Rabíni, kteří znali Ješuu

Deborah Galiley

Ale které věci mi byly ziskem, tyto jsem považoval skrze anointujícího být škodou. Ale ne, opravdu i považuji všechny být škodou skrze držení se nad tou znalostí anointujícího Ježíše mého panujícího, skrze kterou jsem všechny ty věci poškodil a považuji je být psům hozené, abych získal anointujícího (Filippanům 3:7-8)

To předcházející písmo bylo napsané rabínem, který se stal následovníkem mesiáše Ješuy. Rozuměl více, než většina, že cena zaplacená nedosahovala srovnání s odměnou získanou..

Někdy je problematický konvertita přivedený k místnímu rabínovi, který mu/jí “rozumně promluví ” a přivede ho/ji nazpět do stáda. Ale co se stane, když je tím novým věřícím rabín? Co potom?

V devatenáctém století a začátkem dvacátého století, dávno před érou internetu “jsem půl světa daleko a můžu s tebou komunikovat okamžitě, bez placení ”, několik rabínů přišlo k víře v Ješuovi. Jak budeme zkoumat některé z těchto fascinujících příběhů, můžeš posoudit sám, jestli jsou ta dříve zmíněná obvinění přesná nebo ne.

Isaac Lichtenstein se stal rabínem v severním Maďarsku v roce 1850, když měl sotva dvacet roků. Po čtyřiceti rocích strávených vedením různých kongregací, antisemitská krize v jeho okrese ho pobídla číst Nový kovenant. Uprostřed následujícího chaosu racionální a milující hlasy pravých christianů přemohly protijudejské urážky od “křesťanů”. Toto ho ohromilo a zmátlo a on se rozhodl, že musí sám pro sebe zjistit, kdo tento Ježíš opravdu je.

K jeho překvapení našel rabín Lichtenstein německou Bibli v koutě jeho pokoje, kam s ní sám mrštil v záchvatu vzteku téměř o třicet roků dříve, když se mu ji judejský učitel snažil jen tak mimochodem ukázat. Nyní ji dychtivě hltal - slova přinášející velikost, moc a glory.

Po několik roků si držel svoje přesvědčení pro sebe, ale za nějaký čas to z něj vyprýštilo během sermonů. Jednoho šabatu otevřeně prohlásil jeho víru a brzy vydal tři publikace, které způsobily senzaci v Maďarsku i v Evropě. Když byl přivedený před shromážděný rabinát v Budapešti, byl přivítaný výkřiky: “Odvolej! Odvolej to!”

“Pánové,” řekl rabín, “ochotně to odvolám, když mě přesvědčíte, že se mýlím.”

Nikdy se jim to nepodařilo. Rabín Lichtenstein pokračoval v následování jeho mesiáše až do dne svého úmrtí o dvacet roků později. Trpěl intenzívním pronásledováním od svých judejských druhů, ale on je miloval a odmítal jít do etnické “církve”, bez ohledu na lákavé nabídky. Podle maďarských náboženských zákonů ho mohla vyhodit jedině jeho vlastní kongregace a oni se rozhodli, že to neudělají. Výsledkem bylo, že mnozí členové jeho kongregace přišli o podniky skrze pronásledování, ale zůstali se svým rabínem.

V dopise jeho synovi, doktorovi, rabín Lichtenstein napsal: “Z každého řádku v Novém kovenantu, z každého slova proudí judejský spirit, světlo, život, síla, vytrvalost, víra, láska, neomezená a nezničitelná víra v Bohu.”

Na druhé straně Atlantického oceánu v Daytoně v Ohiu našel Ješuu jako svého mesiáše Max Wertheimer. Vedl záviděníhodný život jako rabín velké vzkvétající kongregace, s prostorným pohodlným domem se služebnictvem, se dvěma nádhernými dětmi a milující manželkou. V roce 1895, po deseti rocích služby jako rabín, se zúčastnil série setkání, kde pastoři různých denominací měli proslovy o jejich náboženství. Postavil se a hrdě jim řekl proč on, jako reformní Juda, nebude věřit v jejich christovi. V hledišti seděla Bohu odevzdaná christianská žena, která se modlila, aby mu Bůh ukázal jeho potřebu zachránce, kterého odmítal.

Během krátké doby se život rabína Wertheimera radikálně změnil. Jeho manželka znenadání onemocněla a zemřela a on zůstal osamělý. Všechny jeho plány a sny byly otřesené a on zjistil, že nemá žádnou naději. Potom, co nedostával žádné odpovědi z judaismu, si vzal Nový kovenant a porovnával ho s hebrejskými písmy. Když si rabín přečetl 53. kapitolu proroka Isaiahu, vykročil po stezce, která ho přivedla k nepochybnému závěru, že Ježíš je opravdu judejský mesiáš! 30. března 1904 prohlásil veřejně jeho víru v Ješuovi a začal pastorovat několik shromáždění. Našel naději a věčný život. Sám řekl: “Je jen jeden zdroj věčného života: a to je syn Boha. Jak velkou a glorifikující zprávu jsme my, jeho vykoupení, dostali jako mandát - abychom ho dnes předávali!”

Možná nejznámější rabín, který přijal Ješuu, je maďarský Leopold Cohn, zakladatel American Board of Missions to the Jews (Chosen People Ministries). Zatímco byl ještě v Maďarsku, v rabínovi Cohnovi vzrostla hluboká touha uvidět příchod mesiáše. Pečlivě prohledávaje Talmud došel k závěru, že ten pro tento úkol není dostatečný, a proto začal studovat biblické proroky bez ohledu na starobylé varování od rabínů: “Prokleté jsou kosti toho, kdo kalkuluje čas konce.” Avšak jeho touha byla větší než jeho strach a tak otevřel knihu Danielovu.

Rabín Cohn viděl, že příchod mesiáše by měl být 400 roků potom, kdy Daniel dostal proroctví o sedmdesáti týdnech. Rabín Cohn začal pochybovat o spolehlivosti Talmudu, protože ten se rozcházel v podstatných záležitostech se skutečnými písmy. I když ještě nečetl Nový kovenant, ani jméno “Ježíš” na jeho rtech ještě nebylo, jeho pochybnosti o Talmudu a jeho rostoucí nadšení z mesianických proroctví byly dostatečné na to, aby si způsobil masívní problémy v judejské komunitě. V roce 1892 odjel do New Yorku. Netrvalo dlouho a narazil na hebrejské christiany a získal Nový kovenant.

Po intenzívním období vnitřního zápasu dostal rabín Cohn od Boha mír v tom, že Ješua je opravdu judejský mesiáš. Skrze mnohé zkoušky a nesnáze zasvětil svůj život tomu, aby sděloval svým společníkům Judům, že jejich mesiáš opravdu přišel!

Dvacáté století přineslo rabína Daniela Ziona. Jako vedoucí rabín Bulharska se rabín Daniel stal věřícím v třicátých letech dvacátého století potom, kdy zažil zázračnou vizi Ješuy. V pokusu zjistit význam vize, vyhledal patriarchát řecké ortodoxní církve v Sofii a spřátelil se s Archimadritem Stefanem. Ti dva se stali blízkými přáteli.

Rabín Daniel okolo sebe shromáždil malou vybranou skupinu Judů, se kterými studoval Nový kovenant v sobotních odpolednech. Jeho víra v Ješuovi byla v judejské komunitě v Bulharsku veřejným tajemstvím. Nikdy se oficielně nepřipojil ke “křesťanismu” a vždycky vedl život dodržování Tory.

Nacisté okupovali Bulharsko v březnu roku 1941. V roce 1943 se bulharská vláda podřídila tlaku pro poslání svých Judů do koncentračních táborů pryč ze své země. Skrze svůj vztah se Stefanem byl rabín Daniel schopný úspěšně zasáhnout u krále a takto zachránit životy bulharských Judů, zabránit jejich deportaci do táborů smrti. Byl veřejně bitý a pronásledovaný nacisty, stal se obětním beránkem pro celou judejskou komunitu. Jeho jedinou reakcí bylo volání k Bohu.

Po válce v roce 1949 rabín Daniel emigroval s většinou bulharské judejské komunity do Israele. V roce 1954 ho rabínský soud Israele zbavil jeho rabínského titulu po objevu, že věří v Ješuovi. Avšak bulharští Judové ho nepřestali ctít jako svého rabína. Zemřel v roce 1979 ve věku 96 roků a dostalo se mu pohřbu s plnými vojenskými a státními poctami.

Co může být ještě řečeno? Prostor nedovoluje uvedení příběhů rabínů, kteří uvěřili: Philipp Philips, Rudolf Hermann Gurland, Asher Levy, rabín Berg, Charles Freshman, Chil Slostowski, George Benedict, rabín Jacobs, Ephraim Ben Joseph Eliakim, Dr. T. Tirschtiegel, Henry Bregman, Sam Stern, Joseph Rabinowitz, Hermann Warszawiak, Israel Zoller ...

----------------------------------------------------------------
Zdroje: Good News, Special Rabbis’ Edition, Ed. Rev. Sean O’Sullivan, Johannesburg, South Africa; Petah Tikvah, Vol. 18, No.4, Ed. Richard Chaimberlin, Rochester, NY; Raisins and Almonds, Edited by Henry and Marie Einspruch, 3rd Edition, The Lewis and Harriet Lederer Foundation, Baltimore, MD, 1967; When Jews Face Christ, Edited by Henry Einspruch, American Board of Missions to the Jews, Brooklyn, NY, 1932, 1939.
----------------------------------------------------------------
Z “The Messianic Times” Magazine, March/April 2008 - Adar/Nisan 5768,
www.messianictimes.com
- přeložil J. J. Podmolik

Zpět
© John Podmolik Ministries & Cesta panujícího Olomouc 1999-2012
www.cestapanujiciho.cz