IX.
 |
Obsah |  |
Duše [řecky ψυχή -psuché, hebrejsky nefeš] představuje přirozené vědomí člověka, mající pocity, touhy a emoce, obsahující mysl s pěti smysly. 'A YHWH elohîym zformoval člověka z prachu půdy a vdechl do jeho nozder dech života a člověk se stal žijící duší' (Gen 2:7). V textu Nového kovenantu jsou situace, kde bývá řecký výraz psuché-duše běžně překládán jako život [ne v tomto překladu], v opozici slova ζωή -zoe, což znamená život od božského. 'Ten mající rád jeho duši, ji zničí a ten nenávidějící jeho duši v tomto světě, do života věčného ji zachová!' (Jan 12:25). Toto znamená řídit se slovem božského, ne emocemi člověka. Některé další příklady jsou v dobré zprávě podle Jana - kap 10:15+17+24 nebo 13:37-38. Výraz psuché [duše] ale znamená, že je to vnímání a cítění, rozlišený od výrazu 
[spirit], což je racionální, nesmrtelný spirit nebo-li duch. Ve Starém kovenantu se však používá výraz duše - nefeš také pro krev člověka - 'Ten, který se dotkne mrtvé duše [nefeš] kteréhokoliv člověka [adam], bude poskvrněn sedm dní' (Num 19:11). Také je psáno, 'Jen se upevni, abys nejedl krev, protože krev [dam] je duše [nefeš] a ty nesmíš jíst duši s fleší, nesmíš ji jíst, musíš ji vylít přes zemi jako vodu...a nabídneš tvé pálené nabídky - fleš i krev na oltáři YHWH tvého elohîym...' (Deut 12:23-27, viz Gen 9:4). V souvislostech mezi Starým a Novým kovenantem můžeme potom chápat, co pro nás panující Ježíš udělal tím, že vylil jeho krev a tak umístil jeho duši-krev jako základ stavby božského domu (viz Psal 22:14', Jan 10:11,15; 6:53, I Jan 3:16).
Užití výrazů duše i fleš je podobného významu, ale přesto ne úplně stejného. Fleš má použití pro označení živého fyzického materiálu těla této dimenze, ale i pro definování emocionální stránky t.j. duševní [řecky psychické], což je spirituální dimenze fleše. Znovu ale musím připomenout, že 'duše veškeré fleše je její krev...' (Lev 17:14).
Duše t.j. krev je vlastně kapalné tělo uvnitř pevného těla z fleše [živého masa] - těmto dává život tělo spiritu (Jak 2:26), které není z hmoty fyzické a prostupuje tělo kapalné i pevné. Jakákoliv chemická nerovnováha v krvi způsobuje okamžitou reakci ve fyzickém materiálu fleše. Chemická nerovnováha může nastat užitím nějaké fyzické substance [nebo plynu] ať už polknutím nebo injekcí, ale také vlivem myšlenek. Emocionální stav duše se projevuje vylučováním chemikálií z orgánů fyzického těla jako reakce na myšlenkový impuls [strachu, vzteku, radosti]. Tělo hříchu je tělo smrtícího spiritu, které poutá duši a ničí fyzický materiál fleše zkazitelností, např. nemocemi. Z těchto pout spirituálního těla hříchů fleše nás může odpustit [nebo vypustit jako vyplavit] jedině Ježíšova krev skrze víru - viz Řím 7:24, II Kor 1:10, 7:1, Kol 1:13-14, 2:11-12.
Spirit [hebrejsky ruach, řecky ] je nesmrtelná bytost. Božský stvořitel má spirituální tělo, podle kterého stvořil člověka. Zákony světa spiritu jsou nadřazené zákonům fyzického světa (Řím 8:1-2) a pracují skrze víru, kterou obsahuje božský slovo. Člověk, který odmítá uznat stvořitele, myslí rozumem fleše [duševně] a nemůže rozumět spirituálnímu světu. Pavel ilustruje myšlení znovunarozeného spiritu jako opačné k myšlení ve fleši: "to myšlení fleše je smrtící, ale myšlení spiritu je život a mír, skrze to je myšlení fleše nepřátelstvím do božského, protože zákonu božského není podřízené, protože ani být nemůže!" (Řím 8:6-7, I Kor 2:11-16, Heb 11:6).
Spirit člověka musí být zplozený shora znovu, aby mohl mít boží přirozenost, kterou první člověk [h. adam] neuposlechnutím božského slova ztratil pro všechny své potomky. Proto se každý jedinec musí sám rozhodnout k osobnímu návratu k poslušnosti v lásce k božskému. Cesta od stvořitele byla skrze smrtící spirit, stejná cesta je i nazpět.