Konflikt v Gaze je zakořeněný v zákoně Šaria

Nonie Darwish

Týkaje se nedávných výbušných událostí v Gaze potřebuje svět rozumět, jaký je kořen tohoto věčného konfliktu, jinak sami sebe zesměšňujeme nadějemi míru.

Po dekády Arabové vyžadovali, aby Israel skončil “okupaci”, a v roce 2005 to Israel udělal - jednostranně odstoupil z Gazy. S jejich požadavky naplněnými již nebyl žádný “koloběh násilí” [cycle of violence], na který by tam museli reagovat, nebylo žádné další ospravedlnění ničeho jiného, než míru a prosperity. S centrální lokalizací a s krásnými plážemi na východě Středozemního moře, mírová a prosperující Gaza se mohla stát dalším Hong Kongem - zářivým centrem obchodu a komerce. Ale namísto aby si vybrali mír, Palestinci si vybrali islámský Džihád. Přivezli svoje odpalovače raket k novým hranicím a začali bombardovat israelské civilisty.

Porozumění důvodů, proč si Palestinci vybrali násilí před mírem vyžaduje spojení si chování muslimských států se zákony islámu - Šaria. Hlavní knihy o Šarii definují džihád takto:

válčit proti nemuslimům, aby bylo ustanoveno náboženství (Shafi’i Sharia o9.0).

Džihád není jen povinnost jednotlivého muslima, ale je to také hlavní povinnost muslimské hlavy státu (kalif):

Muslimskému kalifovi je svěřeno, aby vedl svůj lid do války a přikazoval obranný a útočný džihád. Musí organizovat džihád proti jakékoliv nemuslimské vládě, která zabraňuje muslimské da’wah (což je prohlašování a rozšiřování islámu), aby pronikla do její země. (Shafii Law o25.0 až o25.9).

Šaria zákon o25.9 tvrdí:

(Když kalif ustanoví vládce přes region, jeho povinnost zahrnuje) jestli má oblast hranice sousedící s nepřátelským územím, (on bude) dělat džihád proti nepřátelům, bude rozdělovat kořist z bitvy mezi bojovníky a oddělí pětinu pro zasluhující si příjemce.

Také:

Kalif bude válčit proti Judům, christianům a zoroastrianům dokud se nestanou muslimy nebo nezaplatí nemuslimskou daň za hlavu, pokud byli napřed vyzváni vstoupit do islámu nebo platit Jizju - nemuslimskou daň za hlavu (v souladu se slovem nejvyššího Aláha, kapitola 9, verš 29).

Zia-Ul-Haq, bývalý prezident Pákistánu, řekl: “Džihád je v termínech válčení kolektivní zodpovědnost muslimské ummy*”.

Jeden z nejvýznamnějších islámských učenců 20. století, šejk Maolana Maududi, řekl:

“Islám si přeje zničit všechny státy a vlády kdekoliv přes tvář země, které oponují ideologii a programu islámu, bez ohledu na zemi nebo národ, kterým vládnou. Záměrem islámu je ustanovit stát na základě své vlastní ideologie a programu ... účel islámského džihádu je eliminovat vládu ne-islámského systému a namísto toho ustanovit islámský systém státní vlády. Islám nezamýšlí omezit tuto revoluci jen na jediný stát nebo několik zemí, cílem islámu je udělat světovou revoluci.”

Zdá se, že někteří lidé si myslí, že takové zákony jsou jen historické knižní relikvie, ale ne v praxi nebo v myslích muslimů. Ale toto je druh popírání, který si nemůžeme dovolit, tyto zákony dnes řídí srdce, mysli a akce většiny muslimských jednotlivců i států okolo celého světa. Tato písma jsou učená, prohlašovaná a propagovaná jako nezvratné a věčné boží slovo a financovaná saúdskými petrodolary po celém světě, včetně západních národů jako je Velká Británie a Spojené státy.

Žádný muslimský vůdce v muslimské zemi nepřežije, jestli vyhlásí ukončení džihádu proti nemuslimským zemím a státům a že všechny odkazy na džihád v islámském zákoně už dnes neplatí. Braní sousedních nemuslimských zemí a jednotlivců jako rovnocenných, s respektem a v míru, beze snahy obrátit je na islám je prostě proti islámskému zákonu.

Muslimští vůdci, kteří se odváží jít proti této teologii, jsou označovaní jako zrádci a loutky ‘Velkého Satana’ západu. Toto je popis, kterým žádný muslimský vůdce nechce být označený. Když egyptský prezident Anvar Sadat podepsal v roce 1979 mírovou dohodu s Israelem, řekl svým nejbližším, že ví, že podepisuje svůj rozsudek smrti. Rozuměl, že podle zákona Šaria musí mít neustálou válku s nemuslimským Israelem.

Jak se může muslimský vůdce vyhnout stovkám příkazů Koránu a Haditu muslimům k zabíjení Judů a christianů? Korán 9:29 - Bojujte proti těm, kteří nevěří Alahovi, dokud nebudou platit Jizju ve chtěném podřízení a sami se nepokoří.

Korán 9:5 - “Zabijte nevěřící kdekoliv je najdete”. Korán 47:4 - “Kdekoliv potkáte nevěřící, usekněte jim hlavu.”

Muslimský vůdce se nemůže postavit před oddané muslimské poddané potom, co se rozhodne mít přátelství a mír s Judy. Nakonec na Středním východě se ve všech mešitách recituje Mohamedův příkaz muslimům:

Ta hodina [vzkříšení] se nestane, dokud nebudou muslimové bojovat proti Judům a nezabijí je. A Judové se budou schovávat za kamenem a stromem, a ten kámen a ten strom řeknou: Ó muslime, ó sluho Aláhův, tady za mnou je Juda, pojď a zabij ho! (Sahih Muslim 41:6985, také Sahih Bukhari:52:177).

Tento Hadit vydaný Mohamedem dělá celou skupinu lidí ilegální pro existenci. Byl vydán v 7. století, ne po roce 1948, kdy byl vytvořen stát Israel. Není to reakce na stížnosti moderního dne, je to stálý příkaz.

Mnozí muslimové tvrdí, že Arabové a Judové žili dobře mnoho roků společně před rokem 1948. Ale toto tvrzení ignoruje fakt, že Judové museli žít jako dimiové pod islámským zákonem a nikdy jim nebylo dovoleno, aby si vládli odděleně sami mimo islámskou Šariu. Když byli muslimové slabí, tak se často chovali dobře ke svým poddaným dimiům a ignorovali příkazy pro jejich zabíjení, zotročování a pokořování. Ale nenávist k Judům je přirozeností v islámských písmech, která nedovolují reformaci pod trestem usmrcení.

Toto je opravdový základ arabsko-israelského konfliktu: není to konflikt kvůli zemi nebo okupaci, ale boží závazek zničit sousedící (nemuslimský) Israel, kde Judové již nejsou dimiové, ale jsou svobodní, aby si sami vládli. Nesmíme ignorovat tento kořen problému v muslimských písmech. Toto je pravá síla za nenávistí a propagandou mašinérie džihádu proti Judům v muslimském světě.

Někteří muslimové mi říkají, že nevěří na Šariu a ptají se mě, proč z toho dělám takovou velkou záležitost. Moje odpověď zní, že Šaria je zákonem země v 54 muslimských zemích a mnohé muslimské skupiny vyžadují Šariu na západě. V roce 1990 podepsalo 45 muslimských zemí Deklaraci lidských práv v Kairu, která vyhlašuje, že Šaria má nadřazenost nad Světovou deklarací lidských práv Spojených národů.

Muslimský svět se musí podívat do svých svatých zákonů, písem, učení a prohlašování a reformovat překážky pro mír, které je zatratily do permanentního stavu džihádu. Nemuslimský svět nesmí mít žádné iluze.

--------------------------

Nonie Darwish je dcera “šahída” - mučedníka v džihádu proti Israeli. Vyrůstala v pásmu Gazy a přestěhovala se do Egypta potom, kdy na jejího otce, velitele fedajínu (commander of fedayeen), vedoucího guerilových operací proti Israeli, byl udělaný atentát Israelskou armádou (IDF) v roce 1956. Užívala si vysokého postavení v muslimském světě díky usmrcení jejího otce, který zemřel jako mučedník. Potom se přestěhovala do Spojených států, kde si začala klást otázky o lásce k násilí, kterou má její vlastní muslimská kultura, a o nenávisti této k Judům a christianům. 9/11 byla pro ni zničující událost, když zjistila, že mnoho velmi vzdělaných muslimů středních vrstev cítilo, že si to Amerika zasloužila.

Dnes prosperuje jako americká občanka, christianka, konzervativní republikánka a zastánkyně Israele. Pro její vlastní lid je nevěřící. Navštivte ji na netu: NonieDarwish.com a ArabsforIsrael.com pro objednávku jejích přednášek a zdrojů.

---------------------------

*umma - celosvětová muslimská komunita; je to arabský výraz znamenající národ nebo komunita. V kontextu islámu je tento výraz “umma” používaný pro diasporu nebo “komunitu věřících” [výhradně muslimských] a takto pro celý muslimský svět. Korán 3:110 říká: “Vy [muslimové] jste nejlepší národ přivedený pro lidstvo, přikazujete co je spravedlivé a zakazujete co je špatné...” Celý koncept Koránu buduje v muslimech vědomí nadřazenosti nad všemi nemuslimy [pozn.překladatele].

Z magazínu Jewish Voice Today, March/April 2009 - www.JewishVoiceToday.org - přeložil J. Podmolik