Letmý pohled na země Středního východu, 1. část

Hillel Fendel - 16.2.2011

Arabské země na Středním východě a v Severní Africe procházejí bouřemi. Zpravodajství Israel National News vám přináší stručný přehled o tom, co se děje s Araby – a s Judy – v různých státech:

Alžírsko
Stovky protestujících se během několika posledních dnů střetly s bezpečnostními silami v hlavním městě Alžír a vyžadovaly odstoupení prezidenta Abdelazize Bouteflika. Asi 100 jich bylo zatčeno. Bouteflika souhlasil zrušit téměř 20 roků starý mimořádný stav, skrze který byla tato země řízena.
Alžírská judejská populace může být vystopovaná až 2600 roků nazpět, když byl zničený první Chrám. Potom, kdy Alžírsko dosáhlo nezávislost od Francie v roce 1962, většina z jeho 130 000 Judů – kteří dlouho trpěli místním antisemitismem – emigrovala do Francie. Do 90. let většina ze zbývajících Judů emigrovala. V roce 1994 rebelující Ozbrojená islámská skupina [Armed Islamic Group] vyhlásila válku všem nemuslimům v zemi. Alžírská synagoga byla toho roku opuštěná a později se stala mešitou. Dnes zůstává v Alžírsku o něco méně než 200 Judů, většinou v Alžíru.

Bahrain
Tisíce lidí dnes pochodují ulicemi a vyžadují odstoupení režimu. Alespoň dva protestující byli zabiti a tři policisté zraněni. Toto malé ostrovní království (s populací 1,25 milionu) od roku 1820 ovládala královská rodina Al Khalifa po téměř dvě století.
Po druhé světové válce byly zaměřeny násilnosti proti judejské komunitě střední třídy. Do roku 1948 za sebou zanechala většina bahrainských Judů své majetky a evakuovala do Bombaje v Indii a později do Israele a do Británie. V roce 2008 zůstávalo v zemi 37 Judů; otázka kompenzace nebyla nikdy řešena. V roce 2008 král Hamad Bin Isa Al-Khalifa vyzval Judy, kteří emigrovali, aby se vrátili.

Egypt
Bouře pokračují navzdory rezignaci prezidenta Hosniho Mubaraka. Banky a burza [stock market] zůstávají zavřené, zatímco se armáda snaží převzít kontrolu, dokud nebude možno přichystat volby.
V roce 1956 vydala egyptská vláda prohlášení oznamující, že “všichni Judové jsou Sionisté a nepřátelé státu,” a hrozila jim vyhnáním. Výsledkem bylo, že 50 000 Judů, což je polovina tamější judejské populace, odešlo a 1000 dalších bylo uvězněno. Po válce roku 1967 téměř všichni egyptští judejští muži ve věku 17-60 roků byli vyhnáni ze země nebo uvězněni a mučeni. Dnes zůstává v Egyptě méně než 100 Judů.

Írán
Desítky tisíc demonstrantů proti Ahmadineřádovi pochodovaly v pondělí v centru Teheránu. Mluvčí parlamentu za tyto protesty obviňoval USA a Israel. Opoziční aktivisté pokračují ve výzvách po více demonstracích, ve kterých bezpečnostní síly střílely slzným plynem; tucty lidí byly uvězněny a dva vůdci opozice mají domácí vězení.
"Parlament odsuzuje sionistickou, americkou, protirevoluční a protinárodní akci svedených štváčů," řekl mluvčí Ali Larijani během zasedání parlamentu.
Judové v Íránu, dříve známého jako Persie, tam jsou již po 4000 roků. V roce 1948 měla populace blízko ke 150 000, ale v době islámské revoluce roku 1979 byl počet 80 000. Od té doby judejská emigrace dramaticky vzrostla. Odhady dnešní populace jsou od 20 000 do 35 000. Íránská judejská komunita, největší v muslimských zemích, je oficiálně uznávaná jako náboženská menšinová skupina a jako taková má přiděleno jedno křeslo v íránském parlamentu. Teherán má 11 funkčních synagog.

Irák
I když se režim ministerského předsedy Nuriho al-Malikiho nejeví, že by byl v přímém nebezpečí, tisíce lidí v nedávných dnech a týdnech demonstrovaly v celé zemi a protestovaly proti chudobě, vysoké nezaměstnanosti a nedostatku jídla, elektřiny a vody. Al-Maliki ohlásil 50% snížení svého příjmu z 350 000 dolarů a že se nebude snažit o zvolení pro svůj třetí termín v roce 2014.
Iráčtí Judové jsou v této zemi již po 2600 roků a v roce 1948 jich zde bylo asi 120 000. Téměř všichni Judové odešli kvůli pronásledování po israelské válce o nezávislost a dnes jich zde zůstává méně než 100.

Tunisko
Budoucnost Tuniska je stále nejistá po uprchnutí dlouhodobého prezidenta jménem Zine El Abidine Ben Ali, což je následkem prosincových bouří, které odstartovaly protesty na celém Středním východě. Nejvyšší úřednice EU pro zahraniční politiku Catherine Ashton se včera setkala s různými vůdci ve snaze vytvořit politiku pro vládu v této zemi.
V roce 1941 bylo Tunisko domovem zhruba 100 000 Judů a o rok později se stalo jedinou arabskou zemí, která byla pod přímou nacistickou okupací během druhé světové války. Nacisté přinutili Judy, aby nosili žlutou Davidovu hvězdu, zabrali jejich majetky a poslali asi 5700 Judů do pracovních táborů, kde jich 150 zemřelo - v táborech nebo při bombardování. V 50. letech vedl antisemitismus a další formy pronásledování k odchodu desetitisíců Judů; každé osobě bylo dovoleno odejít s hodnotou asi 5 dolarů jejich vlastních peněz. Nyní žije 700 Judů ve městě Tunisu a 1000 na ostrově Džerba.
V neustálém hluku arabských požadavků na restituci pro arabské uprchlíky ve válce roku 1948 je zcela zapomenuto, že asi ve stejném čase žilo v různých arabských zemích více než 870 000 Judů. V mnoha případech byli tito pronásledováni politicky a fyzicky a jejich majetky byly zkonfiskované; a asi 600 000 Judů nalezlo úkryt ve státě Israel. Jejich materiální nároky za jejich majetky nebyly nikdy brány vážně.

Letmý pohled na země Středního východu, 2. část

Hillel Fendel - 16.2.2011

Palestinská autorita
Kabinet, vedený ministerským předsedou Salamem Fayyadem, podal svou rezignaci předsedovi PA Mahmoudovi Abbasovi v pondělí a Fayyad byl okamžitě znovu ustanovený, aby vedl novou vládu. Abbas, jehož organizace Fatah vládne části PA - Judei a Samarii, volal, aby byly volby "nejpozději v září" – ale Hamas, který kontroluje Gazu, říká, že se na nich nebude podílet.
Byly jen minimální protesty, ale Abbasova vláda byla kritizovaná za nedostatek pokroku v jednáních s Israelem, dále za to, že údajně udělala ústupky Israeli, a je ve světle neustálé kritiky od Hamasu.
Judové, podle definice, v PA kontrolovaných oblastech nežijí. V minulém prosinci Abbas řekl: “My jsme přímo řekli a vždycky budeme říkat: Jestli bude nezávislý palestinský stát s Jerusalemou jako hlavním městem, nepřipustíme tam přítomnost ani jednoho Israelce." O několik měsíců dříve dokonce řekl, že nepřipustí ani jednoho judejského vojáka v mírové armádě NATO v regionu, ale později couvl.

Jordánsko
I když režimu krále Abdullaha nehrozí žádné přímé nebezpečí, tak zakouší lidové protesty, a jeho žena, královna Rania, byla obviněna z korupce. Dopis, podepsaný 36 vedoucími beduínskými představiteli, říká, že Rania musí vrátit pozemky a farmy zabavené její rodinou. Dopis podporuje několik požadavků vyjádřených islámskou opozicí a varuje, že Jordánsko "bude dříve nebo později čelit záplavě Tuniska a Egypta, kvůli potlačování svobod a rabování veřejných fondů."

V současnosti přicházejí v Jordánsku do popředí islámské hlasy; nový ministr spravedlivosti země vychvaloval vraha sedmi israelských dívek a volal po jeho propuštění z vězení. Tento vražedný útok se stal na israelsko-jordánské hranici v roce 1997.
Abdullah zformoval novou vládu v reakci na protesty a admirál USA Mike Mullen, předseda nejvyšších důstojníků [Joint Chiefs of Staff], navštívil Jordánsko o víkendu, aby prodiskutoval současné události s vedením.
Judejská historie se tam, kde je nyní Jordánsko, datuje nazpět do biblických dob, kdy Mojžíš dal povolení dvěma a půl větvím, aby tam žily potom, co se zapojí do války o zemi Israel. Během staletí se judejská populace zmenšila až k zániku. Ve 30. letech dvacátého století požadovali vedoucí obyvatelé tehdejšího Transjordánska, aby se tam Judové nastěhovali, aby pomohli oživit ekonomiku – ale Britové, kteří této oblasti vládli, již nechtěli další judejsko-arabské problémy a vydali legislativu, kterou tam Judům zakázali žít.
Potom, co bylo vytvořeno království Jordánska, tak tento zákon ratifikovalo v roce 1954, a vyhlásilo, že se může stát občanem kdokoliv, pokud není Juda (nebo když jeho žádost potvrdí speciální rada a když on splní další podmínky). Jordánsko nemá v současnosti žádnou judejskou komunitu.

Libye
Podzemní opoziční skupiny se údajně pokusily v pondělí zorganizovat protesty Dne vzteku a nyní je přeorganizovaly na tento čtvrtek. Muammar Kaddafi, který této zemi vládl od roku 1969, se minulý měsíc setkal s politickými aktivisty a žurnalisty a varoval, že budou drženi v zodpovědnosti, jestli se zúčastní "jakýmkoliv způsobem v porušení míru nebo ve vytvoření chaosu v Libyi".
V roce 1931 žilo v Libyi 21 000 Judů - 4% celkové populace - za v podstatě dobrých podmínek. Ke konci 30. let dvacátého století začal fašistický italský režim vydávat antisemitské zákony a v roce 1942 – když bylo v Tripolis funkčních 44 synagog - okupovali němečtí vojáci judejskou čtvrť Bengazi a deportovali více než 2000 Judů do pracovních táborů na poušti, kde z nich více jak pětina zemřela.
Po druhé světové válce způsobilo protijudejské násilí a vražedné pogromy, že mnoho Judů zemi opustilo, obzvláště do Israele, a pod vládou Kaddafiho se situace zhoršila natolik, že v roce 1974 zůstalo jen 20 Judů. V roce 2003 poslední libyjská Judejka, 80letá Rina Debach, tuto zemi opustila.

Maroko
Bylo distribuované video vyzývající k protestu na 20. února, aby se vyžadovaly "rovnost, sociální spravedlivost, zaměstnání, bydlení, studijní granty a vyšší platy," stejně jako "změna, politické reformy, rezignace vlády a rozpuštění parlamentu." Analytikové neočekávají, že bude tato kampaň úspěšná. Někteří řekli, že marocká vláda může čelit bouřím na západě díky alžírským štváčům.
Než byl založený Israel v roce 1948, tak bylo v Maroku 250 000 Judů, ale dnes zbývá jen 3000 - 7000, většinou v Kasablance. V červnu 1948 bylo zabito 44 Judů v antisemitských násilnostech a začala emigrace do Israele ve velkém rozsahu. Mezi roky 1961 a 1964 emigrovalo do Israele více než 80 000 marockých Judů; do roku 1967 zůstalo již jen 60 000 Judů, a o čtyři roky později bylo toto číslo 35 000. Dnes je stát Israel domovem téměř 1000 000 Judů marockého původu, asi 15% celkové národní populace.

Sýrie
V pokusu odvrátit protesty stáhla Assadova vláda plán na odstranění některých podpor. Prezident Bashar Assad udělil výjimečný rozhovor deníku Wall Street Journal, ve kterém řekl, že budou místní volby, ustanoví se nové zákony pro média a že dá více moci soukromým organizacím. Plánovaný “Den vzteku” ["Day of Rage"], který se organizoval skrze Facebook na 5. únor, byl zrušený.
Po staletí existovaly judejské komunity v Aleppo, v Damašku a v Qamishli. Před asi 100 roky velké procento syrských Judů emigrovalo do USA, Střední a Jižní Ameriky a do Israele. Protijudejské postoje dosáhly vyvrcholení v pozdějších 30. a raných 40. letech dvacátého století a asi 5000 Judů odešlo po roce 1940 tam, kde je nyní Israel. Pogrom v Aleppo v prosinci roku 1947 – třetí ve 100 rocích - za sebou nechal mnoho mrtvých, stovky zraněných a zničenou komunitu. Další pogrom v Damašku v roce 1949 za sebou nechal 12 mrtvých Judů. V roce 1992 bylo povoleno několika tisícům zbylých Judů opustit Sýrii, pokud nepojedou do Israele. Několik zbylých Judů v Sýrii žije v Damašku.

Jemen
Úterý zaznamenalo čtvrtý přímý den střetů mezi pro- a proti-vládními protestujícími v jemenském hlavním městě Sanaa. Alespoň tři lidé byli v úterý zraněni, jak se 3000 aktivistů pokusilo pochodovat k prezidentskému paláci. Vyžadují odstoupení prezidenta Aliho Abdullaha Saleha, který byl u moci 32 roků. Protesty se staly násilnější a násilnější. Mimo chudobu a nezaměstnanost zápasí Salehova vláda se separatistickým hnutím na jihu, rebelií na severu a přeskupování Al Kajdy na svém území.
Mezi červnem roku 1949 a zářím roku 1950 bylo 49 000 jemenských Judů - převážná většina judejské populace této země - transportováno do Israele v Operaci kouzelný koberec [Operation Magic Carpet]. V Jemenu nyní zůstává jen několik tuctů většinou starých Judů.
Mezi požadavky Arabů po restituci arabských uprchlíků z války roku 1948 se většinou zapomnělo, že ve stejném čase více než 870 000 Judů žilo v různých arabských zemích. V mnoha případech byli tito Judové pronásledovaní politicky a fyzicky a jejich majetky byly zkonfiskované; asi 600 000 Judů našlo úkryt ve státě Israel. Jejich materiální nároky na jejich ztracené majetky nebyly nikdy brány vážně…

Z “Arutz Sheva” www.israelnationalnews.com přeložil J. Podmolik.