Rozhovor s Robertem Parkem - přecházejícím hranici Severní Koreje
30. prosince 2009
Severní Korea řekla v úterý, že zadržela občana USA, který vstoupil na
její teritorium. Zřetelně tak potvrdila zprávu o tom, že americký aktivista
přešel do toho státu, aby vyburcoval povědomí o zneužívání lidských práv
Pchjongjangem.
28letý Robert Park přešel minulý
pátek z Číny přes zamrzlou řeku Tumen do Severní Koreje - řekli další
aktivisté. Korejský Američan řekl Reuters dopředu o tomto přejití, že je to
jeho povinnost jako christiana, aby tuto cestu podnikl, a že nese dopis
vyzývající severokorejského vůdce Kim Jong-ila, aby odstoupil.
Park udělal minulý týden před
začátkem jeho cesty exkluzivní rozhovor s agenturou Reuters. Následující text
jsou výtažky z konverzace. Požádal je o to, aby pozdrželi komentáře, dokud
nebude v Severní Koreji.
Reuters: Proč plánujete
jít do Severní Koreje?
Robert Park: Krize
severokorejských lidských práv je stupněm vražd nejhorší na světě. Přibližně
1000 lidí zemře každý den na vyhladovění a vyhladovění je případ vraždy.
Severní Koreji byla poslána větší potravinová pomoc než jakémukoli národu na
světě, ale jídlo nešlo lidem, kteří to potřebují. Tak to je vražda.
Ale ne jen to. V Severní
Koreji jsou koncentrační tábory, které jsou stejné brutality, jako za
nacistického Německa.
Zodpovědné vlády jsou
naprosto zticha týkaje se této věci. Spojené státy, Čína, Rusko, Japonsko a
Jižní Korea mají obrovskou zodpovědnost mluvit o tomto, protože tyto národy
hrály roli svévolného rozdělení Korejí, ale nic nebylo konzultováno ani s
jedním Korejcem. Přesto životy těchto lidí nejsou pro tyto vlády žádným
tématem. Toto je zločin. Je to obrovský zločin.
Co se děje v Severní Koreji je genocida. Víme, že jsou
oprávněné strachy, pokud jde o to, co by se mohlo stát s nukleárními zbraněmi.
Ale národu, který provozuje koncentrační tábory, národu, který zabíjí muže,
ženy a děti bez jakéhokoli druhu zdrženlivosti, nemůže být důvěřováno.
Věříme, že vyřešení celé
této krize bude jednoduše adresovat Severní Koreu upřímně o tom, že se to musí
změnit. Není to tak, že nenávidíme lidi. Já jsem christian, ale musím říct, že
toto není legitimní vláda. Nemůžeme mluvit se Severní Koreou, jakoby to byla
legitimní vláda, ale potřebujeme Severní Koreu osvobodit. Potřebujeme mít vizi
pro sjednocení Koreje. Musí se to stát okamžitě, protože lidé umírají po
tisících každý jednotlivý den.
Reuters: Jak to můžeš
změnit tím, že půjdeš do Severní Koreje? Jdeš tam dobře si vědomý těch
nebezpečí.
Park: Můj
požadavek je, že nechci být propuštěn. Nechci, aby prezident Obama přišel a
zaplatil, aby mě dostal ven. Ale chci, aby byli lidé Severní Koreje svobodní.
Dokud nebudou koncentrační tábory osvobozené, nechci vyjít ven. Jestli s nimi
budu muset zemřít, zemřu. Jsem christian a je řečeno v Bibli, že musíme milovat
ztracené. Musíme milovat chudé a potřebující. Musíme je milovat více než sebe.
My jako christiané pro
tyto nevinné muže, ženy a děti musíme vzít kříž. Ten kříž znamená, že obětujeme
naše životy pro vykoupení dalších. Jdu tam kvůli životům severokorejských lidí.
A jestli mě on (Kim Jong-il) zabije, jistým způsobem si uvědomuji, že je to
lepší. Potom budou vlády světa více nakloněny k tomu něco říct a více zahanbeny
a více přinuceny se k tomu vyjádřit. Toto je vážné a je to zločin, kterého se
Amerika dopouští proti severokorejskému lidu tím, že proti tomuto nemluví
nahlas. Prezident Obama právě vyhrál Nobelovu cenu míru a já miluji prezidenta
Obamu a americkou vládu, ale oni se dopouští vážného zločinu.
Skrze média a skrze oběť hledáme,
jak přimět globální vůdce k zodpovědnosti. Žádná výmluva neplatí.
Chceme také, aby se
shromáždění vyvolaných obrátila. Jihokorejská shromáždění vyvolaných se
potřebují obrátit. Bylo tolik hraní si a upřímně vzato, není čas na to hrát si
hry. Prioritou každé jednotlivé osoby v Jižní Koreji musí být ukončení tohoto
holokaustu životů.
Měl jsem jít příští
měsíc, ale co se stalo, bylo to, že tady v Koreji byly jisté věci, které by
ohrozily můj odchod příští měsíc. Proto jdu právě teď. Protože jistí lidé to
zjistili a snaží se zabránit tomu, abych šel.
Nejprve to byl 25.
prosinec [Christmas Day], o kterém přemýšleli. Je to nejstudenější den a pro
mne fyzicky nejobtížnější, abych šel, a také 25. prosinec je takový symbolický
den. Světově nejproslulejší den. Je to pro většinu světa nejšťastnější den, ale
pro Severní Koreu je to jako peklo. Musím sdílet jejich utrpení. Proto žádám
každou osobu, která má starost o Severní Koreu, povstaňme a demonstrujme. Ať
jsou masové demonstrace. Toto není osobní agenda.
Myslím, že možná
nebudu žít o mnoho déle. Moje osobní touha je vstoupit do manželství a mít
budoucnost. Všechno toto pokládám dolů kvůli anointujícímu Ježíšovi a protože
Bůh ty lidi miluje, on nechce, aby byli usmrceni.
Reuters: Myslíš, že budeš
schopen mít podporu od vlád včetně Spojených států, protože si toto vybíráš
sám, plně si vědomý toho, co se může stát?
Park:
Chci, aby Kim Jong-il a vláda Severní Koreje věděli, že je miluji. Miluji
všechny tyto lidi. Jdu tam, protože se to musí změnit, kvůli dětem, mužům a
ženám, kteří jsou brutálně vražděni.
Ale pokud tato genocida
pokračuje, nemám na výběr. Velmi se pro Kim Jong-ila trápím. Severokorejští
lidé měli od mládí vymývaný mozek a nevědí, co je pravda.
27. července jsem měl
vizi, která byla začátkem hnutí demonstrací. Nejsem někdo, kdo byl oficiálně
součástí hnutí za lidská práva. Byl jsem ten, kdo se modlil a fyzicky pomáhal
uprchlíkům jednomu po druhém. Měl jsem vizi, kde mi Bůh odhalil, že musí být
hnutí masových demonstrací za lidská práva v Severní Koreji. Že bude
osvobození Severokorejců. Že bude globální hnutí odškodňování pro změřitelné
ztráty a utrpení. Budou také volání po sjednocení. A bude usmíření mezi Severní
a Jižní Koreou.
Dělám toto rozhodnutí
sám, protože vše jde nyní příliš pomalu. Nikdy nebyly masové demonstrace pro
lidská práva v Severní Koreji a je třeba, aby byly.
Minulý rok byly stovky
tisíců lidí v Jižní Koreji demonstrující za směšnou věc týkající se druhu
hovězího, které jsme v Jižní Koreji dostávali. O nic nešlo. Co to říká o naší
generaci, je to, že můžeme být mobilizovaní pro demonstrace kvůli druhu
hovězího, které dostáváme, a nemůžeme demonstrovat za lidi, kteří jsou naši
vlastní příbuzní, kteří umírají po tisících každý den pro absolutně žádný
důvod.
Jeden z problémů v
Jižní Koreji je ten, že je zde soupeření mezi severokorejskými skupinami pro
lidská práva. Lidé říkají: “Já chci být ve vedení.” To je směšné. S takovým
druhem politického boje, snažit se být číslo jedna, nebudou nikdy masové
demonstrace, protože lidi protlačují problém pro jejich vlastní zisk. Neříkám
však, že to dělá každý.
Moje naděje je, že skrze
to, že půjdu do Severní Koreje - skrze moji oběť - bude hluboké obrácení se
mezi shromážděními vyvolaných a také mezi přisluhováními pro lidská práva, že
už nebudou spory a soupeření.
Reuters: Vidíš možnost
tvého uvěznění jako pomoc Kim Jong-ilovi. Vůdci Severní Koreje používali jiné,
jako žurnalistky z USA, které přešly do jejich teritoria, jako vyjednávací
trumfy. Vidíš své jednání jako že má potenciál pomoci severokorejským vůdcům,
které chceš vidět odstraněné?
Park:
Jsem si toho vědom a dlouho jsem váhal. O výsledku toho, co se stalo těm
novinářkám, jsem mluvil s mojí kamarádkou, která uprchla, a ta řekla, že to
byla jedna z nejlepších věcí, co se mohla stát pro osvobození Severní Koreje.
Bylo to krátce po tom, co se to stalo, a ony byly osvobozeny. Ale teď se to
zhoršilo, protože novinářky nemluvily o krizi lidských práv. Byly vykoupeny za
mnoho peněz, šly domů a napsaly knihu.
Nakonec, jsem více mučený tím, jestli nechám Severokorejce
tak, jak to je. Rozdíl mezi mnou a těmito novinářkami je v tom, že ony byly
uneseny proti jejich vůli. Já tam jdu a říkám - zabijte mě nebo mě zajměte.
Říkám vládám světa, nesnažte se mě vykoupit, ale adresujte krizi lidských práv.