Názor: ‘Jestli padne Israel, padneme všichni’
José María Aznar
20. červen 2010
Následující článek od bývalého ministerského předsedy Španělska byl původně otištěný v deníku The London Times.
Již příliš dlouho není módní [unfashionable] mluvit v Evropě pro Israel. Ve světle nedávného incidentu na palubě lodi plné proti-israelských aktivistů na Středozemním moři je těžké mluvit o více nepopulárním případě a zastávat se (Israele). V ideálním světě by útok israelského komanda na loď Mavi Marmara neskončil s devíti mrtvými a dalšími zraněnými. V ideálním světě by byli vojáci na lodi mírumilovně přivítáni. V ideálním světě by žádný stát, nemluvě o nedávném spojenci Israele, jako bylo Turecko, nesponzoroval a neorganizoval flotilu, jejíž jediným cílem bylo vytvořit nemožnou situaci pro Israel: aby si tento vybral mezi vzdáním se své bezpečnostní politiky a námořní blokádou nebo riskovat hněv světa.
V našich jednáních s Israelem musíme odehnat rudou mlhu hněvu, která příliš často zahaluje náš úsudek. Rozumný a vyvážený přístup by měl shrnout [encapsulate] následující reality: za prvé - stát Israel byl vytvořený rozhodnutím OSN. Jeho legitimita by proto neměla být zpochybňována. Israel je národ s hluboce zakořeněnými demokratickými institucemi. Je to dynamická a otevřená společnost, která opakovaně excelovala v kultuře, vědě a technologii.
Za druhé - s ohledem na jeho kořeny, historii a hodnoty je Israel plnohodnotný západní národ. Opravdu, je to normální západní národ, avšak je konfrontovaný abnormálními okolnostmi.
Na západě je unikátní a je to jediná demokracie, jejíž samotná existence byla zpochybňována již od jejího založení. Na prvním místě byla napadená svými sousedy, kteří použili konvenční zbraně. Potom čelila terorismu, který kulminoval vlnami sebevražedných útoků. Nyní na příkaz radikálních islámistů a jejich sympatizantů čelí kampani delegitimizace skrze mezinárodní právo a diplomacii.
Šedesát dva roků po svém vytvoření Israel stále bojuje o své přežití. Trestaný deštěm raket ze severu i jihu, ohrožovaný destrukcí od Íránu zaměřujícího se na získání nukleárních zbraní a utlačovaný přítelem i nepřítelem, zdá se, že Israel nikdy nemá okamžiky míru.
Dlouhé roky byla pozornost Západu zaměřena pochopitelně na mírový proces mezi Israelci a Palestinci. Ale jestli je dnes Israel v nebezpečí a celý region nepříjemně sklouzává k problematické budoucnosti, není to kvůli nedostatku porozumění mezi stranami o tom, jak vyřešit tento konflikt. Parametry jakékoliv případné mírové dohody jsou jasné, jakkoliv obtížné se to může zdát pro tyto dvě strany, aby se zasadily pro konečné urovnání.
Radikální islámismus je opravdovou hrozbou
Avšak opravdové hrozby pro regionální stabilitu se nalézají v nárůstu radikálního islámismu, který vidí destrukci Israele jako naplnění svého náboženského poslání, a zároveň v případě Íránu jako vyjádření jeho ambicí pro regionální hegemonii. Oba fenomény jsou hrozby, které postihují [affect] nejen Israel, ale také širší Západ a svět celkově.
Jádro problému leží v dvojsmyslném [ambiguous] a často chybném způsobu, kterým příliš mnoho západních zemí nyní reaguje na tuto situaci. Je snadné vinit Israel za všechno zlo na Středním východě. Někteří dokonce jednají a mluví, jako by mohlo být dosaženo nového porozumění s muslimským světem, jen kdybychom byli připraveni obětovat judejský stát na oltáři. To by byla hloupost.
Israel je naší první linií obrany v bouřlivém regionu, který je neustále v nebezpečí, že sklouzne do chaosu; v regionu životně důležitém pro bezpečnost naší energie, za což může naše přílišná závislost na naftě Středního východu; v regionu, který představuje první linii [front line] v boji proti extremismu. Jestli padne Israel, padneme všichni. Bránit právo Israele na existenci v míru, v bezpečných hranicích, vyžaduje stupeň morální a strategické jasnosti [clarity], která se příliš často zdá, že se v Evropě vytratila. Spojené státy ukazují zneklidňující známky toho, že směřují stejným směrem.
Západ prochází periodou zmatku týkajícího se podoby budoucnosti světa. Do velké míry je tento zmatek způsobený určitým druhem masochistické pochybnosti o sobě samých - týkaje se naší identity; vládou politické korektnosti; multikulturalismem, který nás nutí na kolena před ostatními; a sekularismem, který nás ironicky zaslepuje, i když jsme konfrontovaní džihádisty propagujícími nejfanatičtější inkarnaci jejich víry. Ponechat Israel svému osudu právě dnes by jen posloužilo ilustraci, jak hluboko jsme padli a jak neúprosně se nyní jeví náš úpadek.
Nesmíme dovolit, aby se to stalo. Motivovaný potřebou přebudovat naše vlastní západní hodnoty, která vyjadřuje hluboké obavy z vlny agrese proti Israeli, a dbalý toho, že síla Israele je naše síla a slabost Israele je naší slabostí, rozhodl jsem se prosazovat novou iniciativu jménem Přátelé Israele [Friends of Israel] s pomocí některých významných lidí jako jsou David Trimble, Andrew Roberts, John Bolton, Alejandro Toledo (bývalý prezident Peru), Marcello Pera (filozof a bývalý prezident italského senátu), Fiamma Nirenstein (italská autorka a politička), finančník Robert Agostinelli a katolický intelektuál George Weigel.
Není naším záměrem obhajovat nějakou specifickou politiku nebo nějakou určitou vládu Israele. Sponzoři této iniciativy budou jistě někdy nesouhlasit s rozhodnutími, které někdy Jerusalema udělá. My jsme demokraté a věříme na různorodost.
Avšak co nás spojuje, je naše neoblomná podpora práva Israele na existenci a svoji obranu. Aby se země Západu postavily na stranu těch, co zpochybňují legitimitu Israele, aby si v mezinárodních organizacích hrály hry s životně důležitými otázkami bezpečnosti Israele, aby vyhověli [appease] těm, kteří oponují západním hodnotám, spíše než aby se robustně postavily pro obranu těchto hodnot, není jen závažná [grave] morální chyba, ale strategická chyba prvního stupně.
Israel je fundamentální součástí Západu. Západ je tím, čím je, díky svým judeo-christianským kořenům. Jestli bude z těchto kořenů vytržený judejský element a Israel bude ztracený, tak budeme ztraceni také. Ať už se nám to líbí nebo ne, náš osud je nerozvazatelně spletený [inextricably intertwined].
José María Aznar byl ministerským předsedou Španělska mezi roky 1996 a 2004.
Z “Arutz Sheva” www.israelnationalnews.com přeložil J. Podmolik