Udělal Bůh speciální cestu pro Judy, aby byli zachránění bez víry v Ježíšovi?
Přál bych si, abych mohl říct, "Ano! Bůh udělal speciální cestu pro Judy, aby byli zachránění bez víry v Ježíšovi." Nakonec, moje žena i já jsme Judové. Naše rodiny jsou Judové. Když jsme vyrůstali, mnozí z našich přátel byli Judové. Dodnes jsem v blízkém pokračujícím kontaktu s náboženskými Judy a měli jsme mnoho důsledných diskusí o božích věcech. Řekli mi prostě, že hluboce milují Boha, ale nevěří, že Ježíš je Mesiáš. Není pro ně nějaká cesta, aby byli zachránění bez víry v Ješuovi?
Jistě, každý jednotlivec, Juda i etnik [z národů], bude muset stát před Bohem sám nebo sama a my nemůžeme tvrdit, že známe osud každé lidské bytosti. Ale tímto si můžeme být jistí: Bůh neudělal speciální kovenant s Judejským lidem, který by jim dovolil, aby byli zachránění bez Ješuy. Svědectví písem je jasné.
Proč tedy někteří christiané učí, že Judové monou být zachránění bez toho, aniž by věřili v Ježíšovi? Pro některé je to na prvním místě sentimentální záležitost. Tím je řečeno - zjednodušeně - oni jedou do Israele, vidí Judy modlící se u Zdi naříkání, uznávají, že Judové jsou vybraný lid, čtou o pronásledování Judů církví v minulosti - ve jménu Ježíš - a nedovedou si je prostě představit ztracené. Nakonec v jistých dobách v historii se zdá, že Judové byli daleko více spravedlivější, než christiané! Není to tedy arogantní, myslet si, že věřící v Ježíšovi jsou zachránění, zatímco tito spravedliví Judové jsou ztracení? Nevyslovitelná tragédie holokaustu také udělala pro mnohé christiany obtížným věřit, že Judové, kteří nevěří v Ješuovi, nebudou zachránění.
Avšak jiní zakládají jejich náhledy na mnoha argumentech z písem, které většinou zjednodušují do tvrzení, že Bůh dal Israeli Mojžíšův kovenant a Judové, kteří se drží tohoto kovenantu, zůstávají ve správném postavení s panujícím. Toto je údajně posílené Pavlem, který učil, že "ti dělající zákon budou ospravedlnění" a že bude "glory a cena a mír pracujícímu dobro; a Judovi předně, i Řekovi" (Římanům 2:13,10), vyvozujíce, že Toru dodržující Judové budou přijatí panujícím jako spravedliví.
Avšak tyto argumenty neobstojí před bližším prozkoumáním a celková zpráva Nového kovenantu stojí proti této linii uvažování. Ježíš řekl jeho partnerům Judům, že kdyby znali otce, znali by ho také, a ti kteří odmítli jeho, odmítli i otce (viz Lukáš 10:16; Jan 5:36-47; také 9:39-41). V souladu s tím Jan napsal, že "Ten držící syna, drží život, ten nedržící syna božského, život nedrží," a že "Veškerý - ten nepromlouvající syna, nedrží ani otce. Ten potvrzující syna, drží i otce" (I.Jan 5:12; 2:23).
Opakovaně se v knize Praktik judejští odstavující dělili o Dobrou zprávu s jejich lidem a opakovaně byla jejich zpráva odmítaná mnohými z jejich lidu. Řekli tito odstavující: "Ale to není tak velký problém. Vy pořád ještě máte svou vlastní cestu k Bohu."? Ne, Petr jasně prohlásil Sanhedrinu, judejské vládnoucí instituci: "A není v nikom jiném záchrana, protože ani není další jméno pod nebem dáno v lidech, ve kterém my musíme být zachráněni" (Praktiky odstavujících 4:12 - ano, tento verš byl originálně promluvený Judou k judejským posluchačům, ne nějakým netolerantním fundamentalistickým prohlašovatelem v televizi). Pavel se také jasně vyjádřil, když jeho lid odmítl zprávu Mesiášovu: "Vám bylo nezbytné napřed mluvit slovo božského, ale jelikož jej odstrkujete a soudíte sebe nezasluhujícími si věčného života, hle, otáčíme se do národů" (Praktiky odstavujících 13:46; tak v podstatě Praktiky odstavujících končí; viz Praktiky odstavujících 28:16-31). Proto měl Pavel "mohutný zármutek, i nepřetržité sklesnutí" (Římanům 9:2) v jeho srdci: tak mnozí z jeho lidu nebyli zachránění, včetně těch, kterým řekl, "že drží zápal božskému, ale ne podle uznání" (Římanům 10:2). Vlastně toto byli ti lidé, za které se modlil (10:1), "protože ignorujíce tu spravedlivost božského a hledajíce ustanovit tu spravedlivost vlastní, té spravedlivosti božského se nepodřídili" (10:3).
Takže podle Pavla, bez ohledu na náboženský zápal judejského lidu, oni nerozuměli daru boží spravedlivosti, a proto "opravdu to potěšení mého srdce a závazek k božskému za Israel je do jejich záchrany" (10:1). Zopakuji ti to: I Judové, kteří jsou zapálení pro Boha (viz 10:2) a pronásledují zákon spravedlivosti (viz 9:31; 10:3) mají potřebu záchrany skrze Ješuu.
A pro zmínku, že judejský lid může být zachráněný dodržováním Mojžíšova kovenantu, Pavel píše:
Ale vidíme, že jak mnoho zákon vykládá, mluví těm v zákoně, aby každá ústa byla zahrazena a aby se celý svět stal pod právem božského. Skrze to nebude z prací zákona v jeho pohledu ospravedlněna veškerá fleš, protože skrze zákon je uznání hříchu.
Neodmítnu tu vděčnost božského, protože jestli je spravedlivost skrze zákon, nepochybně anointující zemřel darem!
Protože jak mnozí jsou z prací zákona, jsou pod prokletím, protože je psáno: Prokletí přes každého, který nevytrvává ve všech těch slovech psaných v knize zákona - je dělat! Ale že v zákoně není při božském ospravedlněný nikdo, je zřejmé, neboť: Ten spravedlivý bude žít z víry!
Proto do konce jeho života se Pavel natahoval k jeho lidu: toužil je vidět zachráněné. A proto byl ochotný vytrpět tolik pronásledování od jeho vlastního lidu a chodit znovu a znovu nazpět podílet se o Dobrou zprávu (viz Praktiky odstavujících 21-22; II.Korintským 11:24).
Je také důležité si pamatovat, že v Ježíšovi Bůh udělal nový kovenant s domem Israele a domem Judy (viz Jeremiahu 31:31-34; Lukáš 22:19-20; Hebrejcům 8:7-12), a "V tom vykládání - Nový - zastaral ten první, ale ten zastaralý a stárnoucí se blíží neosvětlení" (Hebrejcům 8:13). Takže cesta Israele k Bohu je skrze Nový kovenant, spíše než Mojžíšův kovenant, pointa jasně zdůrazněná i zničením Chrámu v roce 70 n.l., zničení, které zůstalo do dnešního dne.
Ježíš objasnil, že on byl naplněním Tory a Proroků (viz Matouš 5:17-19), zatímco učedníci ho uznávali, že on je ten, o kterém mluvili Mojžíš i proroci (viz Jan 1:45; Praktiky odstavujících 3:24-26). Po jeho vzkříšení panující promluvil jeho učedníkům: "Toto jsou ty slova, které jsem k vám mluvil jsa ještě s vámi - že se musí naplnit všechny slova, napsané v zákoně Mojžíšově a prorocích a psalmech týkající se mne" (Lukáš 24:44), pověřil je prohlašovat "obrácení a odpuštění hříchů do všech národů, začínaje od Jerusalemy" (verš 47).
Všechno toto znamená, že Ježíš je buď Mesiáš judejského lidu nebo Mesiáš žádného lidu; On je buď Zachránce každého, Judy i Řeka stejně nebo není Zachránce nikoho.
Já osobně kvůli těmto věcem agonizuji, občas si přeji, aby se nějak téměř každému podařilo dostat dovnitř, obzvláště mému judejskému lidu. Ale vím, že nikdo z nás vůbec nedosahuje božích standardů a že bez jeho milosti ukázané na kříži není žádná naděje pro nikoho z nás, Judu i Řeka stejně. A je výrazné, že náboženský Juda, který přijde do život měnící víry v Ješuovi, prostě neřekne: "Já jsem měl stejný vztah s Bohem, než jsem uvěřil, ale nyní rozumím věcem trošku lépe." Naopak, jejich normální reakce je: "Teď jsem našel pravdu! Teď opravdu znám Boha! Teď jsou moje hříchy odpuštěné!" Toto se stane, když se dostaneme do Nového kovenantu skrze Mesiášovu krev.
Jak máme tedy nahlížet na judejské lidi, kteří zemřeli, aniž by kdy slyšeli Dobrou zprávu, obzvláště ty, kteří byli vystavení jen pokrytecké antisemitské církvi? Musíme nechat jejich osud jako jednotlivců Bohu - tak, jako všechny, kteří zemřeli bez slyšení Dobré zprávy - ale neměli bychom držet naději, že nějak oni byli stále pod starým kovenantem a byli proto dost dobří, aby se stali přijatelní Bohu. To prostě není pravda, jakkoliv to může být dobře míněné.
A toto nás přivádí k praktickému konci této knihy. Záchrana Israele je drahá panujícímu až do té míry, že christiané sdílejí jeho srdce pro Israel a modlí se a přimlouvají, až do té míry, že christiané rozumí lépe judejským kořenům jejich víry a stávají se ohleduplnějšími v jejich svědčení, až do té míry oni mohou pomoci přinést Dobrou zprávu ztraceným ovcím domu Israele a až do té míry, že oni mohou urychlit den, ve kterém "všechen Israel bude zachráněný."
Ať ten den přijde rychle - dokonce v našem životě!