Má JUDEJSKÝ LID

JINOU STEZKU

K ZÁCHRANĚ?

Jonathan Bernis

Často jsem dotazován otázkou: “Má judejský lid jiný způsob záchrany mimo Ježíše?” Moje prostá, ale jasná odpověď je “ne”. Kdybych věřil nějak jinak, nebylo by žádné Jewish Voice Ministries. Říkat judejskému lidu o Ježíšovi je náš boží mandát - to je ten důvod pro naši existenci. Kdybych věřil, že je nějaká jiná stezka záchrany pro judejský lid, neodevzdal bych svůj život pro často nepopulární a bolestivý úkol ve snaze přesvědčit moje společníky Judy, že náš Mesiáš již přišel a jeho jméno je Ješua.

Ta otázka je dobrá a často vychází z dobrých úmyslů. Nakonec judejský lid trpěl téměř po dva tisíce roků kvůli jejich odmítnutí Ježíše a snahám konvertovat je násilím na christianismus. Jako výsledek - moderní judaismus je zčásti odpovědí na tyto snahy. Jinými slovy, často definujeme judaismus tím, čemu nevěříme, než tím, čemu věříme. Judové nevěří v Ježíšovi.

VLIV TEOLOGIE DVOJÍHO KOVENANTU

Prostě řečeno, teologie dvojího kovenantu rozhlašuje ideu, že judejský lid má oddělenou stezku k záchraně skrze Abrahamův nebo Mojžíšův kovenant. Jinými slovy, tento názor říká, že Judové nepotřebují Ježíše pro osobní záchranu.

Tato idea se objevila okamžitě po druhé světové válce a vyvinula se do čehosi nazvaného Hnutí dialogu. Toto velmi dobře ustanovené hnutí učí, že judaismus a christianismus jsou platná, i když odlišná náboženství, každé rovnocenně si zasluhující plné uznání a úctu od toho druhého. Jinými slovy, christiané nemají zpochybňovat odmítnutí Ježíše jako Mesiáše tradičním judaismem. Zažehnutá vinou za vyvraždění šesti milionů Judů pod rouškou Christa a christianismu během holokaustu, objevila se rostoucí citlivost zejména mezi liberálními učenci. Ti začali psát a učit, že Judové již dostatečně trpěli skrze staletí, a protože většina tohoto utrpení byla kvůli snahám přinutit Judy, aby konvertovali na christianismus, teď je musíme nechat být. Jako výsledek, mnozí christané včetně evangelíků, to považují za dobrou vůli - nedělit se o dobrou zprávu s judejským lidem.

Zatímco může být kousek pravdy v této ideji, a ta jistě vypadá vznešeně, Bible vyhlašuje, že dobrá zpráva není jen pro judejský lid, ale je Judovi předně (Řím 1:16). Je jen jeden plán pro záchranu pro všechny lidi: “A není v nikom jiném záchrana, protože ani není další jméno pod nebem dáno v lidech, ve kterém my musíme být zachránění” (Praktiky odstavujících 4:12). Ježíš sám řekl v Janovi 14:6 : “JÁ JSEM cesta a pravda a život, ani jeden nepřijde k otci, než skrze mne!” Jako věřící Bibli nemáme na výběr, jen to vzít jako normální význam. Buď věříš božímu slovu nebo ne.

VÍRA JE SLYŠENÍM

Ale nemusíš plně brát dvojí kovenant, aby jsi se minul. Někteří bibličtí učitelé, zatímco nezastávají plně názor dvojího kovenantu, učí, že sdílení dobré zprávy s judejským lidem není nezbytné. Nedávno jsem slyšel jednoho prominentního vedoucího (kterého jinak velmi respektuji) jak prohlásil: “Judové nepřicházejí ke Christovi skrze prohlašování, ale skrze odhalení.” I když toto prohlášení nepopírá potřebu věřit v Ježíšovi pro osobní záchranu, zdá se, že ruší mandát christianů, aby sdíleli jejich víru s judejským lidem. Zjevně tento vedoucí cítí, že toto je boží práce a že On se o to postará sám. A i když toto není přesně situace dvojího kovenantu, výsledek je stejný - není třeba sdílet naši víru s judejským lidem. Odstavující Pavel nám říká v jasném jazyce, že prohlašování je nezbytný předpoklad pro odhalení nebo víru: “Proto jak budou volat přes toho, do kterého nevěřili? Ale jak uvěří do toho, kterého neslyšeli? Ale jak uslyší mimo prohlašování? Ale jak budou prohlašovat, když nejsou odstavující? Podle toho, jak je psáno, Jak včasná jsou chodidla těch, prohlašujících dobrou zprávu míru, těch - prohlašujících dobrou zprávu těch dobrých věcí!” (Římanům 10:14-15). O několik veršů později tuto pravdu znovu zdůrazňuje známým prohlášením: “Nepochybně víra je ze slyšení, ale to slyšení skrze promluvení božského!” (Římanům 10:17).

Když budeš číst tuto pasáž v kontextu, uvidíš, že mluví o obnovení judejského lidu. Je zde jasný postup, který tady Pavel vykládá: Prohlašování předchází víru. V našich taženích v bývalém Sovětském svazu během posledních třinácti roků jsem viděl tisíce Judů přijít dopředu po výzvě, aby vzali Ješuu jako jejich Mesiáše. Bylo to v reakci na prohlašování dobré zprávy stejně, jako to učil Pavel.

Pavel sdílel jeho srdce v Římanům 9:1-4 týkaje se jeho judejských bratrů. Udělal ohromující prohlášení, že by byl ochotný vzdát se jeho naděje věčnosti pro jejich záchranu: “Vykládám pravdu v anointujícím [christovi], nejsem falešný, moje svědomí svědčí spolu se mnou ve světícím spiritu, že můj zármutek je mohutný, i nepřetržité sklesnutí mého srdce, protože já sám jsem si přál být zakletý od anointujícího [christa] za mé bratry - mé sourozence podle fleše, kteří jsou Israelité...”

Já věřím, že Pavel zde přímo odhaluje boží srdce týkaje se záchrany judejského lidu. Je to boží touha pro všechny věřící, aby s Ním spolupracovali na obnovení Israele a judejského lidu. To znamená, že my všichni jsme volaní modlit se za záchranu judejského lidu a sdílet naši víru kdekoliv je to možné. Nakonec není větší požehnání, které můžeš dát Judovi, než dar věčného života skrze vztah s jejich Mesiášem. A Jeho jméno je Ješua.

Z magazínu ‘Jewish Voice Today’ November/December 2006 se svolením přeložil J. Podmolik. Viz originál “Do Jewish People have another path to Salvation?” na anglické verzi naší website nebo přímo na www.jewishvoice.org