Jaký je rozdíl mezi Pesachem a Easter [Velikonocemi]?
Pokud jde o světová náboženství, většina lidí by řekla, že Pesach je Judejský festival, oslavující exodus z Egypta, zatímco Easter ["Velikonoce"] jsou christianským svátkem, oslavujícím vzkříšení Ježíše. V mnoha způsobech je toto falešné a povrchní porozumění.
Za prvé, v době Nového kovenantu nebylo nic takového jako "Easter" [Velikonoce], bez ohledu na převedení Praktik odstavujících 12:4 v King James Verzi: "A když ho zatkl, umístil ho do vězení a vydal ho čtyřem kvartetům vojáků, aby ho hlídali; zamýšleje ho vyvést lidu po Easter [kralicky - Velikonocích]" (kurzíva přidána). V řeckém textu se čte pascha, což znamená "Pesach", jak je správně přeloženo v podstatě ve všech jiných anglických překladech, včetně New King James.22
Za druhé, Nový kovenant zřetelně spojuje usmrcení Ježíše s Pesachem a Pavel výslovně prohlašuje v I.Korintským 5:7, že Mesiáš "náš pesach, byl obětovaný." (Všimni si také Jana 1:29, kde Jan odkazuje na Ježíše jako na "beránka božského, toho pozdvihujícího hřích světa!") Pavel také spojuje vzkříšení panujícího s Prvními plody, což je také oslavované ve spojení s Pesachem, pravděpodobně v neděli (viz I.Korintským 15:20; Levitikus 23:4-14; viz také kapitolu 51). Toto znamená, že v jakém rozsahu první věřící připomínali vzkříšení Ješuy v určitém čase v roce - a není jisté, že toto bylo rozšířené23 - dělali to ve spojení s s oslavou Pesachu. Mesiáš zemřel a vstal, což vedlo k ještě většímu exodu a hlubšímu volání po odstranění kvasu ze středu božího lidu (viz I.Korintským 5:6-8; viz znovu kapitolu 51).
Avšak Dr. Mark Kinzer poznamenává, že na konci druhého století "vzrostla kontroverze, která projevila touhu ekklesie z národů osvobodit se od všech judejských spojení a vlivu". Pokračuje:
Důvod neshody byl tento: Měla by etnická ekklesia [kongregace, shromáždění, ‘církev’] připomínat usmrcení a vzkříšení Ješuy čtrnáctého Nisanu, kdy všichni Judové oslavují Pesach? Ti, kteří řekli ano byli označení jako Quartodecimané (z latinského slova pro "čtrnáctý"). Jejich praktikování bylo pravděpodobně odvozené od rané judejské ekklesie. Malé komunity judejských věřících v Ješuovi ve druhém století téměř určitě udržovaly tento zvyk.... Problém přišel z faktu, že etnická ekklesia z asijské provincie (v Malé Asii) byla Quartodecimanská a tvrdila, že jejich praktikování bylo původní od odstavujících [apoštolů].
Následování Quartodecimanské kontroverze bylo rozrušující, protože (kdyby se následovala) by zavazovala celou ekklesii, aby uspořádala její liturgický kalendář v souladu s rozhodnutími judejské komunity. Z důvodu velkého praktického významu vyjadřovala závislost na a dokonce solidaritu s širším judejským světem.24
Problém byl tedy prostý: Následování judejského kalendáře bylo příliš judejské pro rostoucí církev z národů [etnickou církev]! Ta idea nedělní oslavy vzkříšení nebyl ten pravý důvod, protože to mohlo být teoreticky dělané ve spojení s Prvními plody. Důvod byl - hlavní christianský (t.j. ne judejský!) svátek rozhodovaný judejským kalendářem. To bylo prostě nepřijatelné, což vedlo ke konečnému rozhodnutí na Koncilu v Nicene 325 n.l. Jak Kinzer poznamenává: "Konstantinův jazyk je téměř trapně přímý."25
Bylo vyhlášeno, že je to obzvláště nehodné aby tento, nejsvatější ze všech svátků [festivalů], následoval zvyk [kalkulování] Judů, kteří si znečistili jejich ruce s nejstrašnějším ze zločinů a jejichž mysli byly zaslepené. V odmítnutí jejich zvyku můžeme předat našim potomkům legitimní způsob oslavování Easter [Velikonoc], které jsme udržovali od doby Zachráncova Utrpení do dnešního dne [týkaje se dne v týdnu]. Nesmíme proto mít cokoliv společného s Judy, protože nám Zachránce ukázal jinou cestu; naše uctívání následuje legitimnější a vhodnější směr (uspořádání dnů v týdnu); a následovně jednomyslné převzetí tohoto způsobu; přejeme si, nejdražší bratři, oddělit se od opovrženíhodné společnosti Judů, protože je pro nás opravdu ostudné, abychom je poslouchali, jak se chlubí, že bez jejich vedení nemůžeme udržovat svátek ... bude to stále vaší povinností nešpinit si vaše duše komunikací s tak zlomyslnými lidmi [Judy].26
Ano, takový jazyk byl "téměř trapně přímý," ani nemluvě, že ostudně nechristianský. Jak bolestně ironické, že vzkříšení Mesiáše Ješuy muselo být oddělené od čehokoliv judejského! Jestli kdy bylo tragické useknutí judejských kořenů, toto bylo ono (viz kapitoly 42. a 43.).
Jak by měli dnes christiané reagovat? Ježíšovo usmrcení a vzkříšení by mělo být oslavované ve spojení s Pesachem, což znamená následování dat určených celosvětovou judejskou komunitou. Vzkříšení může být stále oslavované v neděli, zcela legitimně, ale jestli církevní datování odděluje Easter [Velikonoce] od Pesachu, tak by se měly následovat data Pesachu. Toto dělat není jen biblické, je to také způsob, jak odmítnout historický církevní antisemitismus znovuspojením se s naším pravým judejským a biblickým dědictvím.
Pokud jde o termín Easter [Velikonoce], již zemřelý F.F. Bruce vysvětloval, že to byl výraz používaný v germánských jazycích pro označení festivalu jarní rovnodennosti a následovně s příchodem christianismu označení výročí vzkříšení Christa (což je v řeckých a římských jazycích označené slovem pascha, ‘Pesach’ a jeho odvozeniny).27 Takto, zatímco původ slova není specificky christianský, "Easter" [Velikonoce] bylo převzato církví se zcela jiným významem a to je ten význam, který byl udržovaný v pozitivním významu až do dnešního dne. Avšak mnozí christiané dávají přednost mluvit o "Neděli Vzkříšení" [Resurrection Sunday] jako protikladu k Easter [Velikonocům], a toto je určitě doporučeníhodné, i když extrémní útoky na termín Easter [Velikonoce] jsou zcela neopodstatněné, takové, jako tvrzení, které má Michael Rood, že "Easter [Velikonoce] je nacvičování dětských obětí a rituály plodnosti uctívačů pohanského boha slunce"!28
-----------------------------------------------
IV. část
22. I když Mathew Henry v jeho komentářích věci příliš zjednodušuje mluvením o rozdílech mezi judaismem a christianismem, jeho celková pozorování jsou absolutně správná: "Udělal by to po Easter, ‘meta to pascha’ - po pesachu, určitě by to tak mělo být čteno, protože to je stejný slovo, který je tak vždy přeložený. Protlačovat uvedení svátku Dobré zprávy, namísto Pesachu, když nic takového v Novém kovenantu nemáme, je míchat judaismus s naším christianismem" (viz Praktiky odstavujících 12:4).
23. Viz Kinzer, Post-Missionary Messianic Judaism, 200.
24. Tamtéž, 199.
25. Tamtéž, 201.
26. Tamtéž, citace z Nicene and Post-Nicene Fathers of the Christian Church, second series, vol. 14, The Seven Ecumenical Councils, editoři Philip Schaff and Henry Wave (Grand Rapids: Eerdmans, 1983), 54
27. D.R.W. Wood and I.H.Marshall, editoři, New Bible Dictionary (Downers Grove, IL: Inter Varsity Press, 1996), "Easter."
28. Rood Michael, The Pagan-Christian Connection Exposed, 64.