Nový kovenant - předmluva
X.

Obsah

Protože promluvení božského slova je spirit a život (Jan 6:63), musíme poslechnout boží moudrost a být zplozeni shora promluvením víry našimi ústy ve jménu božského stvořitele - panujícího Ježíše, jehož jméno on glorifikoval tím, co v něm všechno udělal jeho pracemi víry v jeho glory. Viz také téma jméno Ježíš [str XVI-XVII], na pochopení jeho zázračné moci pro nezbytnost tohoto zázraku shora zplození a znovuzrození lidského spiritu.

Velice důležitý výraz je Pesach [hebrejsky; řecky 'pascha', anglicky 'passover', česky doslova 'přeskočení']; český termín 'velikonoce' vznikl ze dvou slov 'veliké noce', zřetelně podle kombinace pohanských, religiozních nočních rituálů. Ježíš je naše světlo, ne temnota (Jan 12:46; I Thes 5:5). Původ slova 'velikonoce' nemá s biblí nic společného^x. Historie počátků nočních religiozních obřadů sahá až do 2. století. Během krátké doby se ustanovily tradice a zvyky spojené s uctíváním jara a pohanských symbolů plodnosti [vajíčka, králíci, kůzlata, apod]. Toto všechno má původ v Babyloně - přes měsíční bohyni Aštoret Kanaanitů [tzv 'královna nebes' a mýtická manželka Baala, o které mluví Starý kovenant na mnoha místech], až po germánskou bohyni jara 'Eostre' [odtud anglicky Easter]. Podle Katolické encyclopedie '...velké množství pohanských zvyků oslavujících návrat jara, vyústilo v Easter - velikonoce' (?).

(^xJediný důvod pro české slavnosti "velikých nocí" by mohl být verš Ex 12:42, jenže písmo výslovně mluví o dodržování svátku Pesach t.j. Přeskočení ne "veliko - nocí". Ať už je původ slova "velikonoce" jakýkoliv, je jen dalším důkazem o nešťastné snaze o "českou vyjímečnost" děláním všeho "po našem" namísto poslušnosti pravdě písma.)

Když božský přikázal Mojžíšovi, aby Hebrejci pro každou rodinu zabili beránka a pokropili jeho krví rám dveří, aby proto smrtící zpravodaj ten dům přeskočil, tato krev zachránila prvorozeného člena každé takové domácnosti (Ex 12). Beránek musel být snědený celý; celá rodina jedla, připravená odejít do slíbené země [ilustrace jídla Nového kovenantu, které přikázal Ježíš učedníkům]. Od té doby museli Hebrejci každý rok tu hostinu Pesach symbolicky dodržovat tak, aby v čas určený božským mohl být zabitý hlavní beránek pesachu [přeskočení] jako absolutní oběť - anointující Ježíš sám, abychom mohli být zachráněni také my od věčného ohně vírou v jeho krvi (Jan 6:54, Řím 3:25, Efes 1:7). Protože není žádné odpuštění hříchů bez prolití krve (Heb 9:22).

Používám výraz anointující [řecky christós] namísto latinské formy 'kristus'. Hlavním důvodem pro to je zdůraznit každému, kdo věří do Ježíše, že christós není jeho jméno. Jméno [mesiášovo - christovo] anointujícího je Ježíš (Mat 1:21, Luk 2:21, Prak 4:18, Filip 2:10). Představuje to i jeden z problémů češtiny - jak vysvětlit, že přídavné "jméno" není jméno? Jedině použitím 'cizího' slova "adjektivum".

Adjektivum anointující vystihuje aktivní podstatu zasvěcování [oddělování nebo čistění] osob nebo věcí pro království božského světícím spiritem v promluvení božského. Promluvení božského stvořitele tvoří světlo a zahaluje, noří do světla. Takto i odhaluje práce temnoty. Promluvení slova božského je materiál spiritu a života, který prostupuje a do čehož je zahalováno to, co toto promluvení ozvučuje. Promluvení proto anointuje zázračnou mocí božského spiritu. Démoni viděli Ježíše anointovat-světit mečem spiritu, což je promluvení božského (Mar 1:24, Luk 4:34, Efes 6:17). Ježíš učil a meč glory vyrážel z jeho úst (Odhal 1:16) a odděloval duše lidí od nečistých spiritů (Heb 4:12) - těch naslouchajících, kteří slovu božského začali věřit (Řím 10:17).

Promlouvání dobré zprávy je život a zdraví tvořící energie, t.j. konstruktivní - anointující energie (Pří 4:20-24), zatímco promlouvání špatné zprávy je smrtící, t.j.