 Objednat.... |
Dobrá zpráva
silného člověka |
 John G. Lake 1870 - 1935 |
"John G, Lake - His Life, His Sermons, His Boldness of Faith" (1994 KCP, Fort Worth, Texas)
Přeložil J. Podmolik
2001 John Podmolik Ministries,
JPM, P.O.Box 525, Concord-NSW-2137, Australia
JPM, P.O.Box 114, 771 00 Olomouc 1, Česká Republika
John G Lake - dětství
Od doby, kdy byl chlapec, John Graham Lake vždycky vypadal, že je zaměstnaný tím, aby měl někoho uzdraveného - když ne sebe, tak někoho jiného. Jeho vlastní pachtění pro život začalo dnem, kdy byl narozený - 18. březen 1870.
Narozený v Ontario, Kanada, Lake byl jedním ze 16ti dětí. A podobně jako mnozí z jeho bratrů a sester vyrůstal s divnou nemocí zažívání, která jej málem zabila. Devět let trpěl tou nemocí a nepříjemnými léčeními, které byly nezbytné udržet jej živého.
Zatímco se Lakeovi podařilo nějak přežít, osmi z jeho sourozenců se to nepodařilo. Jeden po druhém umírali; a pohřby, slzy a zármutek v podstatě zastínily jeho dětství. Lakeovy vzpomínky byly plněny s výkřiky jeho rodičů. Smutek zesiloval, dokonce jak jeho rozšířená rodina se zdála nezvykle nakažená s nemocí a smrtí.
Veškerá tato bolest srdce dělala Lakea bolestněji a zřetelněji si vědomého faktu, že nemoc bylo něco zlého, něco zlomyslného. V celém jeho životě z toho nikdy neviděl vzejít žádné dobro. Jak Lake vyrůstal, to, že byl takto nadměrně vystavený nemocem a smutku, v něm roznítilo vyjímečnou a intenzívní touhu po boží moci. Toto byla ta hnací vášeň, která nedovolila John G. Lakeovi odpočívat, dokud nenašel cestu jak porazit nemoc, chorobu...a dokonce samého smrtícího.
Blýskající hůl božského
Jako dítě toho viděl Lake dost na to, aby věděl, že on a jeho rodina potřebují zázrak. Co nevěděl, bylo to, jak nějaký získat.
Ve shromáždění, kde vyrůstal, zázraky a nadpřirozená uzdravení nikdy možnou variantou nebyly. Když už, tak lidé ve shromáždění, ke kterým vzhlížel pro pomoc, strávili mnoho času zkoušejíce jej přesvědčit, že "bůh mínil, aby životní těžkosti a tragedie byly pro jeho dobro". Pro veškeré utrpení okolo něho, Lake na tom tak nějak nikdy nemohl vidět to dobro. Takže pokračoval ve vyhlížení pro jeho zázrak.
Ve věku 16ti let se Lake s jeho rodinou přestěhovali do Spojených Států a usadili se v severním Michigan. Tam se stalo, že byl zachráněný jako výsledek setkání Armády Záchrany a připojil se k Metodickému shromáždění. Ale nemoc stále neuvolňovala její smrtící sevření na Lakeovi a jeho rodině.
Nakonec již nemohl více čekat - něco se muselo udělat. A vypadalo to, že to bude na něm, aby to udělal. Později napsal, "Nebyl nikdo, kdo by se za mne modlil...Jak jsem seděl sám, řekl jsem, Pane, já jsem skončil se světem a s fleší, s doktorem a s ďáblem. Ode dneška se spoléhám na paži božského."
V té chvíli nebylo žádné zjevné znamení uzdravení ani jiné projevení boží moci v jeho těle. Nicméně jedno bylo jisté, Lake se zasvětil božskému. A i když to tak nemuselo vypadat zevně, uvnitř věděl, že ta choroba byla pryč. Takto byl odhodlaný.
Ale zatímco choroba byla pryč, úsilí neskončilo. Jak Lake vyrůstal, aby byl mladým mužem, utrpěl ještě dalším onemocněním. Revmatismus pracoval tak, že jeho nohy rostly mimo normální tvar, a jeho tělo se deformovalo.
Znovu, jeho shromáždění mu nemohlo nabídnout výsledky, které tak vášnivě hledal. Jeho pastor mu řekl, "Bratře, buď trpělivý a vydrž to." A po nějakou dobu jim věřil - ale byl stále deformovaný. Jaká Dobrá Zpráva byla v tomhle? Kde byla ta mocná dobrá zpráva, která jej byla schopná zachránit?
Co Lake opravdu chtěl, byl jiný zázrak. Tak znovu, jeho srdce se natáhlo k božskému. A jak to udělal, záblesk pravdy probodl klam jeho mysli a ve světle božího slova zachytil Lake mihnutí se božího záměru.
"Objevil jsem, že [choroba] vůbec nebyla záměr božského, ale záměr špinavého ďábla se zkroucenýma nohama, který mě chtěl udělat jako sebe samého."
"Všechno jsem položil a odešel do Chicago, do jediného místa, kde jsem věděl, že člověk může být uzdravený. Vešel jsem do Domu Božího Uzdravování Johna Alexandra Dowieho."
V Chicago moc božského proudila skrze Lakeovo tělo a vyrovnala jeho nohy. Lake uchopil moc božského a fakt, že být christian, je "dobrá zpráva silného člověka". Poprvé viděl, jak božský chtěl rasu lidu smělého, silného, ryzího, dobrého a požehnaného. Viděl, jak znamení a divy Nového kovenantu byly míněny pro jeho den - a každý den!
John Lake opustil Chicago uzdravený. Také jej opustil se smělou dobrou zprávou, která vyhlašovala uzdravení pro každého - i pro ty nezachráněné a ty bez shromáždění. Toto byla dobrá zpráva, která rozjiskřila úžasnou vášeň a smělost v jeho duši.
I když se Lake narodil jako nemocné dítě v 19tém století, nyní stál na prahu 20tého století jako blýskající hůl napřažená mezi nebem a zemí, jen čekající být zasažená samotným "bleskem božského" jak to později označoval. A s každým vypuštěním moci božského, které naplňovalo energií jeho život, Lake na oplátku elektrifikoval moderní svět. Znovu a znovu šokoval christiany a stejně tak i nechristiany tím, že jim ukazoval pravé srdce a moc božského.
Rozplétání prokletí smrtícího
Tak daleko nazpět, jak si Lake pamatoval, jeho mysl vždy bzučela ideami, vždy přemýšleje a divě se - obzvláště o vědě.
Hodně jeho formálního vzdělání a studií zaměřil na chemii a elektřinu; dokonce získal i jakousi reputaci průkopníka v těchto oblastech. Ale když měl 21, Lake přeorientoval jeho studie a stal se Metodickým přisluhujícím (ministrem). S tímto začal zaměřovat jeho neúnavnou zvědavost na nadpřirozenou boží moc - a jak se tato napojovala na přírodní říši.
Takže pro zvědavou a vědeckou mysl nestačilo jen vědět, že božský uzdravoval, on chtěl vědět jak.
Odpověď tomu "Jak" začala přicházet, když božský začal rozplétat veškerou nemoc a úmrtí, které poutalo Lakeovu rodinu po 32 let...
V únoru 1891 si Lake vzal Jennie Stevens z Newberry v Michigan. Jeden druhého obdivovali a nakonec měli sedm dětí. Ale dříve než v pěti letech jejich manželství, několik velmi známých lékařů udělalo Jennie diagnózu tuberkulózy a nevyléčitelné srdeční choroby. Brzy potom se stala invalidní. Smutek byl zpět a nevzdal se.
Na doporučení doktorů Lake přestěhoval jeho mladou rodinu nazpět do Sault Sainte Marie v Michigan, kde vyrůstal jako teenager. Severní podnebí mělo ulehčit stavu jeho ženy. Ale Lakeovi se zdálo, že nic neulehčí ten vzrůstající zármutek, který téměř dosáhl fázi potopy.
Znovu byl Lake obklopen nemocí a chorobou - invalidní bratr, sestra umírající z rakoviny prsu, jiná sestra pomalu krvácející ke smrtícímu a teď...jeho drahá Jennie. Stál u toho bezmocně. Kde byla jeho dobrá zpráva silného člověka? A byla dostatečně silná, aby držela zpět tento příval útlaku?
Zoufalejší než kdy předtím, Lake padl zpět na to, co pro něj pracovalo v minulosti - Dowieho Dům Uzdravování v Chicago.
Lake a jeho rodina rozhodla, že jejich bratr bude první. Byl invalidou po 22 let, takže jej opatrně naložili a vzali do Chicago. Během několika chvil potom, co přes něj uzdravující přisluhující umístili jejich ruce, byl uzdravený - zvedl se a odešel!
Jako další vzali Lakeovi jejich 34letou sestru, která umírala z prsní rakoviny. Pětkrát na ní operovali a musela být nesena na nosítkách. Ona byla také uzdravená!
Pak byla sestra, která krvácela ke smrtícímu. Její případ bylo pro Lakea možná větší zkoušení, protože jsouce věkově jen rok od sebe, vyrůstali obzvláště blízcí jeden druhému.
Jednu noc zazvonil Lakeův telefon - byla to jeho matka. Volala mu aby věděl, že jeho sestra byla skoro mrtvá a že jestli ji chce vidět živou, bude muset spěchat. Když přijel, byla v bezvědomí a neměla žádný puls. Co mohl teď dělat? Lake hluboko v jeho duši zápasil.
A teď mu to přišlo!
Spěšně poslal telegram Dowiemu v Chicago. Zpráva četla: "Moje sestra zjevně zemřela, ale můj spirit ji nenechá odejít. Věřím, že jestli se budeš modlit, božský ji uzdraví."
Přišla Dowieho odpověď: "Drž se božského. Modlím se. Ona bude žít." A žila! Během hodiny se celá rodina radovala - další Lake byl vytrhnutý smrtícímu!
Tímto byla ponechaná jen Jennie.
9:30 - schůzka s uzdravením
V patách oslav celé rodiny přišel večer, kdy se zdálo, že smrtící se přes Jennie usadil nejtížeji. Ale proč? Tolik se toho stalo - tak nádherné ukázky boží uzdravující moci, která prošla skrze ty ostatní tři. Nějak se napojili do samotné životní síly božského. Ale jak to uzdravení opravdu pracovalo - co se udělalo, aby se to stalo?
Právě tohoto večera se zastavil na návštěvu Lakeův přítel, přisluhující (minister). Po chvíli stání u postele Jennie, tito dva muži vykročili ven, aby se prošli. Jak procházeli měsícem osvícenou nocí, přisluhující promluvil ze soucítícího srdce: "Bratře Lakeu smiř se se záměrem božského."
V rozporu s nehybností noci udeřily Lakea tyto slova jako facka ve tváři. Čím víc o těchto slovech uvažoval, tím víc se stával rozhněvanějším. Uvědomil si, že co mu tento přisluhující opravdu říkal, bylo: "Smiř se s tím, že necháš svou ženu zemřít."
Nechat ji zemřít? To nemohl udělat! Kde byla síla v tomto druhu dobré zprávy?
Najednou v Lakeově duši vyrazil vítr - a vehnala se bouře s pomstychtivostí. Božský byl určitě takovým návrhem uražený!
Pak se bouře změnila do zuřivosti a Lake zamířil domů. Když se tam dostal, vyšel ke krbu, vzal bibli z jeho římsy a hodil ji na stůl. Tak kde byla ta moc... obzvláště teď, když ji potřeboval nejvíc?
Kniha se otevřela v Praktikách 10 - verš 38 chytil jeho oči: "Ježíše ten z Nazarethu, jak jej anointoval božský světícím spiritem a zázračnou mocí, který procházel pracuje dobro a uzdravuje všechny ty, UTLAČOVANÉ1 POD SHAZUJÍCÍM2, neboť božský byl uprostřed něj."
Tady to bylo - Lake to viděl! Světlo Slova jasně zářilo do jeho duše, odhalující pravdu a moc: Ježíš je Uzdravující a Satan je utlačující. Satan byl ten, kdo zaléval Lakea a jeho rodinu útlakem a smutkem, nemocí a smrtícím. Satan byl ten problém - Ježíš byl tím řešením. Bylo to tak jasné!
V minulosti - i když Lake jasně viděl, že nemoc, choroba a smrtící zřetelně od božského nebyly - pořád plně nerozuměl, že za všemi těmi tragediemi byl ďábel. A stejně tak významně viděl, že božský byl s ním. Božský nebyl jen s Ježíšem, Johnem Dowie a dalšími slavnými prohlašovateli dobré zprávy, ale božský - a jeho moc - byli s Johnem Lakem. John Lake se mohl modlit a nemocní se dobře držet. Měl k dispozici stejnou víru a stejný světící spirit.
Tak tohle změnilo všechno. Zakopnul o soudek prachu smělosti, který měl právě vybuchnout.
Teď ty větry opravdu fučely a hluboko v Lakeovi pěnila běsnivost víry.
Ano! Jennie bude uzdravená! Byl si tím jistý. A bylo to na něm, aby s tím něco udělal. Teď Lake věděl, s kým měl co dělat - byl to Satan. A on také věděl, že měl veškeré právo s tím něco udělat. Ježíš mu dal to právo - a s tím tu moc.
Ano, uzdravení se blížilo, ale tentokrát se Lake rozhodl, že to bude jiné. Tentokrát on pro to určoval čas.
Čas - 9:30 ráno, 28. duben 1898.
Lake zatelefonoval a zatelegrafoval přátelům, dávaje jim instrukce, aby se modlili v určeném čase, protože přesně v 9:30 ráno bude umísťovat ruce přes jeho ženu a ona bude uzdravená. Tak to bylo prosté.
Určený čas pro uzdravení přišel - a s ním - moc božského!
Lake umístil jeho ruce přes Jennie a paralýza odešla, kašel odešel, její srdce se stalo normální, její teplota normální a její dýchání pravidelné. Tehdy, s hlasem velikým jako smělost jejího muže, Jennie vykřikla - "Chvála božskému! Já jsem uzdravená!" Lake byl překvapený. Roky od ní tak mocný hlas neslyšel.
Zvučící chvála od Jennie se ozývala skrze město, přes celý stát a okolo celého národa. Noviny tuto událost ohlašovaly také: "Jennie Lake byla uzdravená!" A od tohoto rána nepřestávaly proudit dopisy i lidé do kdysi soukromých životů Lakeů. Byly stovky dalších rodin, které byly stejně zoufalé jako John a Jennie, aby boží blesk blýsknul skrze jejich životy. Přicházeli z mílových dálek lidé, kteří chtěli to, co měli Lakeovi - jejich víru, jejich smělost, jejich dobrou zprávu silného člověka.
A zrodilo se přisluhování uzdravení. Jak to řekl Lake, "Byli jsme do toho přinuceni. Božský odpověděl a mnozí byli uzdraveni."
Od doby, kdy byl chlapec, Lake protlačoval, prostrkával a kroutil jeho cestu skrze temnotu nemoci a choroby, jen aby uchopil moc božského - boží blesk. A teď se zdálo, že to pachtění skončilo. Lake teď uchopil dostatek této moci sám pro sebe, jeho rodinu a tisíce dalších. Ale jak ji uchopil, najednou jiné pachtění mu začalo pevně zírat do tváře.
Rozjíždění podnikání
Jistým krokem vykročil Lake směle do nového (prahu) úspěchu. Přišlo přes něho silné anointování uzdravovat nemocné. A zatímco navenek toto anointování zvládával s velkým úspěchem, uvnitř to jen zesilovalo to pachtění, které pokračovalo po léta.
Pachtění? Vybírání si mezi rozjížděním podniku s božským, nebo rozjížděním podniku se světem. Začalo to v říjnu 1891.
Osm měsíců po tom, co si Lake vzal Jennie, Metodické shromáždění jej ustanovilo, aby byl pastorem shromáždění ve Wisconsin. Ale z nějakého důvodu, místo aby vzal pastorování, Lake se rozhodl jít do podnikání pro sebe.
Nebylo to dlouho, než se Lakeův úspěch ve světě podnikání vyrovnal jeho vášni pro božského. Nakonec, byl přece intenzívní a odhodlaný člověk. Za čímkoliv šel, získal - a hodně toho taky!
Jeden z prvních Lakeových kroků v podnikání bylo založení novin The Harvey Citizen, v Harvey v Illinois. Potom, co se přemístil do Michigan kvůli zhoršujícímu se zdraví Jennie, Lake skočil do realitního podnikání. Již první den vydělal 2500 dolarů a během dvou let nahromadil téměř 250 000 dolarů osobního bohatství, což na přelomu století bylo jmění. Když bylo Lakeovi 30, pomohl založit jiné noviny - Soo Times - a někteří z nejbohatších lidí v Severní Americe se k němu objednávali pro jeho expertízu v řízení lidí a peněz. Později koupil křeslo v "Chicago Board of trade" a bylo oznámeno, že se stal milionářem.
Na vrcholu Lakeova finančního úspěchu od roku 1900 do roku 1907, byl najatý skupinou investorů, aby sestavil a řídil jednu z největších společností životních pojišťoven v zemi. Část jeho pozice zahrnovala řízení agentů společnosti. Prostým poučováním agenta jen 20 až 30 minut, Lake vydělával stovky dolarů v komisi. Toto byl přídavek k platu, který byl již okolo 50 000 dolarů ročně.
Ale uprostřed všeho tohoto finančního úspěchu, se dělo v srdci a duši Johna Lakea něco bohatšího. Začínal vidět - a počítat - cenu lidských duší.
Od toho glorifikovaného rána, kdy byla uzdravená Jennie v roce 1898, začal Lake prohlašovat a držet uzdravující setkání v oblasti Chicago. Již v 1901on a jeho rodina se přesunuli 40 mil na sever do Zion City v Illinois - kam John Dowie přesunul centrálu jeho přisluhování - takže Lake mohl studovat boží uzdravování zblízka, stejně jako je učit, až do roku 1904.
Souhrnem, Lake přisluhoval "na poloviční úvazek" v období 10ti let a během této doby stovky lidí byly zachráněny a uzdraveny.
"Ale na konci těch 10ti let," napsal Lake, "věřím, že jsem byl nejhladovějším člověkem po božském, který kdy žil. Moji přátelé říkávali - Pane Lake, ty máš krásné ponoření ve světícím spiritu. - Ano, bylo to pěkné tak, jak to šlo, ale neodpovídalo to křiku mého srdce."
Jak tohle mohlo být? Jak mohlo takové předvádění boží moci skrze Lakeův život neuspokojovat křik jeho srdce?
Prostě. Mnozí z Lakeových přátel a společníků usuzovali, že vzal ponoření ve světícím spiritu, když opravdu nevzal. Vlastně tomu nikdy plně nerozuměl, i když mu o tom mnozí říkali. Mezitím lidé, kteří jej viděli přisluhovat s takovým úspěchem, jej opravdu posuzovali podle jeho prací - a jistě byl nádherně spiritem anointovaný přisluhovat. Stejně, bylo toho pro Lakea víc, co se naučit, víc co vzít. A hluboko v srdci to věděl.
Nová moc
Oh, Lakeovo srdce křičelo pro ponoření ve spiritu. Tak mnoho byl rozhodnutý je vzít.
Prvních devět měsíců roku 1907, Lake se postil, modlil a křičel k božskému. Musel mít z božského všechno, co mohl získat. Nakonec v devátém měsíci získal, po čem tak šel - a taky velkou dávku.
Zde je popis této události, jak to podal sám John G. Lake:
"Jednoho odpoledne mi zavolal bratr přisluhující (Tom Hezmalhalch) a pozval mne, abych se k němu připojil navštívit dámu, která byla nemocná. Po příjezdu do domu, jsme našli tu dámu v kolečkové židli. Všechny její klouby byly postižené zánětlivým revmatismem. Byla v tomto stavu deset let.
Zatímco s ní můj přítel rozmlouval, připravuje ji, abychom se s ní mohli modlit pro její uzdravení, seděl jsem v hlubokém křesle na opačné straně velkého pokoje. Moje duše křičela k božskému v touze příliš hluboké pro vyjádření slovy, když mi najednou připadlo, že jsem se dostal pod sprchu teplého tropického deště, který nepadal na mne, ale skrze mne. Pod tímto vlivem můj spirit a duše i tělo byly uhlazeny do takového hlubokého, nehybného klidu, jako jsem nikdy nepoznal. Můj mozek, vždy tak aktivní, se stal dokonale nehybný. Usadil se přese mne úžas z přítomnosti božského. Věděl jsem, že je to božský.
Nějaké chvíle přešly, nevím jak mnohé. Spirit promluvil, Slyšel jsem tvoje modlitby, viděl jsem tvoje slzy. Teď jsi ponořený ve světícím spiritu. Pak se začaly valit proudy moci skrze mou osobnost z temene mé hlavy do dlaní mých chodidel. Šoky té moci se zvyšovaly v prudkosti a napětí voltů. Jak tyto proudy moci procházely skrze mne, vypadalo to, že přicházejí na mou hlavu, valí se skrze moje tělo a skrze chodidla do podlahy. Ta moc byla tak veliká a moje tělo se začalo tak intenzívně zmítat, že jsem věřil, že nesedět v tak hlubokém nízkém křesle, bych spadl na podlahu.
V té chvíli jsem zpozoroval, že můj přítel mi naznačoval přijít a spojit se s ním v modlitbě pro ženu, která byla nemocná. V jeho zaujetí si nevšiml, že se něco ve mne stalo. Zvedl jsem se jít k němu, ale našel jsem moje tělo třesoucí se tak divoce, že jsem měl potíže v chůzi přes pokoj a obzvláště v kontrolování třesení mých rukou a paží. Věděl jsem, že by nebylo moudré umístil mé ruce přes tu nemocnou ženu, neboť bylo pravděpodobné, že bych s ní třásl. Přišlo mi, že vše, co bylo nezbytné bylo dotknout se hlavy pacientky konečky mých prstů a tehdy s ní ty vibrace nebudou otřásat. Toto jsem udělal. Ihned ty proudy světící moci prošly skrze mou osobnost a já jsem věděl, že stejně tak prošly skrze tu, co byla nemocná. Ta nepromluvila, ale viditelně byla užaslá nad efektem v jejím těle.
Můj přítel, který k ní mluvil v jeho veliké vroucnosti, klečel, jak k ní mluvil. Teď vstal, říkaje, "Modleme se, aby tě teď panující uzdravil." Jak toto řekl, vzal ji za ruku. Okamžitě, jak se jejich ruce dotknuly, záblesk dynamické moci projel skrze mou osobnost a skrze tu nemocnou ženu, a jak můj přítel držel její ruku, šok té moci projel skrze její ruku do něho. Nával moci do jeho osoby byl tak velký, že způsobil jeho pád na podlahu. Vzhlédl na mne s radostí a překvapením, a vyskočiv na jeho chodidla, řekl, Chval panujícího, Johne, Ježíš tě ponořil ve světícím spiritu!
Potom vzal tu zmrzačenou ruku, která byla takto ztuhlá po tolik let. Zaťaté ruce se otevřely a klouby začaly pracovat - první prsty, pak ruka a zápěstí, pak loket a rameno. Ta žena byla úplně a glorifikovaně vysvobozena."
"Když ten div přešel," napsal Lake, "jeho glory zůstala v mojí duši. Zjistil jsem, že můj život začal ukazovat dary spiritu v různorodé škále. Uzdravování byla mocnějšího řádu."
"Moje přirozená osobnost se stala tak citlivou, že jsem mohl umístit ruce přes kteréhokoliv muže nebo ženu a říct, jaký orgán byl nemocný a do jaké míry."
Lake testoval tento nový div chozením do nemocnic a dotýkáním se pacientů, aby definoval, jaká byla jejich onemocnění. A aby to udělal ještě vyzývavějším, většina z nich byli případy, kterým ani doktoři nemohli udělat diagnózu. Nicméně znovu a znovu byly Lakeovy diagnózy potvrzované jako správné. Ale pro něho osobně, vrcholným testem bylo předvést před očima zdravotní vědy, jak boží moc ovlivňuje lidské tělo.
Takže se Lake jednou podřídil sériím experimentů ve velmi známé výzkumné klinice. Bylo to díky jeho oficiálnímu vzdělání ve vědě a lékařství, že měl dokonce povolený přístup do takových klinik.
Během jednoho z takových experimentů řekl Lake profesorům, "Gentlemen, projděte vaši nemocnicí a přineste člověka, který má zápal v kosti. Vezměte vaše zařízení (silný rentgenový přístroj s připojeným mikroskopickým vybavením) a připojte mu to na jeho nohu. Nechejte dostatečné místo, abych mohl dát moji ruku na jeho nohu."
Lake pak popsal, "Když to zařízení bylo připravené, já jsem umístil mou ruku přes mužovu holeň a modlil se, Bože, zabij tu ďábelskou chorobu tvou mocí. Ať se v něm tvůj spirit pohybuje; ať v něm žije."
Pak jsem se zeptal, "Gentlemen, co se děje?"
Odpověděli, "Každá buňka reaguje."
Vědci byli užaslí nad tím, co viděli. Protože jak to mohli říct nejlépe bylo, že se stali svědky nějakého tvořivého procesu, který se děl v noze umírajícího člověka, a to se dělo přímo tady, pod jejich vlastním mikroskopem!
S takovými předvedeními nadpřirozené moci v jeho přisluhování to netrvalo dlouho a Lake strávil více a více času v uzdravujících setkáních v noci. Teď už prohlašoval davům tisíců, namísto stovek.
Mezitím se Lake stále pokoušel pokračovat v jeho denním zaměstnání jako obyčejně. A toto se stávalo obtížným neobyčejnou cestou.
Lake dokázal, že je ostrý, podnikavý člověk a nyní úspěšně vedl agenty pro velkou životní pojišťovnu. Ale téměř přes noc odhalil, že se už nemůže dále soustředit na podnikání - alespoň ne na lidské podnikání. Nebylo to tím, že by jeho mysl bloumala, spíše se zdálo, že byl schopný se soustředit jen na boží podnikání. A božský byl v podnikání s lidskými dušemi. Během této doby bylo pro Lakea typické být uprostřed podnikatelského jednání a slyšet, jak spirit říká, A co s jeho duší? A co s jeho duší?
"Po malé chvilce," řekl Lake, "jsem musel zastavit a říct, Bratře jsi christian? Jestli ne, tak si klekni."
Přímo tady v jeho kanceláři si Lake kleknul a modlil se s lidmi, a vedl je k panujícímu.
"Viděl jsem je přicházet k božskému každý den, po dobu šesti měsíců. Ale já zapomněl na pojišťování a podnik mne platil, abych prodával pojištění."
Nakonec, v dubnu 1907, Lakeovo dlouhé a intenzívní pachtění skončilo, když se rozhodl následovat jeho srdce. Napsal, "Byl jsem nucený opustit moje podnikání a všechnu moji pozornost k přivádění lidí k Ježíšovým chodidlům." A v dramatickém kroku, on a Jennie se zbavili veškerého jejich bohatství a vlastnictví a začali hledat boží záměr pro jejich životy. Dokonce se rozhodli nikdy nesdělit nikomu jejich osobní potřeby - ale namísto toho se spolehnout na božského, jako nikdy předtím.
Lake přesekl jeho závazky k záležitostem podnikání člověka, vyhrnul si rukávy a připravil se podnikat pro božského - na plný úvazek. Poslední krok, který takto udělal, jej naplnil blesky samotného božského. Ale tentokrát směřoval pro něco, co si ani jeho vyjímečně aktivní mysl nedokázala představit. Právě měl vykročit do božského ohně.
Tekutý oheň padá na Jižní Afriku
Další podnikatelská položka přišla Lakeovi bez překvapení.
Jednoho dne v uzavírajících měsících roku 1907, zatímco kácel strom, Lake zřetelně uslyšel světící spirit říct, Běž do Indianapolis. Připrav se pro zimní kampaň. Na jaře pojedeš do Afriky.
Lakeovo srdce nevynechalo tep, když slyšel tu část o cestě do Afriky - jestli něco udělalo, tak se rozběhlo vzrušením. Od doby, kdy byl chlapec, Lake sníval o cestě do Afriky. I jako mladík, ta idea prostě neodcházela. Takže Lake neztrácel žádný čas. Přesunul jeho rodinu do Indianapolis, znovu se spojil s jeho přítelem Tomem Hezmalhalchem, aby prohlašoval v sérii setkání a plánoval životní výlet.
Ale Lake potřeboval mnohem víc, než představivost z dětství, aby dostal sebe, jeho ženu, sedm dětí a skupinu misionářů do Afriky.
V únoru 1908 se Lake a Hezmalhalch - který se také rozhodl jet do Afriky - modli a požádali panujícího o 2000 dolarů. To bylo to co spočítali, že bude stát jejich partu 17ti, aby cestovala z Indiana do Johannesburg v Jižní Africe. Čtyři dny později měli peníze, aby koupili všechny lístky. A 19. dubna 1908 malá skupina misionářů odjela do Afriky.
Pokud šlo o osobní výdaje a potřeby, Lake se nalodil jen s 1 dolarem a 25 centy ($1.25) v jeho kapse, aby jeho rodina devíti putovala poloviční cestu okolo světa. Navíc, když se tam dostali, neměl ponětí o tom, kde budou žít. Ale než on a jeho rodina vystoupili z lodi v Cape Town v Jižní Africe - asi dva týdny později - Lake dostal 200 dolarů plus dům v Johannesburg, plně vybavený nábytkem. Toto putování víry se převrátilo do stezky poseté zázraky.
Další zázrak, který Lake potřeboval, bylo místo pro prohlašování. Přece jen byl těmto lidem cizí, "sen nebo žádný sen", a potřeboval být nějak uvedený.
Lakeovi měli stěží čas se zabydlet v jejich novém domě, když jen za pár dnů co přijeli do Johannesburg, božský otevřel první dveře Lakeovu přisluhování.
Jeden jihoafrický pastor si bral na několik týdnů dovolenou a Lake byl požádaný aby zaskočil, zatímco on bude pryč. Lake po této nabídce skočil.
Jeho první neděli v pulpitu Lake prohlašoval s pomocí překladatele ke shromáždění asi 500 Zulů.
Služba začala toho rána tiše...nezvykle tiše. Lake si nebyl jistý co se stane, ale rozeznal to nepohodlné ticho, které naplní vzduch jen minuty před tím, než udeří bouře. Cítil, že se spirit chystá něco udělat, takže čekal.
Co se stalo toho dne, bylo jako když se pozoruje výbuch sopky. V obou službách - ranní i večerní, jak padl spirit - znamení a divy začaly sprchovat shromáždění. Ale tam se to nezastavilo. V následujících dnech spektakulární přehlídky boží moci se rozlily do obyvatelstva jako láva. Ohnivá stezka oživení se prořízla skrze srdce lidí zoufalých po dobré zprávě silného člověka. Během týdnů byly násobky lidí v Johannesburg a okolních oblastech zachráněny a naplněny světícím spiritem - stovky byly nadpřirozeně uzdraveny.
Zprávy o tomto nadpřirozeném výbuchu se rychle rozšířily přes celý národ a přicházely davy, jakoby se slétaly hejna, i ze vzdálených částí země. Ty malé dveře, které božský otevřel pro Lakea, se staly bránou pěti letům mocného přisluhování v celé Jižní Africe.
Anointování, které na Lakea padlo zatímco byl v Jižní Africe, ohromilo i jeho samotného. Bylo to daleko za jeho nejdivočejšími představami. Jediný způsob, jak to mohl popsat, byl "tekutý oheň" pumpující skrze jeho žíly. Samozřejmě, tento druh ohnivé moci přišel vhod.
V jednom setkání se nějaký muž neustále zvedal a Lakea přerušoval. Když toho měl Lake konečně dost, zamířil na muže svůj prst a řekl mu, aby se posadil. Muž padl okamžitě na zem a ležel tam po dvě hodiny. Po setkání ten muž popsal, co se stalo a řekl, že byl jakoby zastřelený kulkou.
Pak byly doby, kdy se zdálo, že takové anointování má nevýhody.
Lake měl opravdovou personalitu "ruce na lidech" a opravdu se mu líbilo vítat lidi, jak přicházeli do jeho setkání. Nicméně často, když se dostal dostatečně blízko a potřásal lidem ruce, tito padali pod mocí spiritu a blokovali vchody do jeho setkání. Jindy se anointování stávalo tak silným, že lidé padali pod jeho mocí, když přišli jen do vzdálenosti šesti stop od něho.
Protože Lake nebyl spojený s žádným shromážděním nebo misijní organizací (i když později založil jeho vlastní), pronajímal haly, aby držel jeho setkání v oblasti Johannesburg.
Netrvalo dlouho a rostoucí davy přerostly haly, a on na to musel jinak. To bylo tehdy, když začal držet "chalupová setkání" v domech lidí, roztroušených po městě. V těchto chalupových setkáních, Lake a jeho partner Hezmalhalch chodili z domu do domu, prohlašujíce jako tým a mluvili až pětkrát nebo šestkrát jen v jednom setkání.
Mezitím v domě Lakea stálý tok nemocných lidí nikdy nepřestával. V podstatě tak mnoho jich přicházelo k Lakeům pro modlitbu, že Jennie se musela většinou vzdát přípravy večeře, aby mohla směrovat tok lidí do domu a ven, zatímco se pro ně John modlil.
Během 18ti měsíců po vkročení chodidlem na jihoafrickou půdu, Lake založil jeho vlastní "stan" - hlavní shromáždění - v Johannesburg a začal a přehlížel přes 100 dalších shromáždění v okolních oblastech. A toto byl jen začátek.
Cena smělosti
Jestli někdy Johnu Lakeovi chyběla smělost, určitě ji vypěstoval v Jižní Africe. Dobrá zpráva silného člověka, kterou prohlašoval, nyní vtrhnula a prosekala se skrze téměř každou zeď náboženského, rasového a politického předsudku. A na toto musel vzít smělost.
Ale Lakeova reputace pro smělost brzy rozdmychala kontroverzi.
Možná jedna z nejvíce šokujících a intenzívních kontroverzí, které Lake čelil během jeho jihoafrické misie, byla jeho otevřená láska pro černé občany národa.
Vypadalo to, že tato kontroverze přes rasismus dosáhla jejího bodu varu brzy v roce 1909, když Lake přivítal Eliase Letwaba, černého jihoafrického občana na podiu během setkání. Se srdcem plným lásky dal Lake svou paži okolo Letwabaova krku, políbil jej a volal jej "můj bratr." Toto rozsoptilo některé z neobrácených bílých mužů v hledišti do takového bodu, že na Lakea syčeli a bučeli.
Na to se Lake otočil a zakřičel, "Přátelé moji, božský udělal z jedné krve všechny národy lidí. Když je nechcete uznat jako vaše bratry, tak máte odumření odchodem do věčného prokletí, zatímco uvidíte mnohé z těchto černých lidiček jít do věčného požehnání."
Pak citoval I Jana 3:15 "Každý, ten nenávidějící jeho bratra je lidi zabíjející a vidíme, že veškerý lidi zabíjející nedrží život věčný v něm zůstávající."
Stejně ale mnozí v hledišti začali křičet, že "černí ďáblové" by měli být vykopnutí na ulici. Ale Lake necouvl. Přivítal Letwabau a s jeho rukou na mužově rameni, řekl, "Jestli odvrátíte tyto muže, tak potom musíte odvrátit mne taky, protože já budu stát při mých černých bratrech."
Dav nakonec ztichl...taková láska byla v Jižní Africe nová.
Mezitím rasa nebyla jen jedna vlna kontroverze, která přišla drtivě proti Lakeově přisluhování.
Zpětně ve Spojených Státech, vlna za vlnou se valily z Jižní Afriky, zvěsti o tom, že Lake zneužíval peníze z přisluhování. Ale než zachytil vítr těch zvěstí, zdálo se, že je chycený ve zpětném šlehu těch obvinění. I když se ta obvinění později prokázala jako falešná, spolehnutí se na Lakea bylo odplavené a tok finančních darů do jeho přisluhování seschnul do stružky. Smutné bylo, že toto byl člověk, který odešel do Afriky bez jakékoliv podpory od misijních organizací, který nikdy nevzal sbírky v jeho setkáních a kdo lpěl k jeho rozhodnutí - nikdy neudělat známé jeho osobní potřeby.
Mladá Lakeova misie, která se rozrostla do 125 přisluhování v "poli", začala trpět ještě více, jak se obtížné okolnosti zhoršovaly. Ironicky, zatímco tisíce jihoafričanů byly uzdravovány a zachraňovány, Lake, jeho personál a jejich rodiny byli většinou v příšerné nouzi.
Tehdy přišla další nárazová vlna sporu - "Satanův mistrovský úder" jak tomu říkal Lake.
Ještě ani neuplynul plný rok jeho přisluhování, když se Lake vrátil domů z prohlašovacího turné v poušti Kalahari a zjistil, že jeho drahá Jennie zemřela - a to jen 12 hodin před jeho návratem. Byl téměř zničený.
Zdroje se neshodují na datu úmrtí Jennie Lake, ale Lake zaznamenal, že zemřela na mrtvici 22. prosince 1908. Někteří říkají, že zemřela až roku 1912. Nicméně, většina záznamů souhlasí, že Jennie Lake zemřela z podvyživení a fyzického vysílení. Důvodem bylo to, že zatímco byl Lake pryč na prohlašovacích turné jako toto do Kalahari, v jeho domě se objevovaly velké počty nemocných lidí a čekaly na něho, až se vrátí. Většinou to byli lidé chudí a bez zaopatření a spali v Lakeově dvoře. Jennie běžně brávala jak málo jídla si ona a jejích sedm dětí mohli dovolit a dělila se o ně s nimi.
V roce 1910, dva roky po úmrtí Jennie - a stále zarmoucený - Lake napsal:
"Jak se dívám nazpět přes to otřesné pachtění zasazování této práce v Africe, nyní opravdu cítím, že bůh v jeho milosti jí povolil uniknout tomuto ošklivému času zármutku, zkoušek a zápasení tím, že ji vzal do nebe. Lži, vydírání, náznaky zla všecho druhu. Říkají, že jsem posedlý ďáblem; to je jak jsou lidé zachraňovaní a uzdravovaní."
Ale když se zdálo, že Satan, ten utlačující, zmrskal Lakea a jeho dobrou zprávu silného člověka, Lake přišel nazpět ještě s větší smělostí a větší vášní pro duše.
Misie do Ameriky
Později roku 1909, asi rok po úmrtí Jennie, se Lake vrátil do Ameriky - ale ne na stálo a ne poražený. Jeho záměrem bylo získat více pracovníků a peníze pro Jižní Afriku.
Vrátil se do Johannesburg v 1910 s 3000 dolary a osmi dalšími misionáři. A po další tři roky prudce pracoval. Založil Apostolic Church, což se vyvinulo do dvou velkých shromáždění vyvolaných v Jižní Africe - Apostolic Faith Mission (tato není částí Apostolic Faith Church ve Spojených Státech) a Zion Christian Church. V roce 1913, Lakeovo přisluhování mělo celkově 1250 prohlašovatelů, 625 shromáždění, 100 000 obrácených - a nespočetné zázraky.
Dále Lakeova veřejná ukázka vztahu k Eliasovi Letwabaovi zpět v roce 1909, byla možná významější, než si Lake sám v té době uvědomil. Protože jak Lake opustil Jižní Afriku, božský vyzdvihoval Letwaba k vybudování biblické školy - Patmos Bible School - která později vydala tisíce trénovaných pracovníků, kteří prohlašovali dobrou zprávu v celé Africe. Jako nikdo jiný, Letwaba nesl dále práci, kterou Lake začal.
Lake přirovnal jeho práci v Jižní Africe k tomu, co řekl David o Mojžíšovi v Psalmu 103:7: "Udělal známé jeho cesty Mojžíšovi, jeho díla synům Israele."
"Zdálo se, že lidé Afriky nazírali úkazy toho, co božský udělal," psal Lake, "ale božský vzal můj spirit za scénu a dal mi vidět, jak to dělal."
"Jak?" je to, co se Lake vyptával po léta. Dokonce v Jižní Africe byl stejně tak studentem, jako byl učitelem a prohlašovatelem. Když se Lake s jeho sedmi dětmi nalodil pro konečný návrat do Ameriky v roce 1913, vzal si s sebou neocenitelné porozumění toho, jak boží moc pracovala.
Lake byl unavený, když opustil Jižní Afriku. Dokonce mohl i vypadat, že je bezcílně unášený nazpět přes Atlantik a že smělost již více nenaplňovala jeho plachty. Ale nic nemohlo být vzdálenější pravdě. Jak Lake odjel, zaměřil se na další misii. Vyzbrojený zkušeností a porozuměním boží moci, vrátil se do Ameriky uvést jeho zatím nejprudší útok proti království temnoty. Jeho plán? Naučit příští generaci, jak uchopit a zručně se ohánět boží mocí.
V jeho prvním roce nazpět v Americe, Lake a jeho děti cestovali ležérně od města k městu, obnovujíce stará přátelství a odpočívajíce. Během této doby si Lake vzal Florence Switzer a společně měli nakonec dalších pět dětí. Ale koncem roku 1914 byl připraven vrátit se nazpět do práce. Tak přesunul jeho rostoucí rodinu do Spokane ve Washington, a začal.
První, co Lake udělal, bylo pronajmutí komplexu místností ve staré úřední budově. Tehdy s boží mocí a hodně tvrdou prací, přeměnil Lake každodenní úřední prostory do Divine Healing Institute (Institut Božího Uzdravování). To, co byly kdysi úřady, se nyní stalo učebnami, naplněnými muži a ženami, kteří se chtěli naučit, jak aplikovat boží uzdravující moc v jejich každodenním životě. A po dalších šest let Lake trénoval příští generaci "uzdravujících techniků" - takto je volal.
Být uzdravujícím technikem znamenalo, že jsi nezůstal celý den v učebně a četl příručky celý den - Lake byl přece jen typ osoby praktické ("ruce na").
Po dostatečném učení z božího slova a jeho vlastní odhalené znalosti, Lake většinou určil každého technika k domu nemocné osoby. Jeho instruktáž pro ně byla: Nechoďte nazpět do třídy, dokud ta osoba nebude uzdravená. Samozřejmě, někteří mohli být pryč hodinu, někteří den a někteří týdny, ale přicházeli nazpět rozumějíce, co to vzalo, dostat někoho, aby byl uzdravený. V podstatě, co se ti studenti naučili, bylo strávit čas s nemocnými, učit je slovo, a stát se citlivými ke specifickým potřebám každého z nich.
Lakeův plán pracoval! Dokonce tak dobře, že Lake a jeho uzdravující technikové nyní přisluhovali až 200 nemocným lidem denně a z nich byla jen čtvrtina členů shromáždění. Také mnozí z lidí přicházeli z dálky až 5000 mil, aby byli uzdravení. Zanedlouho se stal Lakeův Institut Božího Uzdravování známým okolo světa jako věhlasné "Uzdravující místnosti."
S ošetřováním tak mnohých nemocných lidí, přišel Lake a jeho tým přes téměř každou známou formu choroby - a viděl ji uzdravenou. Ještě dále, většina z případů byli ti, které lékaři prohlásili beznadějnými.
Jeden takový případ byla 35ti letá žena, která měla 30ti librový nádor v jejím podbřišku. Lake popsal nádor jako "zkroucenou masu svalů a šlach, tepen a žil, zubů a vlasů...rovnocenné (ve váze) třem a půl velkým dětem."
Pak jednoho dne z agonie, kdy už nebyla schopná sedět ani ležet kvůli bolesti, Lake řekl, že žena "hodila její ruce do nebe a vykřikla, Ježíši uzdrav mě teď!"
"Boží moc ji zasáhla. Ta masa se začala kroutit a křupat a slábnout a zmenšovat, a ta akce byla tak hrozná, že vykřikla na vrcholu jejího hlasu, Oh Ježíši, ne takhle, ne takhle! Ale ve třech minutách byla ta věc pryč. Absolutně se to odhmotnilo - žádná krev, žádný hnis, žádná hmota."
Jasná vize
Jakkoliv byl Lake během těch šesti let zaměstnaný, i tak si našel čas začít Apostolic Church ve Spokane a přehlížet International Apostolic Congress - rodičovskou organizaci jeho shromáždění, které se přesunulo do Spokane z Anglie na začátku první Světové války.
To znamenalo, že ve věku 50ti let byl Lake odstavující a přehlížející přes denominaci, pastorem shromáždění a rozkvétajícímu přisluhování, které bylo mezinárodně známé, a učitel institutu, který trénoval uzdravující techniky. Většina lidí by byla možná spokojená udělat si to od nynějška snadné.
Ale ne John G. Lake - on měl vizi.
Lakeova vize byla, založit řetěz uzdravujících misií přes celou zemi. A toto znamenalo, vyjet znovu na cestu ven.
Takže v květnu 1920 se Lake přesunul do Portland v Oregon začít a přehlížet další Apostolic Church, stejně jako přisluhování podobné tomu ve Spokane. Tyto dvě začaly být stejně tak význačné, jako ty ve Spokane.
Během této doby, kdy Lake pastoroval v Oregon, měl vizi zpravodaje. A v této vizi otevřel zpravodaj bibli v knize Praktik, přitahuje tak Lakeovu pozornost k vylití spiritu na Pentekost, a k celé knize Praktik samé. Tehdy k němu zpravodaj promluvil:
"Toto je Pentekost, jak jej božský dal skrze Ježíšovo srdce. Pachtěte se pro tohle, zápaste pro toto. Uč lidi, aby se pro tohle modlili. Protože toto samo naplní nezbytnosti lidského srdce a bude mít moc k přemožení sil temnoty."
Tato vize a příkaz od božského rozdmychaly Lakea, aby se protlačil ještě dál. Příštích 11 roků cestoval skrze Oregon, California a Texas, zdvojnásobuje jeho práci a bera jen jeden rok pro odpočinek.
Roku 1924 noviny volaly Lakea "národně známý uzdravující prohlašující dobré zprávy." Bylo hlášeno, že založil řetěz 40 shromáždění a misií ve Spojených Státech a Kanadě. A nyní jej jeho shromáždění přezdívala "Dr. Lake" - a proč ne? Jen ve Spokane bylo dokumentováno a zaznamenáno 100 000 uzdravení během pouhých pěti let. Toto bylo podpořeno hlášením z Washington D.C., které říkalo: Reverend Lake udělal skrze boží uzdravování Spokane nejzdravějším městem světa, podle statistik Spojených Států.
Nakonec, v roce 1931 udělal Lake poslední vyjížďku nazpět do Spokane. Bylo mu 61 a žil intenzívním životem. Nyní jeho proslulá vitalita upadala a již více neměl fyzickou sílu, aby se rovnala jeho spirituální vizi.
Jiná známka usazující se únavy byl Lakeův slábnoucí zrak. Začínal slepnout. Takže se jednoho dne rozhodl jít na procházku, jen on a božský. Jak se Lake procházel okolo bloku, modlil se. Řekl panujícímu o své vizi a jaká by to pro něho byla ostuda, kdyby oslepl po všech těch zázracích, které viděl. Na konci této procházky byl jeho zrak obnovený - a zůstal mu tak po zbytek jeho života.
Lake měl stále jeho víru a stále měl jeho smělost.
Den práce 1935 byla neděle, a horká. Z pikniku nedělní školy přišel Lake domů s jeho ženou Florence velice unavený. A po večeři, během toho večera, měl mrtvici. Dva týdny později, 16. září, potkal tváří ke tváři Autora a Dospívatele dobré zprávy silného člověka, kterou prohlašoval více než 30 let.
John Graham Lake, ve věku 65, za sebou nechal dědictví porozumění uzdravující moci božského - a s ním jasnou vizi ještě větší moci:
"Vidím...že přijde z nebe nové projevení světícího spiritu v moci a toto nové projevení bude ve sladkosti, v lásce, v jemnosti...daleko za čímkoliv, co tvoje srdce nebo moje kdy vidělo. Samotný boží blesk bude blýskat skrze lidské duše."
Poznámka:
"Lake" se vyslovuje "lejk"
1v originálním textu je “podmaněné“; “utlačované“ je z KJV
2diábolos=ďábel, t.j. shazující