Každý z těchto festivalů připomíná významné boží dílo vykoupení v historii Israele nebo oslavuje jeho dobro a zaopatření skrze různé zemědělské sklizně. Skrze tento roční cyklus dodržování vidíme božského Israele jako vykupujícího, zaopatřujícího a podporujícího jeho lid v jejich historii.
Ale tyto Mo’edim jsou mnohem víc! Jsou také prorockými vzory, typy a stíny budoucích božích vykoupení, odhalených v Novém kovenantu. Ty první tři: Pesach, První plody a Šavuot (Pentekost), které se vyskytují během jara, ukazovaly prorocky k prvnímu příchodu Mesiáše, jeho usmrcení, vzkříšení a vylití jeho spiritu přes jeho následovníky. Ty poslední tři, známé jako Podzimní festivaly - Roš hašana, Jom kipur a Sukot - vyhlížejí jeho návrat, poslední soud a úplné vykoupení světa.
Následující je stručný přehled Podzimních festivalů a jejich prorocký význam.
Jom T’ruah, nebo "Festival troubení," [dosl. Den troubení -pozn.př.] první z Podzimních festivalů, se také stal známý jako Roš Hašana, nebo Judejský Nový rok. V kapitole Levitikus 23:23-25 čteme: "A YHWH vykládal Mojžíšovi, promlouvaje: Vylož synům Israele, promlouvaje: V sedmém měsíci, v jednom (prvním) dni měsíce budete mít šabat, připomínku troubení šofarů, světící vyvolání. Nebudete v něm dělat žádnou práci zpravodajství, ale přiblížíte se s ohnivou obětí YHWHmu."
Překvapivě, mimo stručný popis oběti vystupování, která měla být připravená (viz Numeri 29), je toto vše, co nám Bible říká o tomto festivalu, jehož hlavní událostí bylo troubení na šofar nebo beraní roh. Do tohoto dne, během dodržování Roš Hašana v synagogách okolo celého světa, zazní série předepsaných zatroubení na začátku a na konci služby. Podle psaní starobylých rabínů, to troubení šofaru má hluboký spirituální význam pro výklad praktický i mystický.
Zaprvé, to zatroubení šofaru bylo volání pro světící shromáždění. Svolávalo lid k uctívání nebo ke speciálním setkáním. Šofar byl také používaný k varování lidu týkající se útoku nebo hrozící zkázy. Byly dělány různé zvuky pro různé příležitosti. Rabíni také učili, že troubení šofaru mělo nebeskou moc - mátlo Satana a vysílalo zmatek do nepřítelova ležení.
Přeměna tohoto festivalu do Roš hašana, nebo Judejského roku, byla pozdějším rabínským vývojem a není opravdu nalezena v písmech. Je založená na ústní rabínské tradici, že Panující opravdu stvořil svět v sedmém měsíci, a proto ten první den je kdy si máme připomínat "Hlavu Nového roku" (doslovný význam Roš Hašana).
V I.Thesalonickým 4:16, Pavel odkazuje na toto troubení šofaru: "neboť sám panující ve výzvě, v hlasu vládnoucího zpravodaje a v zatroubení božského sestoupí od nebe..."
Je pravděpodobné, že šofar, nebo beraní roh, je pozemská prezentace nebeského nástroje, který bude znít v posledních dnech před Mesiášovým návratem (viz Odhalení Janovi, kapitoly 8 a 9 a 11:15). Toto zatroubení šofaru v nebi uvolní určité prorocké události na zemi, které božský plánoval od začátku času. Když tento nebeský šofar zazní...jasně signalizuje blízký příchod Ježíše na tuto zemi a naše spoluvedení se ve vzduchu pro setkání s ním.
Další Podzimní festival je volaný Dnem zakrytí, nebo hebrejsky Jom kipur. Jom znamená den a kipur znamená zakrytí. Toto je den, ve kterém Panující udělal zaopatření pro hříchy národa Israele. Je to nalezeno v Levitiku 23:26-27 "A YHWH vykládal Mojžíšovi, promlouvaje: Také desátého dne tohoto sedmého měsíce bude Den Zakrytí, budete mít světící vyvolání a budete pokořovat vaše duše a budete se přibližovat s ohnivou obětí k YHWHmu."
Den zakrytí byl nejzasvěcenějším dnem roku. Tohoto dne vládnoucí kněz vstoupil do místa světícího ty světící, aby udělal zakrytí jeho hříchů a hříchů lidu (viz Hebrejcům 9:6-7). Toto byl jediný den roku, kdy se dělalo zakrytí tohoto druhu. Avšak se zničením Chrámu v Jerusalemě v roce 70 n.l. toto zakrývání ustalo a již více není v moderním judaismu dodržováno.
Jom kipur je tak nějak judejským ekvivalentem "velikonoc" pro formální christiany. Pro mnoho Judů, kteří nedodržují (tradice), toto je ten jeden den v roce, kdy opravdu jdou do synagogy! I když mnozí jsou upřímní, když se postí, modlí se modlitby obrácení se a žádají božského, aby "je napsal do Knihy života", stále je tam chybějící složka k biblickému požadavku pro tento světící den - zakrytí krví!
My, kteří bereme pravdu Nového kovenantu rozumíme, že Ješua naplňuje tento požadavek zakrytí krví. On je pro nás tou závěrečnou obětí a již není další potřeba pro zakrytí krví mimo Jeho práce vykoupení. Musíme rozumět, že bez Mesiáše nikdo, včetně judejského lidu, nemá zakrytí hříchu krví.
V Zachariahu kapitole 12, začínajíce veršem 10, najdeme úžasné proroctví, které ještě má být naplněné: "A vyliji přes dům Davida a přes ty sedící v Jerusalemě spirit vděčnosti a děkování a oni budou hledět na mně, kterého probodli a jejich naříkání bude pro něho, jako někdo naříká pro jeho jediného syna a budou pro něj zahořklí, jako ten zahořklý pro jeho prvorozeného."
To proroctví pokračuje dalším prohlášením, že: "V tom dni bude otevřená studna pro dům Davida a těm sedícím v Jerusalemě pro očistění hříchu a výtoku" (Zech 13:1).
Toto je úžasné proroctví, které předpovídá národní záchranu judejského lidu v Israeli, když uznají Ješuu, toho, koho odmítali po téměř 2000 roků jako Mesiáše Israele! Toto je prorocké naplnění Jom kipur, Dne zakrytí, a teprve má být naplněné. Jedině tehdy, když uvidíme, že se to stane, tak se stane velký slib Jeremiaha 31:34 "..Protože mě všichni budou znát, od malého z nich po velkého z nich," a Římanům 11:26 "a tak bude všechen Israel zachráněný..."
Poslední z ročního cyklu festivalů je Sukot, Festival stánků (také známý jako Festival sklízení). Spolu s Pesachem a Šavuotem (Festival týdnů nebo Pentekost), to byl festival poutnický, kdy všichni muži Israele měli přijít do Jerusalemy a společně oslavovat.
"...když shromáždíte to přicházející ze země, budete tancovat festival YHWHmu sedm dní...A vezmete prvního dne plody krásných dřev (stromů), dlaní (listů) palem a větví splétaných dřev (stromů) a vrby bystřin, a budete se radovat ve tváři YHWHo vašeho elohiym...Budete sedět ve stáncích sedm dní, všichni rodilí Israelité budou sedět ve stáncích..." (Lev 23:39-42).
Všichni rodilí Israelité měli přikázáno žít v sukahs (stáncích) po sedm dní. Tyto dočasné přístřešky sloužily jako připomínka jejich velkého Exodu ven z Egypta, když bloudili v pustině po 40 roků. Během této periody žili Israelité v prostých příbytcích, aby mohli následovat oblak ve dne nebo sloup ohně v noci, tu přítomnost božského v jejich středu. Božský přikázal, aby Israel nikdy nezapomněl Jeho víru, jak je vedl a nadpřirozeně zásoboval každou jejich potřebu. My se můžeme z tohoto příkladu poučit. Jako Israelité za starodávna, my máme žít přechodný život a nestat se příliš připoutaní k věcem tohoto světa. Nikdy nemáme považovat tento svět za náš trvalý domov, ale spíše si pamatovat, že jsme přechodní usedlíci na této zemi.
Stojí také za to poznamenat, že výraz sukah je podobný tomu, který použil Jan, když napsal, že Ježíš "se stal fleš a stanoval v nás" (Jan 1:14). Někteří studenti bible z tohoto spekulují, že Ješua se mohl narodit na Sukot.
Zajímavý rituál, který se stal historickou oslavou Sukotu během starých časů, byl vylévání vody v Chrámu. Kněz byl poslaný k bazénu Siloam se zlatou konvicí, aby přinesl vodu z bazénu. Ve vyvrcholení oslav vládnoucí kněz dramaticky vylil vodu na oltář Chrámu, která pak tekla zpět do potoku Kidron a ti uctívající se radovali.
Význam této ceremonie byl dvojí: zaprvé, byla to symbolická modlitba pro hojný déšť a zadruhé, bylo to prorocké praktikování ukazující k Mesiášovi.
Léto bylo u konce, zima a období dešťů mělo začít. Israel závisel na dešti tehdy, jako dnes, pro plodnou sezónu sklizně. To praktikování vylévání vzácné vody na konci dlouhého letního sucha bylo praktikování víry do božského, aby poslal potřebné deště. Zajímavě, Zachariah 14:15-19 říká, že během tisíciletého království, když bude nějaký národ nebo rodina nepřišli do Jerusalemy dodržovat Sukot, nedostanou žádný déšť pro jejich zemi.
Ale rituál vylévání vody šel dál za to, co bylo jen fyzické, bylo to také prorocké praktikování ukazující k Mesiášovi. Isaiah 12:3 vyhlašuje: "s rozjasněním budete vytahovat vodu z fontán záchrany." Výraz přeložený záchrana je v hebrejštině "Ješua." Představte si teď ten nádherný význam toho dne před téměř 2000 roky, když Ješua sám stál v Chrámu toho posledního dne Sukotu, jak byla tato voda vylévána a zakřičel: "Když někdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Tomu věřícímu do mne, podle toho, jak řeklo písmo, z jeho břicha budou proudit řeky živé vody" (Jan 7:37-38).
Sukot byl oslavou závěrečné obilní sklizně roku. V Novém kovenantu obilí symbolizuje duše. Prorocky ukazuje Sukot k závěrečnému shromáždění duší do království božského v Ješuově návratu na zem. Toto je k čemu ukazuje Matouš kapitola 24:31, když mluví o tom, že: "odstaví jeho zpravodaje uprostřed mohutného hlasu zatroubení a povedou spolu jeho vybírající ze čtyř větrů od špiček nebes po jejich špičky." Toto je ta závěrečná událost "zabalení", která uvádí do Milenia, království božského na zemi.