[Náhled pro tisk]

Svědectví mladého chlapce vykořeněného z klidu života na Novém Zealandu do protichůdného extrému života v Israeli

V roce 1992, když David a Josie slyšeli slovo od panujícího, aby emigrovali do Israele, Stefan  byl chytrý a čiperný sedmiletý chlapec. Vedl si dobře v Christianské škole v Aucklandu, ve městě, kde se narodil. Od příjezdu do Haify byl Stefan vržený do běžné israelské školy, kde hebrejština byla jediným používaným jazykem. Několik prvních týdnů nerozuměl téměř nic. Během šesti měsíců byl OK. Po dvanácti měsících začal fungovat normálně a za dva roky byl 100% plynulý v hebrejštině a v angličtině. Postupně si udělal dobré přátele a jeho známkování se zlepšovalo natolik, že prošel jeho závěrečnými zkouškami na výbornou ve všech předmětech.

Další událostí, která zasáhla Stefanův život ve věku 16ti, byl školní zájezd do Auschwitzu a Birkenau, koncentračních táborů. Bylo to v pochmurné atmosféře Auschwitzu, kdy Stefan viděl vizi Panujícího sedícího na trůnu, plačícího pro Jeho lid Israel. Tato vize Stefana hluboce zasáhla a zapečetila jeho identitu jako velmi sionistického Israelity. Až do této doby mluvil o návratu na Nový Zealand po jeho vojenské službě, ale nyní poznal, že jeho osud byl v Israeli. Několik měsíců po návratu z tohoto zájezdu Stefan zakusil osobní oživení v jeho vztahu s Panujícím.

Stefan chtěl vždy být pilotem, tak když přišel čas pro Stefana, aby začal proces uvedení do IDF (Israelské armády), požádali jsme o pilotní výcvik v Israeli Air Force. Být přijatý jako pilot v Israeli Air Force je jednou z nejobtížnějších věcí ve světě, které lze dosáhnout. Na začátku Stefan řekl: "Já nejsem narozený v Israeli – není možné, že by mě přijali." Citovali jsme mu příslušné verše Bible, které mu daly víru to zkusit. Bylo několik "zaškytnutí " (hiccups) v tom devítiměsíčním přijímacím procesu, ale Stefan tomu dal všechno, co v něm bylo, a mnozí z vás se modlili celou dobu, zvládl to až do konce. Stefan byl přesvědčený, že to udělal, nicméně když byla vyvolávaná jména, jeho mezi nimi nebylo. Vrátil se domů fyzicky odřený z tvrdosti závěrečného testu a emocionálně zdevastovaný ze zklamání, že nebyl vybraný.

Dříve, než jsme se nadáli, přišel den odvodu. Po krátké ceremonii Stefan a další chlapci nastoupili do armádního autobusu a odjeli do IDF centra v Tel Avivu. Stefan měl jít do Givati Brigade, což je zásahová jednotka. Ale na zdravotní prohlídce si doktor myslel, že našel problém, což znamenalo, že všichni ostatní chlapci šli do jednotek, ale Stefan a několik dalších museli zůstat a čekat na rentgen (CAT scan). Tři dny později rentgen nenašel žádný problém, ale tehdy už bylo příliš pozdě na připojení se k jednotce Givati nenechávajíce žádnou jinou možnost než Combat Engineering Corps. Tato jednotka je pravděpodobně nejméně populární v celé armádě, protože je to jedna z nejnebezpečnějších. První Stefanova myšlenka byla odmítnout jít, ale Panující toho víkendu použil poselství z Šabatové služby, aby ke Stefanovi promluvil. Rozhodl se jít a dát tomu to nejlepší ze sebe.

Stefan dodržel jeho slib, že bude sloužit celým svým srdcem a Panující požehnal jeho snahu. Dokončil jeho čtyřměsíční pobyt ve výcvikovém táboře s vyznamenáním za nejlepší příklad pro jeho spoluvrstevníky. Armáda si povšimla Stefanovy věrnosti a brzy ho povýšila na seržanta a téměř okamžitě po dovršení výcviku pro tuto hodnost byl Stefan vybraný pro důstojnický výcvik. Toto znamenalo podpis na alespoň extra dvanáctiměsíční službu. Na první tři roky jeho služby v IDF byl Stefan umístěný poblíž města Ramallah ve West Bank. V jeho prvním dni byl ve službě v budově, která byla používaná jako armádní pevnost, jen několik set metrů od chaosu Arafatova pohřbu. Během následujících tří roků vedl mnoho misí ve West Bank, kdy zatýkal teroristy a zabránil několika teroristickým útokům. V roce 2005 IDF poslala Stefana a dalšího důstojníka do Londýna, aby reprezentovali Israel během uctění památky Holokaustu. Toto byla opravdová pocta. Byl to pěkný dárek za veškerou tvrdou práci v Ramallah.

Stefan dokončil jeho tříroční povinnou službu na konci listopadu 2005. Začal jeho poslední rok jako nadporučík (full lieutenant) a byl převelený sloužit na severní hranici se Syrií a Libanonem. Posádkou blízko Mt Hermon, Stefan zjistil, že scenérie je velmi krásná, ale po jeho několika prvních dnech tam nám řekl: "Nikdy jsem nebyl opravdu vystrašený v Ramallah, ale tady nahoře je to velice děsivé, neboť teroristé ve West Bank a Gaze jsou jen neorganizovaní pouliční bandité, ale Hizb’Allah je plně vycvičená armáda s nejposlednějším vojenským vybavením." Bylo již několik setkání s nepřítelem v době, když byl Stefan posádkou na severu, ale většinu doby byl klid. Na začátku července končil Stefanův čas na severu a on začal připravovat přemístění jeho tří rot nazpět do Ramallah. Potom vypukla válka mezi Israelem a Hizb’Allahem a zbytek je nedávná historie. Stačí pouze říct, že to byla pro Stefana život měnící zkušenost. Očekával, že jeho poslední čtyři měsíce vojenské služby budou obdobím postupného ukončování, ale realita byla přímým protikladem. Stefa se nalezl na samé přední frontě války, jak si jednotka Combat Engineers prorážela svou cestu do Libanonu, odstraňujíc miny a léčky a zachraňujíc jejich mrtvé a zraněné kamarády, všechno toto pod nepřátelskou palbou.

Před Stefanem vybuchovaly rakety a protitankové střely na obou stranách, i za ním. Všude okolo něho létaly kulky a miny vybuchovaly pod jeho obrněným transportérem značky Puma. Jako kdyby toto nebylo dost, musel ještě vyprošťovat mrtvé a těžce zraněné, kteří nebyli tak šťastní jako Stefan, který měl tisíce lidí  modlících se a prohlašujících Beránkovu krev přes něho. Stefanova jednotka byla jediná, o které víme, že unikla bez jakékoliv oběti.

Modlíme se, aby příměři vydrželo a Stefan mohl postupně skončit během příštích tří měsíců jak doufal..