Výkladový slovník

abba-αββα [z αβ -otec] - citově: táta, tatínek; oslovení: táto, tati

abyss-άβυσσος-ábussos; propast nemající dno, hlubina - místo pro Satana a jeho sluhy na tisíc let (Odhal 20:1-3).

adam-αδάμ (ř.) heb. člověk; znamená to 'člověk' druhově (Gen 5:2); hebrejský základ slova je adam-rudý (ze slova dam-krev), ze kterého je také výraz adamah-zemina, půda, hlína. Když Ježíš prohlašoval, že je 'syn člověka' tak říkal hebrejsky 'ben adam'.

Je zajímavé, že krev-dam je rudá-adam, a že výraz krev-dam pochází ze slova dámam-otupělý, němý i hluchý.

Jistě není náhoda, že anointující panující Ježíš je označen jako poslední adam - t.j. poslední člověk s červenou krví (I Kor 15:45, viz Isa 1:18, Jan 19:2-5), ten, který udělal lidem cestu ven z hříchu do rodiny božského. Člověk již nemusí být otupělý k božskému, ale skrze znovunarozený spirit z božského zase citlivý, naslouchající hlasu jeho slova.

amen-άμήν - hebrejský výraz z kovenantu znamená: 'stane se', 'jistě'; potvrzení přísahaného slibu; prohlášení, mající cenu života nebo smrti přísahajícímu. Ve Starém kovenantu to bylo také po čtení veršů zákona. V Novém kovenantu je promlouvá Slovo=Ježíš na začátku učení nebo výkladu slibu otce. Slovo [vykládající], říká: Amen [stane se], vám vykládám... Ježíš sám si říká 'Amen' (Odhal 3:14). Viz též II Kor 1:20.

anointovaný-χριστιανός-christianós - [ze slova χριστός-christós-anointující je výraz použitý v řeckém textu pouze 3x - viz Prak 11:26, 26:28 a I Pet 4:16.

Slovo anointovaný je označení učedníků anointujícího panujícího Ježíše, kteří jsou připravováni být také anointujícími. Je to i zřejmé z verše Prak 11:26, kde je shromáždění vyvolaných rozlišeno na 'dostatečný dav' [zřetelně znovunarozených, t.j. zachráněných věřících] a 'učedníků již anointovaných'.

Učení nebo 'upozorňování' anointovaných učedníků je podrobně osvětleno ve dvou dopisech Timotheovi a v dopisu Titovi. Je to upozornění a instruktáž pro učedníky jak přisluhovat lidu božského - 'Proto se držte k sobě i všemu stádečku, ve kterém vás světící spirit umístil přehlížejícími - pastýřovat shromáždění vovolaných božského, které udělal okolo skrze vlastní krev' (Prak 20:28).

Být anointovaným učedníkem není automatické, jak se mnohdy z neznalosti říká. Panující Ježíš definoval 'Když vy zůstanete v mém slovu [logos-slovo, učení], opravdu jste mými učedníky a budete znát pravdu a pravda vás udělá neomezovanými' (Jan 8:31-32). Ježíš neřekl 'když budete zachráněni' - je rozdíl mezi znovunarozeným věřícím a učedníkem, který zůstává v učení tak dlouho, dokud se ta živá voda světícího spiritu [kterou Ježíš dává] nestane také v něm tím pramenem vody tryskajícím do života věčného (Jan 4:14) a učedník se stane jako jeho učitel t.j. anointující=christós (Luk 6:40, viz Efes 1:1 I Pet 1:15-16). Do tohoto se musíme namáhat, abychom přistavili každého dospělého v anointujícím Ježíšovi. Z anointovaného se věřící stane anointujícím když podstoupí výchovu (Heb 12:5-8). Viz i Luk 12:1.

Písmo ukazuje rozdíl mezi 'světícími' [dospělými] a 'věřícími' [dospívajícími] - viz II Thes 1:10, Heb 5:11-14, Jak 2:22, také Prak 11:26, Efes 4:11-15, Kol 1:28.

anointovat-χρίω řecky, mâshach hebrejsky; nalít, vlít olej na osobu za účelem oddělit nebo zasvětit určenou osobu pro službu boží; ve Starém kovenantu také do úřadu krále atd. V Novém kovenantu to však znamená dát přítomnost světícího spiritu, což je ponoření do světícího spiritu - anointování, také být naplněn světícím spiritem. (Viz Isa 44:3)

Tento výraz anointovat-χρίω-chrío je příbuzný slovu χράομαι-chráomai-používat, což je ze slova χείρ-cheír-ruka - skrze význam prohloubeniny nebo propadlosti prostoru dlaně pro uchopení, ze slova χάω-cháo-otevírat, zívat což je kořenem slova χάσμα-chásma-propast (viz Luk 16:26).

Jistě není náhodou, že z výrazu χάω-cháo je slovo χέω-chéo-vylévat, chrlit.

Všechny tyto spojitosti, ukazující kořen χάω-cháo jako prostor nehmatatelný fyzickým materiálem fleše lidské ruky a potvrzují význam slova anointovat - jako přítomnost spiritu přes hmotu této dimenze - není to fyzicky 'pomazať a 'rozetříť.

Dalším tvarem slova anointovat je výraz έπιχρίω-épichrío-anointovat přes - použitý jen dvakrát - v Janovi 9:6,11; kde tento výraz není použitý pro popis fyzického 'pomazání', ale pro anointování očí přes jíl. Ježíš použil jíl jako katalyzátor, přes který oči slepého uzdravil. Nebyl zde použitý samostatný výraz χρίω-chrío zřetelně z důležitého důvodu.

Jistě není náhodou, že božský stvořil člověka z prachu půdy a vody. Zřetelně měl své důvody proč použil stejný materiál, aby přes něj oči slepého anointoval.

Předmluva X-XII.

anointující-χριστός-christós řecky; mashiah hebrejsky; christus, mesiáš; Skrze ústa proroků Starého kovenantu bohem slíbený zachránce-Ježíš, Joshua, Yeshua, anointující světícím spiritem a jeho zázračnou, nadpřirozenou mocí (Prak 10:38), aby člověka vysvobodil ze Satanova otroctví a smířil jej s bohem a připojil jej tak nazpět ke království nebes. Toto bylo Ježíšovo poslání od otce, jak popisoval Jan ponořující - '...on vás ponoří ve světícím spiritu a v ohni' (Mat 3:11, Mar 1:8) Jan ponořoval ve vodě, ale Ježíš anointuje i ve světícím spiritu. Je-li výraz 'křtitel' správný, tak jím měl být v češtině označován anointující Ježíš.

Předmluva X-XIII.

archa-κιβωτός-kiBotós řec., truhla, bedna. V řecké části písma je použitý jeden výraz i pro archu Noahovu (Mat 24:38), i pro archu kovenantu (Heb 9:4).

V hebrejském textu se ale rozlišuje archa Noahova têbâh-bedna (Gen 6:14, stejný výraz je i pro Mojžíšovu archu - Ex 2:3,5), od výrazu pro archu kovenantu ârôn-truhla, bedna pro sbírání - ze slova ârâh-trhat, sbírat (Ex 25:10).

Výraz ârôn je použitý i pro truhlu jako rakev v Gen 50:26, dále i pro truhlu jako pokladnici (II Král 12:9).

Většinou je ale výraz ârôn použitý pro archu kovenantu, jako 'archu panujícího [YHWH] tvého božského [êlôhîym]' Još 4:5, také je psáno - 'Povstaň ó panující [YHWH] do tvého odpočinku, ty i archa tvé síly' (Psal 132:8).

Baal-majitel, pán, manžel (h.) [používá se i jako označení božského Féničanů a Kanaanitů]; příklad použití - Baal Peratsîym - Pán průlomu - což je označení pro stvořitele, YHWH (II Sam 5:20, I Kro 14:11). Snad nejzajímavější je použití slova Baal v Isa 62:4-5, kde YHWH promlouvá k Jerusalemě "...budeš voloná 'Mé potěšení je v ní' a tvá země pánova [Baal], protože YHWH má v tobě potěšení a tvá země bude pánova [Baal]; protože jako mladík panuje [Baal] panně, budou tví synové panovat [Baal] tobě a jako 'vydávající se' se raduje přes 'dospělou', budou se elohîym radovat přes tebe." Viz také panující.

Baalzebul, Beelzebub hebrejský výraz - označení Satana; také znamená prince-majitele nebe; též Filištínský bůh Ekronu - majitel much; slovní hříčka výrazu 'smetí, odpadky' v hebrejštině; též zlomyslnost, neužitečnost, zbytečnost

Belial- další označení Satana, hebrejsky je to 'neschopný se vznést', ze slova belîy-nicota, neschopnost, a ya'al - vznést se, vyastoupit (ne chůzí, ale jako vyletět, vyjet, vznést se)

bezkvasnicový [chleba] άζυμος-ázumos-řecky, -matza hebrejsky; první den Pesachu t.j. navečer, kdy začíná hostina Pesach a celých následujících sedm dní nesměl mít nikdo v domě žádné kvasnice; ani jíst nic, co by je obsahovalo (Ex 13:3-7) - kvasnice jsou symbol hříchu - kvašení je rozklad, korupce, hniloba a tohle vše je následek adamova hříchu; matza představuje Ježíšovu fleš, která byla bez hříchu, proto se také musí používat pro jídlo kovenantu bezkvasnicový chleba stejně jako jej jedl Ježíš s jeho učedníky při večerní hostině Pesach v horní místnosti (Lukáš 22).

bič-fραγέλλιον-fragéllion-bič nebo důtky. Dokonce i latinsky flagellum je totéž.

bičování - fραγελλόω-fragellóo řecky (viz Mat 27:26, Mar 15:15). Porovnej si s výrazem hnětení-μάστιξ-mástix.

Boanerges-Βοανεργές synové hromu, nebo synové bouře; hebrejský výraz, kterým Ježíš pojmenoval syny Zebedeovy, zřejmě pro jejich hřmotnou povahu.

brát, vzít-λαμβάνω-lamBáno - Tento řecký výraz je naneštěstí ve většině výskytů nahrazován v jiných překladech slovem 'přijmouť (viz přijmout).

Realita aktivní, pracující víry je tím zakryta. Stvořitel nám všem nabízí jeho záchranu ze všeho zla a my ji musíme brát vírou. Musíme brát dar světícího spiritu (Prak 2:38) a vše, co nám božský stvořitel nabízí, protože celé dědictví skrze Ježíše jsou sliby boží. Božský se odvděčil Abrahamovi skrze slib (Gal 3:18) - který on musel vzít jeho vírou a tak plně nesl, že co božský slíbil, je mocen udělat (Řím 4:20-21) - v jeho životě - a nikdo od božského jinak nic 'nedostane', pokud to nevezme stejnou vírou jako Abraham.

Stejný výraz λαμβάνω-lamBáno-brát je použitý, když panující Ježíš dýchl na jeho učedníky a přikázal jim - 'Berte světící spirit!' (Jan 20:22).

Další odvozeniny slova brát jsou např. συλλαμβάνω-sullamBáno-brát spolu - viz Luk 1:3,36, 2:21 nebo παραλαμβάνο-paralamBáno-přibrat, převzít - Luk 11:26, Kol 2:6; také άπολαμβάνω-ápolamBáno-odebrat - Luk 6:34, Gal 4:5, Kol 3:24.

břicho-κοιλία-koilía ze slova κοίλος-koílos-dutý. Tento výraz znamená dutinu břicha všeobecně - ať se už jedná o 'břicho pro jídlo' (I Kor 6:13) nebo o 'břicho matky' (Gal 1:15). Viz též lůno.

božský-θεός-theós řecké adjektivum, elôahh hebrejsky (z adjektiva êl-mocný) množné číslo je elôhîym-bohové, božští. V řeckém textu je výraz theós užívaný pro elôhîym v citaci hebrejského textu (Mat 22:32=Ex 3:6, Heb 10:7=Psal 40:8), ale i pro výraz êl v Mat 27:46.

Hebrejský tvar množného čísla elôhîym je často překládán jako Bůh (v jednotném čísle) - např. Gen 1:1,2,3,4..., ale i s malým začátečním písmenem bůh, někdy i správně v množném čísle bohové.

Zvláštní situace je v Gen 3:5, kde bývá výraz elôhîym 'překládán' jednou jako Bůh a podruhé jako bohové (Kralický př., i mnohé anglické překlady) nebo jako Bůh v obou výskytech (Ekumen.).

Alespoň některé z dalších pozoruhodných situací výskytu slova elôhîym -

A panující [YHWH] řekl Mojžíšovi, Hle, dal [náthan] jsem tě božskými [elôhîym] faraonovi...(Ex 7:1)

nebo - ...není božských [elôhîym] v Israeli, že jdete následovat Baalzebuba, božské [elôhîym] Ekronu? (II Král 1:3),

také ...snížil jsi jej méně než božské [elôhîym] ...(Psal 8:5').

Nejdůležitější situace je snad v Deut 6:4 - 'Slyš ó Israeli, panující [YHWH] náš 'božští' [elôhîym] je jednotný [echâd] panující [YHWH]'. Zde je použitý výraz elôhîym - božští a slovo echâd-jednotný, sjednocený [echâd je ze slovesa âchad-sjednotit]. Výraz echâd se užívá také v počítání jako číslovka jeden, jedna, ale v hebrejském textu písma význam slova závisí i na souvislostech.

Am echâd znamená jeden nebo jednotný lid, každý rozumí, že se nejedná o jednu osobu (Gen 11:6, 34:16,22, viz také Eze 37:19,22). Stejně elohîym echâd YHWH.

Verš Deut 6:4 je také potvrzený záznamem prohlášení panujícího Ježíše v řeckém textu - 'Já a můj otec jsme jedno (εν-én=ín)' Jan 10:30. Ukazuje jednotu otce a syna i jejich jména (viz také I Jan 5:7).

I slovo erets znamená země-území národa, ale i země-celá zeměkoule.

christus- mesiáš- viz anointující.

christian-χριστιανός-christianós řec. - viz anointovaný. Věřící učedník Ježíšův, anointovaný světícím spiritem, který byl ponořený i ve vodě.

ďábel viz shazující

dar vděčnosti-χάρισμα-chárisma, zázračný dar od spiritu božského, umožňující znovu narozenému dítěti božského dělat nadpřirozené práce stejné, jako dělal panující Ježíš a po něm další děti božského, [jak jsou popsány v knize Praktik], stejně tak i dnes. Jsou to dary vděčnosti světícího spiritu, jak jsou uvedeny zejména v I Kor 12:4-11.

Všech devět darů [χαρίσματα] světící spirit božského dává v jeho vděčnosti χάρισ tak, jak on chce - naše úloha ale je, abychom je toužili mít a nepřestávali je od božského vyžadovat jako jeho pravé děti, abychom s ním mohli spolupracovat (II Kor 6:1). Bez těchto darů světícího spiritu není možné pracovat práce božského (Jan 6:26-29; 10:21; 15:1-11). Tyto dary nejsou pro zábavu, ale pro osvobození těch utlačovaných shazujícím, aby se ukázala nesmírná láska našeho božského, kterému za to všechno dáváme glory a díky. Předmluva XXIV.

despota-δεσπότης-despótes-ř. hebrejská protihodnota je výraz adônây [ze slova adon-svrchovaný, absolutní pán]. Výraz despota neznamená sám o sobě nic špatného, rozdíl je jen v povaze despoty. Např. "...Až dokdy - ó despote, světící a pravý - nebudeš soudit a neodplatíš naši krev od těch ubytovaných přes zemi?" (Odhal 6:10). Nebo '...zasvěcený a dobře užitečný despotovi, připravený do veškeré práce dobra' (II Tim 2:21).

Rozdíl mezi despoty [svrchovanými pány] je zřejmý v I Pet 2:18 - 'Ti domácí, podřizujte se ve veškeré bázni despotům, ne jedině těm dobrým a přiměřeným, ale i těm křivým'. Také I Tim 6:1-2 ukazuje totéž - 'Jak mnozí jsou otroci pod jhem, ať považují vlastní despoty zasluhujícími si cenu, aby se jménu božského a tomu vyučování nebylo rouháno. Ale ti - držící věřící despoty, ať je neznevažují, neboť jsou bratři...' Viz také Luk 2:29, Prak 4:24...... Viz také slovo panující.

dělat-ποιέω-poiéo - pro tento výraz jsou nešťastně používány výrazy - 'činiti' nebo 'konati'. Jsou to příklady intelektuálských nešvarů češtiny, jejichž užití má za vinu nereálnost českých překladů bible. Tyto podporují náboženství a proto neschopnost pochopení praktičnosti božského slova v denním životě.

dělající-ποιητής-poietés, ze slova dělat-ποιέω-poiéo. Nepochopení božského slova a proto nepřesnost překladů ovlivnilo nesprávné použití výrazů ve všech jazycích. Užití slova 'poeť [anglicky, z toho česky 'poeta', 'poetický'] ve smyslu 'básnickém' je nesprávné. Jakub nepíše, že se máme stát 'poety' nebo-li 'básníky' ani že budeme nejpožehnanějšími v našem 'básnění', "ale staňte se dělajícími slova, ne jedině naslouchajícími...tento se nestává přes to utajeným naslouchajícím, ale dělajícím práce, tento bude nejpožehnanějším v jeho dělání" (Jak 1:22-25, viz Luk 6:46-49)

Stejný výraz dělající-ποιητής-poietés použil světící spirit v Pavlově výroku "...jak i někteří podle vašich dělajících [slovo] řekli: Protože toho jsme i rod" (Prak 17:28).

dogma-δόγμα-dógma-slovo z kořene δόκω-dóko-domnívat se, myslet. Tento výraz dogma má význam 'uzákoněného předpisu', daného v autoritě osoby nebo osob ve vedení. Viz Prak 15:24-29 - '...protože se domníval [édoxe] světící spirit i my, ani jednu větší tíhu přes vás neumístit, než tyto nutnosti...' verš 29. potom ukazuje, že '...přidávali jim zachovávat dogmata usouzená pod odstavujícími a staršími v Jerusalemě' (Prak 16:4).

Lidé odmítající bibli, rádi používají výrok jako 'vy jste příliš dogmatičtí s tím ponořováním'. Je zřetelné, že dogmata odstavujících byla přidávána těm, co již byli znovunarozeni a ponořeni. Je snadné vidět, že vždy stojí v opozici dogmata tohoto světa a božského (viz Prak 17:7), a když je řeč o poslušnosti božskému, tak jediným důvodem proti je prosazování dogmat neposlušnosti, nikdy 'tolerance'.

Když je člověk ospravedlněný z víry Ježíšovy znovunarozením, drží mír k božskému (Řím 5:1). Protože odumřel od principů světa, nežije již podle přikázání a vyučování lidí, ale vedený světícím spiritem zákon božského naplňuje ve vděčnosti (Efes 2:15, Kol 2:14-23).

dospění, výsledek-τέλος-télos ze slovesa τέλλω-téllo znamenající vytyčit si za cíl, zaměřit se na výsledek, ale i vysázet jako v řadách, v plánu. Dá se říct, že výraz τέλος-télos znamená dospění plodu plánovaného záměru t.j. výsledek jako sklizeň. Jedná se o dospění plodu spiritu víry skrze práce (Jak 2:22).

dospět-τελέω-teléo ze slova τέλος-télos-dospění, výsledek. I tento výraz má význam dospění, maturování, zrání jako zrání plodu, úrody. Proto Ježíš na kříži řekl mohutným hlasem dospěno!- jako ohlášení, že úkol daný mu božským otcem vypracoval do výsledku, který dospěl - uzrál pro návrat světícího spiritu v plnosti pro přípravu prací pro sklizeň ve dvou posledních dnech pronájmu vinice [země] člověku (Mar 12:1-10, Luk 20:9-18).

Pro výrazy odvozené ze slova dospět používám pro deset příbuzných slov [5046 až 5056 ve slovníku konkordance] výrazy: výsledek, dělající dospělým, dospěle, dospělost, dospělý, dospění, dospět k naplnění, nést výsledek, dokonání, splnit. Ve všech případech se jedná i o sklízení zralých dospělých plodů, podle toho, co bylo sázeno (viz Gal 6:7).

dospět [k naplnění]-τελειόω-teleióo z adjektiva dospělý - τέλειος-téleios. Toto sloveso má význam uzrání plodu, jako když jsou plody zralé ke sklizni, ať už je to doba nebo situace nebo člověk. Hlavním tématem bible je uzrání plodu spiritu shora zplozeného, ze slova dobré zprávy. Panující Ježíš přišel promlouvat dobrou zprávu království božského, aby udělal dospělými, zralými ty, kdo se rozhodnou pro stvořitele - aby tak uzrály plody pro sklizeň dospělých znovunarozených synů vzkříšení v dospění tohoto věku člověka, ve splnění plánu božského.

fleš-σαρξ-sarx, řecky; bâsâr heb. ze slova bâsar-čerstvý; - fleš je živé maso s protékající krví t.j. s duší (Lev 17:14); tento výraz je použitý hlavně ve spojitosti s lidskou přirozeností [duší], jejími slabostmi a neřestmi, které jsou v opozici s božským a jsou zde skrze hřích adamovy rebelie. Fleš je bohem stvořený živý materiál bytostí této fyzické dimenze [světa fyzické hmoty], na rozdíl od materiálu spirituální dimenze [světa spiritu].

Je nutno si uvědomit a pamatovat si, že výraz 'spirituální' nebo-li 'duchovní', neznamená 'intelektuální' nebo 'rozumový'.

Přirozený svět fyzické hmoty [nebo-li příroda] je podřízen autoritě - moci spiritu, protože byl stvořen božským, který je spirit. Proto svět spiritu je nadřazen světu fyzické hmoty, což znamená, že svět spiritu je nadpřirozený svět. Protože od okamžiku adamovy rebelie, kdy vniknul do světa hřích a skrze hřích smrt, fleš se stala smrtelnou. Smrtelnost je opakem věčného života a vznikla porušením zákonů božského, který stvořil vše dokonale. Spirit člověka dostal autoritu nad tímto fyzickým světem, kterou odevzdal Satanovi svou neposlušností. Protože hřích a smrt oddělily spirit člověka od světícího boha, Satan nyní kontroluje lidské emoce a touhy skrze hřích, kterým je od té doby fleš prostoupena skrze krev.

Dá se říci, že fleš je bez božského stvořitele slabá, vyčerpaná. Světící spirit z božského, stvořený v člověku při zplození shora dává nový život i fleši, která se stává svatostánkem světícího spiritu v připojení nazpět do království božského.

Panující Ježíš přišel dát člověku nový život i pro jeho fleš (Řím 8:11). Prohlásil to již skrze Isaiahu 61:1, že spirit panujícího je přes něj, 'kde jej anointoval udělat svěžími [bâsar] ty pokorně pozorné' V Luk 4:18 je upřesněno, že fleš je udělána svěží [nebo čerstvou] prohlašováním dobré zprávy království božského.

V písmech Nového kovenantu je mnoho situací, kde je řeč o vysílení a nutnosti 'osvěžení' - všechno je to skrze promluvení božského, skrze promluvení jeho dobré zprávy. Proto když jsme vyučováni a ozvučujeme se promlouváním božího slova, jsme 'svěží, k veškeré práci dobra důkladně osvěžení' (II Tim 3:16-17). Práce dobra jsou práce víry, což je práce znovunarozeného spiritu. Fleš sama nic nedělá, musí být udržovaná jako příjemná a zdravá žijící nabídka božskému a jako svědectví o dobru božského - což je naše slovní služba v promlouvání božského slova v díkůvzdání, což je spirit a život (Řím 8:11). Podle stvořitele je fleš velmi dobrá (Gen 1:31). Proto je nezbytné se obrátit od hříchů potvrzením našimi ústy, aby byly utřeny a mohly přijít doby osvěžení našeho spiritu i fleše od tváře panujícího (Prak 3:19).

Pavel říká, že všechna fleš není stejná - jinou mají lidé, jinou zvířata, jinou ryby a jinou ptáci (I Kor 15:39) - toto je jak fyzicky, tak i emocionálně.

Slovo fleš se používá i ve spojitosti s národní nebo rodinnou příslušností ...příbuzných podle fleše (Řím 9:3). Předmluva IV-VI.

fylakterie-fυλακτέριον pouzdro pro uschování proužků s písmem, které s sebou Judové neustále nosili.

gehena- viz peklo

glory-δόξα-dóxa, dóchsa řecky; kábód - váha, tíha [dobra] hebrejsky.

Je fascinující, jak se biblická řečtina a hebrejština doplňují ve významech použitých slov. Např. výraz μνά-mná -váha [tíha], použitý v podobenství o darech (Luk 19:12-27, též Mat 25:14-30), které dal panující Ježíš jeho učedníkům, zřetelně označuje různé dávky glory nezbytné pro přisluhování dobré zprávy - v hebrejštině používaný výraz kábód-glory - znamenající totéž - váha (tíha). Viz II Kor 4:17. Předmluva VI-VII.

glorifikovat-δοξάζω-doxázo dělat mocným, zázračným, přetvářet do nesmrtelnosti; Mluvené slova mají neobyčejnou důležitost - promluvení božského i lidské. Je psáno: Smrtící i život jsou v moci jazyka (Pří 18:21). Promluvení jsou jako setba (Mar 4:14-32) a každý člověk dříve nebo později zaručeně sklidí úrodu toho, co kdy řekl. Když chválíme boha, zaséváme dobrou úrodu do spirituální dimenze a vytváříme si pro sebe svými slovy situace, ve kterých se dříve nebo později ocitneme. Božský nám dal tuhle schopnost jako jedinému druhu stvoření, stvořil nás v jeho zastínění a v jeho podobě (Gen 1:26-27). Člověk dostal od božského autoritu a moc i zodpovědnost přes celou zem a vše co na ní božský stvořil, a mohl se svobodně rozhodovat. Jenže když člověk nespolupracuje s božským, tak spolupracuje se Satanem proti božskému; proto je sám zodpovědný za zlo, které se mu takhle stane.

Ježíš byl vyzdvižen z mrtvých otcovou glory (Řím 6:4). Jakým způsobem božský všechno dělá? Promluveními plnými jeho glory! Stejně jako jeho slovem vše stvořil (Gen 1), přesně takto - jeho promluvením glorifikoval Ježíšovo tělo z fleše; které se takto stalo nesmrtelné a může měnit svoji podstatu mezi dimenzí spiritu a fyzického, t.j. materiálního světa (Luk 24:36-43; Jan 20:19-31). Předmluva VII.

Golgotha-Γολγοθά vyloženo jako Místo lebky - hebrejský výraz je gulgoth- lebka; jméno kopce mimo hradeb Jerusalemy, kde byl Ježíš ukřižovaný. Podle toho slova označený gothický styl religiozní architektury je plný satanických symbolů uctívání smrtícího - lebek, hrůzných monster a démonů. Tento styl je v přímé opozici života božského.

hádés viz peklo

hlas-fωνή-foné řecky; qôwl nebo qôl hebrejsky; ale tento výraz zahrnuje i zvuk, tón; i sdělení.

hnětení-μάστιξ-mástix -mačkání jako modelování tvárného materiálu - práce keramika, formíře nebo modeláře. Tento výraz je ze skupiny slov, pocházejících z kořene μάσσω-másso-mačkat nebo zacházet s něčím jako hnětením. Z tohoto kořene je také slovo μασσάομαι-massáomai-žvýkat (Odhal 16:10).

Další výraz je μαστός-mastós-prs jako vymodelovaný hnětením (Luk 11:27, 23:29, Odhal 1:13). Nedovedu si představit, že božský stvořitel modeluje člověka bičem nebo důtkami. Naopak písmo souhlasí s výrazem hnětení ve verších popisujících našeho milujícího stvořitele jako keramika a formíře a nás práci jeho rukou - ne biče a důtek (Isa 64:8, Řím 9:20-23).

Pokud je tento výraz hnětení-μάστιξ-mástix použitý ve spojitosti s mučením našeho zachránce panujícího Ježíše za nás (Mat 20:19, Luk 18:33, Jan 19:1-3), tak to jen zřetelně potvrzuje učení božského slova o tom, jak je nutné si dávat pozor na to, jaké výrazy proudí do našich vnitřností. Písmo vysvětluje, že 'smrt i život jsou v moci jazyka' (Pří 18:21), 'je ten, kdo žvaní jako bodání meče...' (Pří 12:18), proklínání proudí do vnitřností jako voda a jako olej do kostí (Psalm 109:18), viz také Luk 22:63-65,

Stejně byli nemocemi a démony hněteni lidé, kterým panující Ježíš i jeho učedníci přisluhovali dobrou zprávu království božského (Mar 3:10, 5:29,34, Luk 7:21) a tak je z toho vysvobozovali.

Jsou lidé, kteří těmto spirituálním věcem rozumí, ale jsou i duševní lidé, pro které jsou tyto věci hloupostí (I Kor 2:13-14).

Dokonce i někteří pohané používají výraz hnětení v tomto smyslu, že 'když jim někdo řekne něco, co se jim nelíbí, tak je to hněte'- to jen náboženství nemá realitu. Ze slyšení zlých slov jsou i žaludeční vředy, které opravdu hnětou.

Pro zneužití výrazu 'švihání' v Heb 12:6 namísto přeložení řeckého výrazu znamenajícího hnětení není omluva. Je to jedině náboženská ignorace a nezájem o pravdu. Písmo učí, jak je promluvení božského užitečné (Heb 6:5, I Pet 1:25) a že je i zdravím nebo medicinou pro veškerou naši fleš (Pří 4:20-24).

Navíc je psáno, že 'veškeré písmo je božským vdechnuté a prospěšné k vyučování, k usvědčení, k novému napřímení, k výchově ve spravedlivosti' (II Tim 3:16).

Porovnej si s výrazem bičování.

hrdlo lůna-μήτρα-métra - řecky; cervix, uterus - latinsky; vyskytuje se jen dvakrát - Luk 2:23, Řím 4:19. Tento výraz je ze slova μήτηρ-méter-matka. Viz též slova lůno, břicho.

hřešit-άμαρτάνω-ámartáno ze záporu ά- a slovesa μείρομαι-meíromai-dostat jako část nebo příděl. Sloveso hřešit tedy doslovně znamená minout se a tak se nedělit z celku. Doslovný význam vysvětluje tragický následek odvrácení se od božského stvořitele, což je osamocení. To je typická past dnešní doby, do které se Satan snaží dostat každého člověka a proto božský otec každého přizývá nazpět k sobě do podílnictví syna jeho lásky. Proto musel přijít panující Ježíš - světlo světa - abychom viděli na cestu z temnoty nazpět k božskému stvořiteli a mohli se navrátit.

Od odstoupení člověka od božského je ve všech lidech smrtící, přes kterého všichni chybují t.j. hřeší (Řím 5:12) - nemohou jinak. Všichni ve světě tak míjejí cíl, protože jsou ostrachem smrtícího drženi v otroctví pouty hříchu, principu tohoto světa (Gal 4:3, Heb 2:14-15). Z těchto pout je vyproštění jedině skrze krev Ježíšovu v ponoření přes jeho jméno do vody (Řím 6:3-7, I Kor 15:29, Kol 1:12-14, 2:11-15). Proto je nutné být připoutaný k panujícímu Ježíši (Isa 40:31) láskou, která je společným poutem dospělosti v míru (Efes 4:3, Kol 3:14-15).

Proto božský čeká na návrat každého člověka a vyhlíží jej, aby se mu vrhnul kolem krku a mohl mu od-pustit hříchy a mohl jej z nich vyprostit a dát mu svoji autoritu (viz Luk 15).

Božský stvořitel je spravedlivý, dal každému čas pro obrácení a návrat. Proto každý, kdo odmítne, bude odsouzený právě svým odmítnutím do věčného jezera ohně. Rozhněvání božského přichází přes syny nepřesvědčitelnosti, neposlouchajícím dobrou zprávu božského o odpuštění hříchů (viz Efes 5:6, Kol 3:6, II Thes 1:8).

hřích-άμαρτία-ámartía, άμάρτημα-ámártema- řecky; ze slova άμαρτάνω-ámartáno-hřešit.

Hebrejský výraz pro hřích je chattá'áh nebo-li chatáth, pocházející ze slova chátá-minout, netrefit se. Bez spojení se stvořitelem nemá nikdo naději mít pravdu - být správný nebo spravedlivý. V temnotě se nelze orientovat.

Splněný nebo-li dozrálý hřích odprodukuje smrtícího (Jak 1:15), hřích je reálný projev zkázy [zkažení, zkazitelnosti] ve fyzické dimenzi. Je to výsledek prokletí, které rozežírá fyzický materiál tohoto světa (Isa 24:6).

idol-είδολον-eídolon něco viděného - ze slova είδο-eído-vidět; zpodobnění, podoba, symbol, socha, obraz, modla; předmět uctívání - je to cokoliv, čemu člověk dává ve svém životě přednost.

Zažitý výraz 'modla' není překladem řeckého slova, proto jej nepoužívám. Svádí také lidi k představě náboženských soch nebo obrazů jen jiných kultur, než evropských. Je smutné, že lidé si neuvědomují, že to zahrnuje i sochu těla na kříži [zpodobňující mrtvé t.j. zkazitelné fyzické tělo ukřižovaného panujícího Ježíše] i všechny obrazy v kostelích. Lidé se před nimi klanějí a tímto se dopouštějí hříchu uctívání idolů - ani to nevědí.

Božský varuje, abychom se 'nezvrhli a neudělali si podobu nebo obraz čehokoliv co je v nebi, na zemi nebo ve vodě'. Deut 4:16-19 zakazuje '...vytesanou podobu, zobrazení jakékoliv formy muže nebo ženy...nebo zvířete...nebo ptáka... nebo ryby...' (viz též Řím 1:23).

Uctívání idolů ale zahrnuje i dnešní uctívání idolů jako jsou zpěváci, herci, dokonce i cokoliv, čemu dává člověk přednost před božským stvořitelem. I zahrádka bývá pro mnohé lidi takovým idolem; stačí si vyslechnout výmluvy, proč takoví nemají čas na modlitební setkání a studium bible. Čemu člověk obětuje více času, tomu slouží a to uctívá - to je jeho idol (viz Prak 2:46-47, 5:42).

Panující Ježíš nám zřetelně vysvětlil, co dělají pohané a co máme dělat, abychom nebyli jako pohané - Mat 6:31-34.

Pokud se člověk nenarodí znovu z vody a spiritu (Jan 3:3-7), není schopen uctívat našeho božského stvořitele ve spiritu a v pravdě (Jan 4:21-24). Proto také nemůže božskému stvořiteli rozumět a hřeší uctíváním stvořeného, dokonce i kostí 'svatých' a všech ostatních relikvií.

jícen-στομαχός-stomachós výraz překládaný nesprávně i v angličtině jako 'žaludek'. Je to výraz označující trubici z úst do žaludku [angl. 'gulleť], pocházející ze slova στόμα-stóma-ústa. Viz břicho.

Jordán-Yardên- klesající, sestupující hebrejsky; základem je slovo yârad- sestoupit, sejít dolů, přivést dolů, klesnout.

kniha-βίβλος-BíBlos pruh papyrusu s psaným textem, srolovaný a převinovaný při čtení z jednoho válce na druhý. Též v menších velikostech -βιβίον-biblíon -knížka, βιβλιαρίδιον - bibliarídion-knížečka

kovenant-b^erîyth hebrejsky - vybrat, ve smyslu rozseknutí; διαθήκη-diathéke řecky umístit skrz. Spojení rodin do jednoho celku, pod jednu autoritu skrze smrt. Ze smlouvy nebylo možno odstoupit nebo ji zrušit, protože kovenant měl cenu života a smrti obou zúčastněných stran. Proto si každý musel dobře a dlouho takový kovenant rozmyslet, než by bylo pozdě něco změnit. Když někdo porušil kovenant, tak za to zaplatila životem celá rodina. Krev vždy hrála základní úlohu v každé takové smlouvě. Dalším stvrzením bylo zabití a podélné rozpůlení býka, krávy a kozy nebo berana [jako náhradníků za smrt přísahajícího]. Uprostřed [jako uvnitř nich] rozložených polovin zvířat, v jejich krvi, se spolu zástupci prošli přísahajíce jeden druhému věrnost a plnou podporu a pomoc až za hrob. Stali se tak jedním celkem, jako bylo každé z obětovaných zvířat, než bylo rozděleno na dvě části - rozpůleno.

Usmrcení bylo nezbytné pro vstup do kovenantu i pro jeho porušení, proto bývala zvířata zabita jako náhradníci.

V Efes 6:10-18 je popsáno, jak má být člověk-syn božského vyzbrojen ve spirituální dimenzi opravdovými, reálnými zbraněmi světícího spiritu proti démonickým útokům. Bůh nám tam skrze Pavla říká: 'Potopte se do plné výzbroje božského...' Toto je také další část terminologie, nebo-li způsobu vyjadřování z kovenantu, kdy byla provedena výměna výzbroje mezi zástupci [hlavami] rodin, provádějících nesmírně důležitou ceremonii takového kovenantu.

Proto udělal božský takový kovenant s Abrahamem, aby on nepochyboval o pomoci božského. Pečetí tohoto kovenantu byla obřízka každého mužského potomka Abrahamovy rodiny. Proto musel Ježíš prolít jeho krev jako obětní beránek, abychom my božskému věřili, abychom měli zakotvenou duši a nepochybovali (Heb 6:13-20). Celá bible je plná výrazů z kovenantu - Starého i Nového, a pokud nepochopíme tuto skutečnost, nemůžeme bibli plně uvěřit. Náboženství Ježíšovu krev nezdůrazňuje, proto nevede nikoho do záchrany. Předmluva XVIII-XXII.

lampa-λαμπάς - lampás ze slova λάμπω-lámpo-zářit, vydávat paprsky

Tento výraz označuje přenosnou lampu nebo svítilnu s olejem pro svícení. Je použitý pro spirituální ilustraci znovunarozeného spiritu člověka, který potřebuje být plněn olejem-anointováním světícího spiritu ze slova božského - viz podobenství o pannách Mat 25:1-13. Další výskyt Odhal 4:5, 8:10. Viz také slovo svítící.

luna-σελήνη-seléne ze slova σήλας -sélas jasnost, třpyt. Používám tento výraz luna [z latiny], protože je v češtině ženského rodu jako v řečtině, na rozdíl od slova 'měsíc'. Není náhoda, že řecký výraz ηλιος-élios-hélios [slunce] je mužského rodu - ten slunce pronáší tu lunu v glory [v zahalení], jako muž ženu.

lůno-γαστήρ-gastér-děloha. Jeden z příkladů, jak byl originální význam slova v biblickém textu 'přefilosofován' lidmi, nechápajícími význam různých veršů písma, kde se výraz vyskytoval. Tento výraz neznamená 'žaludek', ale lůno t.j. děloha - viz situace v Mat 1:18,23, Luk 1:31, ale i v Tit 1:12, kde je zřetelné, že následkem prokletí byly ženy Krétanů často neplodné.

Porovnej se slovem břicho, hrdlo lůna.

mág-μάγος-mágos řecky; kouzelník, čaroděj, nesprávně překládáno mudrc; z toho je výraz magie-μαγεία-mageía kouzla, čarodějnictví - viz Prak 8:9-11.

Výraz mágové se vyskytuje v Mat 2. kap. a Prak 13:6-8. Lidé se často ptají, jestli bůh používá astrologii a kouzla čarodějů pro svoji glory. Všimněte si, co se stalo, když tito 'mudrci' přišli na scénu v bibli - jejich návštěva a jejich informace o narození Ježíšově rozdmychala Heroda krále tak, že ten jej chtěl ihned zabít. Když se mu to nepodařilo, tak nechal pozabíjet všechny místní chlapce do stáří dvou let. Evropské náboženství dodnes označuje tyto astrology, kteří zavinili toto vraždění, 'svatými králi'. Bůh sám musel Josefa upozornit ve snu zpravodajem [ne čarodějem], aby odešel do Egypta a tam čekal dokud mu nedá další instrukce (Mat 2:13-15). To, že se tak naplnilo proroctví proroka Ošey, neznamená, že božský potřebuje Satana, aby sám něco dokázal. Naopak - božský ví i to, co se stane v budoucnosti, proto i věděl dopředu, co Satan proti Ježíšovi udělá a mohl to skrze proroka oznámit vždy dlouho předtím. V Isa 47:13 božský vyzývá astrology Babylony, ať přijdou a zachrání ji před tím, co na ni přichází.

Dokonce dívka, ze které mluvil spirit Pythona, správně vykřikovala, že učedníci ohlašují záchranu božského, ale byla poslána Satanem - Pavel z ní musel toho démona vyhnat - viz Prak 16:16-19.

Egyptští mágové předváděli zázračnou moc od Satana proti zázrakům, které tam dělal bůh skrze Mojžíše (Ex 7). Božský varuje proti radě astrologů a kouzelníků v Lev 19:26+3; 20:6+27 apod. V bibli je mnoho dalších důkazů o tom, že božský zakazuje hledat takovou pomoc. Proto i král Herod pozval tyto mágy tajně, protože věděl, že jedná proti příkazům boha v hebrejském zákoně. Je nutno vždy brát informace o všem z celé bible a ne z nějakých náboženských tradic.

Mathousala-Μαθουσαλα- v řečtině; Methuselah hebrejsky; (Luk 3:37) otec Lamecha, dědeček Noaha; nejdéle žijící člověk, který zemřel ve věku 969 let (Gen 5:27). Jeho otec byl prorok Enoch, který mu dal jméno Methuselah zřetelně jako proroctví, neboť to jméno znamená - 'Když zemře bude poslána'. Potopa přišla přesně potom, co on zemřel [1656 let od stvoření člověka-adama].

mlčet-fιμόω-fimóo řecky doslova: dát náhubek ze slova fιμός-fimós -náhubek. Tento výraz je doslovně přeložen [dát] náhubek v I Kor 9:9, I Tim 5:18, I Petr 2:15. Díky nedostatečné ohebnosti češtiny byl použitý výraz mlčet v Mat 22:12,34, Mar 1:25 a Luk 4:35. Nicméně všude, kde není doslovný překlad tohoto slova v hlavním textu, je předložen v referenčním sloupečku.

Mojžíš-Μωυσης-Mousés v řečtině; Mošé hebrejsky: zachráněný z vody, nebo i vyzvednutý z vody; je to vlastně složený výraz ze dvou původně egyptských slov, které znamenají voda a zachránit. Jako že neexistuje žádná náhoda, tak i toto jméno má nesmírně důležitý význam pro naše pochopení bible i absolutní nezbytnosti být ponořeni do vody po shorazplození každého jedince, který přijal anointujícího Ježíše za svého panujícího. Božský nám v I Kor 10:1-12 skrze Pavla připomíná o Mojžíšovi a Hebrejcích jeho doby, nejen abychom byli ponořeni do jména Ježíšova ve vodě a ve světícím spiritu; ale abychom také nezapoměli, že nemáme božského provokovat svou nevírou v jeho zázračné práce v našich životech, dnes jako včera nebo zítra - nereptat a vytrvat v díkůvzdání, dokud se ten boží zázrak v naší situaci neprojeví. Je také nezbytné vědět, co je psáno v dopise Hebrejcům - celé třetí kapitole, i 11:23-29.

Viz i jméno Noah.

náhubek-fιμός-fimós viz mlčet.

národ-έθνος-éthnos řecky; většinou se tak označují 'pohané' - t.j. všichni lidé bez božského v tomto světě, každý kdo není Israelita nebo Juda nebo každý kdo není shora zplozený, znovunarozený (Jan 3:3-8; Efes 2:11-13). Tento výraz je ale použitý i pro 'národ Israele' (Luk 7:5, Prak 10:22), i pro 'světící národ' (I Pet 2:9) - proto všude překládám jen jako národ, ne 'pohan'.

Nazarén-ναζωραίος-nazoraîos - toto označení panujícího Ježíše je česky doslova oddělující ve smyslu zasvěcující. Tento řecký výraz pochází z hebrejských slov nâzîr-oddělit a nâzar-držet se daleko, oddělit. Toto jméno je přepsáno z hebrejštiny do řečtiny a popisuje oddělení člověka světícím spiritem od Satanových prací zla (viz Prak 3:6) a od jeho znečistění (Lev 15:31). Snad nejvýstižnější verš je Luk 4:34 '...Co my a ty Ježíši Nazaréne-oddělující? Přišel jsi nás zničit? Vidím tě, kdo jsi, ten světící božský!'

Význam hebrejského slova nâzar výstižně popisuje celá 6. kapitola knihy Numeri - vykládající zákon Nazarea - jeho oddělení se od světa. Panující Ježíš ale nebyl jen oddělený, ale odeslaný a anointovaný oddělovat od světa každého člověka věřícího do jeho jména Ježíš daného mu otcem (viz Mat 25:32, Jan 17:6,11-17, Prak 13:2, 19:9, Řím 1:1, II Kor 6:17).

Proto i jméno Ježíše Nazaréna 'ohraničuje pryč' věřící od nevěřících (Mat 25:32, Mar 16:16). Víra Ježíšova ohraničuje, t.j. odděluje (Prak 17:31).

Viz předmluvu XL.

neomezovaný-έλεύθερος-éleútheros - tento výraz bývá překládán jako 'svobodný', což není špatný výraz, ale není dostatečný. Výběr slov v překladu bible je velmi důležitý, neboť na něm záleží souvislosti v textu a jejich chápání. Slovo neomezovaný také potvrzuje význam a použití výrazu 'Mizrajim' [hebr. 'množství omezení'], pro který je používaný výraz řecký výraz 'Egypť. Hříchy jsou pouta tohoto světa, která omezují, proto je nutno se od nich obrátit, aby byly od nás od-puštěny, abychom jimi nebyli omezovaní.

Nepochybně proto nejsme děti té dívky, ale té neomezované (Gal 4:31). Dívka je žena bez manželství, která je zákonem omezovaná mít děti - v protikladu k ženě v manželství [pod mužem - úpandros], která je neomezovaná mít děti legálně, podle zákona.

Proto také náš panující Ježíš naplnil promluvení "Z 'množství omezení' [Mizrajim-Egypt] jsem pozval mého syna" (Mat 2:15, viz Ošea 11:1). Panující Ježíš udělal cestu ven pro všechny syny božského - Israele - viz Jan 17:16.

Alespoň některé výskyty - Jan 8:32,36, Řím 8:2, II Kor 3:17, Gal 4:26,30,31.

Z tohoto adjektivu je i sloveso neomezovat-έλευθερόω-éleutheróo (Jan 8:32, Řím 6:18) a podstatné 'jméno' neomezení-έλευθερία-éleuthería (II Kor 3:17, Gal 2:4,5:13, Jak 1:25).

Noah-Νωε-Nóe řecky, Nôach heb: odpočinek, klid, uklidnění; je zajímavé jak nesmírně důležitá jsou jména osob v bibli - vždy související se situací, ve které se tyto objevují. Je nesmírně důležité si uvědomit nezbytnost ponoření ve vodě při znovunarození člověka ve spiritu - což je zásadní a reálná nezbytnost.

Vše ve Starém kovenantu je obrazem Nového, stejně i záchrana Noahova skrze vodu. Archa, kterou Noah budoval 100 let v trpělivosti božského, nebyla pro zbytečnou náboženskou ceremonii - byla to jediná záchrana lidstva. Jak mnohem více je dnes ponoření do vody přes jméno Ježíš - stejná nezbytnost, čehož byl způsob záchrany Noahovy rodiny ilustrací. Něco úžasně důležitého se stane v dimenzi spiritu, kdy je tak lidský spirit vzkříšen spolu s Ježíšem do nového života - od-puštěn z hříchů. Noah to svoje jméno dostal od božského [skrze Lamecha] proto, že jeho víra v božského později umožnila záchranu lidstva skrze tu vodu a přinesla nám všem klid před zničením všeho lidstva. Po ponoření do vody po přijetí Ježíše anointujícího za svého panujícího, je každý z té vody vyzvednutý, nebo-li zachráněný před peklem, což je jistě uklidnění a odpočinek. Ten nám dává náš zachránce panující Ježíš anointující, kterého se držíme a posloucháme.

Stejně jako Mojžíšův příklad, platí pro nás dnes i příklad Noahův - božský nám připomíná skrze Petra, jak nesmírně důležité a nezbytné je ponoření do vody každého shorazplozeného dítěte božího. I Pet 3:18-21; plus Heb 11:7.

Viz také jméno Mojžíš.

obal-περιβόλαιον-periBólaion dosl. okolo vhozený; Výraz je použitý pro znázornění spirituální situace - spoutání člověka démonickým spiritem, když se nepodřídí pod autoritu (I Kor 11:15), nebo také pro popis srolování nebes jako obalu, obalení (Heb 1:10-12).

obalit-περιβάλλω-periBállo doslova hodit okolo Jedním z příkladů pro pochopení spojitostí situací ve spiritu a fyzickém světě je Mar 14:51-52 a Odhal 3:18, 21. Kdo nemá bílý plášť spravedlivosti ze zářící víry je nahý strachem - namísto obalení božským spiritem víry v záchraně, takový člověk odhodí jméno Ježíš a s ním svatební oblečení [potopení v zázračné moci víry] (Mat 22:11-12). Víra je svět přemáhající moc božského spiritu do které musíme být obaleni. Toto potvrzuje i mnoho písem SK, kde je užitý hebrejský výraz lâbash [čteno lávaš]=obalit. Isa 61:10 říká '..on [elohîym] mne obalil zahaleními záchrany, oblékl mne pláštěm [meîyl] spravedlivosti...'. Božský stvořitel je "obalený nádherou a majestátností, zahaluje světlem jako oblečením..." (Psal 104:1,2). Hebrejské výrazy pro oblečení znamenají zahalení, zakrytí nebo obalení. V bibli se vždy jedná o spirituální situaci zahalení člověka přítomností spiritu. Viz Jan 19:2-5! Viz také zahalený závojem.

odcizený (být)-άπαλλοτριόω-ápallo-trióo doslova (být) od jiného z předpony άπο-ápo=od a odvozeninu slovesa άλλάσσω-állásso-změnit [toto je ze slova áλλος-állos-jiný]. Tento výraz se vyskytuje jen 3x - Efes 2:12, 4:18, Kol 1:21 a ukazuje na odlišný rodinný původ. Být od jiného znamená "být z jiného, t.j. cizího otce". Toto je silné rozlišení původu - důvod, proč Ježíš řekl: Vy musíte být zplozeni shora! (Jan 3:7, 8:23)

Toto vysvětluje nezbytnost připojení se skrze kovenant Ježíšova jména nazpět do rodiny božského znovunarozením a takto získat nebeské občanství. Ve kterém národě jsme se narodili, jsme naším původem podřízeni zákonům našich otců. To zplozené z fleše je podřízeno zákonům hříchu a smrtícího, a otci d'áblovi (Jan 8:44, viz Efes 2:1-3). To zplozené ze spiritu má přirozenost z 'otce spiritů' (Heb 12:9, II Pet 1:4, I Pet 1:23, Jan 3:5-6).

Výraz (být) od jiného potvrzuje, že ne všichni lidé jsou 'děti Boží' - jako dává falešnou domněnku náboženství, které odmítá znovunarození spiritu člověka.

odhalení-άποκάλυψις-ápokálupsis odstranění toho co zahaluje, t.j. odstranění přikrývky. Původ - viz sloveso odhalit.

Nahrazování výrazem 'zjevení' ukazuje neporozumění nebo ignorování významu tohoto slova. Výraz odhalení dokazuje aktivní podstatu božského slova. Božský odhalil Janovi to, co bude v posledních dnech, i to, co již bylo. Podobně božský ukázal jeho armádu sluhovi proroka Elišy (II Král 6:17), 'otevřením' jeho očí neschopným vidět do dimenze spiritu. Tato armáda spirituálních bytostí tam byla dříve, než ji mohl sluha vidět - 'nezjevila se' mu, ale byla mu odhalena.

Stejný princip je i v situacích Nového kovenantu, kdy jsou nám boží pravdy v písmu odhalovány, ne "zjevovány" - náboženské výrazivo jako vždy význam slov originálního textu ignoruje.

Ve II Kor 3:13-18 je použitý výraz kalúpto-zahalení a tato část písma velice dobře popisuje spirituální situaci neschopnosti člověka vidět pravdu v písmu která je zahalena zatvrzelostí jeho myšlení. Používat titul poslední části bible jako 'Zjevení Janovo' dává dojem, že se Jan někomu 'zjevil'. Je opravdu s podivem, jak snadno si lidé zvyknou používat nesprávné náboženské výrazy.

odhalit-άποκαλύπτω-ápokalúpto odstranit přikrývku. Z předpony 'απο-ápo-od a slovesa καλύπτω-kalúpto-zahalit. Z nejzřetelnějších výskytů jsou asi Mat 10:26, Luk 12:2 '...nic není zahaleno, co nebude odhaleno ...'. Také viz odhalení.

odnož-fυλή-fulé-ratolest, výrůstek tento výraz je běžně nesprávně 'překládán' jako 'kmen' - je to další významové zmatení, zažité v českém jazyce. Tento výraz se používá i pro označení rodových odvětví nebo odnoží z hlavního kmene - kterým je zakladatel rodu.

Některé příklady - Mat 19:28, 24:30, Luk 2:36, Prak 13:21, Řím 11:1, Heb 7:13-14, Jak 1:1, Odhal 1:7, 5:5, 7:9...

Panující Ježíš vysvětluje jinými slovy v Jan 15:5, že on je kmenem vínové révy a my jsme z něho výhonky [κλήμα-kléma], které musejí zůstat v něm, jinak uschnou a budou vyhozeny. Zneužití výrazu 'kmen' v češtině jen dokazuje [spolu s mnoha dalšími případy], na co si lidé zvykli dlouhodobým používáním.

odpuštění-άfεσις-áfesis - odvozeno z výrazu άfίημι-áfíemi [viz odpustit].

Jedná se o popisný výraz od-puštění jako z pout, řetězů, okovů, jha apod. z vězení nebo-li otroctví prací shazujícího - což je hřích (viz I Jan 3:8). Jedná se vlastně o vyproštění z autority hříchů jejich od-puštěním od nás.

Snad nejsilnější situace je v Luk 4:18, kde panující Ježíš byl anointovaný 'prohlašovat zajatým od-puštění a...odstavovat zdrcené v od-puštění.'

Tento výraz je použitý v souvislosti s ponořením do vody skrze víru přes jméno našeho panujícího Ježíše, ve kterém jsou naše hříchy od-puštěny okoupáním v jeho krvi (Prak 22:16, Odhal 1:5).

Z nevýznamnějších výskytů: Luk 4:18, Prak 2:38, Efes 1:7, Kol 1:14, Heb 9:22.

odpustit-άfίημι-áfíemi Skládá se z předpony άπο-ápo-od a slovesa ίημι-íemi-poslat což je zesílená forma slovesa είμι-eími-jít. Tento výraz άfίημι-áfíemi je běžně použitý v situacích týkajících se odpuštění hříchů, stejně jako 'odpuštění' místa pobytu nebo od-pustit ve smyslu povolit něco, co je drženo autoritou (viz Mat 3:15, Mar 1:18,7:8, Jan 16:28).

Výstižné je použití tohoto slovesa v situaci, kde Samarská žena od-pustila její džbán [nádobu na vodu] z její autority a nechala jej pod autoritou Ježíšovou, který jí promluvil o jeho živé vodě, kterou dává on (Jan 4:28).

Toto různorodé a všestranné použití tohoto výrazu v řecké části božího slova jen potvrzuje pravdu písem, že odpuštění hříchu není záležitost nutně emocionální, ale že je to záležitost důsledného rozhodnutí - obrátit se k božskému a být od-puštěn z pout hříchů, které se nás drží naším rozhodnutím, ať už vědomým nebo nevědomým.

'...do tohoto byl jasně ukázán syn božského, aby uvolnil práce shazujícího' (I Jan 3:8). V synovi boží lásky také držíme odvázání skrze jeho krev - od-puštění hříchů - viz Kol 1:13-14. Je z toho také zřejmé, jak nesmírně dobrý je božský stvořitel - nevyčítá a nevyžaduje žádné srdceryvné a sebetrýznící náboženské cvičení falešné pokory, ale je rychlý hříchy okamžitě od-pustit upřímnému člověku, probudivšímu se a jdoucímu 'do sebe' a rozhodně se od nich obracejícímu - viz Luk 15:10-32. Božský stvořitel, náš panující, je potěšen, když může naše hříchy odstranit tak daleko, jako je východ od západu a již si je nechce ani pamatovat - viz Psalm 103:11, Isa 43:25, Jer 31:34. Viz také Mar 2:5-10.

Celá bible je svědectvím o dobrotě božského, nikde tam není místo na falešný obraz 'trestajícího a švihajícího' surovce, jak jej 'vytmavují' některé překlady. Je psáno, že jestli našeho panujícího božského neposlechneme, máme si být jisti tím, že nás náš hřích nalezne (Num 32:23) a prokletí hříchu nás dosáhne (Deut 28:15, viz také Isa 59:2).

Je nutno, abychom byli od-puštěni od hříchů - proto se od nich musíme rozhodně obrátit. Viz též slovo odpuštění.

odstavující-άπόστολος-ápóstolos z předpony άπο-ápo=od a slovesa στέλλω-stéllo=stavit, stavět [viz II Kor 8:20, II Thes 3:6]; učedník Ježíšův držící autoritu odstavovat lidi od autority temnoty pro království božského skrze prohlašování dobré zprávy anointujícího a ponořování do jména Ježíš (viz Jan 4:1-2, Prak 8:5-40). Odstavující dělají stejné práce božského v anointování světícího spiritu jako jejich učitel (Mat 10:1; Luk 10:1-17; Mar 16:15-18, Gal 1:1,16).

Vyskytuje se samozřejmě i tvar pasívního významu: άπεσταλμένος-ápestalménos=odstavený - 'stal se člověk odstavený při božském...' Jan 1:6, 'a ti odstavení byli z Fariseů' Jan 1:24; viz i Jan 9:7.

Předmluva XXVII.

ohraničit-όρίζω-órízo z toho je slovo 'horizon' (anglicky) a 'horizonť (česky). Tento výraz je výstižný obzvláště v Prak 17:31, kde je popsáno, že Ježíš byl ohraničený vírou. Také je psáno, že Ježíš je ohraničující syn božského v zázračné moci (Řím 1:4), t.j. že ohraničuje jeho vírou ty, věřící do něho [ty v něm].

Z mnoha situací v písmu je zřejmé, že víra je jako hradba, zed' nebo štít. Například Efes 6:16 mluví o štítu víry, v Gen 15:1 říká YHWH Abramovi, že je jeho štít (viz i II Sam 22:3, Psal 3:3, 84:11). Psal 125:2 říká, že YHWH je okolo jeho lidu jako jsou hory okolo Jerusalemy. Protože držíme stejný spirit víry skrze promluvení víry (II Kor 4:13), tak jsme ohraničení v zázračné moci božského spiritu.

Job toto ohraničení porušil jeho strachem a proto jej had napadl (Job 1:10, 3:25, viz Prohlašovatel 10:8).

ohraničit pryč-άfορίζω-áforízo - ze slovesa όρίζω-órízo=ohraničit a předpony άfό-áfó=od, pryč. Stejně jako předcházející slovo i tento má význam ohraničení vírou podle vlastního rozhodnutí II Kor 6:17 a znalosti božského předem (Řím 1:1, Gal 1:15).

Ježíš ohraničí pryč ovce od koz (Mat 25:32), stejně jako zpravodajové v jeho jménu ohraničují pryč lidi věřící od nevěřících (Mat 13:49, Prak 19:9) ale i do přisluhování (Prak 13:2).

oko-óμμα-ómma tento výraz je použitý v řeckém textu bible jen jednou a to v množném čísle - Marek 8:23, kdy Ježíš plivnul do jeho očí óμματα-ómmata a tekutinou jeho sliny skrze anointování odstranil kouřovou clonu slepoty z očí slepého. Viz slovo slepý.

oko-όfθαλμός-ófthalmós adjektivum mužského rodu ze slovesa όπτάνομαι-óptánomai, óπτομαι-óptomai-zírat Výraz όfθαλμός-ófthalmós znamená doslova 'ten zírající', na rozdíl od pasívního podstatného 'jména' středního rodu podle českého 'pravopisu'.

Systém dvojího významu slov v originálních textech bible je zřetelně založen na použití adjektiv - výraz ten zírající [oko] je totiž často použitý pro označení spiritu člověka (viz Mat 6:22-24, Luk 11:34). V těchto situacích jsem nemohl použít výraz 'oko', ale ten zírající, protože tyto verše nedávají smysl jinak, než v originálním stylu bible - t.j. v adjektivech.

Podobně je tento výraz zírající [oko] použitý v Mat 5:29, Mar 9:47, kde není řeč o tom, že se máme zmrzačit, ale panující Ježíš zde poukazuje na ukřižování naší fleše - její emocionální, duševní části - ne fyzické. Toto dále vysvětluje Pavel, když mluví o těle anointujícího - shromáždění vyvolaných, kde je příkaz soudit a vyjmout toho zlomyslného bratra, který nemá zájem o napravení se (viz I Kor 5:1-13, 6:15-20, 12:17,21).

Porovnej s předešlým slovem oko.

otec-πατήρ-patér Z tohoto slova jsou odvozeny další: otčina-πατρίς-patrís, vládnoucí otec-πατριάρχης-patriárches rodina-πατριά-patriá, otcovský-πατρι-κός-patrikós... viz též abba

panující-κύριος-kúrios [kýrios] toto řecké adjektivum označuje osobu, která přes něco panuje t.j. drží autoritu. V řeckém textu božího slova je psáno, že Ježíš vyložil, 'Byla mi dána všechna autorita v nebi i přes zemi' (Mat 28:18). Je také psáno, že Ježíš anointující, tento je panující všemu (Prak 10:36, I Kor 15:24 -28). Je mnoho situací v řeckém textu, kde světící spirit doplňuje a rozšiřuje význam hebrejského textu (předmluva XXX). Tento řecký výraz kúrios-panující ukazuje jednotu panujícího Ježíše s otcem v mnoha situacích (Mar 12:29-30,36; Luk 4:8, Jan 9:35-38, 3:14, 4:24).

Např. titul panující zástupů je v hebrejském textu YHWH sabaoth (I Sam 4:4, Isa 31:4, 44:6) v řeckém textu kúrios sabaóth (Řím 9:29, Jak 5:4).

Panující zástupů je také božským [elohîym] Israele (Jer 35:13).

Psal 24:10 - 'Kdo je ten král glory? Panující zástupů, on je král glory - selah'. Je také psáno o Ježíšovi-Slovu božského - ...přes jeho stehno napsané jméno: Král králujících a Panující panujících (Odhal 19:16). Písmo také potvrzuje panujícího Ježíše být panujícím glory (I Kor 2:8).

Je rozšířeno nesprávné učení tvrdící, že hebrejský výraz Adonay [viz despota] je označením pro panujícího Ježíše ve Starém kovenantu a YHWH pro božského otce [nahrazované nesprávným a klamajícím označením 'hospodin' v českých publikacích - viz předmluvu XVIII].

Za mnohé uvádím - 'Takto promlouvá panující [YHWH] král Israele a jeho vykupitel [gâ'al] panující [YHWH] zástupů [sabaoth] - já první a já poslední a mimo mne není božských [elohyîm]' - Isa 44:6 - viz Odhal 22:13.

'Spirit despoty [Adonay] panujícího [YHWH] je přese mne, protože panující [YHWH] mne anointoval osvěžit pokorné...' - Isa 61:1.

'Protože já, panující [YHWH] tvůj mocný [êl] světící Israele, tvůj zachránce [yâsha]..já tvůj panující [YHWH] a mimo mne není zachránce [yâsha]' Isa 43:3,11. Předmluva XXXVII-JÁ JSEM.

Je zřetelné, že Hebrejské označení YHWH i Adonay je užito jak pro otce, tak i pro syna - písmo má vždy pravdu a usvědčí každé nesprávné učení lidí.

YHWH-JÁ JSEM, existující [zkráceně Yah], se překládá ve většině anglických překladů jako LORD-panující. YHWH je ze slova hayah - existovat, být.

Viz také Baal.

peklo-místo trestu pro mučení duší těch, kteří se neobrátili a neuposlechli dobrou zprávu anointujícího Ježíše, původně připraveno jen pro vzdorné zpravodaje; - Gehenna je v hebrejštině 'Údolí Hinnom' jižně od starého města Jerusalemy, kde byly neustále spalovány odpadky města - proto název představuje věčný pekelný oheň; nebo hádés-άδες-řecky místo pro mrtvé duše, které bude nakonec spolu se smrtí vrženo do jezera věčného ohně - Gehenny (Odhal 20:14).

Pentekost-πεντηκοστή-pentekosté padesátý; t.j. padesátý den po Pesachu; biblická slavnost Pentekostu - hebrejské jméno pro tuto slavnost vděčnosti je šavuot-týdny-slavnost sklizně a obětování prvních plodů viz Lev 23:16, Ex 23:16, Deut 16:9-10, Prak 2:1.

Pesach-hebrejsky, πάσχα-páscha řecky; přeskočení - oběť ve formě jednoročního beránka bez vady, jak nařídil bůh Hebrejcům v Egyptě (Ex 12+13); od té doby nejdůležitější slavnost Israelitů. Jeden beránek byl zabit pro každou rodinu k večernímu jídlu, ale další byl zabit veleknězi druhý den ráno pro obětování; označení pro slavnost stejně jako pro obětního beránka. Předmluva X.

plně připojit-άποκαταλλάσσω-ápokatallásso z předpony άπο-ápo=od a slovesa καταλλάσσω-katallásso=připojit. Výraz καταλλάσσω-katallásso je složen z předpony κατά-katá=podle nebo dole a slovesa αλλάσσω-allásso=změnit [ze slova áλλος-állos=jiný].

Doslovný význam slova plně připojit je tedy 'změnit od toho dole' nebo 'být jiný od toho dole'. Vystihuje znovunarození - změnu z přírodní podstaty bytosti nepřátelské stvořiteli a pod vlivem démonů - do nadpřirozené podstaty a autority božského spiritu v neomezovanosti hříchem.

Efes 2:16, Kol 1:20, viz i Řím 5:10, II Kor 5:18. Uvědom si význam I Jan 3:10!

plod-καρπός-karpós jako 'utrhnutý' plod ze slova άρπάζω-árpázo-utrhnout (viz I Thes 4:17). Většinou je tento výraz použitý pro plod-spirit shora zplozený, který je 'utrhnutý' z autority temnoty do království božského, 'Každý strom nedělající správný plod je vyseknutý...' (Mat 7:19). Celé učení Nového kovenantu je o sázení slova božského, jeho plodech a jejich pěstování, dozrávání nebo-li dospívání a jejich sklízení. Všude se jedná o shora zplozený spirit člověka a jeho sklizni posledních dnů. Viz utrhnout.

pochodovat-στοιχέω-stoichéo [z výrazu στείχω-steîcho =uspořádat v pravidelné linii, t.j. řadě]. Tento výraz je použitý ve verších zdůrazňujících pořádek v zákonech světa spiritu, jehož principy musíme dodržovat, abychom měli výsledky o kterých mluví písma, že budeme mít - t.j. přemáhání tohoto světa pracemi Ježíšovy víry.

Musíme proto "pochodovat těmi stopami té víry našeho otce Abrahama", abychom měli stejné práce víry, t.j. plně nést výsledky slibů božského v našich životech (Řím 4:11-14,21). Kdo neuposlechne bibli, nebude mít podle ní výsledky jaké Ježíš chce abychom měli. Takový člověk skončí ve filosofii a náboženství. Viz Gal 5:25, 6:16, Filip 3:15-21.

Je nutno vidět i slovo princip.

ponoření-βάπτισμα-báptisma

ponořit-βαπτίζο-baptízo ponořit do tekutiny; Je to příprava pro cestu panujícího (Mat 3 kap.) a nezbytnost k tomu abychom byli zachráněni; člověk musí ale v srdci věřit, že tím ponořením přes jméno Ježíš do vody je jeho staré hříšné 'já' [řecky 'ego'] pohřbeno a že je z toho vodního hrobu vyzvednut do nového - Ježíšova života. Bez této víry a poslušnosti božskému slovu se nic nestane a člověk zůstane beze změny v jeho starých zvycích (viz Mar 16:16, Prak 2:38,41; 8:12-16,36-38; 19:2-6; 22:16, Řím 6:3-11, I Kor 15:29, Kol 2:11-12, I Pet 3:20-21). Ponoření je také nezbytné, abychom naplnili všechnu spravedlivost (Mat 3:15-16).

Předmluva XIII, viz též kovenant - XXI, též pronášející jméno Ježíš - XVI.

ponořující-βαπτιστής-Baptistés Jan ponořoval lidi v pustině ve vodách Jordánu potom, co se takoví obrátili od svých hříchů a zřekli se svého starého života a byli tak připraveni pro cestu panujícího - brát dobrou zprávu anointujícího Ježíše - ponořujícího i ve světícím spiritu (Mat 3:11, Prak 19:4).

postel-κοίτη-koíte - lůžko, postel; vyskytuje se jen 4x - Luk 11:7, Řím 9:10, 13:13, Heb 13:4.

potopit-ένδύω-éndúo z předpony έν-én-in=v a slovesa δύω-dúo=potopit se, jít dolů; tento výraz je téměř vždy použitý v souvislosti s anointováním světícího spiritu. Snad nejzářivější situace v písmech, kde je výraz potopit v - ένδύω v tomto významu použit, jsou: v Luk 24:49 '..ale vy se usad'te ve městě Jerusalemě, až co budete potopeni v zázračnou moc z vyvýšení!', v Řím 13:12 '..Odložme proto ty práce temnoty a potopme se ve zbroj světla!' a 13:14 'Ale potopte se v panujícího Ježíše anointujícího...'.

Některé z nejdůležitějších veršů o potopení se v anointování jsou v Efes 6:10-18, kde se právě popisuje, jak být vyzbrojen ve spirituální dimenzi opravdovými, reálnými zbraněmi světícího spiritu proti démonickým útokům. Božský nám tam skrze Pavla říká: "Potopte se ve veškerou výzbroj božského..." Toto je také terminologie, nebo-li způsob vyjadřování z kovenantu (viz kovenant XVIII-XXII).

Tento zvláštní řecký výraz je použit velice zřídka pro situaci, kde by si někdo oblékal fyzické oblečení, nebo-li šaty. Tam kde je ten výraz pro tento význam použit, je jen když se mluví o rouchu - plášti z jednoho kusu, do kterého se musí tzv.'vstoupiť a vytáhnout jej zdola nahoru k ramenům jako např. suknice nebo sukně nebo jej přetáhnout přes hlavu. Takže se vlastně do takového oděvu ponořujeme, nebo-li potápíme.

Je velice zvláštní, že právě Ježíšův plášť byl beze švů, upletený v jednom kuse (Jan 19:23), takže Ježíš si jej zřejmě oblékal jako se normálně obléká suknice [nebo svetr] - celý do něj vklouznul, nebo: celý se v něj 'potopil'. Jistě není náhodou, že i název řeky Jordán znamená hebrejsky 'sestupující', 'klesající'.

Protože ale překládám výraz 'baptism' jako 'ponoření', proto v tomto případě užívám slovo potopení, i když oba výrazy mají podobný význam - i pokud jde o situaci ve spirituální dimenzi, t.j. být plně ponořen nebo potopen ve světícím spiritu. Každý slovo v bibli je velice důležitý, proto je nutno velice opatrně rozlišovat, jaké výrazy jsou kde použity. Pro 'oblékání se' je v řeckém textu použitý výraz περιτίθημι-peritíthemi dosl. umístit okolo-obklopit (Mat 27:28).

Další situace, kde je používán výraz potopit-ένδύω a také další výraz se zesíleným významem έπενδύομαι-épendúomai se stejným slovním základem δύω - je v II Kor 5:2-4, kde je popisována situace, kde je spirit člověka potopen-oblečen do těla z fleše a krve - pozemského stanu a toužebně čeká aby byl potopen-oblečen do stejně glorifikovaného těla z fleše [již bez krve ale s glory], jako má panující Ježíš v nebi. Takové tělo dostanou všichni ti, kdo budou probuzeni, nebo jen přeměněni při druhém příchodu panujícího Ježíše na začátku sedmého dne [sedmého tisíciletí].

Další výraz je έκδύω-ékdúo znamenající doslova 'způsobit vynoření'- předložka έκ-ék znamená z [něčeho, odněkud] - opak potopení nebo-li ponoření; tento výraz je použit v II Kor 5:4, Kol 2:11.

potvrzení-όμολογέω-ómologéo řec. výraz, spojený ze dvou slov ομού-omoú stejný, stejné; a λόγος-lógos-slovo; doslovný překlad je tedy - stejný slovo. [homologie] Je to výraz z kovenantu v krvi, kdy obě strany si přísahaly souhlas a pomoc ve všem. Pro nás z tohoto použití výrazu vyplývá, že my máme mít v ústech stejné slova, jako panující Ježíš - t.j. souhlasit s tím, co učí bible a ne co říká 'tento svěť t.j. 'moudrost tohoto světa'. Dva z nejdůležitějších veršů, kde byl tento výraz použit - Řím 10:9 a Heb 3:1. V těchto verších se mluví o promluveném souhlasu podle kovenantu v Ježíšově krvi, abychom se znovu narodili - když naše srdce i ústa souhlasí s tím, co je psáno v bibli. Když to, co věříme a řekneme, je stejný slovo jako slovo božského - Ježíš, tak on je přes to [co říkáme] otcem ustanoveným vládnoucím knězem a zařídí, aby se to stalo - jak to i on sám řekl před jeho ukřižováním (Jan 14:13-14; 15:7; 16:23-24; Mat 7:7-11; Luk 11:9-10). Proto je nesmírně důležité, abychom souhlasili s tím, co je psáno v bibli; a věřili tomu, co říkáme a říkali to, čemu věříme. Ježíš řekl: Podle vaší víry - ať se vám stane! (Mat 9:29) Neboť stejným způsobem, jak je člověk zachráněný před věčnou smrtí, přesně tak je zachráněný [t.j. tím, co říká] ze všeho ostatního zla - nemoci, chudoby a jiných prokletí. Znovu opakuji: όμολογέω-ómologéo - znamená potvrzení- souhlas - říci stejné slova v kovenantu v krvi Ježíšově.

práce-έργον-érgon, έργασία-érgasía=pracování. Když se používají místo slova práce výrazy jako 'činění', 'konání' nebo 'skutek', není možné mít pochopení boží pravdy - např. o tom, že 'víra mimo těch prací je mrtvá' (Jak 2:20,26). Také označení 'dobré práce' nebo 'práce božského' (Jan 6:27-29) je vždy jen pro práce víry (Jan 8:39, Jak 2:20-24).

pracovat v-ένεργέω-énergéo. Používání reálných slov je nezbytností, máme-li mít realitu slova božského. Musíme rozumět zázračné moci božského slova pro praktický denní život, 'protože v anointujícím Ježíši nemá ani obřízka nějakou sílu ani neobřízka, ale víra skrze lásku pracující v něm' (Gal 5:6).

Nereálné výrazy typu 'působení' nebo 'vyvíjení činnosti' oslabují překlad božského slova na intelektuálskou a náboženskou filosofii. Chabost takových výrazů je vždy vidět v realitě denního života - např. jestli budeš na pracovišti jen "působiti", asi těžko máš nárok na finanční odměnu za práci.

prahnutí-σκόλοψ-skólops řec. výraz složený ze základů dvou slov: 1. σκέλλω-skéllo -znamenající - pražit, vyprahnout, vysychat, sežehnout; 2. οπτομαι-óptomai což je pozorovat, nebo-li sledovat zdáli. V řeckém textu v II Kor 12:7 není o trnu nebo ostnu vůbec žádná zmínka [porovnej si Mar 4:7 trn - ákantha], dokonce ani žádná předložka jako 'v' nebo 'do' zde není použita. Doslovný text říká: ...έδόθη μοι σκόλοψ τή σαρκί... [édóthe moi skólops té sarkí]. Je zajímavé, že se výraz 'scallop' používá v angličtině k označení bramborových placiček smažených ve vařícím oleji. Není náhodou, že i v češtině používáme rčení 'pražil se ve vlastní šťávě' o někom, kdo se trápil starostmi na dálku o někoho milovaného. Toto je přesně to, o čem Pavel píše v kapitolách 11. a 12. ve druhém dopise Korintským, kde se o tom rozepisuje - 'Mimo těchto věcí zvenku, shlukující se přese mně podle každého dne je starost všech těch shromáždění vyvolaných' (II Kor 11:28).

Navíc, když je řeč o fleši, tak je to téměř vždy o myšlenkách a úvahách - a slabosti duše člověka, bojující proti tomuto nátlaku světa spiritu. Tento nátlak je právě těmito myšlenkami od nečistých spiritů! Není zde řeč o fyzickém materiálu těla této dimenze. Proto je tak důležité si uvědomit nezbytnost použití tohoto nového výrazu fleš, bez kterého čtenář bible nemá naději na opravdové porozumění božího slova. Viz fleš.

Kdyby bylo možné všemu porozumět bez přesnosti textu, proč by se stvořitel obtěžoval s těmito výrazy v originálních jazycích písem? Varuje každého před přidáváním stejně jako před ubíráním z toho, co je psáno, ale lidská rebelie tvrdí, že 'není potřeba přesný překlad'.

přemáhající-νίκος-níkos- adjektivum ze slovesa přemáhat objevuje se jen 4x - Mat 12:20, I Kor 15:54,55,57. Držíme 'vděčnost božskému, dávajícímu nám přemáhajícího [shora zplozený spirit] skrze toho panujícího našeho Ježíše anointujícího!' (I Kor 15:57)

Anointující Ježíš je i Slovo božského - '...zdávna byla nebesa i země z vody a skrze vodu spoluustanovena tím slovem božského, skrze který ten tehdejší svět byl zničen, ale ta nynější nebesa i ta země tím stejným slovem nahromaděna, jsou hlídána ohni...' (II Petr 3:5-7).

Proto je psáno: 'ale jakmile se toto zkazitelné potopí v nezkazitelné a toto smrtelné v nesmrtelné, tehdy se stane slovo - napsaný, Ten smrtící je pohlcen do přemáhajícího! Kde je ten tvůj bodec, smrti? Kde je tvůj přemáhající, hádés? ...Ale vděčnost božskému, dávajícímu nám toho přemáhajícího skrze toho panujícího našeho Ježíše anointujícího!' (I Kor 15:54-57)

Zřetelně se zde jedná o boží, svět přemáhající spirit [spirit víry božského] náš shora zplozený osobní světící spirit, 'neboť všechno zplozené z božského přemůže svět! A toto je to přemožení přemáhající světta naše víra!' (I Jan 5:4) - protože 'jste z božího dětičky a přemohli jste je [ty spirity toho anointujícího proti] neboť větší je ten ve vás, než ten ve světě!' (I Jan 4:4).

Písmo mluví i o přemáhajícím spiritu Satanově, který přemohl prvního člověka. Panující Ježíš jej přišel odsoudit (Mat 12:20) a uvolnit jeho práce (I Jan 3:8). Proto po přemožení zlomyslného spiritu Ježíšem je psáno '...Kde je tvůj přemáhající hádés?' (I Kor 15:55).

přemáhat-νικάω-nikáo - tento výraz popisuje práci aktivní víry. Používaný výraz 'vítěziť není dostatečně vystihující, protože většina lidí nechápe, že každé 'vítězství' vyžaduje mnoho namáhavé přípravy. Přesně řečeno - je nezbytné, abychom napřed byli schopní přemáhat naši fleš, než budeme mocní přemáhat svět. Nepochopení této skutečnosti má za výsledek zklamání v životě lidí, kteří nerozumí, že nám božský dal jeho víru, abychom přemohli svět (I Jan 4:4, 5:4,5). Proto je nutné používat správné výrazy v překladu - jako lamBáno= 'bráť, 'vzíť a nenahrazovat je pasívním slovem 'přijmouť, protože naše víra musí ve jménu Ježíš aktivně přemáhat problémy tohoto světa - kterému ještě vládne Satan.

přemožení, přemáhání-νίκη-níke - tento výraz je popisnější než běžně užitý výraz 'vítězství'. Ukazuje na aktivní spolupráci s naším panujícím Ježíšem - mluvit jeho promluvení víry - 'protože jsme se stali držícími se uprostřed anointujícího, když jakkoliv tu vládu té podstaty [víry] až po jisté dospění pevně držíme' (Heb 3:6,14). Božský stvořitel nám dal jeho jméno, jeho autoritu, jeho spirit, jeho slovo, jeho anointování, ale my jsme zodpovědní za jejich používání.

Příklad za mnohé: '...panující řekl v noci skrze vidinu Pavlovi, Neobávej se, ale mluv a neztichni - skrze to JÁ JSEM uprostřed tebe a ani jeden se neumístí přes tebe dělat ti zlo...' (Prak 18:9-10, viz Isa 59:21, Heb 2:16-18, 3:1, 13:15).

pretorium-πραιτώριον guvernérova dvorana [někdy je tím slovem myšlena celá budova], soudní síň, palác

převrácení-άναστροfή-ánastrofé ze slova άναστρέfω-ánastréfo-převrátit Tento výraz vystihuje dramatickou změnu v přirozenosti nebo-li vnitřní podstaty člověka - v převrácení boží nádoby víry do Satanova otroka naplněného strachem '...podle dřívějšího převrácení zastaralého člověka zkaženého podle těch žádostí klamavosti' (Efes 4:22-24 viz i Gal 1:13).

Nové převrácení není jen 'chování', jak se většinou překládá, ale dokonalou výměnu podstaty nenávisti za podstatu boží lásky - t.j. převrácení nádoby, její vyprázdnění, vyčistění a naplnění zcela novým a úplně odlišným obsahem (I Tim 4:12, Heb 13:7, Jak 3:13, I Pet. 1:15).

Převrácení celé osobnosti je nejsilnějším svědectvím pro nepřesvědčené slovem, když tito pozorují ryzost a dramatičnost změny osoby, kterou znali dlouho, pozorují-li výsledek v jednání osoby hlavně když si tato ani neuvědomuje, že je pozorována (viz I Pet 3:1-2).

Stejně tak všichni lidé neznající božského musí vidět na znovunarozeném věřícím, že je jiný než oni - způsobem, který u každého vzbudí zájem se zeptat 'co jste zač, proč jste takový, jak jste se takto dokázal změnit; co mám dělat abych to také prožil?' (viz I Pet 2:12). Je nutno promlouvat pracemi převrácení [pracemi víry], ne přemlouvat někoho ke 'změně náboženství' (Tit 1:16).

Slovo převrácení potvrzuje pravdu božského o vděčnosti božského '...ve vděčnosti božského jsme byli převráceni ve světě, ale obzvláště mnohonásobně k vám' (II Kor 1:12). Lidé bez božského stvořitele nemají komu být vděční, ale potom, co jsme zachráněni v krvi Ježíšově, vděčnost se stává naší přirozeností - toto je to 'světící převrácení a dobrá uctivosť- II Pet 3:11.

přijmout-δέχομαι-déchomai slovo znamenající souhlas, nicméně je pasivního významu [porovnej aktivní slovo brát, vzít]. Některé ze situací výskytu - Mat 10:14, Luk 2:28, I Thes 1:6, II Thes 2:10.

princip-στοιχέîον-stoicheîon [ze slova στεîχω-steîcho = uspořádat v pravidelné linii, t.j. řadě] - tento výraz má význam: základní složka, prvek, živel. Je použitý jak v souvislostech týkajících se elementárních sil, na jejichž vztazích je založen systém zákonů fyzického světa (II Petr 3:10,12, také Gal 4:3,9 nebo Kol 2:8); tak i pro souvislosti systému zákonů světa spiritu (Heb 5:12, viz i Prak 10:11, I Kor 15:42-43, Efes 1:19).

Protože fyzický svět byl stvořen ze spirituálního, proto jsou principy spirituální nadřazené těm použitým pro fyzickou dimenzi. Spirituálními principy, silami a zákony vládne spirit stvořitele v jeho moudrosti přes všechno - Ježíš-Slovo je panující všemu a vše drží pohromadě v zázračné moci promluvení jeho slova - viz Kol 1:16-17, Heb 1:2,3, 5:12, II Petr 3:5-7. Viz také slovo pochodovat.

přítomnost-παρουσια-parousía - [ze slova πάρειμι-páreimi-být blízko - složeno z předpony παρά-pará-při a slova είμί-eímí-jsem, existuji]. Naneštěstí se tento výraz nahrazuje slovem 'příchod' a jisté verše pak mění význam v něco úplně jiného. Např. I Thes 5:23 mluví o tom, že nás božský míru panující Ježíš hlídá v jeho přítomnosti t.j. v jeho anointování, ale když někdo změní slovo přítomnost za 'příchod', tak musí změnit i předložku v [řecky έν-in] za předložku 'do', 'při', 'k' [co se komu hodí] a čtenář potom nemůže vědět, že se vlastně mluví o praktické ochraně zahalením spiritem božského NYNÍ, nejen v budoucím věku.

Např. v I Kor 15:23 se mluví o oživení mrtvých v přítomnosti anointujícího (i v I Thes 4:15). Samozřejmě je v těchto verších řeč o vstoupení [viz 'vstoupení'] panujícího Ježíše v naplnění času do této dimenze v jeho plnosti glory i v jeho fyzickém těle. Stejně je to v II Thes 2:1 nebo Mat 24:27,37,39.

Viz také II Kor 7:6, kde se mluví o anointování, které měl přes sebe Titus.

přivést, přivádět-παράγω-parágo z předpony παρά-pará=při a slovesa áγω-ágo=vést. Toto sloveso velmi dramaticky vystihuje situaci vedení osoby při spiritu - ať už božského do záchrany (Jan 8:59), nebo démonického do zničení (I Kor 7:31, I Jan 2:17) v závislosti na zdroji. Světící spirit přivádí člověka ke stvořiteli z tohoto světa a démonický spirit se snaží přivést člověka neznalého slova od stvořitele nazpět do držení [schéma] světa. Toto je potvrzeno i veršem I Kor 12:2 ...k těm bezhlasým idolům odváděni [ápagómenoi], jakoby vedeni [égesthe].

Verš I Kor 7:31 jinými slovy varuje, abychom nepoužívali systém uvažování a způsobu prací tohoto světa více, než je nezbytné, neboť se můžeme stát 'závislí' na jeho stylu a ztratit závislost na božském stvořiteli. Člověk v takové neopatrností začne být znovu "přitahován-přiváděn" držením se [σχη]μα-schema] tohoto světa vedeného moudrostí Satana.

přivolávající-παρακλέτος-paraklétos [παρά-pará=při + καλέω-kaléo=volat] Jan 14:16, 26, 15:26, 16:7, I Jan 2:1.

promluvení-êmer, emrâh hebrejsky; ρήμα-réma řecky; znamená promluvený slovo - prohlášení, výrok. Projevuje se tím spirit víry nebo nevíry, užitečnost a neužitečnost, smrtící i život - neboť božský řekl, že tvoří plody rtů (Isa 57:19, viz též Isa 45:7 a Num 14:28). Je ze slova ρέω-réo, έρέω-éréo - pocházející z kořene ρέω-réo, ρεύω-reúo proudit - viz Jan 7:38. Předmluva XVIII.

pronášet-διαfέρω-diaféro - složený výraz - día-skrz a féro-nést. Je nádherné, jak je slovo božského popisný a dává přímo vizuální porozumění spirituálním věcem skrze příklady ze světa fyzického. Popis vzkříšení a pronesení našeho spiritu [později i fyzického t.j. duševního těla] ze smrti do věčného života v glorifikovaném, pronášejícím jménu Ježíš [zahalením v jeho glory] je dokonalý v I Kor 15:40-45.

Zde je toto pronesení ilustrováno popisem situace, jak slunce pronáší vesmírem všechny hvězdy [planety] v dosahu své přitažlivosti t.j. glory v perfektním pořádku precizně pracujícího systému celé sluneční soustavy. Dokonce je zde zdůrazněna i rozdílnost glory slunce, luny a ostatních planet. Protože jako slunce glory vyzařuje a předává, luna a ostatní planety ji odrážejí odleskem - stejně tak nám dává jméno a spirit panujícího Ježíše jeho glory, ve které jsme my pronášeni a držíme věčný život skrze znovunarození našeho spiritu a ponoření přes jeho jméno do vody, abychom byli v něm. (viz. Prak 2:32; 4:12)

Proto také udělal jednu oběť jeho krve a fleše do pronášení a usadil se v pravici božského (Heb 10:12) a zůstává knězem do pronášení (Heb 7:3). Touto jedinou nabídkou také udělal dospělými do pronášení ty zasvěcované (Heb 10:14) v pravdě božího slova (Jan 17:17), abychom mohli držet dary vděčnosti pronášející ty ostatní do záchrany ve spolupráci s božským stvořitelem (viz Řím 12:6, II Kor 5:17-21, 6:1..).

rabbi, rabboni- hebrejsky doslova: můj veliký, t.j. učitel zákona

rutina-τρίβος-tríBos - je ze slovesa τρίβος-tríBos-třít, mnout, zpracovat třením. Výraz rutina bývá překládán jako 'stezka', ale opravdu představuje zažité zvyky a rutiny, které v našem životě udělají ty "vyježděné koleje". Správně se říkává, že 'zvyk je železná košile'. Božský stvořitel poslal Jana, aby prohlašoval každému nezbytnost obrácení se od lidských cest a způsobů v ponoření, což je pohřbení toho spiritu nepřátelského božímu. Je to stejná zpráva, jako ta, kterou promluvil skrze ústa proroka Isaiahu 55:6-13. Ježíš pokračoval se svými učedníky v ponořování do vody a po svém ukřižování a zmrtvýchvstání poslal světící spirit na den Pentekostu, aby každý mohl být znovu narozen a mít tento spirit panujícího. Být ponořen do vody přes jméno Ježíš - do "záchrany panujícího" je to 'dobré umístění' - Mat 3:3,11, Mar 1:8, Luk 3:16, Jan 1:33, viz také Mat 3:14-16, Luk 9:62, Heb 1:8.

Výraz rutina se vyskytuje v textu NK jen 3x -Mat 3:3, Mar 1:3, Luk 3:4.

sabbat-shabbat heb.; σάββατον-sábbaton řecky; klid, odpočinutí, také je tak označen sedmý den, který bůh udělal svatým - jako čtvrtý z deseti příkazů (Ex 20:8-11); neboť on sám na sedmý den odpočíval, po tom, co stvořil svět (Gen 2:2). Tímto slovem bývá označen i týden, t.j. sedm dní. Hebrejština ani řečtina nemá číslice, proto se tímto výrazem označuje například i období sedmi let. Božský dokonce Israelitům nařídil, aby nechali odpočívat půdu na poli každý sedmý rok - sabbat pro půdu - sabbat roků. Také přijatelný rok - rok jubilea - rok odpuštění dluhů a trestů následoval po sabbatech sabbatů - sedm krát sedm roků (Lev 25). Sabbat je božskému nesmírně důležitý a vždy byl významný v celé historii Israele. Ježíšova dobrá zpráva znamenala sabbat sabbatů - rok přijetí - odpočinek a odpuštění hříchů. Ježíš byl dokonce v nejdůležitější sabbat - Pesach ukřižován.

Některá použití slova sabbat - Mat 28:1, Mar 16:1,2,9; Luk 18:12, 24:1, Jan 20:1,19; Prak 20:7, I Kor 16:2.

Satan-Σατάν, Σατανάς-Satanás tento výraz je přepsaný do řečtiny z hebrejštiny sâtân česky útočník, útočící, napadající. Je odvozen ze slovesa sâtan-útočit, napadnout - toto je velice výstižný český výraz, popisující i system Satanova útoku - útočícího na nás jeho nápady, nebo napadajícího nás jeho myšlenkami a návrhy o neuposlechnutí božského slova. Proto je tak důležité jméno Ježíš-záchrana panujícího, zachraňující nás od útočícího. Vše souvisí s náplní našeho srdce a našich úst a porozumění božského slova, abychom nebyli ničeni promlouváním a následováním lstivých metod útočníka (viz Efes 6:11). V neznalosti mu lidé dávají autoritu, aby on mohl vypracovat zkázu člověka. Viz také shazující.

sekta-αίρεσις-aíresis [herese] přesně je to volba. Výraz použitý pro označení náboženských skupin, lišících se jejich učeními - t.j. volbou odlišného učení od písma (Prak 5:17, 15:5, 24:5, 26:5, 28:22, I Kor 11:19, Gal 5:20, II Pet 2:1).

shazující-διάβολος-diáBolos tento řecký výraz je složený z předpony διά-diá-skrz a slovesa βάλλω-Bállo-hodit. Tento výraz většinou z řečtiny není překládaný, ale jen přepisovaný do jiných jazyků: počeštěně d'ábel, anglicky devil. Je to škoda, protože potom si téměř nikdo neuvědomuje, jak vlastně 'd'ábel' pracuje na zničení člověka. Význam tohoto řeckého slova je spojený s dalším řeckým slovem 'zajatec', který je ze slova 'kopí' [viz zajatec]. Výraz διάβολος-diáBolos je doslova "házející skrz člověka svoje kopí, aby jej probodnul a ulovil". Toto se samozřejmě děje skrze lidská ústa - protože systém je stejný dnes, jako byl v Edenu, kdy adam vzal od Satana nápad pro neuposlechnutí stvořitele. Proto musíme mít přes všechnu výzbroj božského štít víry, ve které budeme mocni uhasit všechny žhnoucí střely toho zlomyslného (Efes 6:16), protože on háže jeho zápalné střely po našem jazyku, aby poskvrnil naše tělo-svatostánek božského a rozplamenil i vše okolo nás (Jak 3:6). Proto musíme přivádět do zajetí veškeré myšlení do poslušnosti anointujícímu (II Kor 10:3-6).

Toto je ta metoda shazujícího - dát lidem pomlouvačné, shazující myšlení (II Kor 2:11), hlavně pro věřící, aby se poutali navzájem skrze slova jejich úst a nebyli produktivní pro Ježíše. Proto jsme varováni, abychom nebyli 'd'áblové' - shazujícími jeden druhého - viz I Tim 3:6,7,11, II Tim 2:26,3:3, Tit 2:3.

S tímto souvisí Pří 12:18 - 'Je ten žvanící jako bodání meče, ale jazyk moudrých je uzdravující' a 'Smrt i život jsou v moci jazyka...' Pří 18:21. Viz také Satan.

shromáždění vyvolaných-έκκλησία-ékklesía-vyzvání. Lidé znovunarození ve spiritu vírou v Ježíšovu oběť na kříži, jeho zmrtvýchvstání třetího dne a v moc jeho krve pro okamžité očistění od hříchů; lidé, kteří Ježíše prohlásili jejich panujícím a byli ponořeni do vody přes jeho jméno (Prak 2:38,41, 8:12, 19:5).

Tento výraz έκκλησία-ékklesía je použitý také pro označení shromáždění vyzvané proti Pavlovi a jeho spolupracovníkům v Efesu (Prak 19:32,39,41). Tento výraz je použitý i pro Hebrejský národ vyvedený Mojžíšem z Egypta (Prak 7:38). Kdyby výraz 'církev' byl správný, byl by použitý i v těchto verších, protože v originálním textu je tam ékklesía.

skloněný-πτωχός-ptochós ze slovesa πτώσσο-ptósso-hrbit se, krčit se. Překládá se běžně jako 'chudý' [jako hrbící se], ale skloněný [jako v pokoře] je doslovný překlad (Mat 5:3, II Kor 8:9, Gal 4:9). Toto souhlasí s verši - Pří 29:23, Isa 57:15.

slepý-τυfλός-tuflós doslova zakouřený, t.j. neprůhledný [ze slova τυfώ-tufó-doutnat jako dělat kouř]. Není náhodou, že z tohoto kořene je i slovo τυfόω-tufóo-zahalit kouřem t.j. být pyšný (viz I Tim 6:4). Všechny tyto souvislosti jsou výstižné pro slepotu fyzickou i spirituální. Oko slepého má fyzický vzhled opravdu jako kouřového efektu.

slovo-dábár heb; ό λόγος-ó lógos řecky; toto je vlastně adjektivum mužského rodu, tzn ten vykládající [z výrazu λέγο-légo-vykládat ve smyslu vyložit], též jako nauka, doktrina, učení; nebo 'logické' uvažování [computation]; tento výraz je v bibli použit převážně pro slovo božského - co kdy božský řekl, t.j. celý text Starého i Nového kovenantu; velice často je v dopisech odeslaných mluveno o slovu a je tím myšlen Ježíš sám - jako božský stvořitel, přesně - ten vykládající [spirit]. S tímto také souhlasí Ježíšův výrok '..promluvení, která já mluvím vám, spirit je a život je' (Jan 6:63). Také úvod Janova záznamu mluví o tomto božském spiritu vykládajícího - 'Ve vládě byl ten vykládající a ten vykládající byl k božskému a božský byl ten vykládající - tento byl ve vládě k božskému' (Jan 1:1,2). Předmluva XVII.

spirit-nebo duch, ruach hebrejsky; πνευŇμα-pneuma [z řeckého základu πνέω-pnéo prudce dýchat, foukat, vanout] proud vzduchu - vítr, vichr, dech; také nesmrtelná nadpřirozená bytost mající tělo, které není z fyzické hmoty v dimenzi tohoto materiálního světa. Božský je spirit a je označen jako otec spiritů (Heb 12:9). Jedním z důvodů použití slova spirit namísto 'duch' je i nešvar českého 'pravopisu' množného čísla v šestém pádu mn.č. 'o duších', kdy čeština nerozlišuje mezi výrazy 'duch' a 'duše'. Stejný důvod je i zaměňování výrazů 'duch' a 'duše' v překladech jako Kralický - např. v Mat 27:50, Jak 2:26 nebo v Pří 20:27, atd. Předmluva IX.

spleteně-άπλω]ς - áplôs. Božský stvořitel dává všechno dobré v požádání ve víře všem jednotně, bez rozdílu a pro dobro celku, na vybudování jednoty - viz Jak 1:5. Viz spletený.

spletenost-άπλότης - áplótes. Viz spletený.

spletený-άπλου]ς-áploûs. Kořenem je slovo πλυέκω-pléko-uplést (viz Mat 27:29). Tento výraz je dalším z množství příkladů o zneužití významu slova v češtině. Používat slovo splést ve významu 'udělat chybu' [splést se], je nesmysl - není pro to jediné rozumné odůvodnění.

Tento výraz má vždy význam ve smyslu splést dohromady do jednoho kompaktního celku. Samozřejmě to je i v negativním významu jako 'zasukování', 'zamotání' nebo i 'zašmodrchání'. Nicméně se vždy jedná o spletení do celku.

Příklad spletenosti do jednoty fleše a spiritu člověka je v Mat 6:22, Luk 11:34, kde je zřejmé, že souhlas těchto má za výsledek úplné zdraví a prosperitu celé osobnosti člověka.

Výraz spletenost je použitý hlavně pro spletenost ve společném poutu lásky znovunarozených věřících.

Jako příklady tohoto významu viz II Kor 9:11,13 'spletenost podílnictví'; Efes 6:5 've spletenosti vašeho srdce jako anointujícího' nebo Kol 3:22 've spletenosti srdce, bojíce se božského', II Kor 8:2 'nadbytek do bohatství jejich spletenosti'.

splnit-τελειόω-teleióo- viz dospět [k naplnění].

splnit-τελέω-teléo- viz dospět.

stadion-στάδιον délková míra asi 91 metrů

stan-σκηνή-skené řec. plátěný stan, přechodné obydlí - například Israelitská slavnost stanů [sukot] je připomínkou Hebrejcům na dobu, kdy jejich otcové strávili čtyřicet let v pustině, kde žili přechodně ve stanech, bez trvalého místa pro jejich národ. Jenže hlavní význam je, abychom si uvědomili, že i naše těla z fleše a krve jsou jen přechodným obydlím [pozemským stanem], ve kterém čekáme na druhý příchod Ježíše, abychom dostali stan nebeský - tělo z glorifikované fleše, stejné jako má Ježíš - budeme jako on (II Kor 5:1-5; I Jan 3:2. Předmluva XXVII.

stanovat-σκηνόω-skenóo - přebývat ve stanu, být zabydlený ve stanovém příbytku. Tento výraz je použit v Jan 1:14, kde se mluví o osobě Ježíše, který přišel z trůnu božského žít jako člověk v Israelském národě [uprostřed něho], jako jeden z nich - v přechodném obydlí ze smrtelného materiálu lidského těla z fleše.

Tento výraz také představuje zahalení člověka světícím spiritem, i to, že spirit božského 'stanuje' t.j. je ubytovaný v nás.

světící-áγιος-ágios řecký výraz; z tohoto je i slovo άγιάζω-ágiázo-udělat svatým, zasvětit. Svatý spirit je vlastně světící spirit, t.j. spirit, který dělá věci a bytosti světícími jeho přítomností skrze jeho glory (viz Prak 5:15, 19:12). Je to i ukázané v situaci narození Ježíše. 'Světící spirit přijde přes tebe a skrze to zplozený světící z tebe bude zván syn božského' (Luk 1:35, viz i 41); 'Neboť se vám dnes narodil zachránce, který je anointujícím panujícím...' (Luk 2:11). Již jako kojenec byl takto zván, ale jeho spirit anointoval ostatní až od jeho třiceti let života skrze to, že 'jej božský anointoval světícím spiritem a zázračnou mocí' (Prak 10:37 - 38). Viz také II Kor 3:7-14.

Světit vlastně znamená oddělovat osoby od autority vládce tohoto světa - temnoty zla, nemocí a smrtícího spiritu, do království syna lásky božského. Proto je světící jméno Ježíš (Luk 1:49, viz Prak 4:12), proto musíme mít na paměti jeho světící kovenant (Luk 1:72), světící je i víra (Juda 20), kterou věříme do Ježíše, která nás odděluje od světa a kterou máme ze slyšení promluvení světících písem (Řím 1:2) slova pravdy, ve kterém jsme zasvěceni - uděláni světícími (Jan 17:17). Božský stvořitel je světící, proto se máme stát světícími také my (I Pet 1:15-16), protože je světící kořen, jsou proto světící i větve (Řím 11:16).

Promlouvání jména a slova božského je světící - proto je musí promlouvat i naše ústa, abychom byli světícími lidmi božského více, než bývali proroci (Luk 1:70, I Pet 1:21, 3:2). Viz také Nazarén.

svítící-λύχνος-lúchnos ze slova λύκη-lúke-světlý což je základem slova λευκός-leukós-bílý; λύχνος-lúchnos je adjektivum mužského rodu, ve slovnících bývá definován jako 'přenosné svítidlo' nebo 'jiný osvětlovací zdroj'. Bible je spirituální kniha a z použití tohoto slova v textu je zřejmé, že se jedná o osobu nebo osobnost jako zdroj životní energie, což je světlo nebo-li glory (viz I Kor 15:40).

Verše Mat 6:21-24 a Luk 11:34-36 vysvětlují zápas nebo spletenost do jednoty fleše a spiritu, t.j. 'dívat se' a rozhodovat skrze oči víry božského nebo 'chodiť skrze moudrost 'viděného' (viz II Kor 5:7, Efes 1:18 a I Jan 5:20). Stejně tak učí Gal 5:16-18 '...spiritem chod'te a žádost fleše nesplníte'. O tom mluví světící spirit i v Řím 8:1-14.

Výstižné je prohlášení Ježíšovo o Janovi: 'onen byl ten svítící, ten hořící a osvětlující, ale vy jste chtěli skákat radostí k hodině v jeho světle' (Jan 5:35).

Hlavní význam použití tohoto slova je ilustrace glory - světla života, kterým je slovo božského - viz Mat 5:15, Mar 4:21, Luk 8:16 a II Pet 1:19.

Viz také slovo lampa.

temnota-ή σκοτία-é skotía substantivum ženského rodu ze slova σκοτός-skotós-zatemňující. Autorita vládce tohoto světa - temnota přivádí k sobě, přitahuje ty, kteří nechodí v lásce božského a nejsou přesvědčeni jeho slovem (I Jan 2:8-11). Ježíš přišel, aby každý věřící do něho mohl být ve světle, t.j. v anointujícím a nezůstal v temnotě. Světlo musíme držet aktivní vírou, aby nás temnota nepobrala (Jan 12:35,46, také 8:12).

Viz zatemňující.

temný, zatemněný- ό σκοτεινός-ó skoteinós adjektivum mužského rodu ze slova σκοτός-skotós-zatemňující.

Vyskytuje se v textu NK jen třikrát - Mat 6:23, Luk 11:34,36.

Porovnej si akční adjektiva: zatemňující a anointující; a pasivní adjektiva: temný a anointovaný.

umístění přes-έπίθεσις-építhesis - ze slovesa umístit přes. Výraz použitý pro popis předávání autority spiritu božského stvořitele skrze ruce a promluvení života jeho zástupců ve fleši v Novém kovenantu (II Tim 1:6, Heb 6:2). Za dob Mojžíše to bylo stejné s předáním autority (Num 27:18-23), ale navíc bývalo umístění rukou přes oběť, která měla zemřít s promluvením hříchů dětí Israele (Lev 16:21) nebo umístění rukou shromáždění přes proklínajícího odsouzence před ukamenováním (Lev 24:14).

umístit přes-έπιτίθημι-épitíthemi - z předpony έπι-épi-přes a slovesa τίθημι-títhemi-umístit. Toto je další z velice popisných všestranných výrazů i v češtině, který je použitý v písmech týkajících se předávání autority zástupci božského, ale i pokud šlo o oprávnění k užívání jména 'a umístil přes Šimona jméno Petr' (Mar 3:16), i pro umístění světelného zdroje přes stojan (Mar 4:21), také pro varování, abychom neumístili přes autoritu božského slova lidská učení (Odhal 22:18).

Naneštěstí tento výraz byl nahrazován nesmyslným výrazem náboženské hantýrky "vzkládati" [někteří jej používají dodnes]. Není překvapením, že tento výraz není použitý ve výše uvedených příkladech jako "a vzkložil přes Šimona jméno Petr" nebo "...ten svítící...ne snad, aby byl vzkložen na stojan?", "...když někdo vzkloží k těmto, Bůh vzkloží jemu...". Je zřetelné, že i v Kralických dobách se používaly normální, srozumitelné výrazy, naneštěstí ne vždy.

Už i výraz 'přiložiť (Apokalypsa 22:18) v 15. století měl větší smysl než stejný podvod slova 'vkládati'[do čeho?] (I Tim 4:14, 5:22) - Bible Olomoucká r. 1415.

umístění uprostřed-μετάθεσις-metá-thesis ze slovesa μετατίθημι-metatíthe-mi-umístit uprostřed. Tento výraz se vyskytuje jen 3x v řeckém textu nového kovenantu - Heb 7:12, 11:5 a 12:27. Je nesmírně významný, neboť definuje spirituální situaci obzvláště týkaje se umístění zákona uprostřed - v srdci shora zplozeného spiritu (II Kor 3:3, Heb 8:10), protože kněžství je umístěno uprostřed - ve stejném znovunarozeném spiritu (Jan 4:23-24, I Pet 2:9, Odhal 1:6).

Tento nesmírně významný verš (Heb 7:12) jen dokazuje nezbytnost přesnosti překladu písem, neboť špatné překlady zavádějí do omylu, že je prý 'nutná změna zákona'. Každý, kdo zná slovo božského, ví, že panující Ježíš řekl, že ani jedna tečka nebo jedna čárka nikdy neodejdou stranou od zákona, pokud se všechno nestane (Mat 5:18). Panující se nemění (Mal 3:6, Heb 13:8) a jeho zákon také ne - není potřeba, protože je světící (Řím 7:12), a panující Ježíš jej přišel naplnit (Mat 5:17, Řím 10:4), ne změnit, i my jej musíme ustanovit skrze víru Ježíšovu (Řím 3:31).

utrhnout-άρπάζω-árpázo odvozený výraz ze slova αίρέομαι-aíréomai -vybrat si, jako pozdvihnout. Z tohoto slova άρπάζω-árpázo je odvozen i výraz καρπός-karpós-plod, jako utrhnutý. Tato spojitost je zvláštní v tom, že výraz utrhnout je používán v písmech pro utrhnutí shromáždění vyvolaných jako zralých plodů ve sklizni (I Thes 4:17, viz také Prak 8:39, II Kor 12:2,4, Odhal 12:5). Také dar království nebes, plod záchrany - znovunarozený spirit je živelně utrhávaný těmi dychtivými po záchraně (Mat 11:12).

Tento výraz utrhnout je použitý pro ilustraci utrhnutí nehlídané setby slova božského Satanem dříve, než může zapustit kořeny - viz Mat 13:19.

Viz také plod.

uzákonit-νομίζω-nomízo - slovesný tvar slova zákon. Ježíš nastoupil do přisluhování dobrou zprávou, jak bylo uzákoněno kněžím, když měl asi třicet let (Luk 3:23). Ježíš varoval, aby si lidé neuzákonili, že přišel bourat nebo zrušit zákon. Viz zákon.

vděčnost-χάρις-cháris řec.; gratsye Yiddiš; grazia italsky; gracias španělsky; grace- anglicky; '...vděčností jste zachráněni skrze víru a toto není z vás, to je dar božského - ne z prací, aby se někdo nechlubil' (Efes 2:8-9). Potom i můžeme rozumět, co vlastně Pavel psal Timotheovi 'zázračně se umocňuj v té vděčnosti v anointujícím Ježíši' (II Tim 2:1), i to '...že je správné vděčností upevnit srdce...' (Heb 13:9).

Předmluva XXIII-XXVI, také kovenant vděčnosti - XX.

vítěz-νίκος-níkos - viz přemáhající.

vítězit-νικάω-nikáo - viz přemáhat.

vítězství-νίκη-níke - viz přemožení.

vstoupit-ένίστημι-énístemi - doslova stát v - složený výraz z předpony έν-én-v a slovesa ίστημι-ístemi-stát. Tento výraz se vyskytuje v souvislostech, kde se popisují náhlé změny v tomto fyzickém světě vlivem spirituálních zásahů.

V dopise Galatianům je psáno, že panující Ježíš se za nás vydal, aby nás vytrhnul z toho vstoupivšího věku zlomyslnosti. Zřetelně je zde zmínka o tom, že hřích vstoupil do této dimenze skrze lidskou [adamovu] rebelii - zasáhl tento svět všude najednou. Hřích v okamžiku všude vstoupil - ne že se pozvolna šířil. Takto je i popsáno, že v posledních dnech vstoupí násilné doby (II Tim 3:1).

Stejně tak vstoupí do tohoto světa den anointujícího (II Thes 2:2) - nebude ohlašován, ale dostaví se jako zloděj (I Thes 5:2, Odhal 3:3, 16:15). Den panujícího bude jako neosvětlená záhuba těm, které panující Ježíš nezajímá (I Thes 5:3). Pro ty, kteří jsou anointujícího, se panující Ježíš dostaví - utrhnout je jako zloděj v noci - jako vzácné nádoby z domu silákova (viz viz Mat 12:29-30, Mar 3:27, také Mat 24:35-44).

Vstoupení dne anointujícího Ježíše bude vlastně dovršení doby napravení (Heb 9:9-10), která začala dnem ukřižování panujícího Ježíše (Mat 27:51). Komplikovaná, ale nezbytná obětování zvířat a očisťování kněží pro cestu svatých bylo podobenstvím do vstoupivší doby zla, než se mohl dostavit anointující - vládnoucí kněz v řádu Melchizedka, který udělal tu pravou cestu svatých ve své krvi - ve jménu Ježíš, pronášejícím do přítomnosti božského (Heb 9:8-14).

Také vstoupivší věci ani doby zla nás neoddělí od lásky božského, když zůstaneme v anointujícím Ježíši (Řím 8:38).

vykládat, vyložit-λέγω-légo - význam je vyložit slovem [lógos], to je vysvětlit; je používaný v textu jako klíč nebo 'kód' pro pochopení významu hebrejských slov, že jde o jejich výklad [nejen jejich překlad] v řeckém textu Nového kovenantu.

Za mnohé situace uvedu alespoň ty nejdůležitější '...Ježíš, ten vykládaný anointující' (Mat 1:16), '...to promluvené pod panujícím skrze proroka vykládající... uprostřed nás ten božský' (Mat 1:22,23) '...kým vy mne vykládáte být?' (Mat 16:15), '...důkladně jim vyložil ve všech písmech ty věci...' (Luk 24:27), '...Šimon [slyšící], ten vykládaný Petr [balvan]' (Mat 10:2, Mar 3:16), '...Golgotha, které je vykládané - Místo lebky' (Mat 27:33), '...blížila se slavnost Bezkvasnicových chlebů vykládaná Pesach' (Luk 22:1), '...bazén, vykládaný přes hebrejštinu Bethesda...' (Jan 5:2), '...Ty vykládáš, že král JSEM JÁ...' (Jan 18:37), '...vykládá jim, Hle člověk!' (Jan 19:5)

Tento výraz je snad nejvíce nahrazovaný řečnickými vycpávkami typu 'slove', 'řka', 'dí', i zaměňovaný slovy jiného významu jako 'zvaný', "nazvaný", apod.

závojem zahalená-νυμfή-numfé výraz je ze slova νύπτω-núpto - zahalit závojem [jako 'nevěstu']. Protože české výrazy 'nevěsta', 'ženich', 'svatba' a 'manželství' nemají žádný společný kořen a nevystihují ani kořenový význam těchto výrazů v originálních textech bible, musel jsem použít přesný překlad těchto slov bez ohledu na 'zavedené' používání českých náhražek. Věřím, že existují čeští věřící, kterým se jedná o pravdivý překlad slova božského, ne o 'národní' t.j. 'pohanskou' literaturu.

Písmo popisuje situaci zahalení dolů [κατακαλύπτω] hlavou = zahalení ženy autoritou muže; muže autoritou anointujícího a anointujícího božským (I Kor 11:3-15). Výraz νυμfή je další ukázkou pro tuto spirituální situaci zahalení.

Zajímavé je i prohlášení, že 'zdobené vlasy jí [ženě] byly dány proti obalení' (I Kor 11:15) - v tomto případě je použitý výraz περιβόλαιον-periBólaion-okolo vhozený [obalení] jako 'závoj' nebo 'zahalení'. Všude se jedná o zahalení spiritem t.j. přítomnost spiritu.

Viz závojem zahalující .

závojem zahalující-νυμfίος-numfíos výraz je ze slova νυμfή-numfé.

Slovo závojem zahalující se vyskytuje v řecké části písem jen jednou týkaje se někoho jiného než Ježíše (Jan 2:9).

Bible popisuje zahalení člověka spiritem v mnoha situacích a souvislostech. Víme, že Ježíš je anointující t.j. zahalující a naplňující světícím spiritem v promluvení jeho glory, oddělující ve víře od světa.

Ježíš je také panujícím všemu (Prak 10:36), takto i zahaluje svou autoritou, což je ukázané i v proroctví o nové Jerusalemě Isa 62:4-5 "...a tvoje země pánova¹, protože YHWH má v tobě zalíbení a tvoje země bude pánova¹. Protože jako mladík panuje¹ panně, budou tvoji synové panovat¹ tobě a jako ten vydávající se² se raduje přes dospělou³, budou se êlôhîym radovat přes tebe"

¹ výrazy panovat a pánova jsou hebrejsky baal t.j. pán, majitel, ale jsou např. v Kralické publikaci jako 'vdaná' a 'pojímať, v Ekumenické zase 'vdaná' a 'oženiť. Je typické pro české výrazy, že mají často opačné použití než biblické jazyky. Slovo 'vdát se' [vydat se] je zde použitý pro ženu, navíc namístě slova 'náležící pánovi'. Toto je snad nejtypičtější příklad nepochopení písem a zneužití jazyka díky způsobu myšlení v pohanské kultuře.

² hebrejský výraz châthân znamená vydávající se - v češtině je užívaný výraz 'ženich', jehož význam převážná většina lidí takto nezná. V písmech NK je hebrejský slovo châthân potvrzen veršem '...anointující miloval shromáždění vyvolaných a sebe vydal za ně' (Efes 5:25).

³ hebrejský výraz kallâh je česky dospělá, pochází ze slova kâlal-dospět, dozrát, dokončit. I toto je zřetelně potvrzeno v písmech NK, kde je psáno, že máme 'všichni být upomínáni a vyučováni ve veškeré moudrosti abychom byli přistaveni dospělými v anointujícím Ježíši' (viz Kol 1:28, Efes 4:11-16).

Použitím slov nemajícím původní význam originálních výrazů nemůže být ani původní význam zřetelný a lidé se pak snaží porozumět spirituálním věcem svou duší [t.j. rozumem fleše], což je nemožné.

Odhalení textu bible je nutno brát z víry božského do víry znovuzrozeného spiritu (Řím 1:17), jinak se spojitosti 'zahalují'.

Viz také obal, obalit, odhalení a odhalit.

zajatý-αίχμαλοτός-aíchmalotós výraz je ze slova αίχμή-aíchmé-kopí a podoby slova áλωσις-alosis-ulovit (formy kořene ελλομαι-ellomai-vybrat). Nic v bibli není náhoda, ani tento výraz související s veršem 'Jsi lapený promluveními tvých úst, jsi chycený promluveními tvých úsť (Pří 6:2), také '...synové lidí, jejichž zuby jsou kopími a šípy a jejich jazyk ostrým mečem' (Psal 57:4).

Pavel citoval ve světícím spiritu verš 29:10 proroka Isaiahu v dopise Římanům 11:8 takto: "...božský jim dal probodnutý spirit...", kdežto Isaiahu řekl jen 'omráčený' nebo 'ohromený'. Jako z probodnutého lidského těla vyteče krev, tak z těla spiritu anointování.

Jako adam byl uloven promluvením Satanovým a jeho spirit byl probodnutý, takto muselo být probodnuto kopím tělo panujícího Ježíše na kříži, jako uloveno smrtícím (Jan 19:34), o čemž prorokoval Isaiahu 'Byl probodnutý pro naše přestupky...' (Isa 53:5).

Protože ten 'shazující' [d'ábel] se takto chytil - neprávem zajmuv Ježíše a nevinného jej dal ukřižovat - proto se stalo to napsané: 'Vystoupil do výšky, zajal zajetí a dal dary dary lidem' (Efes 4:8). Jako byl adam skrze neposlušnost božskému slovu uloven Satanem, takto panující Ježíš skrze poslušnost božskému otci a dokonce i smrtícímu spiritu, ulovil Satana. Proto je psáno: 'Kde je ten tvůj bodec, smrtící? Kde je ten tvůj přemáhající?' (I Kor 15:55)

zákon-νόμος-nómos řecky, tora heb; označení prvních pěti knih bible [též 'knihy Mojžíšovy'], nebo jakéhokoliv zákona - hříchu a smrtícího nebo spiritu života (Řím 8:2), prací nebo víry (Řím 3:27), božského (Řím 7:25).

Řecký výraz nómos je ze slova νέμω-némo-zabalit jako krmení nebo pasení pro zvířata. Znamená zákon ve smyslu předepsaného používání [dá se říci i jako předepsaný lék - viz Pří 4:22]. Jako že nic není v písmech náhodou, tak není náhodné, že Ježíš 'byl vykrmen v Nazarethu' (Luk 4:16), ani že slovo božského je náš příští chleba (Mat 4:4, 6:11, Jan 6:33-35,53-55), ani že Ježíš se narodil v 'domě chleba' = Bethlechem (Jan 6:35), neboť anointující Ježíš je dospěním zákona (Mat 5:17, Řím 10:4, Heb 7:12).

Hebrejský výraz tora je ze slova yara znamenající plynout jako voda, i jako déšť - což také souhlasí s Isa 55, kde je boží slovo [dâbâr] přirovnán ke sněhu a dešti zavlažujícím zemi a způsobujícím rašení a vydávání úrody - a měnící neúrodnou prokletou půdu s bodláčím do úrodné a užitečné. Také Deut 32:2 toto potvrzuje a ukazuje životodárnou závlahu moudrosti, kterou dává učení božského zákona, který je dobrý a světící (Řím 7:12) a musí být vepsán v srdcích božího lidu (Řím 2:15, Heb 8:10, 10:16).

Zákon je spirituální, proto duševní člověk bez znovunarozeného spiritu nemůže zákon dodržet. Fleš se zákonu nepodřídí, protože nemůže (Řím 8:7). Jedině poslušností božskému slovu - ve znovunarození lze zákon naplnit. Poslušnost božskému je láska - 'ten držící moje příkazy a hlídající je - onen je ten milující mne...' (Jan 14:21). Láska je naplněním zákona (Řím 13:10) a proto jej může naplnit jen spirit člověka shora zplozeného do boží rodiny, protože ten božský je láska (I Jan 4:16).

zatemňující [to]-τό σκοτός-tó skotós adjektivum středního rodu ze slova σκία-skía-stín [ž. rod]. Ze souvislostí výskytů je zřejmé, že se jedná o zázračnou moc - démonické 'anointování', omezující člověka před vnímáním pravdy v čistém bílém světle glory božského stvořitele. Je to pravdu zatemňující světlo, když není náš shora zplozený spirit s naší fleší ve 'spletenosti' t.j. v souhlasu (Mat 6:22-23). Toto zatemňující světlo je 'energie bludu', kterou božský tohoto světa [Satan] posílá těm ničeným, kteří nepřijali lásku k pravdě, aby věřili to falešné (viz II Thes 2:10-11, II Kor 4:3-4, Mar 4:11-13). Zatemňující světlo je jako světlo přes barevnou clonu, která zabraňuje vidět situace v plnosti všech barev - vždy nějakou barvu 'zahalí'. Celá pravda a plnost všech barev je vidět jen když 'osvětlením dobré zprávy vyzařuje ta glory anointujícího, který je obrazem božského' (II Kor 4:4).

Toto zatemňující 'anointování' je energie 'stínu' smrtícího démonického spiritu - ve kterém bují nemoci a ostatní zlo (Luk 1:79, viz i 13:32). Když se budujeme ve vděčnosti božského, tak se to zatemňující zahalení 'hořkosti a vzteku a rozhněvání a řvaní a rouhání od nás pozdvihne s veškerou zlobou' (Efes 4:31).

Z mnoha výskytů alespoň některé: Mat 4:16, 6:23, 27:42, Luk 1:79, Jan 3:19, Prak 26:18, I Pet 2:9, I Jan 1:6.

zatroubení-σαλπιξ-sálpigx řecky; zatroubení šofaru - yôbêl hebrejsky [odtud slovo 'jubilejní', 'jubileum']; řecký i hebrejský výraz znamenají - zatroubení - zvuk, nebo odraz zvuku, mohutná vibrace zvukovou vlnou, zatřesení.

Písma se zmiňují o tomto zvuku poprvé v Ex 19:13 [yôbêl], Ex 19:16+19 [šofar] kde je popsána situace, kde je dáno znamení t.j. signál, pro lidi přijít k božskému. Celá kapitola Exodus 19 popisuje plán božského pro jeho lid, kde je zřejmé, že lid musí být 'zasvěcen', t.j. oddělen od ostatních slovem, aby mohl přijít do přítomnosti božského, který je světící. Ten zvuk dává znamení o příchodu božského k jeho lidu, aby byl pro něj připraven.

Podobná situace je v Odhalení Janovi 4:1. Božský dal Hebrejcům příkaz imitovat tento zvuk troubením na beraní roh, který nesměl být opracován lidskýma rukama, aby charakter toho zvuku tak nebyl změněn a aby bylo zřejmé, že lidská snaha - z lidského popudu - nemůže ovlivnit záměr božského. Proto při všech Israelských slavnostech bylo nařízeno troubení na tyto beraní rohy, aby si všichni připomenuli, že božský přijde při takovém zvuku - a zaměřili na něho své myšlenky a změnili se. Při druhém příchodu syna člověka zřejmě zazní stejný zvuk jako beraního rohu, jen mohutněji - Mat 24:31. Pavel o této situaci píše v II Kor 15:51-52, I Thes 4:14-18.

Exodus 19 ilustruje návrat panujícího Ježíše pro jeho lid. Viz také Isa 27:12-13.

zvát, pozvat-καλέω-kaléo=zvát hla-sitým voláním. Mat 1:23, 25, 2:23, 22:3, Luk 2:21, 7:39, Řím 4:17, 8:30, Gal 1:16 Efes 4:1, Heb 11:18, I Pet 1:15, 2:21...

zvát přes-έπικαλέομαι-épikaléomai [έπι-épi=přes + καλέω-kaléo=zvát hla-sitým voláním] význam výrazu je oprávnit ke vstupu, dát plnou moc nebo právo používat jméno, zplnomocnit někoho přes sebe; být pod ochranou rodinného jména být tím jménem zahalený (Mat 22:1-14).

Tento výraz vystihuje připojení se do boží rodiny - někteří jej i překládají jako 'příjmení' (viz Mat 10:3, Luk 22:3, Prak 1:23, 10:5...), což je přesně to, o co se jedná - připojení se k božskému otci jménem Ježíš (Prak 2:21, 9:21, 22:16, Řím 10:12, 13, I Kor 1:2, I Pet 1:17) a mít právo i zodpovědnost toto jméno nosit i používat. Viz také Numeri 6:27.

Výraz ''vzývať' je nesprávný - lze říct, že Šimon je "vzývaný" Petr nebo Jan "vzývaný" Marek? (Prak 10:5, 12:25)

Důležitý je Psalm 91, který je prohlášením z kovenantu. Ve druhém verši je psáno, 'Já o YHWH řeknu: moje útočiště a moje tvrz: můj bůh, v něj se spolehnu!' Dalším z mnoha příkladů je, 'Požehnaný je člověk, který se spoléhá v YHWH-panujícího a jehož naděje je YHWH-panující!' (Jer 17:7)

Je nezbytné si uvědomit, že slovo božského nemluví v těchto verších o nějakém 'doufání', vždy a všude je řeč o jistotě, důvěře a spolehnutí se v božského a o reálné naději na to, že on splní jeho sliby, dané nám v jeho kovenantu v jeho vlastní krvi (Prak 20:28), abychom se my naučili o nich nepochybovat. Výraz 'doufání' je jeden z nejhorších nepřátel znovunarozeného dítěte božského. Člověk 'snažící' se věřit, jen 'doufá'. Ale ten, který je opravdu věřící, t.j. má aktivní víru, se na božského a jeho sliby spoléhá a má reálnou, jistou naději.

Proto věřící se zve přes jeho jméno, neboť jej zve přes sebe svými ústy. Toto je přesně to, co znamenají ty verše, kde je ten výraz έπικαλέομαι-épikaléomai použit - Prak 2:21, Řím 10:12-14.

Verš Řím 10:13 jinými slovy říká: 'Kdo bude zvát přes sebe jméno anointujícího panujícího Ježíše [oprávní jej], bude jej i poslouchat, bude zachráněn!' Lidé mohou jméno panujícího 'vyznávať nebo 'vzývať, ale jestli jej neposlechnou, tak jej za jejich panujícího neuznávají a berou tak jeho jméno zbytečně. Musíme být v jeho kovenantu podle jeho příkazů (Prak 22:16, 16:30-33). Ježíš sám řekl, 'A proč mne zvete - Panující! Panující! - a neděláte, co říkám? (Luk 6:46).

Ti, kdo uslyšeli o Ježíšovi, se zvali přes jeho jméno. Příklad Bartimea je jedním z nejvýstižnějších - nenechal se odbýt když byl okřikovaný, ale zval se přes jméno Ježíšovo a po uzdravení jej doprovázel v jeho cestě (Mar 10:46-52). Viz též ženu s výtokem krve (Mar 5:27-34).

Zpět
© John Podmolik Ministries & Cesta panujícího Olomouc 1999-2010
www.cestapanujiciho.cz