Kořen arabsko-israelského konfliktu
Ludwig Schneider
Když ministerský předseda Benjamin Netanjahu prezentoval program jeho vlády na své inauguraci a přísahal, že bude hledat mír s Palestinci, tak levičáci a arabští poslanci parlamentu na něho naléhali, aby jim řekl, jak to udělá. Zdůrazňovali, že se ani nezmínil o “řešení dvou států” a nebyl ochotný jako jeho předchůdci Ehud Olmert a Cipi Livni rozdělit Jerusalemu kvůli míru.
Netanjahuova pravicová koalice je 32. vláda od ustanovení státu Israel v roce 1948. Tři čtvrtiny z těchto byly levicové vlády, které dělaly bolestné ústupky pro mír, včetně stahování se z palestinských měst v Judeji a Samarii (tzv. “Západním břehu”) a vyklizení 21 osad v pásmu Gazy. Ale namísto toho, aby přivedly Israel blíže k míru, obě strany se ještě více obklopily zákopy. Gaza se stala těžce ozbrojenou palestinskou teroristickou základnou, ze které jsou vystřelované rakety na Israel a ozbrojenci dělají ozbrojené výpady přes hranice.
Takže jaký je kořen arabsko-israelského konfliktu? Nemůže mít politickou podstatu, protože ani Smlouvy v Oslu ani “odstoupení” z Gazy nebyly schopné přinést mír politickými prostředky.
Co je nápadné, je kontrast v arabské společnosti ve dvou radikálně odlišných prostředích: jedno pod vlivem islámu a druhé v západně orientované kultuře v Israeli. Israelští a jerusalemští Arabové jsou běžně ‘umírnění’- většina není zapojená v terorismu a žije s Judy v míru. I tak je těžké s nimi hovořit o politice, protože jako muslimové nemohou uznat judejské nároky na Svatou zemi a obzvláště na Jerusalemu. Pro ně je Jerusalema muslimské město, domov mešitě Al Aksa, třetí nejsvatější místo v islámu.
Konflikt není o politice ani o území, ale spíše o náboženství. Většina arabských států není řízena islámským zákonem - to znamená, že islám nemá poslední slovo. Nicméně Korán má poslední slovo a to znamená, že vyžaduje, aby se proti všem nevěřícím (nejen proti Judům) bojovalo až po smrt.
To, že každé náboženství je přesvědčené, že má jedinou pravou víru, je zcela legitimní. Ale to mu nedává právo - jak to tvrdí islámská republika Írán - na vymazání Israele “z mapy.” Avšak pro islám jsou všichni ne-muslimové (nevěřící) nepřátelé islámu:
“A zabijte je kdekoliv je najdete a vyžeňte je z míst, odkud vás oni vyhnali...Taková je odměna nevěřících” (Sura 2:191).
Podobné verše v Koránu zahrnují Suru 2:8, 11, 21, 121; a Suru 17:7.
Islám v jeho nejryzejší formě není náboženství tolerance; spíše usiluje o nadvládu. Muslimové nevidí reformu jako osvobození, ale jako návrat ke striktní doktríně, což může být viděné v rostoucím počtu žen nosících závoje. Idšma - shoda (consensus) mezi muslimskými věřícími je, že kdokoliv se nepodřídí pod umou (svět islámu), ten se vzdal svého práva na život.
Toto je klíčový faktor v určování arabské zahraniční politiky. Oni přidávají antisemitské cítění do západní diplomacie tím, že tvrdí, že Israel dělá Palestincům totéž, co nacisté dělali Judům a spojují globální ekonomickou krizi se starými legendami o “judejské konspiraci” pro kontrolu světa.
Tyto antisemitské novinářské kachny získaly rostoucí přesvědčení mezi pomlouvači Israele na západě.
Bez ohledu na to, jak budou nakonec hranice Israele narýsované, Arabové vidí jakýkoliv judejský stát jako hrozbu pro šíření islámu. Israel je cizím tělískem v srdci umy - jako rakovinový nádor, který musí být odstraněný. Tento islámský cíl je ignorovaný jak západním světem, tak israelskou levicí.
Proto je mylné věřit, že jsou umírněné a radikální arabské státy pokud jde o konflikt s Israelem. Islámský fundamentalismus určuje politiku a vyžaduje, aby byl stát Israel zničený. Politika slouží Arabům jen jako prostředek k dosažení výsledku, aby realizovali svaté cíle islámu. Arabové jsou natolik zajatí v okovech jejich náboženské víry, že je to vede k tomu, že jsou hluboce iracionální, a proto v jednáních s Israelem vyžadují “všechno nebo nic.”
Nepřátelství mezi muslimy a Judy nezačalo s ustanovením státu Israel. V podstatě je založeno v překladu slova islám, které znamená “podřízení se, poddání se.” Podle učení islámu Judové a všichni nemuslimové musí být přinucení se podřídit.
Ale pokud jde o tuto zemi, tak světící Israele bude mít poslední slovo.
Z magazínu Israel Today - September 2009 (www.israeltoday.co.il) přeložil J. Podmolik