> Podle Lukáše 1:5-9 byl jistý kněz jménem Zachariah, který přisluhoval v osmém střídání řádu Abijaha. Tato kněžská střídání jsou také zmíněná v I. Kronikách 24:10.
> Zacharijahova služba byla určená na druhou polovinu hebrejského měsíce Tamuz. Bylo 24 kněžských střídání během biblického roku, každé trvalo dva týdny. První služba začala v Nisanu, prvním měsíci biblického kalendáře.
> Po skončení jeho dvou týdnů služby v Chrámu přišel Zacharijah domů k jeho ženě Elisabetě (Lukáš 1:23-24), která brzy potom otěhotněla. Toto se stalo okolo prvního dne hebrejského měsíce Avu.
> Na začátku jejího šestého měsíce těhotenství (Lukáš 1:26,36) její příbuzná Marie (Miriam hebrejsky) také otěhotněla. Toto nás vede do první poloviny měsíce Tevetu.
> Marie spěchala navštívit její příbuznou Elisabetu, která bývala neplodná (verš 39). Marie zůstala s Elisabetou během prvních tří měsíců svého těhotenství dokud Elisabeta neporodila Jana (verše 56 a 57).
> Toto znamená, že Jan se narodil uprostřed měsíce Nisanu během Pesachu. Je významné, že na Šabat HaGadol, Velký šabat, který je před Pesachem, je tato pasáž čtená v synagogách: “ Hle, jsem posílající vám proroka Elijaha ve tváři přicházejícího velkého a strašného dne JHVHo” (Malachi 4:5). Jan, předchůdce a ohlašovatel mesiáše, byl nyní narozený. Lukáš 1:17 o něm říká: “on půjde předem v jeho pohledu ve spiritu a zázračné moci Elijaha - navrátit srdce otců přes děti....”
> Proto byl Ješua narozený šest měsíců po Janovi uprostřed měsíce Tišri, během plného měsíce, na začátku Sukotu. Devět měsíců po Mariině otěhotnění, uprostřed měsíce Tevetu, nás to vede k Sukotu, 15. Tišri.
Je-li potřeba dalšího důkazu, může být nalezený
v Lukášovi 2:8: “A v té krajině byli pastýři, žijící na
pastvinách, zachovávajíce noční stráž
přes jejich stádo.”
Podle biblických učenců bylo běžným zvykem vyhnat stáda
okolo Pesachu (březen-duben) a přivést je nazpět na začátku
deštivého období, okolo poloviny října.
Modlitby za déšť začínaly tradičně ihned po
Sukotu.
Je také dobře známé, že dodržování
Christmas (“vánoc”) 24.- 25. prosince má
pohanský původ. V římské říši to
byly oslavy znovunarození slunce, dodržované během
zimního slunovratu. Když si římský císař
osvojil křesťanství, bylo pohodlné obrátit tento
pohanský zvyk na oslavy narození mesiáše,
aby se získaly davy.
Ale ať už byl narozený v Sukotu nebo v prosinci, věčné
poselství zůstává stejné:
“Hle, prohlašuji vám dobrou zprávu, mohutnou radost,
která bude všemu lidu, neboť se vám dnes narodil
zachránce, který je anointující panující
ve městě Davidově” (Lukáš 2:10-11).
Z Magazínu Israel Today, December 2008
přeložil J. Podmolik