a tam jsem sehnala další 3 balíčky těch léků. Tak jsem byla hrozně ráda. No a potom vlastně jsem šla na rehabilitaci, tam je taky zase jiná doktorka a já jsem jí říkala, že jsem sehnala ten lék, ale, že mi minulou kontrolu doktorka řekla, že se to vůbec nezlepšilo, že to je úplně furt stejný, no a říkala jsem jí, že mám ten dojem, že jako už se mi to uzdravuje. No a ona říkala: No, ale měsíc na ty kosti, to je nic. A tak mě teda vůbec nepotěšila, a odešla jsem. Ale furt jsem ty léky brala a věřila jsem tomu, že mi pomůžou. No a to bylo ve středu, co mi to řekla ta doktorka. A potom ve čtvrtek, to bylo před týdnem, bylo shromáždění a potom na konci se tady s námi pan John modlil, no a řekl mi, že jako, že bysme si zaběhali. No a já dřív, předtím, jsem ani moc nemyslela na to uzdravení, ale pak jsem hrozně chtěla jít dopředu a potřebovala jsem tu modlitbu. No a tak jsem tedy po delší chvíli šla, jsem furt tady stála, pak jsem tady teda šla a pan John se se mnou modlil a potom jsem šla tady za závěs a tak jsem si říkala no a tak na tu nohu zkusím tak trochu šlápnout a jako tak jsem pomalu stoupala, víc a víc, celou váhou a teďka jsem si řekla jakože spadl ten strach já jsem se na tu nohu bála stoupnout, kdyby mě řekl někdo, ať zkusím běhat, tak řeknu, že je blbec, že je blázen, prostě, že to nebudu riskovat další půlrok, že bych zas nechodila. No a prostě v ten čtvrtek jsem se vůbec nebála, ten strach byl prostě úplně pryč a tak jsem jako chodila a tak jsem si říkala že bych mohla zkusit běhat, já jsem měla tu touhu, chtěla jsem, no a tak jsme šli ven a utíkali jsme a bylo to perfektní. A potom jsem šla domů už bez berlí a druhý den jsem hnedka jela do nemocnice. Byla jsem zvědavá na ten rentgen. Jsem měla jít až v úterý, ale šla jsem tam a tak mi to zrentgenovali a doktorka mi řekla, že je to čerstvě zhojený.
b) svědectví:
Jana. Nejdřív bych vám chtěla říct, že vlastně sem jezdím na prázdniny každý rok a letos jsem přijala pána Ježíše, uvěřila jsem a nechala jsem se i ponořit a ve čtvrtek, právě když jsme se tady s panem Johnem modlili, tak se modlil i za mě a v pátek jsem přišla k tetě a ta mi řekla, že ty oči že se ti spravily, že je máš v pořádku, protože já mám od narození vadu očí a několik let už je to pořád stejný a doktoři říkali, že to už zůstane stejný, že už se to nezlepší, že pořád budu šilhat. A teďka v pátek teta říkala, že ty oči už mám rovný, že už nešilhám. Prostě se mi to najednou úplně zlepšilo, že ve čtvrtek to bylo ještě stále stejný a v pátek odpoledne už to bylo prostě skvělý. Už jsem i cítila, že se to zlepšilo, že líp vidím, že je to mnohem lepší. Že mi pán Ježíš opravdu pomohl.
c) svědectví:
Jitka D. Já bych vám chtěla říct, jak se mi narovnala moje páteř. Minulý týden ve čtvrtek, jak se pan John za nás modlil, tak jsem šla dopředu a modlil se za mě a zeptal se mě co mě trápí. A tak jsem mu řekla, že mám křivou páteř a že mi hrozí skoro skolióza, že bych mohla nosit takový krunýř na zádech, aby se mi to zlepšilo a on mi řekl, jaký cviky mám cvičit a pak jsem hnedka šla ven před shromáždění a tam jsem si to zacvičila a cítila jsem bolest v té páteři. A další den doma maminka se mi podívala na tu páteř a řekla, že ji mám rovnou a já jsem tomu prostě nemohla věřit, že to je tak a pak ještě přišla sestřenice s kamarádkou a taky se mě na to podívaly a taky řekly, že ji mám rovnou. A byla jsem prostě hrozně šťastná a teďka v pondělí jsem se nechala ponořit do vody do jména Ježíšova.