VIII.
 |
Obsah |  |
mnoha staletích vlády tohoto náboženství, které bibli nevyhlašuje, ale učí jen nauky lidí, byly používány výrazy duch a duchovní jen v religiozním smyslu, takže na neštěstí zůstaly v podvědomí lidí výrazy jako: 'duchovno' a 'být duchovně založený' nebo ' být duchovně povznesen' a 'duchovní obohacení' a znamenalo to jak často chodí člověk do kostela, dnes jsou to prázdné fráze intelektuálů; též je označení katolického kněze jako 'duchovní'. Výraz 'duchaplný' je zažitý v podvědomí veřejnosti, jako 'být vtipný', 'pohotový', což je jeden z příkladů, jak tzv. 'květnatost' českého jazyka znemožnila porozumění bible, kde 'být plný ducha' znamená být naplněný světícím spiritem a mít od něj zázračnou moc slovem vyhánět démony nebo dotknutím uzdravovat nemocné - být anointovaný božským spiritem a dělat s ním práce ve jménu Ježíše.
Používám proto v překladu výrazy spirit a spirituální namísto výrazů 'duch' a 'duchovní', protože je nutné, aby se člověk při přečtení těchto slov v bibli probudil a byl vysvobozený z pout náboženských výrazů a začal rozumět realitě božského. Ostatně každý v českých zemích tyto anglické [latinské] výrazy zná. Navíc podle české gramatiky není rozdílu mezi 'dušemi' a 'duchy' v mn.č. 6. pádu - '...o duších' - zde ani v rodech [duše - ženský, duch - mužský]. Viz také výrazy "jednoduše", "jednoduchý".
Jako příklad neporozumění nebo záměrné ignorace - v kralickém vydání je často používaný výraz 'duše' namísto 'duch' t.j. spirit (Pří 20:27, Mat 27:50, Jak 2:26, atd). Na druhé straně adjektivum duševní [řecky ψυχικός-psuchikós] se z podivného důvodu v českých překladech bible nepoužívá. Uvedu tři příklady správného překladu a udělejte si sami úsudek o použití českého jazyka ve třech překladech:
1. Tito jsou ti, sebe pryč ohraničující, duševní, spirit nedržící (Juda 19). Zde je výraz duševní předkládán jako: hovadní [kralická], pudoví [ekumen.], tělesní [NZ Škrabal].
2. Toto není moudrost, shora přišlá dolů, ale pozemská, duševní, démonická (Jak 3:15). Zde je to jako: hovadná [kralická], živočišná [ekumen.], tělesná [NZ Škrabal].
3. Ale duševní člověk nepřijímá ty věci spiritu božského, protože ty jsou mu hloupostí... (I Kor 2:14). Zde je to: tělesný [kralická], přirozený [ekumen.], s přirozeným založením [NZ Škrabal].
Tohle vše je popis toho, jaká je duše člověka, který nemá znovu narozený spirit z božského. Jenže český výraz duševní je v podvědomí lidu spojený s frázemi, jako 'duševní život je obohacován hudbou, uměním' atd, což je v přímém protikladu s biblí. Kdo není shora zplozený, jeho spirit je mrtvý ve hříchu (Efes 2:1,5) a člověk je tak ovládaný svou duší a fleší a jeho spirituální otec je ďábel [shazující], a je nepřítelem božského (Jan 8:42-47, Řím 8:7). Je možné, že právě změna těchto slov může mít největší opozici od náboženských lidí, kteří bibli nerozumějí '...lásku pravdy nepřijali do nich - být zachráněni a skrze to jim božský pošle energii bludu - do nich, věřit to falešné' (II Thes 2:10-11, II Kor 4:4). Ježíš mluvil v chrámu k Fariseům, Sadduceům a písmákům, což byli nejvíce náboženští lidé své doby a řekl jim, 'Vy jste z otce shazujícího a ty žádosti vašeho otce chcete dělat. Onen byl vrahem člověka od vlády a nestál v pravdě, neboť není pravda v něm!...Ale že já vykládám pravdu, nevěříte mi! Kdo z vás mne usvědčí týkaje se hříchu? Ale jestli vykládám pravdu, skrze co vy mi nevěříte? Ten jsoucí z božského, ta promluvení božského slyší, skrze toto vy neslyšíte, neboť z božského nejste! (Jan 8:44-47), 'rušíce slovo božského vaší tradicí, kterou jste předali! A množství takových připodobněných věcí děláte!' (Mar 7:13).
'Varianty' v překladu božského slova jsou vlastně 'volby' - řecky αιρεσις - aíresis - herese [překládáno jako sekta - Prak 15:5, 24:5,14; I Kor 11:19, Gal 5:20, II Pet 2:1].