Arutz Sheva 22. - 23. prosinec 2010
Policie: Smrtící útok na christianku byl teroristický útok
Maayana Miskin - 23.12.2010
Policie uvalila příkaz mlčení na pobodání dvou christianek poblíž města Beit Shemesh v sobotu, ale ve čtvrtek řekla, že věří, že pobodání byl teroristický útok. Předtím policie řekla, že tento incident mohl být kriminálně motivovaný.
Žádná teroristická skupina se k tomuto smrtícímu útoku nehlásila.
Obě oběti byly christianské misionářky, chtěly se svézt stopem v Jerusalemském lese, když byly napadeny dvěma Araby, kteří měli nože. Američanka Kristine Luken byla zabita a israelská imigrantka z Británie, Kay Wilson, byla těžce zraněná.
Wilson řekla policii, že tento brutální útok v sobotu přežila jen díky tomu, že předstírala, že je mrtvá. Byla mnohonásobně pobodaná velkým zoubkovaným nožem.
V jedné chvíli jí jeden z arabských útočníků utrhl náhrdelník s Davidovou hvězdou, kterou měla okolo krku, a potom ji bodal do hrudi tam, kde ta hvězda – která tradičně symbolizuje judejskou identitu – předtím byla.
Potom, když útočníci odešli, tak byla neschopná volat o pomoc, protože její těžká zranění jí nedovolila víc než jen zápasit o dech. Avšak podařilo se jí nakonec postavit a jít k nedalekému městu a najít při cestě dvě rodiny, které zavolaly pomoc.
Luken bude ve čtvrtek připomenuta ve shromáždění ve Starém městě v Jerusalemě. Luken, která bude pohřbená ve Spojených státech, pracovala jako vedoucí britské pobočky Church Ministry among Jewish people (CMJ) - Shromáždění pro přisluhování mezi Judy.
Doktoři říkají, že Wilson se zotavuje a bude možná propuštěná z nemocnice o víkendu. Je pedagožkou u Shoresh Tours [Prohlídkové zájezdy Šoreš], což je pobočka CMJ, která organizuje prohlídkové zájezdy v Israeli.
PA: Hamas plánuje 'civilní válku' v Judei a Samarii
Gil Ronen PA: Hamas Plans 'Civil War' - 23.12.2010
Sedmnáct raket a dva raketomety byly v těchto dnech zabaveny z rukou mužů Hamasu v Ramallahu, řekl ve středu mluvčí bezpečnostních složek Palestinské autority. Reportáže nespecifikovaly, jaký to byl druh raket.
Adnan Damiri, mluvčí pro bezpečnostní složky v Judei a Samarii, řekl na tiskové konferenci v Ramallahu, že bezpečnostní složky odhalily úkryt zbraní a peněz Hamasu v Ramallahu a Shechemu v posledních týdnech. Tyto nebyly zamýšleny pro použití proti Israeli, řekl Damiri, ale proti PA, aby podkopaly její roli v Judei a Samarii. Tvrdil, že Hamas plánoval "začít civilní válku" v Judei a Samarii.
Vyšší úředník Hamasu Mousa Abu Marzouk řekl ve středu v prohlášení z Damašku, že organizace nebude mít žádné rozhovory s Fatahem před propuštěním vězňů Hamasu držených ve věznicích PA.
"Nemůžeme mít žádné rozhovory pro smíření ve světle současných podmínek v Palestinské autoritě," řekl podle zprávy na EarthTimes. "Fatah a PA musí propustit vězně, kteří jsou v jejich věznicích na hladovce."
Damiri řekl za sebe, že vězni Hamasu ukončili svoji hladovku a bylo s nimi zacházeno dobře.
Israel podává stížnost k OSN potom, co raketa z Gazy zasáhla IDF tank
- Tzvi Ben Gedalyahu - 22.12.2010
Israel podal stížnost ke Spojeným národům po eskalaci teroristických útoků z Gazy včetně prvního vystřelení moderní protitankové střely typu Kornet z Gazy, která zasáhla tank Merkava. Vojáci uvnitř tanku nebyli zraněni.
Tato moderní střela, patrně vyrobená v Íránu, byla minulý týden vystřelena z větší dálky než primitivnější protitankové rakety a její použití před dvěma týdny bylo uveřejněno v úterý nejvyšším důstojníkem IDF Gabim Ashkenazim. Hizbalah použil rakety Kornet v druhé Libanonské válce v roce 2006.
Hamas a spojení teroristé zaútočili na západní Negev alespoň s 18 raketami a minometnými střelami od pondělí v prudkém nárůstu násilí. Generálporučík Ashkenazi řekl, že odveta IDF zahrnovala obydlí teroristů Hamasu, poprvé na ně bylo zaměřeno, s výjimkou “tikajících bomb,” od Operace lité olovo - což bude za měsíc dva roky.
Tato stížnost k OSN zdůraznila, že v pondělí ráno vybuchla raketa typu Kasam poblíž dětské školky v kibucu, kde zranila 14tileté děvče a způsobila několika dalším dětem traumatický šok.
“Tyto incidenty několika posledních dnů jsou součástí eskalace teroristických útoků vycházejících z Gazy, které jsou zaměřeny na israelské civilisty, města a vojenský personál,” napsal israelský velvyslanec v OSN Meron Reuben.
“Israel drží de facto autoritu Hamasu v pásmu Gazy zcela zodpovědnou za všechny tyto incidenty, které jsou prováděné v jasném porušování mezinárodního práva,” dodal. “V odpovědi na takové útoky Israel použil a bude používat své právo na sebeobranu.”
“V minulém dopise z 9. prosince roku 2010 jsem se zmínil, že na eskalaci takových útoků bude nahlíženo s maximální vážností. Se záměrem na zamezení této pokračující eskalace konfliktu, Bezpečnostní rada, Generální tajemník a mezinárodní komunita musí poslat jasné a rozhodné poselství, že tyto útoky jsou nepřijatelné.”
“Navíc Bezpečnostní rada musí věnovat příslušnou pozornost pašování zbraní do Gazy, které pokračuje k podněcování násilí a nestabilitě v našem regionu - v porušování nespočetných rezolucí Bezpečnostní rady, včetně rezoluce číslo 1860.”
“Chci vás informovat, že identický dopis byl zaslaný H.E. panu Ban Ki-moonovi, generálnímu tajemníkovi OSN."
Velká lež: ‘Hranice roku 1967’ je klam, říká bývalý velvyslanec
Tzvi Ben Gedalyahu - 22.12.2010
Termín “hranice z roku 1967,” mantra arabského světa o hranicích státu PA, nikdy neexistoval, říká bývalý velvyslanec pro Kanadu Alan Baker ve výzkumném dokumentu pro Jerusalemské centrum pro veřejné záležitosti.
Již od doby, kdy sousedící arabské země zaútočily na Israel v roce 1948, když se tento stal nezávislou zemí poprvé po 2000 rocích, tak tam žádné hranice nebyly, jen dočasné vojenské linie definované v roce 1949 jako “Armistice Lines” [linie příměří], které skončily alespoň formálně Válku za nezávislost.
Avšak arabský svět opakuje termín “hranice z roku 1967” natolik, že byl adoptovaný jako fakt médiemi hlavního proudu a většinou mezinárodních vůdců. Tento termín odkazuje na linii příměří roku 1949, od které se vojenské síly Israele pohybovaly na začátku Šestidenní války 4. června roku 1967 a měly by být označované jako "pre-1967 War Armistice Lines" [“Linie příměří před válkou roku 1949”] nebo "1949 Armistice Lines" [Linie příměří roku 1949]. Stojí za zmínku, že zpravodajství INN používalo tyto správné termíny neustále..
Dokonce Brazílie, která se nedávno rozhodla “uznat” Palestinskou autoritu na základě údajných hranic z roku 1967, prohlásila v roce 1967 během diskuze OSN o Rezoluci 242, že vyzývá k jednání o hranicích, “Jejich přijetí neznamená, že hraniční linie nemohou být upraveny jako výsledek dohody svobodně usouzené mezi zainteresovanými státy. Neustále udržujme v mysli, že spravedlivý a trvající mír na Středním východě musí být nezbytně založený na bezpečných permanentních hranicích svobodně schválených a dohodnutých sousedícími státy."
Baker poznamenal, že Jordánsko, které také adoptovalo klam “hranic z roku 1967,” řeklo ve stejné debatě - "existuje dohoda linie příměří. Tato dohoda neurčila hranice; určila demarkační linii. Tato dohoda nepředala rozsudek na práva politická, vojenská ani žádná jiná. Takto nevíme o žádné oblasti; nevíme o žádné hranici; nevíme o žádné situaci zmrazené dohodou o linii příměří [Armistice Agreement]."
I když “hranice z roku 1967” znázorňují linie oddělení, tak nemají žádný základ v historii, zákoně nebo faktu,” vysvětlil Baker. “Dohody o linii příměří z roku 1949 specificky stanovily, že takové linie nemají žádný politický ani zákonný význam a neovlivňují budoucí vyjednávání o hranicích,” pokračoval.
“Nejsou žádné předpisy v žádných dohodách podepsaných mezi Israelem a Palestinci, které by vyžadovaly stažení do ‘hranic z roku 1967.’ Nikdy nebyly žádné geografické imperativy, které by zasvětily linie z roku 1967."
Tyto "Armistice Lines” [“Linie příměří”] z roku 1949 byly rozhodnuty v dohodách podepsaných Israelem, Egyptem, Jordánskem, Sýrií a Libanonem. Toto nejsou hranice, zdůraznil Baker. “Tato demarkační linie příměří nereprezentuje nic víc, než linie rozmístění sil ve dni, kdy bylo vyhlášeno zastavení palby [ceasefire]…. Tato linie byla označena na mapě připojené k dohodě příměří zelenou barvou, a proto dostala pojmenování ‘Green Line’ [Zelená linie].
“Bezpečnostní rada ve své rezoluci zdůraznila dočasnou podstatu linií příměří, které měly být udržované ‘během přechodu ke stálému míru v Palestině.'"
Dohoda o příměří [Armistice Agreement] prohlašovala: “Základním záměrem Demarkačních linií příměří je to, aby nastínila linie, za které se ozbrojené síly obou stran nebudou pohybovat. Tyto předpisy tohoto článku nemají být vykládány jako zaujaté [prejudicing] v žádném smyslu, ale jako konečné politické vyjednání mezi stranami této dohody.
"S těmito Demarkačními liniemi příměří definovanými v...této dohodě obě strany souhlasí bez zaujatosti k budoucím oblastním vyrovnáním [settlements], ani hraničním liniím, ani nárokům žádné ze stran týkajících se tohoto."
Baker citoval soudce Stevena Schwebela, bývalého předsedu Mezinárodního soudu spravedlivosti [Court of Justice], který v roce 1994 prohlásil: "Dohody o smíření roku 1949 výslovně zachovaly teritoriální nároky všech stran a neměly za cíl ustanovit mezi nimi definitivní hranice."
Současná arabská kampaň pro uznání Palestinské autority podle údajných “hranic roku 1967” je ironicky často založená na často citované Rezoluci OSN 242. Toto je rezoluce, o které Baker poznamenal, že zdůrazňuje ve svém prvním odstavci “...respekt a uznání pro suverenitu, teritoriální celistvost [integrity] a politickou nezávislost každého státu v oblasti a jeho práva žít v míru v bezpečných a uznaných hranicích svobodně od hrozeb nebo aktů síly."
Palestinská autorita přijala v předcházejících dohodách koncept, že hranice budou projednané, ale “diplomatická válka postupného vyvražďování [attrition]” arabského světa prakticky vymazala tento pojem v médiích a v mezinárodní komunitě. Dohoda z roku 1993 podepsaná Arafatem uvádí, že "...zůstávají záležitosti včetně: Jerusalemy, uprchlíků, osad, bezpečnostních uspořádání, hranic, vztahů a kooperace s ostatními sousedy a další záležitosti společného zájmu."
PA v posledních několika měsících volala po “vyjednávání,” ale ve skutečnosti vyžadovala, aby Israel uznal tzv. “hranice roku 1967” bez vyjednávání, linie, o kterých Bakerův průzkumný protokol ukazuje, že nemají žádný legální ani historický základ jako hranice.
Z “Arutz Sheva” www.israelnationalnews.com přeložil J. Podmolik