Bývalá muslimka varuje Západ před implikacemi islámského zákona
http://www.christianpost.com/
8.4.2009
Otevřené, tolerantní
a štědré západní národy jsou zneužívané, varuje bývalá muslimka ze Středního
východu, která nyní žije v Americe.
Muslimové v arabských zemích, stejně jako někteří narození a vychovaní na
Západě dělají agresivní nátlak, aby byl zavedený zákon Šaria, nebo-li islámský
zákon v zemích jako je Británie a Spojené státy kromě dalších, tvrdí Nonie
Darvišová, která žila pod zákonem Šaria po 30 roků v Egyptě.
“Žít pod islámským zákonem Šaria je jako byste žili v největším vězení na světě
s maximální ostrahou a já za sebe mohu říct, že již nechci být znovu zavřená,”
píše Darvišová v její nové knize: “Cruel and Usual Punishment: The Terrifying
Global Implications of Islamic Law” [“Krutý a běžný trest: Hrozivé globální
implikace islámského zákona”].
Pro mnoho lidí ze Západu je těžké věřit, že kruté tresty, extrémní potlačování
ženských práv a nespravedlivé zvyky v manželství, jak je lze vidět v Šarii,
stále existují ve 21. století.
Ale existují, říká Darvišová, a jsou aplikované ve striktních muslimských
zemích, jako jsou Saúdská Arábie, Irán, Afghanistán, Libye a Sudán. Některé
státy v severní Nigérii také mají soudy Šarie a nedávno severozápadnímu regionu
Pákistánu bylo dovoleno ustanovit zákon Šaria, aby se uchlácholili teroristé.
Na Západě povolila Kanada rodinnou arbitráž Šarie mezi roky 1991 až 2006 a Velká Británie dovoluje používání zákona Šarie v omezeném měřítku.
Práva žen (nebo jejich nedostatek)
Pod islámským právním systémem mohou být bičovány ženy nemající na veřejnosti
zakrytou hlavu, oběti znásilnění mohou být za určitých okolností potrestány a
cizoložnice mohou být potrestány setnutím hlavy.
Ve své knize vypráví Darvišová příběh saúdské ženy, která byla znásilněná sedmi
muži, ale odsouzená soudem k bičování, protože byla údajně viděná, že mluví s
mužem, který nebyl jejím příbuzným. Ti, kteří ji napadli řekli, že viděli toto
porušení zákona jako odůvodnění, aby ji znásilnili, a soudce souhlasil. Pod
zákonem Šaria není ženám dovoleno ani aby se podívaly do očí mužům, kteří
nejsou jejich příbuzní.
Ženy jsou navíc u soudů v nevýhodě i kvůli tomu, že jejich svědectví se počítá
jen jako poloviční v porovnání s hodnotou svědectví muže.
Zákon Šaria je obzvláště krutý, když se jedná o případy znásilnění. Aby se
dokázalo znásilnění, tak buď se musí násilník přiznat nebo musí být čtyři
mužští svědkové znásilnění, kteří budou svědčit pro oběť.
Bývalá muslimka Darvišová, která se stala christiankou potom, co přišla do
Ameriky, označuje Šarii jako “nejvíce nelidský, krutý a tíživý systém zákonů,
které se dnes praktikují.”
Manželské zákony
Ve své knize také Darvišová píše rozsáhle o manželské smlouvě v muslimské
společnosti. Pod islámem je mužovi dovoleno mít až čtyři manželky. Na manželské
smlouvě je velký počet řádků pod hlavičkou žena, které může muž vyplnit s
několika jmény.
Ale autorka – která se objevila na televizních stanicích CNN, MSNBC, Fox,
Al-Arabiya, také na National Public Radio a Israeli TV – říká, že “nejvíce
šokující sexuální privilegium, které Šaria mužům uděluje, je to, že je jim
dovoleno vyhledávat sexuální uspokojení s dětmi.”
Pod zákonem Šaria není legálně stanovený žádný věk pro manželství a děvče může
být dáno do manželství tak mladé, jako je jeden rok věku. Ale manželství může
být s dívkou zákonně naplněné, když tato dosáhne věku devíti roků.
Nejvyšší vůdce Iránu Ajatoláh Ruholáh Chomejní, Velký Ajatoláh Šíitů mezi roky 1979 a 1989, řekl v oficiálním prohlášení, které je zaznamenané v jeho knize Tahrirolvasyleh:
“Muž může uhasit svůj sexuální chtíč s dítětem tak mladým jako je nemluvně [a
baby]. Avšak neměl by vniknout [should not penetrate]. Sodomizace nemluvněte
[the baby] je halal (dovoleno zákonem Šaria). Jestli muž vnikne [penetrates] a
poškodí dítě, tehdy by měl být zodpovědný za její obživu po celý její život.
Avšak tato dívka se nepočítá jako jedna z jeho stálých manželek…Pro takovou
dívku je lepší vstoupit do manželství, když začne její menstruace, a to spíše v
domě jejího manžela, nežli v domě jejího otce. Kterýkoliv otec vstupující do
manželství se svou dcerou takto mladou bude mít permanentní místo v nebi.”
Také v červnu roku 2008 řekl saúdský úředník pro sňatky Dr. Ahmad Al Mubi v
rozhovoru vysílaném v LBC TV: “Není žádný minimální věk pro vstup do
manželství… prorok Mohamed je modelem, který my následujeme.”
Mohamed si údajně vzal jeho manželku Aišu, když měla šest roků, a naplnil
jejich manželství, když měla devět.
“Klerici chtějí toho od nás ukrýt tolik, kolik se jim podaří,” tvrdí Darvišová.
“Mnozí muslimové se za to sami stydí a snaží se ukrýt tato fakta o mužských
sexuálních právech – i od svých synů.”
Krocení manželky
V islámu manželé, aby udělali jejich manželku (nebo manželky) poslušnou,
dostávají také svolení ji bít, když tato “rebeluje.”
Korán 4:34 říká: “Muži jsou udržovatelé [maintainers of] žen, protože Aláh
udělal některé z nich, aby nad jinými vynikali, a protože používají jejich
majetek; dobré ženy jsou proto poslušné, strážící to neviditelné jako strážil
Aláh; a [pro] ty, u kterých se obáváš, že by tě opustily, tyto napomínej a
nechávej je samotné v ložnicích a bij je; potom, když tě poslechnou, již proti
nim nic nevyhledávej; jistě Aláh je Vyvýšený, Veliký.”
Navíc Hadit, nebo promluvení islámského proroka Mohameda říká: “Muž nebude
dotazován proč bije svou ženu.”
Výsledkem těchto “náboženských práv” je, že mnohé muslimky, které bývají bity,
jejich zneužívání skrývají, protože je považováno za rebelii proti tvému
manželovi, když si na něho stěžuješ, i když tě bije.
Ubližování nevěřícím
Možná je známější lidem ze Západu, že Šaria vyzývá k ubližování nevěřícím. Bylo
mnoho dobře známých případů výhrůžek usmrcením a opravdových vražd těch, kteří
opustili islám, často od jejich přímých rodin.
Podle Darvišové je 35213 veršů v Koránu, v Hadit, v zákonech Šaria a různých
muslimských písmech, které přikazují a podporují zabíjení, násilí, válku,
vyvražďování, tělesné tresty, nenávist, bojkotování, ponižování a podmaňování,
nejvíce proti nemuslimům.
“Většina muslimů si neuvědomuje nebo popírá tyto vnitřní problémy v islámu a v
zákonech Šaria, které tvoří vážnou hrozbu životům nemuslimů, osobně
jednotlivcům i národům,” píše vyhledávaná spisovatelka.
Dodává: “Nemuslimové prostě nemohou počítat s nějakou eventuální reformací
islámu, protože ta se nemusí nikdy stát. Západ s růžovými brýlemi mluví o této
reformaci islámu více, než sami muslimové. Islámský džihád bude pravděpodobně
hrozbou navždy.”
Darvišová označuje džihád jako hnací sílu za zákonem Šaria a popisuje ji jako
“nikdy nekončící vytrvalou expanzi a vnucování islámu celosvětově.”
Hledání, jak zavést zákon Šaria na Západě
Zatímco větší část její knihy je zaměřená na vysvětlování zásad zákona Šaria,
Darvišová od začátku objasňuje, že tuto knihu napsala, aby varovala západní
národy, obzvláště Spojené státy, o hrozbě islámského zákona.
Ona říká, že většina Američanů nerozumí, k čemu vlastně Šaria vyzývá, a proto
tito věří, že je to jen soubor normálních náboženských práv.
“Západ nesmí nikdy dovolit ani vymezené praktikování zákonů Šaria týkající se
manželství a rodiny v jakékoliv západní demokracii prostě proto, že jsou proti
základním principům lidských práv a rovnocennosti mezi pohlavími,” prohlašuje
Darvišová. “Šaria strhává Bohem dané právo ženy na to, aby byla lidskou
bytostí.“
“Přinášení takových zákonů na Západ bude začátkem konce opravdové západní
demokracie,” dodává.
Ve své knize Darvišová vzpomíná na rozhovor, který měla s muslimskými
americkými studenty na jedné univerzitě Spojených států.
V roce 2007 byla Darvišová pozvána, aby se zúčastnila diskuse pojmenované
“Islám a demokracie: společníci nebo protivníci?” na univerzitě Mount San
Antonio v Jižní Kalifornii.
Jeden z účastníků diskuse, vůdce muslimské studentské organizace, “zuřivě”
obhajoval Šarii.
Darvišová si vzpomíná, že se ho zeptala: “Jestli je Šaria tak perfektní systém,
který by měl každý muslim následovat, proč tedy žiješ v Americe a ne v
muslimském státě se zákonem Šaria jako je třeba Irán nebo Saúdská Arábie?”
Jeho odpověď, se kterou souhlasilo mnoho muslimských studentů v diskusi, byla,
že žádná z muslimských zemí nebyla úspěšná být státem Šaria. Další studenti na
této akci řekli, že věří, že právě Spojené státy mohou být tou první zemí,
která bude aplikovat zákon správně tak, jak to Aláh zamýšlel. Jiní dokonce
vyjádřili touhu vyžadovat vnucení zákona Šaria v Americe.
“Muslimové jsou často nespokojení s muslimskými zeměmi odkud pocházejí, ale
namísto toho, aby hledali uvnitř těchto zemí, aby je vylepšili, tak chtějí
vnutit ‘ideální’ muslimský stát jiným civilizacím, obzvláště těm, které jsou
nepodezřívavé a mírumilovné,” tvrdí Darvišová. Darvišová říká, že
“nejnepříjemnější” problém s terorismem není to, že teroristé útočí zvenku, ale
spíše je horší “útok na demokracii zevnitř.”
“Žijí v západních demokraciích většinu jejich života a zvykli si na oddělení od
reality islámského zákona Šaria.”
Mírumilovná muslimská většina
Je však pravdou, že většina muslimů ve světě nejsou násilní a nechtěli by žít
pod zákonem Šaria. Většina muslimů je umírněných a praktikuje rituální stránku
islámu a “stěží znají, co je v jejich písmech,” říká Darvišová.
“Muslimové potřebují být informovaní o tom, co je v jejich písmech prostě
proto, věřte nebo nevěřte, že je neznají,” píše bývalá muslimka.
Ale i kdyby 10-15% muslimů četlo jejich písma a brali by je doslovně, tak je to
hlavní problém pro Západ. Darvišová říká, že džihádisté jsou “nestoudní” a
“přímočaří,” když se přijde k prohlášení, že jejich písma jsou motivací za
jejich akcemi.
“Západ byl o islámských záměrech varovaný, ale zatím je popírá a spoléhá se na
naději, že islám se nakonec reformuje,” říká Darvišová.
“Avšak nechte mě to vyjasnit: Západ musí rozumět, že ten problém není v
jednotlivých muslimech natolik jako je v muslimských písmech, která jim
přikazují zabíjet.”
Z www.prophecynewswatch.com přeložil J. Podmolik.