Jako mnozí z mých judejských bratrů a sester v panujícím jsem si kdysi myslel, že Nový kovenant je "christianská" Bible a že nemá nic společného s písmy mého Judejského lidu. Stále si pamatuji moje překvapení a šok, když jsem poprvé otevřel Nový kovenant a objevil jak "judejský" je.
Bez proroctví a slibů našich vlastních Hebrejských písem by nebyl žádný Mesiáš, který by se dal očekávat, ani žádná naděje na něj. Rané shromáždění vyvolaných tomuto vztahu rozumělo, i když mu byla spíše nepohodlná "judejská spojitost", dokonce se za ni styděli. Ale od jeho nejčasnější existence považovalo shromáždění vyvolaných Hebrejskou Bibli za nepostradatelný základ Dobré zprávy - čímž samozřejmě je!
Avšak někdy zapomínáme, jak důležitá je znalost judejského pozadí Nového kovenantu pro naše porozumění Ježíšova učení. Dám vám příklad - v sedmé kapitole Janově je zvláštní prohlášení: "Ale v posledním dni té mohutné slavnosti se Ježíš postavil a křičel, vykládaje, Když někdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Tomu věřícímu do mne, podle toho, jak řeklo písmo, z jeho břicha budou proudit řeky živé vody. Ale toto řekl týkaje se spiritu, který měli brzy brát ti věřící do něho..." (Jan 7:37-39).
Známe z Jana 7:2, že slavnost, o které se tyto verše zmiňují, je Sukot (stánky), Festival Stánků. Trocha hledání s konkordancí nás vede do Levitiku 23. Tam najdeme, že tento sedmidenní festival sklizně obsahuje příkaz žít ve "stáncích" jako připomínku přebývání dětí Israele v pustině po Exodu z Egypta.
Podívej se trochu dál a najdeš, že spolu s Festivalem Bezkvasnicových Chlebů a Festivalem Týdnů je Sukot jeden ze tří "ročních ustanovených festivalů", během kterých musí být v Jerusalemě nabídnuta oběť (Deut 16:16, II Kro 8:13).
Všechno toto je jistě pomocné, ale toto nám nedává vhled do Ježíšova dramatického pozvání "živých vod". Pro toto se musíme obrátit k Ústnímu zákonu, se kterým byl Ježíš jistě obeznámený - a bez kterého bychom neměli žádnou představu co tím myslel.
Mišna, která je částí Ústního zákona, popisuje chrámovou ceremonii volanou "Nissuch Ha Mayim" (Vytahování vody). Tato ceremonie byla připomínkou zemědělských kořenů Sukotu, protože tehdy, jako i nyní, voda byla úplně doslova životem země. Takže v tomto vysokém bodě posledního "velkého dne" festivalu, specielně ustanovený Levitský kněz doprovázený davem muzikantů a dalších uctívajících vyšel k bazénu Siloam, aby vytáhl vodu speciálním zlatým džbánem.
Navraceje se do Chrámu ten kněz pak vylil vodu do jedné ze dvou stříbrných nádrží umístěných v jihozápadním rohu velkého oltáře. Všechno toto bylo děláno s velkou ceremonií, protože o vylévání vody bylo také řečeno, že symbolizuje vylití Světícího spiritu.
Nyní se začíná vynořovat význam písem v jeho plnosti. Zjišťujeme, že Ježíš volá ty uctívající v Chrámu na Festival Stánků, aby mu naslouchali. Vpodstatě promlouvá: "Já jsem ta realita, kterou ta voda v této ceremonii symbolizuje - pravý Život Dávající, skrze kterého je také daný Světící spirit."
Další potenciální spojitost může být nalezena v Janovi 8:12: "Proto jim Ježíš znovu mluvil, vykládaje, JÁ JSEM světlo světa! Ten, doprovázející mne, vůbec nebude chodit v temnotě, ale bude držet světlo života! "
Toto promluvení je zcela pravděpodobně spojeno s jinou ceremonií Sukotu zmíněnou v Mišně: "Osvětlení Chrámu", ve které byly naplněny čtyři ohromné zlaté nádoby se čtyřiceti litry ryzího oleje a potom zapáleny. Bylo řečeno, že to světlo osvětlilo každou dvoranu v Jerusalemě. Ve dnech před elektřinou to muselo být zcela oslnivé. Není divu, že následovala kontroverze, když se Ježíš prohlásil za Světlo Jerusalemy - a také za Světlo světa!
Mitch a Zhava Glaser vydali společně knihu The Fall Feasts of Israel (k dostání také v Jewish Voice Ministries, www.jewishvoice.org)
Tento článek byl otištěný v magazínu Jewish Voice Today (September/October 2005, Jewish Voice Ministries, www.jewishvoice.org), přeložil Jan Podmolik