Koho Arabové nenávidí: Judy nebo stát Israele?
Ludwig Schneider
Mnozí lidé trvají na tom, že stát Israel je cizím tělískem na Středním východě, a proto překážkou pro mír. Z tohoto vyplývá, že existence Israele jako státu je důvod k zápasu a že Arabové by s Judy vycházeli v pohodě, kdyby oni neustanovili v roce 1948 stát. Abychom mohli na tento argument odpovědět, měli bychom se podívat nazpět do období před rokem 1948 a zjistit, jak Arabové vycházeli s Judy bez jejich státu.
Například v roce 1937 saúdský král Ibn Saúd řekl britskému plukovníkovi H.R.P. Dicksonovi, že “naše nenávist proti Judům má svůj původ v božím zatracení Judů, protože jako první odmítli Issu (Ježíše) a potom i alahova proroka Mohameda. Když muslim zabije Judu, tak je mu dovoleno vstoupit do alahova ráje.”
Dávno před tím, než se stal Israel státem, tak bylo Judům zakázáno žít v Jordánsku. “Jakákoliv osoba, pokud to není Juda, se může stát občanem Jordánska a žít v oblastech, kde vládne jordánská vláda,” říká 6. odstavec jordánské ústavy.
Když Hitler v roce 1935 vydal protijudejské norimberské zákony, dostával blahopřejné telegramy z celého arabského světa.
Potom, co se stal Israel státem, arabský antisemitismus se stal záležitostí ovlivňování mysli [indoctrination]. V roce 1960 napsal syrský ministr školství Renému Maheuovi, který byl generálním ředitelem UNESCO, že “nenávist proti Judům, kterou hustíme [indoctrinate] do našich dětí od jejich narození, je svatá nenávist.”
Podle syrských a egyptských učebnic: “dnešní Judové jsou potomci Judů, kteří zradili Mohameda.”
Příručka pro učitele základních škol v Jordánsku je poučuje, aby “vštěpovali [instill] islámskou ideologii do duší žáků. Jestli Judové vlastní i jen jeden centimetr arabské půdy, džihád se stává nevyhnutelnou povinností každého muslima...Judové se spikli, aby zavraždili Mohameda, když byl ještě dítě, tak my musíme zabít všechny judejské děti v džihádu.”
Nikdy nebylo žádné takové spiknutí a tato legenda se objevila až v pozdějších islámských psaních. Ze začátku měl Mohamed s Judy přátelské vztahy, ale toto se změnilo do nenávisti, když viděl, že Judové nekonvertují do islámu.
V přenosu pátečního sermonu v palestinských a arabských televizních stanicích z mešity Zajed bin Sultan v Gaze učitel řekl: “Nemějte slitování s Judy, bez ohledu na to, kde jsou. Zabijte je, kdekoliv je najdete. Vražděte Judy a všechny ty, kdo jsou na jejich straně!”
“Zlatý věk” společné mírové existence Judů s muslimy byl velice krátký a v podstatě to byl více mýtus než realita. Již v roce 627 n.l., tři roky před smrtí Mohameda, jeho následovníci zabili všech 900 judejských mužů i žen a dětí ve městě Medině. V roce 1066 judejský vezír Granady ve Španělsku byl muslimy ukřižovaný a 5000 Judů bylo ve městě zmasakrováno. V roce 1465 zavraždili muslimové v marockém městě Fezu tisíce Judů a jen pět uprchlo. V roce 1785 dal libyjský paša Ali Burzi zavraždit všechny místní Judy. V roce 1805, 1815 a 1830 byly masakry Judů v Alžírsku. V Egyptě a Syrii se masakry Judů staly v roce 1014, 1293 a 1301 a velké oblasti byly “etnicky vyčistěny.” Totéž se stalo v Iráku v roce 854, 859, 1344, a v Jemenu v roce 1165 a 1676. Judové byli zabíjeni, protože odmítli konvertovat do islámu.
Nicméně dnešní Arabové trvají na tom, že nemají nic proti Judům, ale že jsou jen proti státu Israel.
I když během jordánské okupace od roku 1948 až do 1967 nežil ve Starém městě Jerusalemy jediný Juda, přesto jordánská vláda zničila ve Svatém městě všech 58 synagog a předělala je na latríny a kravské stáje.
Historie to dokazuje: Arabové jsou na prvním místě a především proti Judům a jen potom proti státu Israel, výslovně proto, že je to judejský stát.
Z magazínu Israel Today - September 2009 (www.israeltoday.co.il) přeložil J. Podmolik