XII.
 |
Obsah |  |
Nejdůležitější však je si uvědomit, že se jedná o potopení člověka ve světícím spiritu a současně jeho naplnění světícím spiritem. Lidé uvažující podle fleše, duševně, mluví o "pomazání", protože uvažují povrchně - "pomazat" povrchově, zevně. Písmo mluví vždy hlavně o "vnitřním" člověku, o jeho obalení a současně prostoupení božským světícím spiritem a jeho světící energií (Prak 10:38). Slovo božského stvořitele dává tuto světící energii - anointování do našeho spiritu. Vnitřně "pomazat" nelze.
Anointovat ve Starém kovenantu znamenalo polít nebo pokropit člověka [i předmět nebo stan] při promluvení jména YHWH, ale hlavním důvodem bylo vždy: naplnit jej spirituálně, zasvětit - tehdy, stejně jako dnes. Příklad za mnohé - Lev 8:10-12,30. Proudící anointování světícího spiritu přes osobu věřícího bylo ilustrováno tokem anointujícího oleje přes kněze nebo krále ve Starém kovenantu [nikde se 'nemazalo']. Byl to ten hladký proud stékajícího oleje po pokožce člověka, soustřed'ujícího se skrze tento pocit, který jej připravil na přítomnost božského spiritu (viz Lev 21:10).
Výraz mashah v Jer 22:14 neznamená "natřít" ani "malovat". I zde je to spirituální anointování domu [královské rodiny] červenou [shashar], t.j. prolitou krví - nejedná se tam o natírání zdí obydlí. Je nutné číst celou kapitolu, verše 13 a 17 to potvrzují.
Hebrejský výraz mâshah [z čehož pochází výraz mashiah] se vysvětluje jako nalít olej fyzicky na osobu za účelem oddělit a zasvětit někoho pro nějaké poslání nebo službu bohu způsobem, jako tomu bylo ve Starém kovenantu (Lev 8:12, II Sam 2:4, I Král 1:39). Ten dotyčný byl přitom naplněný světícím spiritem, jenže nikdy ne způsobem, jak to božský umožnil po tom, co nám Ježíš otevřel cestu se znovu narodit (Mat 11:11-15). Řecký ekvivalent tohoto výrazu je χρίω-chrío [viz i slovník -anointovat]. Ten je však v Novém kovenantu použitý jen pro označení přítomnosti světícího spiritu, již bez fyzického polití olejem, t.j. jen anointovat světícím spiritem a jeho mocí.
Z tohoto je podstatné 'jméno' χρίσμα-chrísma, což je anointování světícího spiritu [nezaměňovat s 'charisma']. Jan jej používá ve svém dopise, kde říká: ...jak vás jeho anointování [χρίσμα] učí o všem...(I Jan 2:27). I pro tento používám českou verzi anglického termínu anointing jako anointování, stejně jako anointovat [angl. to anoint], anointující [angl. the anointing one].
Chci ještě poukázat na proroctví v Isa 10:27 '...a jho bude spoutáno olejnatostí [šemen] tváře [panyim]...' Slovo 'olejnatost' pochází z výrazu [šáman] - lesknout se nebo svítit jako z oleje. Zřetelně je zde řeč o 'toku světla' anointování světícího spiritu, který vysvobozuje [udělá člověka neomezovaného hříchem], když je mu dána autorita (II Kor 3:17, Prak 3:19). Viz souvislosti spoutávání v Isa 10:27 a Mat 18:18-20.
Anointování je přítomnost božského světícího spiritu a fleš jím má být naplněná. Pavel tohle říká jinými slovy - 'Ale držíme tento poklad v hliněných nádobách, aby ta nadměrnost té zázračné moci byla božského a ne z nás' (II Kor 4:7).
Anointování je vlastně duše božského spiritu - proudí jako "živá voda" stejně důležitá pro tělo spiritu, jako je krev "život dávající tekutinou" fleši. Proto když se znovu narození synové božského stanou učedníky, jsou 'anointovaní' a výchovou dospívají do 'anointujících'. Anointování "zahaluje", protože krev anointujícího zahaluje ty poslušné božskému slovu, ve kterých má otec zalíbení. Kdo se ale odtáhne od víry, duši božského se v něm nezalíbí a proto se anointování od něj pozdvihne (Heb 10:38-39, Luk 8:18, I Jan 4:16). Viz také fleš, krev=duše str V.
Takže ten, kdo věří do Ježíše a je shorazplozený, zůstává v jeho slovu a je jím ozvučovaný,