12

Oživení
Oheň, který zapaluje svět

Mnozí christiané dnes očekávají oživení. Jak mnozí očekávají tak velké, že bude zrušena sezóna Národní Fotbalové Ligy, protože i fanoušci i hráči neopustí setkání v oživení? Kdo by si představil oživení, které má takový dopad na národ, že jednou z největších krizí je snažit se najít práci pro odstavené policisty, kteří ztratili jejich zaměstnání, protože nebylo dost kriminálních přestupků, aby oni měli co dělat? Kdo by věřil, že by výrobci whiskey vyprázdnili jejich skladiště do řek, aby to nemohl nikdo vypít, protože by byli natolik usvědčeni, že to není správné prodávat? Nebo že by lodě s hernami byly přeměněny do misijních lodí jejich vlastníky? Taková oživení se vyskytla dříve a stanou se znovu. V příštích dvou kapitolách se podíváme na tři z nich: oživení v Nashville v roce 1885, oživení ve Walesu v roce 1904 a oživení v Azusa Street v roce 1906.

Tato oživení se lišila, každé od toho dalšího a byla vedena odlišnými prohlašovateli dobré zprávy, ale podobnosti ruky božského jsou také zjevné v každém. Zvláštním způsobem každé z nich obsahovalo semeno toho, které přijde. Jsou velká hnutí božského, která se dějí okolo světa v tomto čase, ale to, co přichází, se převalí přes zemi jako velké přílivové vlny.

V každém z těchto oživení byli oddaní mužové božského těmi jiskrami, které byly použity, aby zapálily oheň božského. Sam Jones, nyní téměř zapomenutý prohlašovatel dobré zprávy, byl kdysi sledovaný ve zprávách, jako jsou dnes prezidenti. Reportéři se snažili zachytit jeho každé slovo, které promluvil, a pozorně sledovali všechno, co dělal, prostě proto, že jeho vliv na národ byl tak velký. Později byl Evan Roberts braný mezinárodním tiskem stejně. William Seymour nikdy nedostal uznání v jeho vlastním čase pro to, pro co byl použitý, aby začal, ale jeho vliv na moderní ekklesii¹ a svět byl možná větší, než měli oba dva před ním kombinovaně.

Sam Jones byl narozený v Oak Bowery v Alabamě - malém městě, které dnes ani neexistuje. Když byl Sam osmiletý, starší žáci v jednotřídce, kterou navštěvoval, byli požádáni, aby přednesli proslovy pro rodiče. Sam trval na tom, že bude mluvit také. Zatímco Sam čekal, až bude na řadě, horko a nuda jej ukolébaly ke spánku v klíně jeho matky. Když přišel na řadu, jeho matka jej vzbudila a učitel jej postavil na stůl. Sam se narovnal a směle vyhlásil:

Těžko si někdo představil, že prorokoval svoji budoucnost! Kdyby ano, určitě by tomu přestali věřit během jeho mládí. Jen několik měsíců po jeho smělém prohlášení dostal drsnou ránu, když mu neočekávaně zemřela matka. Samův život pokračoval ve spirále dolů, když propukla občanská válka a jeho otec se připojil k armádě Severní Virginie.

Následkem absence jeho otce a nepořádku v jejich rodině padl Sam do špatného davu. Díky síle jeho osobnosti se stal vůdcem tlupy delikventů a vzpurných mladých lidí v jeho komunitě. Sam měl fyzické problémy a bylo mu doporučeno, aby si našel "léčivou úlevu" v pití whiskey. Toto vedlo do alkoholismu. Přes jeho závislost následoval Sam profesi jeho otce a absolvoval právnickou školu. I když byl na čas slibný mladý právník, byl již chycený do klesající spirály alkoholismu. Toto vedlo do fyzické vyčerpanosti, mentálních muk a spirituálního bankrotu.

Jak se Sam upíjel dolů po žebříku úspěchu, jeho žena Laura s odvahou zrozenou z její víry požádala božského, aby udělal cokoliv bylo nezbytné jej zachránit z jisté katastrofy. Jeho zdraví bylo ničeno nocemi beze spánku, dny bez klidu a výslednou depresí. Byl na jeho cestě k předčasnému úmrtí.

Pak v srpnu roku 1872 se Sam našel stojící při smrtelné posteli jeho otce. Když Sam uchopil ruku jeho otce, starý právník se podíval do očí jeho syna a prostě řekl: "Synu, slib mi, že mne potkáš v nebi."

Sam prohlásil: "Poddávám se, poddávám se," rozhoduje se přímo na místě, že každý zbývající krok jeho života bude upřímnou snahou naplnit tento slib jeho otci.

Po tom, co do Samova srdce přišel mír a odpuštění, šel na večerní službu do ekklesie¹ jeho dědy. Před službou řekl jeho dědovi, že cítí, že jej božský volal prohlašovat. Později toho večera se jeho děda pyšně postavil před shromážděním a ohlásil, že Sam dostal "volání." Pak se starý muž otočil k jeho vnukovi a promluvil: "Same, jestli jsi volaný prohlašovat, pojď sem nahoru a dělej to!"

Sam byl ohromený, ale šel k pódiu a nervózně přečetl pasáž písma. "Nevím moc o tom, co jsem právě četl," přiznal se, "ale řeknu vám, že vím, že božský je dobrý a já jsem šťastný v jeho lásce." Na konci jeho nemotorného poselství byli lidé v slzách a když bylo dáno pozvání, mnozí se tlačili k oltáři, aby přijali Ježíše jako zachránce.

I když božský použil Sama, aby tu noc požehnal mnohé, téměř všichni byli ve skrytém souhlasu, že jeho nově nalezené "volání" nevydrží. Jedním z největších skeptiků byla Laura, protože do té doby slyšela příliš mnoho slibů "budu lepší". Nicméně po službě Samův děda umístil jeho ruku na Samovo rameno a promluvil: "Běž můj chlapče, božský tě volal do práce."

Příští ráno Sam odjel do Atlanty v Georgii, aby požádal o místo v Metodistické ekklesii¹. Konference Metodistické ekklesie¹ v Georgii ztratila mnoho jejich pastorů v občanské válce, takže i když Sam nebyl vyučený pro přisluhování a jeho osobnost byla trochu příliš hrubá a agresivní, přijali jej. Pak jej šoupli do nejvíce strádajícího, nejzapadlejšího místa, kam jej mohli poslat: Van Wert Circuit v severní Georgii, sestávající ponejvíc z válečných vdov a sirotků.

Přesto se Sam radoval celou cestu domů. Aby zaplatili jejich dluhy, které vyvstaly kvůli jeho alkoholismu, on a Laura všechno prodali. Sam přijel do Van Wert s jeho manželkou, jedním dítětem, ponym s kupírovaným ocasem, osmi dolary v kapse a několika sty dolarů zbývajících dluhů. Zjistil od hlavního diakona, že poslední prohlašovatel byl placený 65 dolarů za roční práci a diakon od Sama požadoval 120 dolarů za rok nájmu. Sam se rozhodl, že jestli jej panující volal, tak doplní ten rozdíl, takže přijal.

Sam prohlašoval divoce proti pití, klení, hazardním hrám a jakémukoliv představitelnému hříchu, který zamořoval ekklesii¹ a komunitu. Používal slovo jako meč a sekal do srdce pokrytectví a nespravedlivosti. Jednou významný člen ekklesie¹ podvedl starší vdovu v ekklesii¹. Příští neděli, zatímco Sam prohlašoval - muž seděl zbožně v první řadě - Sam na něj ukázal a promluvil: "Ty starý pokrytče! Ty jsi najal chudou vdovu, aby pro tebe sbírala ostružiny a pak jsi jí zaplatil zkaženou moukou."

Muž a jeho rodina vyburáceli z ekklesie¹ a Sam je později našel venku, jak se radili. Když mu muž vyhrožoval, že jej zpráská, Sam promluvil: "Blbost, já se nestarám o to, jestli budu zpráskaný. Já můžu zpráskat jakéhokoliv starocha, který ošulí chudou vdovu a můžu taky zpráskat všechny jeho příbuzné."

Muž vdově zaplatil, co dlužil.

Samův konverzační styl byl tak radikální odchod od typických prohlašovatelů devatenáctého století, že vytvořil zvláštní senzaci pokaždé, když promluvil. "Já opravdu neumím prohlašovat," přiznal se Sam, "ale umím trochu mluvit." Přátelé i nepřátelé věřili, že jeho drsnost jej nakonec zničí. S pomstychtivostí nenáviděl pokrytectví a přetvařování a jeho příkrý a intenzívní styl většinou rozděloval shromáždění, kde mluvil. Čím více se jej "staré hlavy" snažily spoutat a zmírnit jeho prohlašování, tím smělejším se stal.

V roce 1885 byl Sam pozvaný, aby vedl oživení v Nashville, Tennessee. Když dostal pozvánku, odepsal a svolil s jednou výhradou: že Sdružení Protestantských Přisluhujících [Protestant Ministers Association] zajistí stan, který by pojal pět tisíc lidí. Sam cítil, že božský toužil udělat v Nashville velikou práci, ale přisluhujícím se zdál jeho požadavek nesmyslný a arogantní. Sam je vyzval, aby jej nechali přijít a prohlašovat ve třech ekklesiích¹ jednu neděli v dubnu a potom se rozhodli, jestli stan je nebo není přiměřená idea.

Když se Sam objevil v dubnu, ti, kteří jej nikdy neviděli, byli zasaženi tím, jak nepůsobivý byl fyzicky. Neměl oblečený pohřebácký frak nebo úřednický límeček. Namísto toho byl typicky oblečený, v obleku z alpakové vlny s kombinací pruhů a kostek, s měkkou kravatou a zvadlým plstěným kloboukem. Nikdy nemíval manžety a promluvil, že "nenávidí škrob všeho druhu." Když přišel k pulpitu*, jeho zmuchlaná lidovost jej odstavila od naškrobených vedoucích na pódiu, což jej naopak identifikovalo blížeji s lidičkami v lavicích.

Když byl Sam uvedený, vyloudal se na pódium, zavřel jeho oči a požádal božského, aby neusvědčil v této službě ani jediného hříšníka, protože "spolek v ekklesii¹ pro ně ještě není dost dobrý." Otevřel jeho oči a citoval Praktiky 17:16: "Ale v Athénách, přijímaje z nich, Pavel měl v něm přiostřený jeho spirit - pozoruje město, byvší plné idolů." Potom následovala série bleskových vtipných šlehů, které zajaly každé ucho v domě. Jeho humor, ozdobený jeho jadrným dialektem a ilustracemi, byl oslňující.

Sam pak zcela otočil příliv vyhlášením bezohledného pokárání, které usvědčilo celé shromáždění. Začal s vedením ekklesie¹, drže každého z nich osobně zodpovědného za spirituální ovzduší města. Když jeden z pastorů reagoval na tento útok negativně, Sam naléhal: "Kdykoliv mne uvidíte s motykou na červy na mém rameni, jdu po červech. Jestli nejsi červ, seď klidně - nejdu po tobě."

Sam pokračoval: "Lidičky, jestli hodím kámen do smečky psů a jeden z nich utíká a vyštěkává, poznáte, že to je ten, kterého jsem praštil. Když jsem začal poprvé prohlašovat, strachoval jsem se, abych někomu nezranil pocity; nyní se obávám, že se již nestrachuji. Faktem je, že šedesát osm z osmdesáti osmi výčepů v tomto městě vlastní členové ekklesie¹. Nikdo kromě darebáka nebude prodávat whiskey a nikdo kromě hlupáka ji nebude pít. To mi říká, že máme ekklesii¹ plnou darebáků a město plné hlupáků. A nikdo z vás pastorů nebyl dost odvážný bojovat bitvu, když se naskytla."

I když byl každý šokovaný Samovým poselstvím, věděli, že jeho drsná upřímnost byla pravda. Anointování na jeho životě zajalo stovky srdcí a přivedlo je do obrácení. Netřeba promluvit, že Sam také rozšťoural násobek sršních hnízd. Někteří jej chtěli natřít térem a posypat peřím, zatímco ostatní chtěli, aby šel do voleb pro starostu.

Příštího dne jej Nashvilleské noviny ostřelovaly s každou urážkou, kterou si mohli vymyslet. Kontroverze udeřila město v plné síle, nemluvě o výsledném konfliktu ve schůzi přisluhujících. Někteří jej obhajovali a tleskali jeho odvaze a ryzosti, vyhlašujíce, že božský dával Nashville příležitost pro opravdové oživení. Jiní jej označovali jako ostudu pro přisluhování. Nicméně vytvořil takový hukot, že se cítili téměř přinuceni, aby jej měli nazpět. Místní občan vyžadoval po sdružení přisluhujících: "Jestli nekoupíte stan vy, tak koupím stan já." Tak Sdružení Protestantských Přisluhujících koupilo stan s osmi tisíci místy a Sam přijel následující měsíc nazpět do Nashville.

Více než deset tisíc lidí se sešlo na prvním Samově setkání a on prohlašoval jeden z nejmocnějších sermonů jeho života. Tisíce se obrátily k božskému. Na konci jeho poselství je vyzval, aby se modlili za jejich město a přidali chodidla k jejich víře. "Božský udělá velkou práci," vyhlásil Sam.

Když uzavřel první službu, Sam oznámil, že by prohlašoval v 6 a v 10 ráno, a ve 2 a v 6 odpoledne - čtyřikrát denně, dvě hodiny pro službu, bez aparatury k davům větším než deset tisíc. Brzy město planulo oživením. Zázračná moc božského se pohybovala skrze Nashville s takovou silou, že každý občan v okruhu sta mil byl do určitého stupně zasažený.

Ekklesie¹ se sjednotily ve snaze zachránit duše. Oživení mělo takový dopad na komunitu, že opilci a prostitutky se stávali členy pěveckých sborů. Sam byl neúnavný jako cirkus v plném roztočení, jak masy visely na každém slovu, vybuchujíce v burácejícím smíchu jednu minutu a příští v nekontrolovatelných vzlycích obrácení se.

Jeden večer přišel na setkání Tom Ryman, nejznámější majitel výčepů a kapitán říčních lodí ve městě. Ryman tam byl, aby se pomstil Samovi za obracení se jeho hazardních hráčů a pijáků whiskey do "bible-bijců". Ztráta jeho klientely pro nějakého "hrubého prohlašovatele z Georgie" bylo víc, než mohl tolerovat.

Ryman se objevil s tlupou jeho rváčů, zamýšleje napadnout Sama fyzicky a vyhnat jej z města. Sam byl o úmyslech majitele výčepů informovaný skrze "vínovou révu". Oznámil na začátku setkání: "Rozumím, že sem přišli nějací chlápci, aby mě večer zmrskali. Já vážím 135 liber a 132 liber je solidní páteř." Pozval ty bandity, aby se setkali venku po poselství a že to cvičení uvítá.

Na konci sermonu přišel prostřední uličkou Tom Ryman a vyhlásil: "Same Jonesi, přišel jsem tě dnes večer zmrskat, ale ty jsi mě zmrskal dobrou zprávou." Kapitán dal jeho srdce božskému a vyjádřil jeho loajalitu Samovi jako celoživotnímu příteli. Vyšel ze stanu a okamžitě odešel do jeho výčepu, kde vyvalil všechny sudy s whiskey dolů ulicí a do řeky Cumberland. Pak nařídil, aby všechna whiskey šla přes palubu z třiceti pěti parníků a obrátil jejich herny do plovoucích misií.

Tom Ryman řekl Samovi, že když se bude vracet do Nashville a prohlašovat, že mu postaví auditorium pro jeho setkání. Pravdivý svému slovu postavil Union Gospel Tabernacle, který byl mnoho let spirituálním majákem, který přivolával beznadějné a hladové duše z Východního pobřeží až ke hranicím. Když kapitán zemřel v roce 1904, Sam prohlašoval na Rymanově vzpomínkové službě v tabernaklu. Před shromážděním asi čtyř tisíc lidí Sam promluvil, že cítí, že by to potěšilo božského, kdyby jméno tabernaklu bylo změněno na poctu kapitána, který tak nesobecky dával pro účel rozšiřování dobré zprávy komunitě. Tak změnili jméno budovy na Ryman Auditorium, které se stalo domovem Grand Ole Opry.

Nashville bylo bránou pro národní uvítání Sama a jeho setkání tam byly bodem obratu v jeho životě a přisluhování. Jak pokračoval přemáhat v dalších bitevních polích, vždy mluvil o Nashville, jako o "tom nejpamětihodnějším setkání". Sam si je připomínal jako místo jeho největšího pronásledování a nejvýznamnější práce vděčnosti³ božského.

Potom šel Sam do St Louis, Cincinnati, Chicaga, Toronta, Baltimore, Bostonu a mnoha dalších měst. Všechna tato města měla dvě věci společné: zoufale potřebovala zemí otřásající oživení, a když se Sam Jones objevil, dostala to. V každém městě byla ta největší zařízení naplněna přetékající masou lidství. Zvláštní vlaky jezdily přes celou zemi a davy v ulicích byly často zablokovány po hodiny, jak se lidé snažili dostat se na setkání.

Bylo řečeno, že tajemství Samova úspěchu bylo, že nebyl nikdo v jeho generaci, kdo by tak nenáviděl hřích jako on a nikdo to nevyjádřil s větším ohněm a zběsilostí, a že nikdo nemiloval hříšníka více než Sam Jones, nebo nevyjádřil více vlídnosti a soucítění. Nejenže měl skvělý intelekt, ale byl i mužem hlubokého přesvědčení a nekolísajícího charakteru. I když byl Sam neustále kritizovaný pro jeho neortodoxní styl přisluhování, trval na tom být sám sebou, spíše než by se snažit napasovat do šablony někoho jiného.

Sam jednou řekl kapitánovi Tomu Rymanovi: "Jestli se Nashville někdy stane znovu studeným a lhostejným, božský udělá práci vděčnosti³ v další generaci, která ji zahřeje do bodu varu znovu."

Dnes je Nashville kolekcí neortodoxního a ortodoxního, milujícího a vášnivého, stejně jako kritického a lhostejného. Je to město dominované hudebním průmyslem, jehož základy jsou často budovány na propagování sebe, na nejistotě, kriticismu a chamtivosti. Je také domovem některým velkým ekklesiím¹, denominacím, misijím vnitřního města a rostoucímu davu rezolutních mužů a žen božského. Oživení navštíví Nashville znovu.

Když Sam Jones ukončoval jeho dráhu na přelomu devatenáctého století, další oživení vybuchlo ve Walesu. Oživení Sama Jonese ovlivnily životy všech, kteří jej slyšeli. Oživení ve Walesu mělo tak změnit svět, že se dokonce dotklo milionů, kteří o něm nikdy neslyšeli a jeho vliv může být stále vidět v ekklesiích¹ okolo světa.

Zpět
© John Podmolik Ministries & Cesta panujícího Olomouc 1999-2010
www.cestapanujiciho.cz