Pochod života - March of Life - přitahuje stovky
Ted Pearce
Asi před třemi roky mě zkontaktoval muž jménem Walter Grund. Požádal o povolení pro jeho německou kapelu Be’ersheva, aby mohli nahrát moji píseň pojmenovanou "Babylon". Walter zůstal v kontaktu a později mě pozval, abych navštívil jeho shromáždění vyvolaných, TOS Ministries, v Tubingenu v Německu (TOS je Tubinger Offensive Stadtmission). V dubnu 2007 TOS Ministries organizovali March of Life (Pochod života), který měl jít v přesných stopách pochodů smrti do Dachau.
Celková trasa třídenního pochodu - z Bisingenu do Dachau - je asi 280 km. Lidé z TOS Ministries silně cítili, že ten pochod je jejich povinností, tak zajistili pokrytí celého výletu, aby shromáždění umožnilo hostům ze zahraničí si vybrat, jak mnoho se na tom chtějí podílet.
TOS rozdělilo celkovou trasu pochodu do menších sekcí a každý z deseti týmů si vzal jinou část putování, aby byl během cesty navštívený každý koncentrační tábor, který byl součástí pochodů smrti do Dachau. V různých táborech měl každý jednotlivý tým připomínkové modlitební přisluhování pro obrácení se za hříchy antisemitismu a pro zrušení závoje mlčenlivosti týkající se hříchu, který přetrvává.
V předvečer začátku pochodu jsme měli setkání ve velkém stanu TOS, kde jsme společně uctívali, zpívali v němčině, angličtině a hebrejštině. Ve shromáždění byl velmi silný spirit jednoty a lásky.
Prvního den pochodu skupina, se kterou jsem byl, navštívila místo tábora známého jako Bisingen. Isaak Wasserstein, přeživší holokaustu, který přežil deset různých táborů, řekl, že tento byl nejhorší. Je tam dům, který v táboře býval používaný jako odvšivovací barák. Věřte nevěřte, někdo v něm nyní bydlí. Jedinou připomínkou na tábor je pamětní deska na prázdném pozemku za obydlenou oblastí. Šli jsme se tam modlit a uctívat Panujícího.
Někteří z účastníků této ceremonie byli Rosemary Clausen, Hitlerova kmotřenka, zastupující a obracející se za německý lid; Peter Loth, který se narodil v koncentračním táboře a přežil jen proto, že byl jako dítě používaný pro lékařské experimenty; Boris Grisenko z největšího Mesianického shromáždění na světě (na Ukrajině); Arnie Klein z Beth Emmauz v Nes Harim v Israeli; Jochanan Ben Jehuda z Galilee of the Nations s jeho synem Jordanem; německá mesianická kapela "Be’ersheva"; Jeff Seif ze Zola Levitt Program a Jobst Bittner, pastor ze shromáždění TOS. Podobné ceremonie byly provedeny současně na dalších místech. Klíčovým řečníkem na zahajovacích ceremoniích byla Rose Price, dobře známá mesianická Judejka, která přežila šest táborů.
Později jsme měli naše první setkání ve shromáždění TOS. Bylo tam asi čtyři sta lidí a čtyř hodinová služba zahrnovala obrácení se z hříchů, modlitbu a uctívání. Přítomní mesianičtí Judové byli téměř všichni Američané, byla jim věnovaná obzvláštní pokorná péče.
Druhého dne jsme začali znovu v Bisingenu, kde byly přítomné všechny týmy, a představitelka Holocaust Memorial Society přinesla oficiální přivítání od vlády Německa. Mluvčí byla nefalšovaná a upřímná a také věřící.
Na závěr tohoto setkání jsme se rozdělili do týmů a vyšli jsme. Ta skupina, se kterou jsem byl já, prošla malými vesnicemi Krauchenwies a Hausen. Několik lidí vyšlo z jejich domů, aby viděli co se děje, když jsme se zastavili na náměstí, abychom se modlili za prolomení clony mlčení a lhostejnosti.
To odpoledne se všechny týmy setkaly v Ostrachu, kde byl masakr vězňů. Po mnohakilometrovém pochodu byli Nacisté sami unavení a řekli vězňům, aby šli do několika stodol. Hodili do jedné z nich granát zastřelili každého, kdo vyběhl. Ale když tímto městem procházel další pochod smrti, ženy proti strážcům povstaly a zahnaly je na útěk. Potom se o judejské vězně staraly ještě několik měsíců po válce. Setkali jsme se na místě, kde bývala nemocnice, která byla od té doby zbouraná, a požehnali jsme městu.
Když jsme udělali přestávku a setkali se v místním shromáždění v Sigmaringenu, které chtělo podpořit tento pochod otevřením jejich budovy a připojením se k nám v uctívání. Promluvila tam Rosemary Clausen. Otec Rosemary byl vysoce postaveným policejním důstojníkem v Berlíně, který tajně pomáhal Judům utíkat, a ironicky mu byla dána povinnost vyzvednout Adolfa Hitlera na letišti ve dni, kdy byla Rosemary narozená. Hitler viděl, že byl něčím rozradostněný, a zeptal se, co to bylo. Otec Rosemary řekl Hitlerovi, že bude "křtít" svou dceru a Hitler ho požádal, jestli může jít s ním a být pro Rosemary kmotrem. Jak to mohl někdo odmítnout a žít? Takže kmotrem Rosemary byl Adolf Hitler. Později se SS dozvěděli o tajných aktivitách jejího otce a bylo mu dáno na výběr: buď spáchat sebevraždu nebo mít celou rodinu poslanou do koncentračních táborů. Vybral si usmrcení.
Potom předal Boris Grisenko zajímavé, ale naléhavé pojednání o tom, jak následování programu může být překážkou pro následování Světícího Spiritu. Mluvil prorocky o tom, že shromáždění TOS nebude většinou lidí oceněné, ale že jsou také nadějí glory pro ty nenávidějící je a povzbudil pastora Jobsta Bittnera a shromáždění, aby nadále milovali jejich nepřátele tak, jako Otec miluje nás.
Vzali jsme si jídlo kovenantu před poslední částí našeho putování z Allachu do Dachau. Neočekávali jsme, že tak mnozí si na sebe vezmou hvězdu, nebylo jich proto pro všechny dost, měli jsme ten den v pochodu asi tři sta padesát lidí.
Našimi zvláštními "přeživšími" hosty byli Rose Price a Peter Loth. Na závěr pochodu promluvila Rose k přeplněnému auditoriu kina v Dachau a podělila se o její příběh.
Fotky dole zleva: Pamětní deska v koncentračním táboře; hlavní foto - koncentrační tábor Dachau; skupina z Baruch HaShem recituje modlitbu Kadish zatímco vedoucí shromáždění TOS drží fotografie ztracených příbuzných ze shromáždění z Dalasu.
Z magazínu The Messianic Times (May/June 2007) www.messianictimes.com přeložil J. Podmolik